Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (777)

plakát

Rekonstrukce (2003) 

Začátek mě pěkně namlsal, super režijní vychytávečky, zajímavý narativní styl, který sliboval mnohem víc, než nakonec ukázal. Kdyby se film držel schématu a-lá Lynch, kdyby zůstal věren počáteční premise a lehce ji rozvíjel, ale neosvětloval, možná bych mu nevyčetla řadu nelogických děr. Každopádně však Rekonstrukce zůstává zajímavým a lehce nadprůměrným počinem, který potěší už jen tím, že je dánský a lehce zamrzí, že není tak úplně dotažený. 70%.

plakát

Casino Royale (2006) 

Lehkost, nadhled a vtip střídající se s expresivní brutalitou, plus sci-fi míchnutá romantikou. Ano to všechno je Casino Royale. Když k tomu přičtu psychopaticky modrý pohled Daniela Craiga, kterýžto se nejspíš stal mým nejoblíbenějším Bondem, je mi jedno jak moc je po stránce filmové toto dílko dokonalé/nedokonalé. Oddechovka na páteční večer, která neurazí, možná trochu nostalgicky rozesmutní, ale každopádně vám nebude na nos bulíkovat, jak moc se vážně bere. Poctivě-zábavných 70%.

plakát

300: Bitva u Thermopyl (2006) 

Maskulinní krása, krvavé boje a estetický sex. Ano, tak to nejspíš má být, nicméně na papíře v komixu Franka Millera. Na plátně to totiž působí jako samoúčelná a bohapustě prázdná výtvarně-digitální exhibice. O ději nemá smyslu se bavit, stejně tak o nějaké historické věrohodnosti a filosofování hlavních hrdinů (o tom to není, já vím, ale přec). V kině je 300 určitě snesitelná a nadšeníbudící popkornovka, nejspíše určená pro divactvo v intervalu teen , ale to je asi tak všechno.

plakát

Poprava (1998) 

Tento film mi vyrazil dech, čekala jsem takovou tu limonádičku o tom, jak dostat z vězení neviného a ono se to nekonalo. Poprava sice není pokusem o přiblížení reality Malajského soudního a vězeňského systému (o něm se dovídáme jen okrajově), ale pár naturalistických scén diváka nemine. Tohle dílko je o lidech, o dilematu viny či neviny, o odpovědnosti za své činy a o přijmutí trestu (byť neúnosně vysokého a pro evropana nebo američana naprosto nepochopitelného). Navíc mile překvapí herecká snažící se sestava. Po stránce filmařské film není nijak oslňující, režie je umírněná, střih nenásilný, hudba nenápadná. Děj je přimočarý, má i pár klišoidních momentíků, ale ty tolik nebolí. Ale o tom to přece není, Poprava je emotivní film, který ve vás alespoň něco zanechá.

plakát

Hadi v letadle (2006) 

Zpočátku velmi vtipné a odlehčené (tak do prvních nápaditých útoků). Pak začne hrozitánsky dlouhá řežba a nerealistické kousky super hadů (skáčou, koušou a žerou ostošest), což je korunováno opravdu hnusnými a bizardními skony cestujících. No a tohle řádění zhruba po deseti minutách zapříčiní, že divákův úžas přejde v hnus a po další deseti minutách v nudu. Zbytek nestojí za nic, protože člověk už jen sleduje hodinky a říká si, už aby to skončilo a je mi jedno jak. Ale kdyby film chtěl zůstat poplatný béčkovým hororovým taškařicím, určitě by umřel nechutnou smrtí i hlavní hrdina a pár hadíků by se vyplazilo vstříc novému osudu, nu škoda. Tedy vlastně to není škoda, alespoň budu ušetřena sledovat něco na způsob Hadi v letadle 7 - poslední útok.

plakát

Krvavý diamant (2006) 

