Dangerous2

V čase 3:54 říká Ressler (Diego Klattenhoff) Lizzie (Megan Boone), že je jediná cesta, jak se z toho dostat, v tom okamžiku začíná Joris Delacroix Remix skladby „Soothe My Soul“ z alba „Delta Machine“ od Depeche Mode zpěvem Martina Gorea a slovy: „Only one way, only one way“ („Jenom jedna cesta, jenom jedna cesta“)...

V okamžiku, kdy Bren vejde do obývacího pokoje, zeptá se Briana na jeho ženu a oznámí jemu a Kennymu, že večeře je připravena, začnout výt psi, zní skladba „Never Let Me Down Again“ z roku 1987. V epizodě ale dochází k zajímavé situaci, jelikož zazní v roce 1985, přestože skladba byla poprvé publikována až o dva roky později. Scenárista Neil Forsyth to vysvětluje: „Různí lidé mi na internetu říkali, že se tento večírek odehrává v roce 1985. Říkal jsem si: ‚No, možná dostala dřívější demo, nebo to byl jen opravdu dlouhý večírek.‘ Není to doku-drama, někdy musíte být s drobnými detaily uvolnění. Máte také tvůrčí odpovědnost za to, aby něco dopadlo co nejsilněji.“

Epizoda končí děsivým cliffhangerem. Joel (Pedro Pascal) je při rvačce pobodán, a přestože se mu s Ellie (Bella Ramsey) podaří na koni uniknout bezprostřednímu nebezpečí, je jasné, že je na tom špatně. Zhroutí se do sněhu a nechá Ellie, aby ho prosila, aby vstal. Když se kamera stáhne, slyšíme ponurý klavír a hlas, který zpívá: „Jedu na projížďku se svým nejlepším přítelem. Doufám, že už mě nikdy nezklame. Ví, kam mě vezme. Vezme mě tam, kde chci být. Jedu na projížďku se svým nejlepším přítelem.“ Zní vám to povědomě? To proto, že jsme tento text už někdy slyšeli: když Joel, Ellie a Tess (Anna Torv) opouštějí bostonskou QZ. Slova jsou z písně „Never Let Me Down Again“ od Depeche Mode z roku 1987, která hrála v Joelově rádiu jako signál od Billa (Nick Offerman) a Franka (Murray Bartlett). V této epizodě tak zní coververze písně Depeche Mode, a to v podání Jessicy Mazin, dcery spolutvůrce a scenáristy seriálu Craiga Mazina, který po své dceři požadoval, aby její verze byla strašidelná a pomalá a pojednávala o dceři truchlící nad ztrátou otce.

Když v čase 25:44 pláče Inés (Bryana Salaz) na posteli, začíná Gloria (Keyla Monterroso Mejia) zpívat skladbu „Enjoy The Silence“ od Depeche Mode. Následně se k ní přidává Inés a poté i zpěvák Depeche Mode David Gahan. Originální skladba poté zní během závěrečných titulků.

V závěru zní z rádia skladba „Never Let Me Down Again“ od Depeche Mode. Zatímco Joel (Pedro Pascal) a Ellie (Bella Ramsey) bloudí troskami civilizovaného světa, David Gahan v rádiu zpívá: „I'm taking a ride with my best friend.“ A to není dobře. Ne proto, že by nikdo neměl ponětí o dobré hudbě v blízké budoucnosti, ale proto, že „Never let me down again“ od Depeche Mode, stejně jako každá píseň z 80. let, kterou hrají undergroundová rádia, je poplašným signálem. Varování však přichází příliš pozdě. Joel a Ellie jsou již za plotem karanténní zóny. Tvůrce seriálu Craig Mazin vysvětluje použití právě této skladby takto: „Moje žena má encyklopedické znalosti hudby 80. let. A já si říkal: ‚Dobře Melisso, tohle je to, co potřebuju.' A doslova jsem řekl všechny ty věci, které právě řekla. Potřebuju, aby to byla písnička, kterou tak nějak znám, ale dlouho jsem ji neslyšel. Nějakou, která ještě nebyla do mrtě ohraná. A potřeboval jsem, aby měla kontext. Potřeboval jsem, aby měla smysl. Potřeboval jsem, aby byla temná a v ideálním případě, aniž by byla nějak extra na očích, mi dala nějaký komentář. Potřeboval jsem začít určitým způsobem, abychom mohli ukázat, že se rádio zapíná. A ona pak řekla: ‚Never Let Me Down Again.‘ A já na to: ‚Panebože.‘“

Prvním, koho producenti oslovili pro nahrání titulní písně, byla skupina Depeche Mode. Ta ale právě končila své náročné turné „Devotional,“ které Q Magazine označil za nejzhýralejší turné v historii rocku, a jež vedlo téměř k rozpadu kapely. A tak členové skupiny nabídku odmítli.

Celá druhá řada, tedy její první epizoda, začíná monumentálně znějící skladbou „Personal Jesus“ z roku 1989 od britské elektronické kapely Depeche Mode, kdy během úvodních titulků sledujeme cestu Nadii (Natasha Lyonne) podzemkou do nemocnice Lenox Hill.

Od času 39:19 zní kompletní skladba „To Have And To Hold“ z alba „Music For The Masses“ (1987) britské elektronické skupiny Depeche Mode.

Na začátku, když se Stefan (Fionn Whitehead) poprvé setkává s Colinem (Will Poulter), tak jakmile si Colin sundá sluchátka, je slyšet, že právě poslouchá skladbu „New Life“ z roku 1981 od Depeche Mode.

Remix skladby Depeche Mode „It's No Good“, který zazní přibližně v čase 01:12:00, byl vytvořen speciálně pro účely filmu a má jej na svědomí bývalý člen Nine Inch Nails Charlie Clouser. Fanoušci skupiny považovali remix za velmi zdařilý a vytvořili petici za jeho oficiální vydání.

V tomto díle zazní skladba Never Let Me Down Again (1987) od Depeche Mode.

V traileru filmu je možné slyšet nevydaný remix skladby „Policy Of Truth“ od britské elektronické skupiny Depeche Mode.

Na konci epizody zní instrumentální skladba legendární britské elektronické formace Depeche Mode nazvaná „Christmas Island“. Skladbu napsal Alan Wilder společně s Martinem Gorem.