Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (2 298)

plakát

Aristokratka ve varu (2024) 

Jedničku jsem neviděl a původní knihu jsem četl dávno, proto nejsem nijak zatížen srovnáváním. Na Aristokratku ve varu jsem vyrazil do kina s očekáváním lehké a pohodové české komedie. Má očekávání byla víceméně naplněna a v podstatě v rámci žánru není až tak moc co chválit, nebo si na něco moc stěžovat. Kino se bavilo a mnou doprovázená osoba rovněž. Přesto se aspoň lehce pokusím přidat můj dojem. Nejprve výtky, některé situace a vtipy byly až moc návodné a hodně zjednodušené. Jakoby si divák nedokázal nic vyvodit jen z náznaku, je potřeba mu to naservírovat až pod nos, aby ten vtip pochopil, když už ho tvůrci pracně vymysleli. Občas byla ta pracnost vidět. Dalším mínusem je přímo tupá postava paní hraběnky, navíc nic moc zahraná Tatianou Dykovou. Lezla mi na nervy a většinou to bylo už hodně přes čáru. K tomu Simona Lewandowská působí ve filmu jako pěst na oko, což byl sice záměr tvůrců, mně to ale nesedlo. Každopádně zbytek obsazení se povedl. Liška, Pechlát, Čermák a Eliška Balzerová to drží ve slušné rovině a Yvona Stolařová je sympatická mladá herečka. Vzhledem k tomu, že se film většině líbil, vlastně splnil své zadání, tak přimhouřím v hodnocení oko a přihodím i slabší třetí hvězdu.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Po třech letech jsem se konečně dočkal a filmové zpracování jedné z mých neoblíbenějších knih je komplet. Jak už naznačila první část, dílo se povedlo téměř dokonale, já byl po návštěvě kina nadšený a má mysl se přenesla na několik následujících dnů na Arakkis. :-) Pomalé tempo příběhu, dlouhé nájezdy kamery, klidné pohledy, komunikace beze slov, indoktrinace náboženstvím, nevyhnutelná svatá válka, … to všechno se mi moc líbilo. Navíc gradace některých okamžiků je přímo uchvacující. Konečně je v kinech výtečný film pro dospělé, kde nenajdete vtipy a hlášky pro dvanáctileté americké puberťáky! Asi dál nebudu chválit jednu složku za druhou. Denis Villeneuve zkrátka stvořil ucelený a funkční filmový svět, který má sílu diváka uhranout. Ač jsem si například některé postavy přestavoval jinak, tvůrci mě castingem i hereckými výkony nakonec přesvědčili. Mladé vycházející hvězdy Timothée Chalamet i Zendaya to daly skvěle a staří pardálové (Bardem, Broslin, Isaac, Bautista a Skarsgard) perfektně sekundovali. Tvůrcům rovněž odpouštím drobné změny v příběhu. Ve filmu má všechno smysl a myslím si, že mohou být spokojeni i fanoušci předlohy i diváci, kteří knihu nečetli. Nemám, co bych vyčet. Pětkrát bravo pro všechny tvůrce, a pokud se tvůrčí tým v tomhle složení vydá na další dobrodružství na Arrakis, budu se velmi těšit.

plakát

Krematorium (2024) (seriál) 

Další pokus od Míráků se vrací formátem do sKORO NA mizině. Jde o krátké díly krátkého seriálu. Dohromady jde asi o dvě hodiny a je potřeba říct, že tenhle formát Mírákům jde a vyhovuje. Tematicky už to není příběh ze života, ale černá komedie o majitelích krematoria. Nevím, kde si vzali více inspirace. Zda u Spalovače mrtvol, či Addamsovy rodiny, každopádně dokázali vytvořit svůj malý svébytný seriálový svět, který funguje povětšinou velmi dobře. Osobně se mi líbí černý humor, který dokáže testovat divákovy hranice a tady se to děje ve velkém. Kremace na Slevomatu, prohlídky krematoria, pařba v obřadní síni, focení s mrtvolami apod. Někoho to může popouzet, což docela chápu. Lehce mi vadilo až moc vulgarismů. Nadávky mi jinak nevadí, ale je lepší jedna přesně zacílená, než je používat často, pak se v tom zbytečně ztrácí i ten humor. Taky mi přišla slabší „milostná“ linka. Marie Anna Kupcová s Robinem Ferrem byli o dost slabší (možná to bylo jejich slabšími postavami) než ústřední dvojka Albert s Ladou, ti si to dávali perfektně a bavili nás neustále. Původně jsem dal tři hvězdy. Nicméně, když Krematorium srovnám se seriálem Dobré ráno, Brno!, musím jít na čtyři. Technicky se s ním totiž může zdařile rovnat a jednoduše mě bavilo více. Čtvrtou hvězdu dám i jako ocenění toho, že má Albert Čuba odvahu, to hodit zadarmo na youtube. Přeji mu, ať na tom vydělá.

