JimmyII

Nejde o politický komentář, nejde o akci, o krev ani umírání. Hlavní devízou The Hurt Locker je atmosféra, z níž přímo sála odcizení, jímž vojáci procházejí, samota a beznaděj, strach z budoucnosti, neschopnost žít normálně. Marku Boalovi a Kathryn Bigelow se podařilo vybrousit epizodicky laděný scénář k dokonalosti pomocí sugestivní ruční kamery, přesvědčivých hereckých výkonů (Renner je vynikající) a především neomylné režie, která tlačí na pilu přesně tam, kde má a tak, jak má. The Hurt Locker je nejzajímavějším filmem o válce od dob klasik jako Četa nebo Apokalypsa a myslím, že jej zase dlouho nic nepřekoná.

Český lev definitivně degradoval sám sebe z mocné šelmy, krále českých filmových zvířat, na páchnoucí, protivnou a opelichanou kočku, umírající kdesi pohozená u cesty. Neúnavná snaha Vachlera mít co nejvtipnější moderátory, kteří dokáží pos*at celý večer imbecilními hláškami, skákáním do děkovných i neděkovných řečí, úděsné vzdávání holdu sponzorům... I Liška už musí mít dost toho neústálého dělání ze sebe debila. Kdyby jej postavili do role toho chytrého a okouzlujícího a vedle něj postavili kohokoliv kromě Bolka Polívky, docela by to ještě šlo. Ale změnil bych koncept - po vzoru Oscarů, s nimiž by se ten Český chudák chtěl tolik měřit, zvolil bych satirické dělání si srandy ze sebe sama, kultivované vtipy na účet kolegů (ne machistické výroky vychlastaného Polívky, který celý večer četl text z laptopu) a oslavení nominovaných filmů. Mimochodem, myslím, že by si víc filmů zasloužilo nějakou tu nominaci, jakoby se s tím akademici nechtěli moc párat a všechno důležité rozdělili mezi ty tři "titány". Kde je Normal? Na půdě? atd... Pokud nechce Český lev postavit hrob sám sobě, doporučuju Vachlerovi velikou změnu. I Brzobohatý byl příjemnější na Českém Slavíku(!). Co třeba Vojta Dyk? Zamyslete se, pane Vachlere. Tohle byla hrůza.

S loňským ročníkem se ten letošní měřit nemohl, ale sám o sobě byl jeho důstojným, vtipným a milým pokračovatelem. Klidně mohli Martin s Baldwinem dostat víc prostoru, jejich slovní výměny a přestřelky byly sžíravé a vtipné, satirické a trefné, zvláště pak úvodní skeč s vtípkem na každého z důležitých nominovaných. Ceny byly rozdány pravděpodobně rozumně, snad jen Avataří výprava i kamera jsou diskutabilní, a pak taky, Pixar promine, jejich filmy jsou opravdu bezchybné, Oscar za animovaný film mohl putovat třeba do chlupatých rukou dospěláckého Mr. Foxe. A pro příště, nejlepší film by mohl být vyhlášen trochu důstojněji, pompézněji...

Po letošních Oscarech zpětně vzpomínám na tento geniální Jackmanův ročník...

Nadprůměrná romantická komedie, která ze svého žánru občas vybočuje k milým nezávislým komediím, které neberou nic příliš vážně, oplývají inteligentním humorem, umí trochu kousnout a mají příjemnou atmosféru skutečného života. Burns se projevil jako talentovaný scenárista i režisér, Květům se dá vytknout snad jen občasná nelogičnost chování postav, ale s tím se tak trochu počítá. Film předčil moje očekávání, mile mě potěšil a hodně zabodoval, takže si zaslouží silné čtyři hvězdičky.

Pro všechny seriály bez výjimky jsou Přátelé revoluce, vzor, nedostižný cíl... Tenhle seriál prostě nemá chybu, v charakterech se každý najde, vtipy jsou laskavé, kousavé a někdy i příjemně absurdní, prostě pohoda, která se dá vidět třeba 100x!

Big Nothing se u mě zachránilo hodně hodně černým humorem a sympatickým Davidem Schwimmerem, jinak by mohlo spadnout do vod průměrných drsných komedií. Tady ale Andrea zvolil cestu extrémů - rozuměj všechny možné nápady dotáhl ad absurdum a poslepoval je dohromady tak, že to kupodivu funguje.

Neuvěřitelné, jak může takhle starý film být pořád tak působivý a aktuální - po formální a technické stránce, pochopitelně. Ta obsahová dávno vyčpěla, je naivní a komická. K tomu herci, přehrávající a toporní, a typická situace z němého filmu - srandovní gesta a otvírání úst, a pak nadšený titulek... Ale kamera, davové scény či výborná Šostakovičova hudba dělají z Ejzenštejnova filmu opus magnum, který je pravděpodobně jediným opravdu nesmrtelným filmem.

Roztomilý film, který využívá nejmenších detailů (a notně porce dětské fantazie) k tomu, aby z dvorku udělal válečné pole a z ostřikovačů trávníku těžká děla. Návrat do nálad dětských her, který potěší a neurazí.

Drsný a cynický - prostě severský - film o strastech dospívání. Trefné, vtipné, trochu moc kruté, ale bezvadně natočené mikrodrama z Islandu.