choze

Zdlouhavý heist o hře kočky s myší, který byl ve své době asi hrozně sexy, ale mě nebavil. I když Dunaway byla kočka.

"Je to bolavý problém." - "Bolavý? Já nic necítím. Žádnou bolest. Jenom se mi chce zvracet. A strčit jim pistoli do koulí." Poslední z Delonových policajtských filmů, který mi zatím sedl nejvíc. Zápletka o policejní buňce likvidující zločince bez soudu připomene Magnum Force, začne se ostře - sérií likvidací zločineckých šéfů, kde hezky zaznívá frustrace mstících se poldů - a děj pro jednou správně odsýpá. Plus zmiňovaná scéna střelby z kolotoče do davu, která není nějak filmařsky úchvatná, ale nečekáte ji a funguje. Delonova postava je celkem jednorozměrný zarputilý správňák a chybělo mi tu nějaké lákání na temnou stranu síly jako ve zmíněném Magnum Force... Serraultův záporák působí trochu jako rozlobený důchodce, ale docela jsem mu toho fanatika věřil. A snad že už se psal rok 1988, tak tu nikdo nepropleskne žádnou ženskou jako bývalo v předchozích kouscích dobrým zvykem.

Další průměrná delonovka. Po Samurajovi a Arzentovi je Delon zase za špičkového zabijáka a stejně jako v Arzentovi chce po fádní úvodní vraždě pověsit řemeslo na hřebík, ale jeho zaměstnavatelé to vidí jinak a tak s nimi po venkovské romanci s Deneuve musí zúčtovat. Děj ani ta trocha akce extra nezaujmou, tu a tam se povede nějaký fórek (Delon chytí paní domácí za kozu a pak ji složí) a Deneuve je kočka. Když jí Delon vrazil facku, tak jsem v souladu s názvem filmu utrpěl menší šok - ale fackování ženských prostě k těmhle starým kriminálkám patří.

Mitchum si v Hongkongu podává obchodníky s drogami a ve finále jim buldozerem srovná jejich skleníky se zemí. Ale je to docela uzívané. Pobavily mě ty depeše, co se psaly přes obraz.

Nejlepší francouzský film o chlapství a přátelství je pro mě Mzda strachu a té kouká tahle jednoduchá a zdlouhavá dobrodružná vyprávěnka na záda z hodně velké dálky. Přišlo mi to jako taková neakční a nevtipná spencer-hillovka o dvou kámoších, kdy jeden lítá s letadlem, druhej jezdí v superrychlým autě vlastní výroby...

Jackie na příkladech akčních scén ze svých filmů vysvětluje, jak je točí. Dostaneme spoustu zajímavých informací a tipů, podíváme se Jackieho studia a seznámíme se s jeho týmem. Pro Jackieho fandy a zájemce o kaskadéřinu povinnost.

Přiznám se, že nejen že jsem se dokopal ke zhlédnutí nejlepšího filmu všech dob poprvé až na prahu čtyřicítky, ale co hůř, ani jsem nedocenil jeho genialitu. Příběh mě navzdory sofistikovanému způsobu vyprávění nestrhl a pamatovat si ho budu hlavně kvůli kvůli parádní kameře a excentrickým kulisám.

Po Old Guard další netflixácký akčňák, co jsem vzdal před půlkou. Není to vyloženě tragické, jen nezábavné a ty military kulisy mě nebaví.

Italské feel good drama podle skutečné události. Ten humor mě nebavil (karikatury politiků), stejně jako motiv boje s byrokratickým aparátem a idea vlastního svobodného státu se bohužel nijak zvlášť nerozvíjela. Jako bylo fajn, že si natiskli vlastní pasy a prachy a nápisy v esperantu, ale taky mi to pořád přišlo jen jako diskotéka na moři.

Řemeslný heist, který ale ničím nezaujme.