Klajnik

Na některé to zřejmě působí jako skvělej letní blockbuster plnej humoru a nápadů, ale kterej i přes odlehčenou náladu též nezapomíná na srdíčko. Pro mě je to nevkusná CGI patlanina plná křečovitého afektovaného humoru, blbého scénáře i kýče a špatné akce, kterou lze poznat tak, že negeneruje napětí. Horší herecké ztvárnění postav než které předvedli Taika Waititi a Lil Rey Howery jsem dlouho neviděl. Co to mělo být? Jak mluví, jak gestikulujou a to, co předvádí... Bývám zaskočen, když něco takového vidím. Tyhle nevtipní kašpary bych nechal stráží zajmout a odnést do nějaké hradní kobky k Melisse McCarthy, aby se mohli o samotě navzájem bavit, dokud neumřou hlady. Svět by tak byl ušetřen křeče, jež vyvolávají v druhých svými projevy. Úpadek. Ryan Reynold je též otravný svou umělostí. Řekl bych, že mě to zanechalo chladným, ale jsem spíš znechucen. Znechucen tím, že systém produkuje takovéhle obsahy. Lidem se to líbí, tahle formule, která je tak snadno stravitelná, jednoduchá a "vtipná", takže studia budou generovat víc takových plytkých sraček, které nadále budou znehodnocovat ducha upevňováním jejich nevkusu, vytvářením zlých návyků a postojů (kolikrát už jsem slyšel, jak někdo odmítl podívat se na B&W film, protože není barevný či nedocenil jiný film jen proto, že se u něj muselo trochu přemýšlet nebo ho obtěžovalo, že jiný film zase vyžaduje víc pozornosti, než oni byli schopni vydat, právě proto, že jsou navyklý na vizuální průjem tohoto ražení). Kvůli tomu pak kvalitní produkce není náležitě podporována, nevzniká případně se nezaplatí. Uvidíme, jak dopadne Villeneuveovo Duna a jestli vznikne pokračování, které uzavře příběh první knihy. Každopádně takový je můj postoj k těmto filmům. Považuji je za škodlivé. Věřím totiž, že škodí lidskému duchu stejně jako jisté narativy, které se vypouští do veřejného prostoru a které způsobují, že tolik lidí věří v nepravdy, což se některým stranám hodí, protože jim to generuje politický úspěch. Kultura by měla reagovat na vady skutečného světa, ale tyhle dementní filmy jenom ochromujou mysl. Diváci zkouknou Free Guy, kterej nesmírně kýčovitě odvypráví blbej příběh o sebeuvědomění, svobodě v rozhodování a pak se vyspí a další den dělají zase to, co se od nich očekává. To proto, že tyhle produkce netnou do živýho, nevyvádí lidi z jejich konformity, nejsou uměním a vlastně ani dobrou zábavou (za předpokladu, že netrpíte nevkusem - pak jsou skvělou zábavou). Vím, že peníze vládnou světu, ale tohle není udržitelné. Lidi by měli přestat dotovat Disney, číst brak, hrát online hry a další odfláklé tituly od Ubi či EA, poslouchat vyumělkovaný pop a trávit tolik času na sociálních sítích. Měli by zkrátka bažit po kvalitě. Obávám se totiž, že si jen kopeme vlastní hrob. Tohle není správná cesta. Věřím, že na tom záleží.

Strašidelné to nebylo, některé scény jsou směšné (10 poldů naběhlo rozkopat jednoho černocha) a další potencionálně divácky vděčné momenty (školní záchody) si režisérka nechala proklouznout mezi prsty. Neni to dobrý horor ani nijak zvlášť pozoruhodný film... Je to ale dobrá kritika společnoských poměrů? Spíš ne. Záměr je příliš úzký. Avšak Candyman zde má být jakýmsi metafyzickým koncentrátem hněvu všech černochů, kteří byli během historie neprávem zlynčováni, upáleni, pověšeni či zastřeleni. Nelze úspěšně popírát, že na Afričanech bylo napácháno mnoho bezpráví a je fakt, že spousta duchařských příběhů pracuje s konceptem toho, že mrtví nenachází klidu, ale když mezi řádky čtu message: "Když se spojíte jako roj včel, nebudou mít šanci a konečně dostanou co si zaslouží!" tak mi to přijde poněkud úsměvné. Problém těchto elevated hororů bývá, že nejsou dost chytré, napínavé ani žánrově zábavné.

Who is America fungovalo skvěle. Toto nikoli. Chytří Angláni mu na špek neskáčou, takže se Cohenovi mnohdy nepovede, co by rád, aby se povedlo. Některé konverzace jsou přesto docela úsměvné.

