Kivis

Výborný námět, obsazení a herecké výkony taky na úrovni, ale na tu všechnu špínu kolem Tomana se divákovi ne a ne dostat aspoň smítku prachu pod nehty. Jsem rád, že mi tenhle film zase o trošičku rozšířil obzory, ale nemůžu si pomoct, scénář byl takovej nějakej kostrbatej, útržkovitej, že mě to prostě ve výsledku nijak zvlášť nevzalo. Možná nepomohlo ani to obrovské množství postav, které se tam často jen mihly a tak si autoři museli vypomoct berličkou v podobě popisků. Klobouček za snahu jít do historického detailu, ale film jako takový tím podle mě spíš trpí. Ubral bych postav, aby to dostalo větší přehlednost i spád, nebo bych se vybod na film a udělal z toho pětidílnou sérii po 50 minutách, abych opravdu představil všechny. Takhle to končí někde na půl cesty.

Nemůžu si pomoct, ale do tohohle filmu se ten pověstný zub času zakousl docela pořádně. Bohužel nedokážu ani docenit v kontextu doby. Asi to řešilo docela aktuální téma a v hlavní roli nikdo menší než charismák Brando. Jenže pohledem dneška je to pro mě jen slabé plácnutí do vody. Je to film, který se zoufale snaží o emoce, ale moc jich nevyvolává. Tou nejsilnější je asi frustrace z chování anonymního davu, ale i tu jsem už u spousty filmů prožíval mnohem silněji. Zkrátka celý je to takový nějaký kostrbatý.

Vezměte 2. světovou, použijte stokrát viděné od příběhového oblouku přes charakteristiky různých postav až po hudbu a přihoďte k tomu navíc pár zvířátek a českých roliček. Ono to pak bude fungovat a na Čechy ještě o kus víc. Rád bych řekl, že takhle jednoduše to nefunguje a že Úkryt v zoo byl v rámci žánru slabý odvar, jenže ouha. Ono to fakt funguje. Na mě teda rozhodně. Opravdu se nemůžu ubránit pocitu, že 90 % toho všeho jsem už někde viděl. Ale ty kulisy a čeští herci tomu vážně dodávají na zajímavosti. Tenhle příběh si zfilmování rozhodně zasloužil a i když je to celé z velké části předvídatelné, je to tak skvěle natočené a zahrané, že byť člověk slzu neuroní, musí stejně párkrát trochu hlasitěji popotáhnout.

Wow. Tokijské kulisy vyždímané na maximum. Vážně jsem si tu atmosféru japonské metropole naprosto užíval. K tomu velmi příjemné herecké obsazení. Ale jinak nic. Natahované scény, které asi měly za cíl vystavět vývoj vztahu hlavní dvojice nenuceně a bez patosu. Jo, jenže jakmile ti dva otevřou pusu, často to do klišé stejně spadne. Vesměs takovej průměrnej utahanej romantickej film, který ale ještě shodí o úroveň níž závěr, který opět koketuje s totálním patosem a klišé, aby to nakonec autoři vyřešili vskutku originální šeptandou. No diváku, mrk, mrk, to jsme tě převezli. Ta snaha o zpočátku nenápadné a postupně se zintezivňující jiskření mezi ústřední dvojicí, které (možná) není souzenou, je sice sympatická, ale jestli máte chuť na něco podobného, dejte si o deset let starší Soumrak dne s Anthonym Hopkinsem. Tam je vlastně dějový oblouk v mnohém podobný, ale celé je to zatraceně rafinovanější.

Uznávám, že je fascinující a frustrující, jak splnění jednoho snu může pohřbít několik dalších životů. Příběh v tomto ohledu velmi silný, ale pokud jde o samotné filmové zpracování, už jsem z vysokohorských prostředí viděl působivější snímky. Jakožto fanouškovi Gyllenhaala mně trochu vrtá hlavou, jestli by nepomohlo, kdyby dostal hlavní roli on. No a po tom úvodu jsem čekal, že se film ještě výrazněji zaměří na to zkomercionalizování Everestu, na soupeření jednotlivých agentur. Nakonec to tam ale bylo jen v pidináznacích. Jedna hádka při přípravách na výstup a záběr na to, jak absolutní amatéři fasují poprvé mačky, mi přijde docela málo. Jo, ono to z toho tak nějak vyplyne, že Hall je hrdina, který pomáhal ke splnění snu lidem, kteří už měli obstojné zkušenosti (, jak moc je to přikrášleno nedokážu posoudit), zatímco po jeho boku přibývaly agentury, které se s tímto aspektem vůbec nezalamovaly. Ale právě z tohoto kontrastu se podle mě dalo vymačkat ještě mnohem víc.

