Seabeast

Filmů s deskovkou, která neblaze ovlivní život hlavních postav je poskrovnu a většina si zřejmě vybaví rodinnou oddechovku Jumanji. Název filmu přímo koresponduje s názvem stolní hry a teda nevím, jak se do žánrového zařazení zde připletla komedie, ale vem to ďas. Beyond the Gates je čistokrevný horor nesoucí se na vlně osmdesátkové retro módy, která se vrací do současné popkultury s krásným podkresem stylové synťákové muziky. To je pro mě vždy pastva pro oči a uši. Stejně jako se o pár let zpátky zjevil seriál Stranger Things. O to větší lákadlo pro mě byla má béčková hororová láska Barbara Crampton, která je teda stále štabajzna k pokoukání a zde si střihla zajímavou éterickou roli průvodkyně hry, která má dost děsivý kukuč i mluvu. A to se vyskytuje pouze na televizní obrazovce! Beyond the Gates je přijemnou a koukatelnou záležitostí a navíc docela pěkně strašidelnou. Kámen úrazu je ale scénář, který se příliš zaměřuje na seznamování postav a prostoru stráveném s hrou, přehnaně řečeno, je kacířsky málo. Defacto vše propukne až ve tři čtvrtině filmu, což je zatracená škoda. Prostor v jiné dimenzi by si také zasloužil mnohem větší propracovanost a stopáž, protože tím by byl Beyond the Gates naprosto kulervoucí. Takhle máte ve výsledku krapet odfláknutý mystický prvek, který by filmu hodně slušel. I tak se mi Beyond the Gates líbilo a hodnotím silnějším trojhvězdím.

Curse of the Crimson Altar není vyloženě špatný, ale už bylo natočeno více zdařilejších ztvárnění Lovecraftova literárního díla. Máte tu sice hodně lákavou plejádu herců, jmenovitě třeba legendárního Borise Karloffa, znamenitého Christophera Leea a uhrančivou Barbaru Steele. Leč co na plat, scénář je trošku slaboučký a režie nedokáže udržet film ve stabilních mantinelech hororového děsu. Jako klady bych viděl zmíněnou sebranku a výkony přítomných velikánů plus samozřejmě zneklidňující atmosféru odehrávající se v přepychovém sídle. Bohužel to je asi tak nějak vše. Nebyl jsem znuděný, jen se nejedná o nic, co by vám nemělo uniknout.

Gordone, Gordone! I ty jeden uchyláku! Kdo zná tvorbu tohoto svébytného režiséra jistě ví, že má talent na velmi zábavná "přiznaná" béčka s takovým tím přismrádlým osmdesátkovým nádechem. Takže krev, sliz, fujtajblové masky a tak podobně. Stejné pojetí má i jeho blízký přítel Brian Yuzna, který do filmového "braku" přispěl dalšími parádními béčky. Zámecká zrůda je na motivy jednoho Lovecrafťáckého záseku a oplývá pěknou gotickou atmosférou. Aby taky ne, když je příběh zasazen do potemnělého italského hradu, který zdědí jedna americká rodinka. Nemají za sebou zrovna šťastnou minulost, která se za nimi vleče jako hnijící kus mrtvoly. A zrovna to prostředí hradu na jejich náladě moc nepřidává. Ovšem rozuzlení ano! Rozjezd je potřeba přijmout trochu delší, ale v pozdějších minutách je Zámecká zrůda o to víc intenzivnější a děsivější. Podobně jako literární předlohy pana Lovecrafta. Jeffrey Combs a Barbara Crampton je dobrá sázka na jistotu a pokud jste viděli další filmy s tímto duem (Re-Animator a Ze záhrobí), tak nebudete litovat. Možná bude pro někoho film jaksi průměrný, ale kdo má rád Lovecrafta a tento herecký ansámbl, tak bude nadšen stejně jako já.

Myslím, že všem, co se zajímají o záhady, neunikla ta jedna z největších a dosud nevyřešená - Djatlovova výprava. Není třeba zabíhat do popisu podrobností a nechť si každý vyhledá informace na vlastní pěst. Ze změti těch několika teorií, z nichž každá má své pro i proti, vznikl tento fiktivní "found footage" horor o mladistvé expedici, která jde ve stopách oné nešťastné výpravy. Rozjezd, jenž tu většina kritizuje, mi přišel v rámci seznámení se členy vcelku podstatný a nijak mi k příběhu nevadil. Právě díky němu následně v průběhu filmu se postupně a efektivně přidávají polínka do kotle a vše vede k šokujícímu finále. Atmosféra mě dobře vtáhla a bavila mě po celou dobu. Dokonce i pointa a příběhové kličky mě nadchly s tím, že má pozornost zůstala zakotvená. Vytkl bych snad jen ty laciné CGI efekty v závěru, protože lehce zkazily dojem. Ovšem atmosféře naštěstí nijak neubraly. Za mě se rozhodně nejedná o vyloženě nepovedené FF, bylo na co koukat, ne že ne. Jen je výsledek takový lehký nadprůměr a natotata se z tohoto pozoruhodného tématu dalo vykřesat o dost více.

