Morien

Scéna z londýnského náměstí Piccadilly Circus, kde si Jim (Cillian Murphy) prohlíží velké množství letáčků s pohřešovanými osobami, způsobila kontroverzi. Ozývaly se hlasy, že je necitlivá vůči obětem teroristických útoků na newyorská Dvojčata z 11. září 2001, film se však natáčel ještě před nimi. Režisér Danny Boyle řekl, že scénu napsal v reakci na fotografii zachycující události po zemětřesení v Číně. Také se vyjádřil, že pokud by film vznikal až po útocích z 11. září, nikdy by do něj takový výjev nezařadil.

Vousatý mužík, kterého doktor u tunelářů praští lopatou, je expert na zbraně, který pracoval jako poradce filmařů.

Některé scény z období války gangů pocházejí původně z filmu Veřejný nepřítel (1931).

Ačkoliv jsou všechny postavy ve filmu fiktivní, mnoho jich bylo částečně inspirováno skutečnými lidmi. Například postava zpěvačky Frankie je založena na Grace Slick z kapely Jefferson Airplane a samozřejmě také na Janis Joplin.

Scéna, kdy se propadne strop ve sklepě chaty, který zrovna Hobbes prohledává, nebyla ve scénáři ani v hrubém střihu filmu. Původně měl Hobbes najít knihu a odejít. Během jedné z testovacích projekcí ale během této scény odešel ze sálu jeden divák na toaletu a zavřel za sebou dveře s hlasitým prásknutím, což vylekalo všechny přítomné. Produkce filmu tak získala nápad, že by se v tomto místě filmu mohla objevit náhlá "lekací scéna" pro posílení atmosféry napětí.

První scéna, kterou scenárista Nicholas Kazan vymyslel, byla ta, ve které Azazel poprvé putuje z jednoho člověka do druhého a na jejímž konci dojde k posednutí Charlese Oloma (Robert Joy). Kazan přemýšlel nad tím, jak může zlo přecházet z jednoho člověka na druhého, jak může být nakažlivé, že když je jeden člověk zlý na druhého, tak ten bude zlý zase na někoho dalšího a tento řetěz se nikdy nezastaví. Tímto došel k vizuální představě filmové scény a od této scény se potom odrazila práce na celém filmu.

Jméno postavy Denzela Washingtona John Hobbes je založeno na dvou filosofech 17. století, Thomasi Hobbesovi a Johnu Lockovi. Hobbes se domníval, že lidé jsou přirozeně zlí a potřebují tlak společnosti, aby se stali lepšími. Locke o lidech smýšlel jako o přemýšlejících, racionálních bytostech schopných mírumilovné koexistence. Těmito tématy se film také zabývá.

Všechny scény Edgara Reese (Elias Koteas) se natáčely dříve než většina ostatních záběrů. Režiséra Hoblita natolik zaujala fyzičnost Koteasova projevu, že trval na tom, aby se všichni ostatní herci, které posléze rovněž posedne Azazel, pohybovali podobně jako on. Tito herci potom studovali Koteasovy záběry, aby od něj pochytili gesta a mimiku.

Během přípravy natáčení režisér navštívil muže, který dokáže mluvit syrijsko-aramejsky, aby mu pomohl s dialogovou scénou v tomto jazyce, která ve filmu proběhne. Muž byl ale velmi nábožensky založený a odmítl vyslovit nadávky, které postava mluvící touto řečí ve filmu pronáší. Produkce potom musela najít dalšího člověka, který tuto řeč ovládá, aby doplnil chybějící sprosté repliky.

Film se natáčel chronologicky a štáb v místě natáčení i celou dobu bydlel.

Aby byly náklady co nejmenší, všechny kostýmy pro postavy sestávají z oděvů pořízených v londýnských second-handech a charitách.

Učitele malířství Christophera hraje skutečný umělec Christopher Baker.

Některé z obrazů, které Stu v průběhu filmu vytváří, jsou reprodukce skutečných děl Stuarta Sutcliffa.

Stephen Dorff (Stuart Sutcliffe) byl jediný z herců, který skutečně uměl hrát na nástroj jeho filmové postavy (je totiž ve skutečném životě profesionálním muzikantem). Ironií je, že skutečný Stuart zase tak moc dobře na basovou kytaru hrát neuměl, což byl podle pozdějších slov Paula McCartneyho jeden z hlavních důvodů, proč ho chtěl pryč z kapely.

Pro nahrání soundtracku pro tento film byly použity techniky muzikantů punk-rocku devadesátých let namísto přesného napodobování let šedesátých. Mělo to lépe ilustrovat, jaký dojem dělala raná hudba Beatles na své publikum; "byl to punk své doby".

Ian Hart byl do role Johna Lennona obsazen rok předtím, než začala produkce filmu. Na režiséra Iaina Softleyho totiž zapůsobil jeho výkon v roli Johna v jiném filmu, The Hours and Times (1991).

Wolfgangova "mluvící" krysa se jmenuje Heinlein podle spisovatele Roberta A. Heinleina, který napsal mnoho příběhů o chlapcích experimentujících s vesmírným létáním.

Film, který běží v letním kině, se jmenuje Starkiller. Tak se měla původně jmenovat postava Lukea ve Hvězdných válkách, ale George Lucas ji na poslední chvíli pojmenoavl Skywalker.

Chlapci bydlí ve městě Kingston Falls. Tak se jmenovalo město i ve filmu Gremlins (1984), který také režíroval Joe Dante.

Michael Keaton (Betelgeuse) se v celém dvaadevadesátiminutovém filmu zdrží jen něco přes čtvrt hodiny.