PetrPan

Pravděpodobnost vzniku povedeného duchařského hororu není ani dnes v době následovníků Wany naštěstí nulová a tu a tam někdo postaví  v záhrobí nějaký ten temný dům.  Psychologické drama a nutno podotknout, že velmi dobře zahrané, se prolíná s mysteriozním hororem s lekačkami  z jiného času. Já se totiž po letech přeřvaných či předem oznámených pozic u filmu opravdu lekl a ne nebudu vyzrazovat při jaké scéně.  Bavilo, děsilo a dokonce i překvapovalo. "Není tam nic?"  Vidíte-li za "nic" tečku, nic po vás nezůstane, vidíte-li otazník, možnosti jsou otevřené....

Melville popouštějící uzdu svému smyslu pro ticho a  drsný, leč nevyhnutelný závěr. Poprvé jsem viděl Venturu v podobné roli, tedy jako antihrdinu, který na konci nestojí na stupních vítězů a jeho jindy tak dokonalá tvář spravedlivého tu dostává masku nemilosrdného zabijáka, přesto si opět jeho postava zachovává záviděníhodnou čest a i přes jeho krutost s ním nelze nesoucítit. Několik scén je pak přímo dechberoucích, třeba dlouhá a  tichem přetékající úvodní pasáž s útěkem z vězení či drsné a mrazivě tiché! přepadení ozbrojeného konvoje. Přes dvě a půl hodiny hypnoticky přitažlivé pětihvězdičkové filmové krásy.

Delon, Volonté a Montand jako zločinci, jež svede dohromady náhoda a spojí pouto přátelství a jeden velký plán a proti nim neústupný a nekompromisní Bourvil jako komisař Mattei. Velkým překvapením byl  právě výkon komika Bourvila a zkrocený Volonté (nijak mu to neuškodilo), nadchla hororová scéna s obyvateli  Jansenovy (Yves Montand) skříně a vlastně dojala upřímnost přátelství projevující se v jak jinak než tragickém závěru.  Filmový svět zádumčivého a tichého Melvilla se stává mou oblíbenou destinací.  Tiše jsem proplouval mezi ostrůvky klidu a  napětí, abych v závěru pohlédl do chřtánu osudového víru, který všechno a všechny stáhl pod hladinu a zůstalo jen to ticho...

Tak tohle Schumacher už opravdu přehnal, zatímco Batman Forever jen lehce zasmrádal trapností, tohle je trapnost sama. 29.08.2006 No, ano, poslední "burtonovský" Batman se hodně nepovedl. Pokud jsem psal v případě prvního Batmana z devětaosmdesátého něco o leporelu, tak Schumacherovi se tato myšlenka podařila přetavit v ad absurdum realitu a papundekl vládne všude a všemu. Tragický je pak casting, kde se nepovedl snad nikdo a nejvíc ne samotný Batman, který se v civilu choval úplně jako  Douglas Ross, jen ten stetoskop kolem krku mu chyběl a při setkání s Alicií Silverstone jsem jen čekal, kdy si ji posadí na kolínko a zeptá se, kde ji to bolí. Přes všechna naprosto zjevná negativa jsem se ale po letech skvěle bavil. Takže, co teď s tím původním odpadem....

Joel Schumacher nám předkládá své pojetí Batmana a na rozdíl od Burtonovy ponurosti a vážnosti sází na barvy a ztřeštěnost a celé je to jaksi nasáklé trapností. Komika Jima Carreyho mi nikdy nesedla a proto je moje hodnocení nižší než by asi mohlo být. (29.08.2006) Schumacher v burtonovských kulisách místo temné hry rozehrál rozvernou burlesku plnou jiskřiček a pitvořícího se Jima Carreyho, v jehož stínu se ztrácí sem tam i  nějaký ten povedenější vtípek. Jinými slovy rozháraná cirkusová show se špatným klaunem.  Hodnocení a jak tak koukám i komentář ponechávám původní.

Burton si prvním Batmanem nasadil laťku proklatě vysoko a pokračováním ji ještě o kousínek pozvedl, více efektů, více nepřátel a krásná Michelle....co víc si přát 29.08.2006 A co víc i po letech psát.  Snad jen, že přidávám i poslední pátou hvězdičku.

Díkybohu, že Dunu nedostal do spárů zavilý molekulárně-jaderný fyzik a onanista Nolan, vyšla by mu z ní  perfekcioinistická přehlídka vysvětlivek pod čarou,  třá  kde baron Harkonnen přišel k žaludečním vředům na kůži a kde mají červíci řitní otvor a proč.  Villeneuve je hračička a psychotik, tedy přesně ten typ, jaký se na zfilmování nezfilmovatelného hodí. Sice si tady  mnohem víc hrál než blbnul, ale věřím, že v druhém díle se nám ty světy a mysli budou štěpit, jak se patří. Vizuálně bombastické a přitom  příznačně mnohem tišší než (zbytečně) obsesivně  ukecaný Lynch.  U mě víc než dobrý.

Od začátku jsem byl trochu ztracený v překladu a pozadí příběhu o dávné zradě mi  unikalo. Ale nebylo proč to významněji řešit, protože esa téhle partie byla rovněž od počátku na stole a že bylo na co koukat. K  absolutnímu vizuálnímu orgasmu při soubojích chyběly jen vločky sněhu či provazce deště.  Zvláštní, zatímco na Východě se bez problémů dokážou vracet  s pompou ke svým dříve slavným žánrům a tématům. Západ v podobných věcech docela selhává. Třeba takový western je praktický mrtvý....

Stylová akční jízda připomínající mnoho dříve natočeného filmového materiálu na téma hodný, zlý a malá holka. Teda třeba Bessonova Leona. Ovšem pohybujeme se na Dálném Východě,  všeho je tedy o kapku více. Krve, vystřelených střel, výbuchů, nožů, šrámů a mrtvých, těch především. Dva hlavní antihrdinové jsou jeden lepší  a charismatičtější než druhý a jediné, co mě vlastně trochu zklamalo, bylo finální zúčtování. Čekal jsem větší  a delší full contact.  Osvěžující akční podívaná, přesně za čtyři bodné rány v bříšku.

Po velmi dobrém Vzkazu v lahvi jsem se pustil do prvního příběhu detektivů Mørcka a Assada. A dostal jsem tedy o něco slabší norskou kávičku. Přitom eskapády a schopnosti zdejšího arcilotra jsou o fous uvěřitelnější než ty Antikristova džina v láhvi. Mørck a Assad  zase v pohodě, ale trochu ztrácím obdiv k jejich psychologickým profilům, holt Most je jen jeden a Sága Norénová měla mnohem přitažlivější složku.  O chlup lepší než Vraždy v Midsomaru, což je vlastně pořád pochvala, ale u této druhé návštěvy  už jsem poposedával. Třetí odkládám na neurčito a pro výstrahu si tu nechávám viset jen tři hvězdičky.