Tohle je tak povedená slátanina, že jí prostě musím dát vyšší hodnocení, než jsem dal jistě mnohem kvalitnějším snímkům. Ty čtyři hvězdičky jsou upocené jako řezník z téhle sebranky, ale nemůžu jinak. Wanted jsem poprvé viděl skoro před patnácti lety. Dobře si pamatuju, co to bylo za životní období, protože ta scéna s klávesnicí se mi vryla pod kůži a měl jsem obrovskou chuť ji zrealizovat taky. A udělal jsem to? Jasně že ne, zůstal jsem tím nudným chlápkem. Ale pojďte se jenom na chvíli zasnít o tom, že i z kancelářské krysy může být sakra cool zabiják, který (možná) mění svět k lepšímu. Jo, abyste si tuhle jízdu užili, musíte hodně vypnout mozek a nechat ty WTF momenty plynout. Když se vám to povede, užijete si neobvyklého superhrdinu, zcela obvyklého Morgana Freemana a Angelinu v top formě. A k tomu české reálie včetně Pernštejnu, na který jsem se za svůj život jó něco nachodil.

Klasická cimrmanovská záležitost. Nadsázka, slovní humor, hlášky, co zlidověly, no a hlavně ty kachny, že jo? Ale přece jen to není tak vypiplané jako další kousky z pera dvojice Svěrák-Smoljak. Za mě v rámci jejich tvorby spíše průměr, což ale pořád znamená nestárnoucí zábavnou podívanou, kterou si jednou za čas vždy pustím rád znovu.

Asi čtyři pětiny filmu se autorům symbolicky dařilo držet úroveň občerstvení v Mekáči. Na zahnání hladu na cestách v cajku, ale žádná pecka, která vás posadí na zadek. Tenhle film byla taky po dlouhou dobu taková standardní životopisná klasika, která nenudí, ale chybí ji jakákoliv přidaná hodnota. Výjimečně překvapí jako spolupráce Meka s Forejtem a jindy dialogy zašustí papírem jako 10 velkých menu s sebou. Ale pak přijde posledních deset, patnáct minut, které v člověku vážně vzbudí emoce, protože takovýmu pragmatickýmu hajzlíkovi je těžký přát úspěch a zároveň nezbývá než uznat, že změnil nejen Spojený státy, ale celý svět. Inu, jaká je nabídka, taková je poptávka.

Po mnoha letech jsem se na Telefonní budku podíval znovu. A dost možná poprvé v originálu. Dabing si pamatuju jako naprosto skvělý, ale originál je taky paráda. Dnes už to vnímám i jako příjemnou připomínku toho, že super film nemusí mít stopáž 150 minut. Tady prostě člověk 80 minut ani nedutá. Obzvlášť, když to vidí poprvé. S dalšími zhlédnutími už začnou vykukovat drobné logické nedostatky, ale to vem čert. A k tomu velké plus za mého oblíbence Kiefera a malé plus za Katie.

Jsem si říkal, co ten údaj 152 a 81 minut na obalu znamená. Že by uváděli i délku bonusů? Ale když se v menu objevilo "první část", už jsem začínal tušit, že mě čeká sakra dlouhý filmový večer (nakonec jsem si dal mezi první a druhou částí jednodenní přestávku). Jak už to tak s věcmi od Shakespeara mám, chvíli trvalo, než jsem si na tu mluvu a styl zvykl. Ale hned jak jsem se na tu vlnu dostal, a netrvalo to ani tak dlouho, byl jsem v ději až po uši. Branagh je opravdu neskutečně dobrej. Až při závěrečných titulcích jsem zjisitil, že to i režíroval. Není on tak trochu sebestřednej jako Zlatoslav Lockhart? Ale ať si klidně je, tohle se mu totiž opravdu nad míru povedlo. Vzal si k ruce jedno z těch lepších děl anglického klasika a po svůj bok obsadil plejádu skvělých herců. Jedinej, kdo mi přišel až přehnaně teatrální, byl bratr Ofélie. Jinak je to jak herecky, tak scénářem důkaz, že divadelní hru lze atraktivně převést i do filmové podoby. Má to emoce a i při té brutální stopáži i spád. Snad kromě osnování pasti na Hamleta jeho strýcem a Oféliiným bratrem, tam jsem se už začínal bát, že ten dialog nikdy neskončí. Tam mohl mistr Shakespeare ubrat. Sečteno podtženo: obdivuhodný počin.