cheyene

Ačkoliv se tu občas objeví něco zajímavějšího, z kategorie odpad! se nedostanu. Bulvár se na nás hrne ze všech stran a Tv Prima jej zařazuje dennodenně před osmou hodinu večerní...

Bývaly doby, kdy jsem byl tímto snímkem ohromen a pouštěl si jej několikrát do týdne a znovu a znovu obdivoval Van Dammův trénink pod vedením Xiana, přičemž z paměti nelze vymazat trénink v atmosférou prosyceném městě z kamenů honosícího se starými sochami. K tomu všemu hraje působivá hudba a perfektně zabrané trénující siluety zdálky tají dech. Stejně tak nelze zapomenout na milostnou aférku s thajskou dívkou, na rvačku v putice a samozřejmě na finální souboj v úžasné aréně, kde Kurt a Tong Po mají na rukou rozbité sklo. Film Kickboxer je jedno ze synonym pro poctivý béčkový zápasnický film.

Malé prostory jsou pro výborná dramata jako stvořená...Kočka na rozpálené plechové střeše je toho dobrým příkladem. V prostředí jednoho domu se odehrává excelentní přehlídka charakterů postav, z nichž nejzajímavější jsou ty ústřední - Newman, Taylorová a Burl Ives. Tento snímek těží nejen z vynikající předlohy, ale zejména z jedinečných hereckých výkonů a dokonalých dialogů, které mají často syrový a psychopatologický nádech, avšak mnohdy se vyznačují patřičnou hloubkou. Kočka na rozpálené plechové střeše rozhodně patří mezi filmové klenoty, které stojí za víc než jedno zhlédnutí.

Kultovní, skvělé a troufám si tvrdit, že i nestárnoucí válečné romantické drama s charismatickým a vynikajícím Humphrey Bogartem v hlavní roli. Za pozornost však stojí také půvabná Ingrid Bergman a nezaměnitelná atmosféra tohoto snímku, na kterém se dle mého zub času pěkně obrousil, ne-li přímo zlomil. Casablanca mi přišla i po těch letech atraktivní svým komornějším zpracováním (film Mít a nemít z roku 1944 je ještě mnohem komornější a tento Curtizův počin mi jej hodně připomínal), napětím, ale i romantickou linií a drobnými dějovými zvraty - ať jsou předvídatelné více či méně. Být Casablanca barevná, tak pro mě možná ztratí jedno ze svých velikých kouzel.

Pařížské blues je prosycené úžasnou jazzovou muzikou Duke Ellingtona a příjemnou atmosférou pařížských ulic a parků let padesátých, resp. šedesátých. Mariin sklípek, v němž své muzikantské dovednosti předvádí trombonista Paul Newman a saxofonista Sidney Potier (zmínil bych však i kytaristy zvaného "Cikán"), je velmi útulné místo, ve kterém to po večerech žije právě díky výtečnému bandu. Jako pozounista amatér jsem byl potěšen výkony Paula Newmana, na němž bylo vidět, že vskutku absolvoval nějaké hodiny hry na pozoun, takže držení nástroje, postavení úst, tahání snižcem i dýchání bylo prakticky takové, jako má být. Pro někoho je to možná maličkost, ale já to považuji za docela důležité a v případě tohoto snímku jde tedy o velký klad. Velikým pozitivem je také rolička Louis Armstronga, který svůj prostor ve filmu využívá maximálně a je obrovským zpestřením. Romantická dějová linie mě bavila a nevadila mi ani její jednoduchost. Černobílé zpracování dává celému snímku patřičnou poetiku a atmosféru. Hodnotím slabšími 5*.

Máte-li slabost pro bojová umění, výborné choreografie soubojů, zde navíc vytvořené samotným mistrem Brucem Lee, pak byste si rozhodně neměli nechat tento snímek ujít. Legendární Bruce Lee rozdává rány s obrovskou energií, nasazuje svůj tradičně sebevědomý výraz obličeje a svými bojovými kousky činí opravdovou pastvu pro oči. Pro mě je drak přichází o hvězdičku slabší než Cesta draka, ale přesto jsem se velmi bavil.

Před Norrisem, Van Damme a Seagalem byl jen jeden mistr. Bruce Lee. Podobnými slovy začíná dokument Drakova kletba, v němž má divák unikátní možnost nahlédnout do života jednoho z největších bojovníků. Během téměř 90 minut zde na něj vzpomínají tvůrci filmů, jeho kolegové herci (včetně Chucka Norrise a Jamese Coburna), ale i bratr a jiní lidé, co s ním přišli do styku. Pro fanoušky bojových umění a příznivce legendárního "malého draka" Bruce Leeho, jde o snímek s mimořádnou hodnotou.

Možná, že jsou Vlakoví lupiči opravdu svým tempem pomalejší, divoké přestřelky tu nemáme až do posledních pár minut, kdy se nějaké to pravé waynovsko-westernové peklo rozpoutá, ovšem i přesto jsem se dost bavil. A vůbec mi nevadilo, že se minimálně střílí a více se mluví. Příjemná hudba, sympatičtí kladní hrdinové plus ženská postava jako koření, tohle všechno mi to vynahradilo. Solidní 4*.

Někdo by si řekl, že půjde o lacinou romantiku s velmi naivním a sentimentálním nádechem. Zpočátku to tak opravdu vypadá, ale postupně vše směřuje k tvrdému a nekompromisnímu konci, jako to známe z romantických děl velikánů Puškina či Huga. Příjemné překvapení.

Well, well, well, jak by pronesl Jan Werich (O stvoření světa)....Steven Spielberg je bezpochyby mistr svého řemesla a většinou svých snímků to dokazuje. Blízká setkání nejsou výjimkou. Dokonalé záběry kamer, perfektně naaranžované scény, skvělý výběr hudby, jež je z dílny výborného Johna Williamse, a v tomto případě i parádní vizuální zpracování. Nemohu ovšem hodnotit lépe. Nemám rád filmy o mimozemšťanech (výjma Vetřelci, Predátor,...), v nichž máme tu "čest" jim pohlédnout do tváře. Kdyby zůstalo u počáteční atmosféry, kde nic pořádně nevidíme, ale můžeme se obávat toho, co venku je, byl bych nadšený. V tomto případě jsem však byl spíš znuděn představou tvůrců o mimozemské civilizaci, jejich vzhledu, pohybů, gest, chování,...Velmi kladně však hodnotím spojitost se zmizelými bombardéry, lodí, lidmi, atd. Chybička: Ve scéně, v níž Royova žena opouští s dětmi dům a je s nimi v autě, říká dětem, aby zamkly dveře. Sama se nakloní ze sedadla řidiče na dveře spolujezdce a zamačkává knoflík na zamknutí. Všimněte si, že její dveře ho mají stále vystrčený. Zřetelně vidíme, jak se Roy blíží k autu a směřuje k jejím dveřím. Následuje záběr z místa spolujezdce a dveře u řidiče jsou již zamknuty (knoflík je zamáčknutý), přičemž Ronnie se teprve v tuto chvíli odvrací od spolujezdcových dveří.