choze

Po Aguirrem a Fitzcarraldovi poslední Herzogova epika o dobrodruhovi v divočině (tentokrát africké) s Kinskim v hlavní roli. Jeho výkon mi tu přišel až sebeparodický a celé to na mě bylo dost rozvleklé a ani vizuálně se mi to nezdálo tak nabouchané.

Noční můra v Elm Street: Indie Edition nebo Za černou duhou 2. A člověk si vzpomene i na Maniaca. Tady je sice děje víc, ale i tak bych to výrazně pokrátil, a vizuál není až taková divočina jako u Panose. Navíc ty neonově nasvícené místnosti s retro monitory už začínají být trochu ohrané. Lovci nočních můr měli potenciál, ale utopilo se to v indie moodu.

Jak tohle jen hodnotit? Plnou palbou kvůli obrovské nostalgii, protože jsem na to čučel týden co týden celou střední školu (1994-98), nahrál si z toho na kazety desítky videoklipů a objevil x kapel a zpěváků? Pergnerovou jsem moc nemusel, ale musím jí nechat, že když nic jiného, jako moderátorka byla výrazná, byť až moc. Dobou temna bych pak nazval období, kdy po x týdnů okupovaly první příčku hitparády Kelly Family - to byla velká bolest.

Michel Gondry made Cube. OK, Gondry by si asi nevystačil se scénářem, který "jen" velkolepě oslavuje dětskou fantazii, kreativitu a dobrodružství, které některé z nás neopustí ani v dospělosti. Hlavní postavou je tu groteskní kartonové bludiště a lidské postavy jsou jen karikatury a chodící klišé a o vážnější témata (třicátnická krize, napětí ve vztahu) se to jen neochotně otře, zcela v souladu s dětskou mentalitou filmu. Je to ale hrozně hravé, nápadité, správně fantaskní a ta kartonová výprava je fantastická - film tak působí extrémně minimalisticky (realizovatelný v jednom jediném pokoji), ale zároveň je vám jasné, že to všechno vytvořit muselo dát fůru práce. Nějaké hororové záchvěvy se tu najdou (konfetová, ale definitivní úmrtí v labyrintu, rozhovor se spoutanou kartonovou postavou), ale celkově to působí jako studentská hříčka v tom nejlepším smyslu. A herci jsou fajn.

Úžasně nudný home invasion thriller. I když u Cimina mě to ani v nejmenším nepřekvapuje.

Sympatický a funkční žánrový mix o vyrovnávání se se ztrátou, zoufalé snaze v ní najít smysl, terapii pomstou a o kauzalitě. Ten humor mě docela míjel, ale jako drama-thriller s trochou střílení mě to bavilo a Mikkelsen a Kaas jsou skvělí.

Miluju říční a jungle filmy, ale do Apokalypsy jsem musel dospět - dlouho mi přišla opulentní, ale nezáživná (!) a až když jsem se na ni nedávno podíval znova, poprvé mi přišla naprosto úžasná. Jednotlivé epizody z cesty po řece, které nám dávají nahlédnout podoby vietnamského konfliktu, jsou šílené i zábavné (Duvall), rozjímavý monolog hrdiny pomáhá reflektovat válku i budí zvědavost ohledně hledaného Kurtze a závěrečného střetnutí s ním, výprava je epická a Martinu Sheenovi věříte drsnost i zranitelnost jeho postavy.

Fajn noir dobře napsanými dialogy a s výbornou Fiorentino a Pullmanem.

To dilema jsem Foxovi fakt nezáviděl. A právě v tom jsou Oběti války nejsilnější a odtud pramení jejich napětí - ztotožněním se s Foxovou postavou a zuřivým přemýšlením, co bych na jeho místě udělal já. Fox byl typově výborná volba, Penn je taky správně nenáviděníhodný.

Městečko Pleasantville/USS Callister nešťastně rozpatlané na seriálové ploše. Prozíval jsem se prvními pěti díly a to ladění do sitcomů mě brutálně nebavilo - 25 minut pitomoučkého retro sitcomu a k tomu 1 minuta Twilight Zone je pro mě dost neuspokojivý poměr. A když se to ve čtvrtém díle zvrhlo do Akt X (či čeho), o moc větší zábavu to nepřineslo. A taky jsem měl dost problém s postavami, které mi byly dost ukradené.