Seabeast

Sám doma a Rambatý? Ale kdeže, Vánoční teror!!! Tedy teror to bylo hlavně sledovat! Vleklo se to jak zfetovaný lenochod s masivním závažím na chodidlech, který se navíc brodí skrze kilometr dlouhou bažinu v abnormálně deštivém počasí. Mistrovská ukázka nulového spádu s rádoby akční atmosférou. Je zde plno nápadů, které jsou bleskurychle vysávány všudypřítomným éterickým hovnocucem. Ufff...

Chybí mi tu jedno žánrové zařazení a tím je..........chvilka napětí..........KOMEDIE!!! Maniakální dřevorubec Ogroff je zcela amatérsky dělaný projekt, který vás místo děsivosti obšťastní bujarým smíchem. Když si vzpomenu na ty prkenné a srandovní herecké výkony, naprosto nepochopitelné střihy, opatrnost při rozbíjení věcí a zabíjení lidí, vypnutou motorovou pilu při řezání do těla, neuvěřitelně poslepovaný příběh, tak mě nic jiného než to vhodné žánrové doplnění nenapadá. Něco pro milovníky totálních undergroundových braků, protože tohle působí, jako by jste nějakému magorovi do hororů půjčili videokameru a on na místě začal vymýšlet scénu po scéně. Do toho ten krásně nesynchronní zvuk a nedávající vůbec smysl, protože byl nahrávaný dodatečně. Nesmím zapomenout i na tu bránici trhající hudbu, jež je směsicí syntezátoru, industriálu a různých pazvuků. Ogroff je fakt legrace jen to má jednu nevýhodu. Těch 90 min se strašně táhne jak smrad a může se lehce stát, že vás to začne nudit. Ale jinak fajn film na doplnění undergroundového vzdělání.

"Nadržené kreslené monstrum" vyvolané dvěma páry naivních dívek prostřednictvím ošuntělé magické knihy?!? Proč ne! Tohle byl konečně přiznaný "brak" podle mého gusta. David Carradine aka Kung-fu guru je tu pomyslnou třešničkou na dortu a už ten jeho vážný zlovolný výraz mi způsobil nemalé cukání koutků. Ovšem krásnou pastvou pro oči byly ty čtyři kozatice, které se zuby nehty s ječením ve vysokých decibelech onomu "démonovi z knihy" bránili. Ten se tam sice ve své kreslené podobě dlouho neohřeje, ale je skvělým večerníčkovým prvkem. Film má i pěkné sofistikované protiklady, například ta největší puťka a stydlivka má regulérně největší ňadra a je nejvíce rajcovní - Monique Gabrielle, při sledování Zlého večerníčku jsem se do Tebe zamiloval! Každopádně, nebyl tu vůbec prostor k nudění a velikou zásluhu na tom měl simultánní překlad Samanthy Bifidus v rámci Festivalu otrlého diváka 2015. Jestli se naskytne další promítání s její maličkostí, určitě neváhejte jít do kina, opravdu to stojí za to. Možná i díky tomu jdu na plný počet, protože její náhlé improvizační fórky dávají pokaždé filmu jiný rozměr.

Lahůdková záležitost po stránce gore efektů, zbytek už docela drhne. Cenním fakt, že je Démonová levárna dílem dvou manželů amatérů nadšenců. Díky crowdfundingu vytvořili svébytný příběh o chlapci, který jako malý zbloudí do temného podsvětí a je vychováván jakýmsi démonem, co mu předá veškeré vědomosti a okultní schopnosti. Po několika letech se při cestě zpět trochu situace zvrtne a na svět spolu s hippiesácky odrostlým chlapcem přijdou i síly zla. Začíná ta správná zombie survival podívaná! Nápady tu jsou pěkné (líbily se mi hodně scény z podsvětí) a topení se v béčkových vodách je vtipný autorský záměr. Ale příběh a zpracování jednoduše nedrží pohromadě a přišlo mi, že se koukám na víc jak 2 hodinový film. Zasmál jsem se, ale nebylo tu zkrátka nic, co by mě totálně odrovnalo.

Brutání brutus! Frantící zcela jistě na ten rok uvedení museli posunout hranici únosnosti a zpracovali krvák, který se jen tak nevidí. Méně otrlý diváci ať si dají zpátečku a to samé ženy v těhotenství, protože tohle byl docela hegeš. Obzvlášť ta finální scéna, kdy už jsem chtěl sám odvracet pohled. Je to vlastně po celou dobu krutý boj o holé přežití v jednom bytě a jednoho večera s postupným gradováním. Neskutečně napínavá atmosféra a pro mě špičkové zpracování zvukové a hudební složky. Technicky vypiplané s drsnými záběry ve kterých kamera zabírá to, co ani vidět nechcete. No, byla to síla a večerní hororový zážitek je to neopakovatelný.