plakát

Alibi na klíč: Den D (2023) 

Po zábavné jedničce jsme si pustili i dvojku a bylo to stejně dobré. Prakticky to na ní navázalo jak dějově, tak druhem humoru. Ztřeštěná komedie pokračovala. Nešlo v ní ani tak o děj, jako spíš o sled šílených scének. Některé byly perfektní, některé jen dobré a občas nic moc. Naštěstí vyložené trapného nebylo moc. Vyhnulo se to tradičnímu sešupu druhých dílů, což je pochvala sama o sobě. Opět dávám fajn tři hvězdy za pohodový večer u nenáročné komedie.

plakát

Dobré ráno, Brno! (2023) (seriál) 

Od Jana Prušinovského se mi vcelku líbil Okresní přebor a hodně Most! Proto jsem si rád pustil i jeho další seriál s vykřičníkem - Dobré ráno, Brno! Musím se přiznat, že jsem byl ze začátku rozčarovaný, kam až klesl… psí hovno v kabelce, vyřezávání hemeroidů, sraní jedné z hlavních postav na kapotu auta. Do toho neustálé trapně a lacině působící vtipy, jak každý s každým chrápe. Navíc postavy byly spíš karikaturami. Rosnička jako typická krásná blbka apod. Po prvních dvou dílech jsem měl co dělat, abych se na to nevysral (když zůstanu vyjadřováním naladěn na seriál). Naštěstí postupně podobného kanálového humoru ubylo a přibylo několik zábavných věcí. Zejména bych pochválil, že si Česká televize dokázala udělat srandu sama ze sebe a že to vůbec pustila do vysílání. Je jasné, že jde o obrovskou nadsázku, nicméně i tak to pro někoho může být přes čáru. Hodně zábavná byla „tvorba“ samotného pořadu, zejména při různých problémech. Tady se ukázala především postava Jana Kolaříka, který to táhne nejen jako postava, ale i herecky. Poslední dva díly byly výborné, přesto celkové hodnocení po příšerném začátku dokázaly vytáhnout jen na slabší tři hvězdy.

plakát

Dungeons & Dragons: Čest zlodějů (2023) 

Po delší době se konečně někdo odhodlal a pustil se do další adaptace světa Dungeons & Dragons. Minulý pokus (film Dračí doupě) se hrubě nepovedl a bylo asi potřeba znovu sebrat odvahu a peníze. Nicméně v poslední době se filmaři často inspirují herním průmyslem a přeci jen vychází Baldur’s Gate 3, které dokáže zaslouženě vydělat obrovské množství peněz. Na to jediné filmový mainstream slyší a chce si taky něco urvat pro sebe. Film jsem bral jako oddechovku raději bez jakéhokoli očekávání a i díky tomu mě potěšil. Chyby jsou, ale rozebírat je nechci. Naopak pochválím slušnou výpravu, podařenou akci, většinou i humor (jen místy ho bylo až zbytečně moc), ucházející obsazení a sem tam zabrnknutí na strunu nostalgie v podobě různých odkazů na herní klasiky Baldur’s Gate. Rozhodně jde o důstojný film, který ostudu svým předlohám nedělá a pochopí jej i člověk hrami nepolíbený. Samotného mě to nalákalo vrátit se k dříve rozehranému druhému dílu několikrát zmíněné hry Baldur’s Gate, abych ji mohl dokončit a pustit se do prý skvělé trojky. Když k tomu občas dostanu naservírovaný i podobný film, zlobit se rozhodně nebudu.

plakát

Invalida (2023) 