Krvavý diamant je hodně líbivý počin, po formální stránce je vlastně precizní. Také zajisté potěší velmi uvěřitelný Leonardo DiCaprio a charismatický Djimon Hounsou. Nicméně děj mě zdaleka nezasáhl tak jako kupříkladu Nepohodlný, který se v globálním měřítku zabývá stejným problémem (chudá Afrika doplácí na ekonomiku bohatého Severu, respektive bohatý Sever nepřímo finančně zajišťuje diktatury v chudé Africe ) a právě proto se nemohu vyhnout srovnání. Krvavý diamant se zaměřuje na příběh tří lidí, kteří mají velmi rozdílné motivy ke svému jednání a prostředí, v němž se pohybují, jim spíš ony pohnutky dokresluje, než aby pro ně bylo plnohodnotným odrazovým můstkem. Dalo by se říci, že těžba diamantů je jen taková atraktivní kulisa pro dobrodružný a trochu akční příběh hlavních hrdinů. Možná pro to mi Krvavý diamant není zas až tolik sympatický, možná pro to, že jsem si řadu věcí musela domýšlet a vlastně mi tam chybělo nejspíš silnější poselství. Ale to je věc osobního názoru, jinak je to film velmi povedený a určitě stojí za shlédnutí.

plakát

Charlie Jade (2005) (seriál) 

Hodně podivný seriál, náhodný divák v podstatě nemá šanci chytat se, dějové roviny (každá je docela zajímavá a chytlavá) mezi sebou přeskakují ostošest a jeví se tak příliš složitě. Co ovšem zaujme je velmi originální vizuální styl a opravdu hodně povedená elektronická hudba. Procházím-li všechny mé postřehy hezky nazpět, tak začínám uvažovat o tom, že Charlie Jade má docela dost atributů, které by z něj mohli udělat v určitých kruzích kultovní počit. Ale to je zatím ve hvězdách.

plakát

Krajina přílivu (2005) 

Terry Gilliam vždycky bude ten psychedelickej týpek na režisérský stoličce, je totiž jedno o čem točí, vždy to končí na hranici: realita-sen. Takže výsledný tvar, který vítězně kvete z vizuálně podmanivého díla, je cosi jako zfetovaná realita. Tentokrát je to "pohádka" o holčičce, mumii a ujetých kamarádech. 80%.

plakát

Terminátor 3: Vzpoura strojů (2003) 

Jako komedie Terminátor III funguje tak na 60%. Obzvlášť potěší parafráze již viděného zkombinovaného s překvapivou pointou (škoda, že jsem se nedověděla jestli si Arnie vzal od striptéra i tanga :-). Uječení mladí hrdninové + psychologizující stroj + vtipná bloncka a-lá Terminátorka to vlastně zní jako komedie, no ne. Jinak dějově naprosto neobjevné, závěrečná šokující pointa mě vůbec nešokovala a navíc jsem si při tom všem ještě stihla přečíst nový Rock&Pop, což nejspíš svědčí o tom, že demolice aut a budov a-lá Arnie nejsou v tomhle nudném vysokorozpočťáku, co bývaly. Znovuzrozená nuda, šeď a myšlenková prázdnota.

plakát

Klik - život na dálkové ovládání (2006) 

Jistě, nápad je to vskutku originální, dát do ruky švihlému a ambicióznímu tatíkovi ovladač k jeho životu. Nicméně je tu jeden zádrhel ba přímo nepřekonatelná překážka (pro někoho jako jsem já) a to je crazy-tandem Sandler-Coraci, který vypotil nejednu brutální komedii a i tady se pustil do další odvážné spolupráce. V Kliku jsem se dočkala nechutných a úletových vtipů, které já zjemněle nazívám Sandlerovkou poetikou (realističtěji - stupiditou), fórků, které chvílemi nejsou ani tak zábavné jako spíš trapné. Navíc se dva opravdu "vydařené" gagy opakují dost často, takže po třetím shlédnutí omrzí. A aby se to nepletlo, tak v rámci nějaké té koreknosti poplatné širšímu a mladšímu divactvu, to musí mít morální poučení a pozitivní závěr (jak já jsem si přála, aby to skončilo o 5 minut dřív). Což je další velké mínus, protože, když nechutně tak až dokonce. Ne tohle nebyla, není a nebude moje krevní skupina.