Mučedníci jsou zrovna případ, který patří k tomu opravdu extrémnějšímu, co lze spatřit. Nic pro citlivky, protože je to hodně hutná kláda na koukání a ne každý, tento tlak dokáže ustát. Není tu vlastně krom rozjezdu místo, které by poskytlo čas na oddechnutí. Naopak, jede se z extrému do extrému. Francouzi jsou prostě "čuňata" a v poslední době točí docela pekelné kompozice ve kterých se neuhýbá a jde se přímo do detailu. Tak jako tak, Mučedníci mají tendenci, i přes tu nekompromisní brutalitu, "něco sdělit" nebo nastínit určitou myšlenku, která je na konci rozvinuta. Ale můj pocit byl takový, že to vůbec tak silně v závěru nevyzní a nestalo se, že by den poté ve mě ještě film rezonoval. Když zmíním třeba podobný a těžko hodnotitelný extrém Srbský film, který sice kdovíjak hlubokou pointou nedisponoval, ale měl něco do sebe a dojem byl o dost silnější. A hlavně už ho z hlavy nedostanu, zatímco Mučednící prostě jen prosvištěli.

Ničím vyjímečný found footage horor, který servíruje několik klasických lekaček a hlavně spousty záběrů stojící a tupě čumějící babky s alzheimerem v palici. Prostě si jen tak vstane, štáb ji začne hledat a ona stojí ve tmě a vejrá, jak péro z gauče. Vše začne klasickým prdelkováním hlavních postav a pak se začnou nabalovat další obskurnosti a začne bábě šibat v hlavě ještě víc. Žádný vzrůšo celkově, žádná pořádná psychárna a erekci jsem měl až při závěrečném babko-hadím výjevu (který můžete spatřit na prvním obrázku v galerii), ale kvůli jednomu záběru fakt zvažte jestli vám ta hodina a půl stojí za to.

Filmový debut španělského režiséra Oriol Paulo se vyvedl na výbornou! Už od začátku nasadí vysokou laťku a za pomoci postupného nabalování okolností a promítání flashbacků divákovi prozrazuje, co se stalo. Rouška tajemství se poodhaluje velice pozvolna a moc napínavě. Očekávejte nemálo twistů a sem tam mindfuckózní scény, ale v jádru se jedná o thriller, který naštěstí neoplývá přílišnou samoúčenou brutalitou. Nemálo lidí tu zmiňuje jistou překombinovanost příběhu, ale zas tak hrozné mi to nepřipadalo, protože se ve finále v podstatě vše vysvětlilo. Tělo mě navíc bavilo z hlediska atmosféry, výtečné kamery a pyšní se skvělou interakcí s divákem, takže se nedostavuje pocit nudy. Španělé umí!

Nevím jestli je film inspirován podle skutečné události, ale jelikož se jedná o velmi citlivé téma, tak chovám k Fénixovi hluboký respekt a úctu. Kvůli tomu, ale nepůjdu vysoko s hodnocením. Na druhou stranu, nemůžu si opravdu pomoct, ale aby se mnou emočně zahýbala jen závěrečná scéna a probudila ve mě zájem příběh sledovat je sakra málo. A taky zoufale pozdě. Rád se rochním v jemných detailech a dokážu ocenit minimalismus, jenže tohle byla prachobyčejná nuda a koncentrovaná prázdnota. A čím? Zpracováním a podáním příběhu, který mohl mít o dost drtivější dopad na diváka. Takhle jen zůstává "počkejte si na finále", ale to jednoduše nestačí a po odchodu z kina jakoby těch 100 minut vůbec neproběhlo. Jsem si ale jistý, že své obdivovatele si snímek najde.

Už ani nevím kde jsem na tento film natrefil, ale s vidinou pořádného Lynchoidního mindfucku a přečtení poutavého popisu jsem se dostatečně nechal namlsat. To, co jsem začal žvýkat v ústech však mělo takovou hořkou pachuť a měl jsem co dělat, abych sousto pořádně rozkousal. Dlouho se mi nestalo, aby mě iritoval už samotný pohled na hlavní postavy a jejich hraní (hlavně Majk MekAnus). Co se týká Lynche, tak toho zde v takové míře ani nehledejte. Je tu pár scén, které ten nádech trochu evokují a už jsem si říkal, že mě to možná začne bavit, ale pak se to následujícími scénami spláchlo jako lejno do kanálu. Jedinný prvek, který se mi líbil, bylo ono prolínání dějových linií, kdy při střihu jakoby jste byli odtrženi od dramatu a napětí ve vás tak rostlo. To Atom Egoyan umí ve Vedlejší roli vybudovat parádně. Bohužel, zbytek stojí za vyližprdel.