Chjo, další podprůměrná adaptace Lovecraftovské povídky. Nechtěně vtipné momentky se střídají s docela slušnými gore scénkami, ale ve finále se jedná jen o takovou teenagerskou naháněčku. Máte tu starý dům ve kterém cosi běsní na základě místní legendy a bandičku hloupoučkých studentíků (tedy až na jednoho), která se postará o zápletku. Být to jako projekce v rámci Otrlého diváka v Aeru a ještě k tomu se simultánním překladem, tak je Přízrak o dost větší zábava. Takhle potěší jen Lovecraftovské prvky, Necronomicon a zmínka o Arkhamu a Miskatonické univerzitě. Jinak moc není o co stát. Přízrak byl asi tak záživný a voňavý jako vypouštění ducha.

Rozhodně snímek, který stojí za pozornost a navzdory své stopáže velmi odsýpá a nenudí. Fenomenální výkon Ramiho Maleka asi netřeba zmiňovat, protože bez nadsázky nelze přehlédnout. Na druhou stranu Bohemian Rhapsody není nic tak kulervoucího, aby se z něj člověk měl posadit na zadek. Navíc když mrknete na "zajímavosti", tak zjistíte, že spousta faktů v rámci filmového dramatu bylo přikrášleno, aby neztratilo diváckou atraktivnost. Moc tomuhle formátu nefandím, ale chápu, že bez toho by film nebyl zajímavý. Jasně, že do dvou hodin nelze narvat veškeré historické události a momentky, ale i tak mi přišlo, že se spousta věcí vzala hopem. Závěr příběhu je grandiózní bez vyloženě přehnaného patosu a srdceryvných scén. Bryan Singer odvedl perfektní práci na režisérské stoličce, ale Bohemian Rhapsody mi zkrátka příjde hodně přeceňovaná záležitost, která si umístění v TOP 10 filmů na ČSFD úplně nezasluhuje. Zarytý fanda QUEEN nejsem, ale Bohemian Rhapsody potěší jak konzumního diváka, tak i hudební publikum.

Řekl bych, že dvojka je o něco víc záživnější než jednička. Velký podíl mají na tom luxusní gore efekty, kterých si tu užijete požehnaně, a samozřejmě i výprava. Prostředí pekla se autorům kulisama a artistickým ztvárněním povedlo na výbornou. Hotel Inferno 2 je tak více surrealistickou podívanou než předchozí snímek a nabízí lepší atmosféru. Vizuál je ve stejném duchu, takže ono originální zpracování z pohledu první osoby (jako ve 3D střílečce) je totožné. Jasně, hlavní hrdina sice neustále trousí "fuck" chujoviny a monology s dialogama se nesou opět na vlně klišé, ale už mě to tolik neotravovalo jako v předchozím díle. Momentů, co dřív vyznívaly vtipně či amatérsky tolik není a kupodivu už to s hodnocením vidím na silnější tři hvězdy. Otevřený konec nahrává na smeč třetímu dílu, takže si ho nenechám ujít.

Hra na vraha kulišácky pojmenovaná v rámci festivalu Otrlého diváka jako Maturiťák je popravdě jen další v řadě nechtěně komediálních hororů. O to víc, když se tu jako ředitel gymnázia velebí Leslie Nielsen, jehož vtipný ciferník si nejde s ničím jiným spojit než s Bláznivou střelou. Už jeho samotné vzezření vyvolává úšklebky a úsměvy od ucha k uchu. Takže si dovedete představit, co ve vás vyvolá, když už se v úvodních titulkách jen zjeví jeho jméno. Naneštěstí se o komedii nejedná, ale o béčkový slasher! K tomu Halloweenská ženská drtička Jamie Lee Curtis, ale její přítomnost nic nezachraňuje. Samotné mordovačky teenagerů jsou de facto až při konci, takže se dobrou hodinu opravdu nic závratného neděje. Pokud se ale rochníte v žánrových klišé a občas v dementním vyznění scén, tak by vás to mohlo bavit. Kdybych nebyl v sále za přítomnosti chichotajících Otrlců, tak se při projekci doma asi pekelně nudím.

Remake Invaze zlodějů těl vzniknuvší po 22 letech je tedy ovšem řádný pokles dolů. I přes hodně zajímavou účast herců jako Donald Sutherland, Jeff Goldblum, Brooke Adams a dokonce i Kevin McCarthy (minirolička a původní hlavní role) se jedná o takovou zívárnu, kterou je docela těžké v závěrečných minutách dokoukat. Což o to, rozjezd a příběh do půlky by ještě šel, ale zbytek zkrátka uchází. Oproti prvnímu zfilmovanému originálu jakoby úplně chyběla ta tajemná a tísnivá atmosféra. Stejně je na tom pronikavý pocit beznaděje, jehož letmý náznak možná někdo zaregistruje. Objektivně bych hodnocení viděl kolem trojhvězdí, ale jelikož mě adaptace z roku 1956 uchvátila mnohem víc, tak hodnotím přísněji. Zklamání.

Sranec ve kterém je klišé plný ranec. K tomu přidejte partu teenagerů, kteří jsou sympatičtí asi jako můj dnešní vodnatý průjem. Tudíž už od začátku lačníte po jejich bleskurychlém a bolestivém zdechnutí. Prostředí hororového parku sem tam nabídne příjemné pokoukáníčko, ale čekal jsem více než jen jednohubkový a nezajímavý slasher. Doporučuji si před běsněním pana "čumim jak péro z gauče a mám oči nakřivo" udělat seznam, kdo zkape v jakém pořadí a výsledek porovnat s přáteli. Možná se pak zabavíte o dost víc než sledováním tohodle Prdell Festu.