Americký pop

Začátek je hodně chaotický a kdyby takový byl i zbytek, tak by to byla velká bída. Jak se ukázalo, bylo to způsobeno tím, že je to točeno s přihlédnutím k době, ve kterém se příběh nachází, takže ze začátku je film němý (na chvilku) a postupně se mění také použitá barevná škála. V určité míře jsem v části kolem 1. a 2. potomka v Americe cítil něco z Kmotra a u 3. potomka jsem cítil něco z Forresta Gumpa (jen o něco lepší a orientovaný jen na hudební události). U nejlepších chvil (skoro na konci) jsem se cítil asi jako Knives Chau ve snímku Scott Pilgrim, když křičí na kapelu Sex - bob omb : "OMG". Film je na vrcholu, když je 3. potomek v Americe v kapele. Potom to klesá, ale díkybohu ne moc. PS: překvapení jsem zažil u titulků, kdy je seznam použitých písniček dán hned na jejich začátek. (30.12.2013)

Vývoj populární hudby tu hraje poloviční roli; druhou polovinu filmu dělá tradiční příběh volnomyšlenkáře, jehož život silně ovlivňují proměny společnosti (a politické události). Ve výsledku to ve mně ale nevyvolává dojem komplexního díla, nýbrž něčeho nedodělaného od někoho velmi ambiciózního. Ani ty písničky si člověk často nemůže vychutnat v plné délce. Ale abych jen nekritizoval: film nestihne člověka začít nudit - i díky zajímavé animaci. (29.10.2013)

Zajímavé. Asi by se mi to líbilo víc, kdyby postavy trochu dávaly smysl a chovaly se normálně a kdyby hudba nebyla tak brutálně sestříhaná, na druhou stranu ten vývoj a některé momenty (60. léta nejvíc) jsou parádní. Škoda, že to je tak rozvláčné, na tu zápletku si snad ani nemuseli hrát, stačil by hudební průřez 20. stoletím. (07.09.2015)

Bavila ma animácia a oceňujem aj samotný fakt, že sa niekto pokúsil zachytiť časť americkej kultúry (a nielen tej hudobnej) spôsobom kresleného filmu. Prekážalo mi prelínanie vyfabulovaného príbehu s tým skutočným, hlavne v prípade hudby (napr. vymyslená Frankie a jej kapela, ktorá má hrať po Hendrixovi). Postrádala som celistvosť a zrozumiteľnosť. A niekedy mi bolo ľúto aj tých nedohraných skladieb. V každom prípade zaujímavý počin. (30.12.2013)

Rod původně ruských židů se dostává do Ameriky a vzhledem k uměleckým genům prochází kromě společenského i hudebním vývojem. Začátek je, aspon pro me, poněkud rozpačitý a nešetří krví,film ale postupně nabírá tempo. Bakshi skvěle prochází atmosférou jednotlivých období, k čemuž mu slouží vše dosažitelné - dialogy, dobové momentky a situace, změny barev, dikce v hovoru, až se člověk tetelí, kam až dojde a co z toho všeho bude. Asi nevyzradím žádnou tajnost, když právě vyústění (a přece jen trochu pro mé oci nelahodící kresba) sundalo pátou hvězdu, Vypadá to totiž, jako by se už autorům nechtělo dál kreslit a řekli si, že už to stačí. Nebo snad Bakshi naznačuje, že hudba je věčná? Že je stále přítomná? Že se gen předává a projevuje se jen trochu jinak? Nebo snad , že pre-punk je finálovým přetavením Gerschwinna? :) No ale, jinak slušná práce, dramaturgie Čt art. Pokud jde o hudbu samotnou, je dobře vybraná, alternativní mainstream (Lou Reed, Janis Jopin). Soundtrack: 1."Hell Is for Children" (Benatar, Capps, Geraldo, Giraldo) – Pat Benatar 2."Summertime" – Big Brother and the Holding Company 3."California Dreamin'" – The Mamas & the Papas 4."This Train" – Peter, Paul and Mary 5."Somebody to Love" – Marcy Levy Side B 1."Purple Haze" – The Jimi Hendrix Experience 2."Take Five" – The Dave Brubeck Quartet 3."You Send Me" – Sam Cooke 4."Turn Me Loose" – Fabian. 5 People Are Strange" – The Doors (31.12.2013)