Viděl jsem klasickou verzi a podtrhuji Lynchovo slova, že s tímto filmem selhal. Obsahově i formálně špatné, neuctivé k předloze a rozbité co se uvěřitelnosti a soudržnosti týká. Opravdu špatná práce. Neuvěřitelné, že Blade Runner vyšel o 2 roky dřív a vypadá o tolik lépe. Zde nejen že nějaké trikové scény vypadají zle, ale i různá designová rozhodnutí jsou příšerná (viz. ztvárnění silového pole). MacLachtan obsazený do hlavní role je naprosto zcestným rozhodnutím. Někdy to působí jak levná telenovela, jindy jako parodie. Způsob, kterým film promlouvá k divákovi je též příšerný. Jednotlivé situace by měly organicky vyplynou ze samotného dění a obrazu, nikoli být řečeny v podobě těch věčných monologů. Avšak i dialogy mezi postavami bývají často úmorné. Vážně byl scénář tolikrát přepsán jen proto, aby nakonec byla zhotovena tato otřesná verze? Kdybych to viděl v patnácti a neslyšel nikdy o předloze, myslel bych si, že tohle je nějaká céčková televizní mrdka.

nudilo

Táhlé jako cesta přes celou Ameriku na sekačce na trávu a ještě k tomu málo obsáhlé, aby mě to interesovalo a strhlo. Nemocný dědek, jehož vzezření mi evokuje ono páchnoucí stařecké pižmo jede a občas s někym hodí promluvu, řekne něco o válce či rodině a mě to vůbec nezajímalo, protože je to tak plytké a už  jsem to slyšel tisíckrát. Když to nudí, jen stěží mne to strhne a dojme. Hodnocení je tedy přestřelené. Natočil to však Lynch, takže některé scény jsou docela působivé (přiblížení na dědkovu tvář, když ženská srazí autem jelena). Většinou to ale působivé není. Jeden by řekl, že je to divácky nejpřístupnější Lynch, ale vzhledem k tomu, jak jsem se jenom nudil (nuda je určitá forma utrpení), tak se to říct zdráhám. A opravdu si nemyslím, že film o podzimu života nemůže být strhující. Může, ale tento nebyl.

Esence průměrnosti (obsahové  i formální), takových sentimentálních a nepříliš funkčních dojiček citů je tisíce. Snad proto, že je to snadno stravitelné a na masy to funguje. Na mě ne, páč je to příliš průhledné a umělé. To necením.

Dokument o tom, jak si dílo začne žít vlastním životem. Celá situace je náramně zábavná. Prostředí internet má též své dobré příběhy a život žabáka Pepeho je opravdu komický. Dotýká se to spousty témat, které mě zkrátka baví svojí vykurveností (incelové, 4chan, Elliot Rodget, Trump...).

Vinterbergův film Festen ze stejného roku a natočen podle stejného dogmatu (Dogme 95) je záživnější. Idioti nemají tak silný tah na branku, syntéza formy o obsahu se zde nedostavila, ve dvou scénách jde vidět mikrofón nad herci a obsahově to není natolik bohaté. Přesto je to zajímavý film, který mě v pár pasážích rozesmál, což se většině filmů nepodaří, páč komediální cit nemá každý tvůrce, co si myslí, že je zábavný a humoristický aspekt bývá ohavně levný. Zde tkví humor v nastalých situacích, které Trier vymyslel a premisy, kolem níž se film točí. Většinu stopáže jsem se však nebavil vůbec a to, o co se pokusila postava Karen na konci mě minulo. A kéž by taky šel Trier dál v intelektuální rovině alá "hledáme v sobě své idioty".

Vy, co dáváte vysoké hodnocení! - Vás baví koukat na to, jak nějaká služka 5 minut třeba jen uklízí po domě? Pokud ano, musím vám doporučit Jeanne Dielmanovou, která podobně nezajímavé věci dělá 3,5h. Jelikož je ROMA filmem s velmi nízkou zábavnostní úrovní, tak jsem se u něj velmi nudil. Chápu však, že Cuarón tento film nenatočil pro diváky, nýbrž pro sebe - a já, jakožto divák, dávám tomu přiměřené hodnocení, protože mi tento film sdělil jen to, že Cuarónova rodina měla v kdysi nějakou služku, kterou brali jako člena rodiny, protože zachránila jedno z dětí. To je pro mě naprosto nepodstatné a co na tom, že je to krásně natočené, když to je tematicky plytké a nudné. Bez zábavnostní složky bude film nedivácký, nudný a odsuzovaný jako artovina, tedy nudná artová píčovina. Je to velká škoda, jelikož entertainment způsobuje, že přesah v divácích silněji zarezonuje a dílo se dostane mezi více lidí. Bez zábavnostní roviny obsažené v díle bude divák propadat nudě a umělecká hodnota se do něj (ve větší míře anebo vůbec) nepřenese. ROMA je však opravdu divácky neuspokojivá. Přesto je to jeden z filmů, který jsem rád, že jsem viděl, ale nebyl jsem rád, když jsem na něj koukal. Jsou zde dlouhé zbytečné pasáže z obýváku, celé se to odehrává pomalu a některé pasáže mě svým smyslem minuly (oheň). Tam je jedna scéna, kde si muž stoupne před kameru a začne zpívat - dle mého jediná vyumělkovaná scéna z filmu. Problém je v oné vyprázdněnosti. Postavy jsou jen takové náčrtky, ovšem že se silným nádechem opravdovosti, ale neříkají témeř nic - dialogy jsou zkrouhnuty na minimum.