Klajnik

Chápu pointu a dokonce mi vadí i stav věcí, z něhož to vychází, ale celé je to tak lámané přes koleno, že výsledek působí jen směšně. Zápletka vycucaná z prdele, nudná počáteční expozice a nijak uchvacující formální stránka. Tohle si zaslouží důstojnější zpracování, ale na to jsou třeba umělci. Akademie však přesto dala této břečce oscara, protože.... - protože ho nemůže nedat?

Dekonstrukce hrdinské básně artušovského cyklu ze 14. století. Jsem si jistý, že jedinec si film užije o něco více, když se seznámí s původním materiálem. Vizuálně je to víceméně pěkné (některé záběry jsou úchvatné), ale přesto jsem si sledování příliš neužíval. Námět sice zajímavý je, ale jeho průběh mě už příliš nezajímal. Na vině bude pravděpodobně nedostatečnost scénáře, jemuž chybí šťáva nebo drive či jistá pestrost. Interakce mezi postavami nejsou tak poutavé, jak by mohly být. Kvůli tomu i tolik nevyzní jinak zajímavej námět.

Chvílema milý příběh o přijmutí něčeho cizího do rodiny skloubený s jakýmsi folklórním hororem. Tato atraktivní žánrová mixáž je příčinou toho, proč je film poměrně soft, i moji mamku by to občas zahřálo u srdíčka a nikdy to nezačne být příliš explicitní, aby od něj odešla. Kvality jsou čerpány spíše z atmosféry, hereckých výkonů, jisté bizarnosti a kvalitního filmařského zpracování než z výživného scénáře plného úderných dialogů (viz. Lighthouse).

Technické kvality to má, ale obsahově je to pro mě velmi frustrující a otravnej film. Vidím, že se snaží být pořádně hořko-sladký, ale k tomuto emocionálními guláši je třeba dojít v zájemné souhře jednotlivých dějových linek, skrze které nás provádí postavy příběhu. Jelikož jsem se však nevezl na romantice, humoru ani tragice, tak u mě nemohlo dojít k tomuto záměru. Já ty postavy totiž nesnášel, ale film chtěl, abych s nimi sympatizoval. Já se s tím ale nezžíval. Neuroticky vytěkaný, nudný ťulpas, Baxter, se kterým si všichni vytíraj prdel, se zamiluje do kolegyně z práce, která je však natolik naivní a opovrženíhodná, že se stale milenkou prolhaného šéfa-ženáče, jemuž (jako i dalším) Baxter půjčuje svůj byt na prcání, díky čemuž mu bylo přislíbeno povýšení. Když mi příběh ukazuje takovou sebranku kreténů, tak chci vidět, jak budou scénáristou škodolibě trápeni. Z toho by mohla pramenit komedie i jistý uspokojiví pocit.

Zbytečnej film. Proč se ale snažit vytvářet něco pořádného? Já bych věděl proč...

Tvůrci se pokusili o psychologičtější prokreslení postavy, ale stále to nestačilo dost na to, abych byl filmem zaujat. Na začátku filmu zemře Bournova milá, čímž začne naháněčka, v níž je Bourne jak kořistí tak lovcem. Chce, aby to skončilo a znovu se pokouší zjistit a vyřešit, co se děje. Příhěm je funkčí, tedy není hloupej, ale beztak nedokáže být tak zajímavej, aby mě dění bavilo. Po většinu filmu jsem tedy koukal na něco, co mě příliš netankovalo. Většině lidem to očividně nevadilo, protože Greengrassovo pojetí na ně fungovalo a film se tak stal napínavým. Já však nesnáším shaky cam a zběsilý střih. I když vím, že zde to bylo použito smysluplně (chápu ten autorský záměr), tak si myslím, že to je docela nadužito, že je to víc nekontrolovatelné, než by mělo a nedělá to na mě dobrý dojem/není to mému oku libé. Přijde mi to otravné, nikoli vtahující. Nutno dodat, že Bourne Supremacy prakticky postrádá akci. Jedna větší pasář je až na konci v Moskvě, ale i ta je poměrně krátká, nepřehledná a neuspokojivá. Rozhodně si nemyslím, že by byla tak skvělá, až by vynahrazovala fakt, že po většinu filmu chybí. Když jsem tento film viděl před několika lety, byl jsem znechucen a film odsoudil zcela jako nudný a otřesně zpracovaný. Měl jsem však pocit, že mi něco unikalo, že jsem něco nedokázal ocenit. Dnes už ho nemám. Teď se vrhnu ještě na Bourne Ultimatum, které by mělo být stejně zběsilé po formální stránce, ale obsahově akčnějsí. Uvidím, do jaké míry mi jedno dnemožňuje užít si druhé. Budu rád, když to bude stačit na 2/5, ale obávám se, že i námět se už vyčerpal.

