cheyene

Některé příběhy jsou zajímavé a dokáží patřičně zaujmout, jejich vzájemné prolnutí taktéž upoutá pozornost, ovšem na snímky jako 21 gramů, Babel nebo Amores Perros to rozhodně nemá, proto pouze 3*.

Námětem a myšlenkou rozhodně zajímavý a skvělý film, avšak svým podáním mě příliš nezaujal, až na několik napínavějších nebo silnějších okamžiků.

U Burtonovýho Batmana mám ten pocit, že vidět ho v době, kdy jsem byl podstatně mladší, byl by pro mě dnes kultem a Nolan by mě pak musel mnohem víc přesvědčovat o jedinečnosti svého zpracování. Tahle verze je sice také potemnělá, ale přeci jen má daleko více odlehčenou atmosféru a není tak hutným thrillerem jako Temný rytíř. Michael Keaton není špatným Bruce Waynem - Batmanem, avšak zdaleka pro mě neměl takové charisma jako Christian Bale. Suverénně nejlepší byl na celém snímku Joker v podání Jacka Nicholsona, jenž si svoji roli očividně užíval a jeho pojetí je zcela odlišné od Ledgerového v roce 2008. Oba Jokerové mají své kouzlo a není snadné se rozhodnout, který z nich je lepší. Do Nolanovy temné verze se prostě hodí Heath Ledger, Burtonovu zase zdobí Nicholson se svým rozšklebeným úsměvem a tanečky. Za normálních okolností bych možná hodnotil i 4*, ale vzhledem k tomu, že pro mě záživnější Temný rytíř (resp. celá Nolanova trilogie) dostal právě čtyři hvězdičky, nemůžu je dát Timu Burtonovi, protože přece jenom pociťuji jistý rozdíl.

Akčnější pasáže jsou záživné a povedené, ovšem prostřední část byla příliš zdlouhavá a upovídaná. Výsledný dojem této pirátské podívané je na příjemné 3*.

Gangsterky zobrazující období prohibice mám rád. Millerova křižovatka mě zpočátku moc nebavila, ale poté, co měl Tom vraždit v lese na křižovatce, začal mě snímek Coenů o poznání víc bavit a ke konci se dostal až na čtyř hvězdičkový dojem.

Jak by řekl Rocky Balboa: "Dokud nebudeš věřit sám v sebe, budeš živořit". Tento krátkometrážní příběh mi místy připomínal Sloního muže a dokázal během 20 minut ukázat lidskou zrůdnost, ale také dobrotu, cit a sílu přátelství.

Nikdy bych neřekl, že mě animé seriál (ale i film) dokáže zaujmout natolik, abych mu nasolil plnou palbu hvězd, těšil se na každé další pokračování a ještě navíc neměl po téměř patnácti epizodách žádné výtky. Death Note je zajímavý nejen svým námětem, ale pronikne divákovi pod kůži i svojí hudbou, ať už ústřední znělkou, či melodiemi doprovázejícími scény, ale také dávkou napětí v každém dílu a různými dějovými zvraty, kterými jsou jednotlivé epizody protkány. Zpočátku jsem si říkal, že bych tento námět raději viděl v hrané podobě, ale po pár dílech mi již animovaná forma vůbec nevadí. Líbí se mi myšlenkové pochody hlavních postav, ale také atmosféra a ústřední i dílčí zápletky. Jsem zvědavý, jak vše dopadne a upřímně nevím, zda stát na straně Lighta či L, neboť obě postavy mají mé sympatie. Své neoddiskutovatelné kouzlo má však také shinigami Ryuk. Prozatím je to jednoznačných 5*.

Poměrně dlouho jsem se odhodlával k zhlédnutí tohoto snímku, jenž sklízel úspěchy na mnoha svých taženích. Jakmile jsem si jej však pustil, nelitoval jsem. Grandhotel Budapešť je velmi příjemně nasnímaní film, kterému nechybí dávka vtipu, dramatičnosti a dobrodružství, avšak také akce dodávající filmu větší tempo a spád. K tomu všemu se tu objevuje celá plejáda známých herců ve větších i menších rolích, což opět dodává Andersonově počinu na poutavosti. Kromě příběhu mě zaujala také vizuální stránka filmu, která napomohla k pozornému sledování celých 100 minut. Když si sečtu klady a zápory (např. nerealističnost, resp. "ujetost" některých scén, což ale žánr komedie směle snese), vychází mi prostě 5*.

Nádherný film od samého začátku až po úplný závěr. Přestože nejde o poslední Chaplinův snímek, je laděn do poměrně rozlučkové atmosféry a potěší, že jeho postava zmiňuje legendárního tuláka, jenž je ikonickou postavou i po tolika letech. Světla ramp jsou silným příběhem někdejšího slavného komika a mladé baletky toužící zemřít, mezi nimiž se rodí vztah, jenž má z obou stran různou povahu, ale na intenzitě je rovnoměrně silný. Vše je doprovázeno překrásnou Chaplinovou hudbou, která sice v mnohých pasážích připomíná jeho starší melodie, ale ústřední píseň je vskutku jedinečná. Za vyzdvihnutí však stojí také dialogy či monology Calvera, které ač mohou v dnešní době znít jako utopie či patos, tak mají stále patřičnou hloubku a podobně jako v Diktátorovi, tak i zde nutí diváka přemýšlet. Na závěr se skláním před invencí, uměleckým umem a herectvím Charlese Chaplina a s obrovským potěšením dávám jednomu z jeho posledních snímků plný počet hvězdiček.

Woman of the Year mě bavil od samého začátku zejména díky hereckému duu Spencer Tracy a Katharine Hepburn, kteří svoji genialitu v tomto složení potvrdili ještě mnohokrát. Příběhem není tento snímek vůbec špatný, vtip je tu decentní a značně mě pobavil Spencer Tracy sledující Katharine Hepburn snažící se v kuchyni vařit či péct. Zábavná je také scéna s baseballem. Zaujme rovněž dramatický prvek v příběhu, který děj značně okoření a strhne mu nálepku "romantická limonádka". Hodnotím velmi pěknými 4*.