Invalida rozhodně není žádná intelektuální zábava, ani pokus o nekonfliktní a laskavý humor. To ovšem není výtka! Tvůrci si dali za úkol diváka pobavit a to se jim v mém případě podařilo výborně. Podobnou svižnou komedii jsem u nás (mám pocit, že jsme pořád tak nějak společné Československo) už dlouho neviděl. Původně jsem chtěl napsat nekorektní, ale ona není nekorektní, je „jen“ normální. Dělá si srandu ze všech bez rozdílu a to sakra dobře. Hlavní postavu Laca naprosto perfektně ztvárnil Gregor Hološka. Jeho věčně nasratý nervák neměl chybu. Do své role v nacistické uniformě sedl skvěle i cikán (jak o sobě sám říká) Zdeněk Godla. Budu si muset poznačit jméno režiséra Jonáše Karáska. Už jsem od něj viděl pozoruhodnou Amnestii i Kandidáta, ovšem Invalidou postoupil ještě o hvězdu nahoru.

plakát

The Covenant (2023) 

Poslední dva filmy Guye Ritchieho (Rozhněvaný muž a Gentlemani) se mi velmi líbily, a proto jsem se s chutí pustil i do filmu The Covenant. Byl jsem zvědavý, jak si poradí s vážným a válečným tématem, kde asi nebude prostor pro jeho klasický odlehčený humor. Poradil si skvěle. Film jsme si pustili v deset večer a přiznám se, že v podobný čas dáme jen málo filmů v kuse. Často usínáme a necháme si zbytek na druhý den. To se tady rozhodně nestalo. Film nás pohltil svým napětím a atmosférou. Guy Ritchie tohle zkrátka umí. Prostředí Afghánistánu, americké vojenské manévry, Talibán… to všechno dokáže udržet diváka v napětí samo o sobě. Když se k tomu navíc přidá skvělá režie, precizní kamera, dramatická hudba a výtečné herecké výkony, vznikne podobně skvělý a napínavý film. Jen drobná výtka k závěru, který byl až moc filmový a klasicky hollywoodský. Celý příběh natažený v podstatě do několika měsíců, vrcholí v rámci několika rozhodujících vteřin. To lehce sráží dojem a poškozuje reálnost celého filmu.

plakát

Angličanka (2022) (seriál) 

Angličanka měla tu nevýhodu, že jsem před ní viděl dvě Sheridanovy série 1883 a 1923, které byly skvělé. Angličanka je „jenom“ dobrá. Atraktivní prostředí Divokého západu, dobré obsazení, poměrně zajímavé postavy a krásné scenérie, to všechno jsou plusy seriálu. Bohužel jsou tady i výrazné mínusy. Dají se asi všechny zahrnout pod zbytečné nadužívání technických možností. Mám na mysli například snímání kamery z nezvyklých úhlů (ty opakované podhledy při rozhovorech byly velmi rušivé), podivné a časté přeostření kamery a především častou a špatnou dramatizaci. Proč hraje dramatická hudba a je použitý zpomalený záběr už při tak běžné situaci jako je vystoupení z dostavníku? Pokud je tohle použito příliš často, ztrácí to na působivosti a ta pak schází u těch opravdu dramatických scén. Příště tyhle technické hrátky ořezat a bude to lepší. Samotný příběh je vcelku zajímavý, jen mi přišel lehce neuhlazený a někdy zbytečně pomotaný. Obloukem se vrátím na začátek a zopakuji, že Angličanka je dobrý seriál. Doporučuji ale raději dva Sheridanovy seriály 1883 a 1923.

plakát

Babylon (2022) 

Wow! Babylon je místy naprosto senzační jízda! Některé sekvence jsou na ryzích pět hvězd. Nevím, zda jsem někdy viděl lépe natočený nový film, který i přes svůj moderní vizuál a technickou stránku věci, dokáže tak skvěle dát poctu starému Hollywoodu a době, kdy začínal zvukový film. Velmi se mi líbil nadhled, kdy si vlastně tvůrci dělali legraci sami ze sebe a přitom nesklouzli k nějakému parodování a dokázali u toho stále držet příběh v tempu. Brad Pitt to zvládá jako vždy bravurně a Margot Robbie je neřízená střela plná života v tom nejlepším slova smyslu. Celková atmosféra snímku je pak pohlcující. Třešničkou na pomyslném dortu je úžasná hudba, do filmu sedí skvěle a funguje i na samostatný poslech. Drobnou výtkou je možná jen délka, nebo lépe řečeno… samotná délka by nevadila, ale bohužel se film nevyhne slabším a někdy zbytečným místům. Například výletu do podsvětí ke konci filmu. Jsou to sice (nejen) vizuální orgie, ale kdyby to tam nebylo, asi by to nechybělo. Děkuji za skvěle fungující film, který doslova pulzoval svým životem a dokázal mě až překvapivě vtáhnout do snového filmového světa… čtyři (a půl) hvězdy.