Před mnoha lety jsem Bourne Identity viděl a nikterak zaujat nebyl. Snad jsem byl malý a víc bažil po něčem, co dnes považuji za přeefektované a nevkusné. Tu je pouze jedna taková přehrocená pasáž a to tak, kdy Bourne prorazí zábradlý točeného schodiště v nejvyšším patře a skočí dolu na těle muže, kterého předtím sejmul. Během pádu stihne zabít muže kulkou do hlavy, jež si to k němu míří z nižších pater. Scéna končí dopadem Bournova těla na tělo muže z výšky, která by ho zabila. To jsem se opravdu ze srdce zasmál. Taky si myslím, že tehdy jsem tvář Matta Damona nepovažoval za líbivou (narozdíl třeba od Cruisovo z MI2, které dnes hodnotím hůř), což mi též zabraňovalo propadnout tomuto akčnímu filmu. Dnes mi ale Damon připadal ve své roli sympatickej, což do značné míry zachraňovalo proč pro mě tato postava není zajímavá. Bourne si totiž nepamatuje kým je, ciž charakter značně ochudí a já nemohu být nikterak stimulován vnitřním světem postavy (uznávám, že takto nejsem většinou stimulován ani u postav, ktere si dle scénáře na svou minulost vzpomínají). Každopádně - tento první díl se mi ve svém klasičtějším formátu líbil víc než Greengrassův druhý (Bourne Supremacy), jež je pro mě stále dějově nepoutavý a zběsilé formální zpracování (shaky cam, střih) mému oku nelahodí, i když se říká, že tam to bylo použito správně a smysluplně.

Tenhle film jsem viděl v dětství v televizi a nebyl schopen docenit fincherovskou preciznost, která činí film tak mysteriózním. Poutavost tohoto snímku, stojí na skvělém scénáři. Během let mě ani nenapadlo pustit si to znovu. Dnes jsem to ve svých 21 letech zkoukl znovu i s kámošema, kteří to viděli poprvé a všechny nás to vtáhlo. Fincher je fakt borec. Teď musim znovu zkouknout ještě Benjamina Buttona.

Po relativně dobré dvojce došlo k těžkému kvalitativnímu propadu, čímž se série vrátila na svůj začátek, kde však ještě mohl konceptuálně bavit svým složením. Divák je schopen odpouštět (nyní vyšší míru) stupidity, nevěrohodnost a obecně tvůrčí dno do té míry, do jaké ho baví (ať už ironicky nebo ne) ansámbl hlavních hvězd a jejich pozérské grimasy. Na tom to stojí - jen je škoda, že nyní už jen pouze na tom. Prakticky nekoukatelné... Jedna scéna se mi však líbila: Stallone spatřil svého nepřítele - muže o kterém si myslel, že je už dávno po smrti, načež zkřivil svou botoxovou hubu a zařval na něj: "STONEBANKS!" ještě před tím, než vůbec vypálil.

Slušné výtvarné zpracování co se vizuálu týká, ale úplně unešen nejsem ani z tohoto jediného aspektu filmu, který za něco stojí. zbytek je předvídatelnou, nudnou, vyčpělou Burtonovskou pohádkou. Postavy jsem si nikterak neoblíbil a hudební čísla nemám rád, protože ta hudba mě ve valné většině případů vůbec netankuje.