Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (657)

plakát

Star Wars: Epizoda V - Impérium vrací úder (1980) 

Jako milovníka zimy mě hned začátek filmu zavede na Hoth. Totální nadšení. A ve stejném duchu se nese celá "pětka". Dějově, efekty, hudebně ještě silnější než její předchůdce. A pak na scénu nastoupí Mr. Yoda. Moje nejoblíbenější postava až do dnešních dní. Pecka!

plakát

Lichožrouti (2016) 

Lichožrouti ve mně vyvolali zájem hned, co se objevili na pultech knihkupectví. I když ne zas až tak velký, abych si knížku opravdu koupil, nebo na ně vyrazil do kina. Ale když se objevili v TV programu, okamžitě to byla jasná volba. Zklamání se nekonalo, ale nadšení také ne. Animace mě bavila, charaktery postav a spletitost děje by mohly být klidně základem pro nějaký lehce nadprůměrný thriller. Problém je asi především v mém očekávání. Čekal jsem totiž, že mě Lichožrouti i pobaví. Příběh o nějakých potvorách, které lidem kradou ponožky, to zní přece jako dobrá "bžunda". Jenže když film skončil, uvědomil jsem si, že jsem se vlastně ani jednou pořádně nezasmál a ani mockrát nepousmál. Není to bohužel rodinný film, v kterém si tu svou linku najdou jak děti, tak dospělí. Být o dvacet let mladší, nejspíš bych jednu hvězdičku přidal.

plakát

Room (2015) 

Škoda, že je už v rámci anotace prozrazeno, jak se to s oním pokojem má. Přicházet na to postupně v prvních minutách filmu, to by byl nejspíš silný zážitek a děj by se člověku okamžitě mnohem víc zavrtal pod kůži. I přesto je to ale originální a silný příběh, který diváka připoutá k obrazovce a už jen tak nepustí. Jen bohužel občas chtě nechtě sklouzne k lehké klišovitosti a předvídatelnosti, což ho ve výsledku řadí do kategorie velmi kvalitních filmů, kterým však chybí špetka toho pověstného "něčeho navíc".

plakát

REVENANT Zmrtvýchvstání (2015) 

Alejandro, Alejandro a já si po Birdmanovi už začínal myslet, že ses přeci jen poučil. Jenže ty jsi pořád stejný. Jsi špičkový režisér, ale nejspíš sám sebe moc žereš. Další film, který mohl klusat zkušeným tempem náčelníkova vraníka, ale místo toho se táhne a plouží jak voják rozškubaný medvědem. Stejně jako Babel - vystříhat z toho tak patnáct dvacet minut a závěrečná monotónnost by se nejspíš nedostavila. Nicméně za vše ostatní (herci, hudba, výprava, triky,...) klobouk dolů. Nebýt toho natahovaného konce, neváhal bych hodnocení zvýšit, přestože je to spíš taková pohádka, při které jsem si hned vzpomněl na hádanku z 90. let. Běhá to po pláži v rozepnuté košili a je to nesmrtelné. Co je to? Nick Slaughter. Tadydle pan Glass je takový Nick Slaughter z trochu jiného prostředí, jelikož jeho schopnost hojení a zotavování je vskutku nadpozemská.

plakát

Rogue One: Star Wars Story (2016) 

Po docela velkém zklamání ze SW VII přichází nečekané překvapení v podobě Rogue One. Tak ony se přece jen dají natočit Hvězdné války, které mají zajímavé nové charaktery, obstojnou dávku humoru, poměrně charismatické herecké obsazení a poutavou, byť poněkud čitelnou, dějovou linku. Rogue One se opravdu povedl. Jen hudba tu snad trochu pokulhává oproti obvyklému vysokému nadstandardu. Po sedmičce už jsem nad SW lámal hůl, ale po Rogue One to vypadá, že to bude spíš jako na houpačce. Snad ten "zhup" směrem nahoru bude ještě chvíli pokračovat... EDIT... Po asi čtvrtém zhlédnutí zvyšuji ze čtyř na pět. Rogue One má nejen šťávu, ale v rámci žánru i hloubku, navíc to celé dává smysl a jako bonus tu máme pár vychytaných detailů, které člověk objeví či docení až při opakované projekci.

plakát

Habermannův mlýn (2010) 

Historické období a námět, který se dočkal už celé řady filmových zpracování. Někdo kolaboroval, převlékl šikovně kabát a měl se dobře dál, někdo kolaboroval a dostal to pak i s úroky, někdo nekolaboroval a pak dal všem kolaborantům co pro to, někdo nekolaboroval, ale kvůli mnoha okolnostem nálepku kolaboranta dostal, někdo kolaboroval jen tak napůl z donucení,... Ve výsledku je to ale vlastně to jediné, co film sráží - že nijak moc nepřekvapuje. Ale sílu má, za vidění stojí, herecké obsazení více než kvalitní, hudba také,... zkrátka kvalitní filmový zážitek.

plakát

Stážista (2015) 

Jsem rád, že jsem se vyhnul návštěvě kina. Dokážu si představit lepší investici než do vstupenek na Stážistu. Nicméně nezbývá než uznat, že v rámci žánru je to hodně povedený film. Dávka kýče relativně přiměřená, humor v naprosté většině případů funguje. Do televize na sobotní večer dobrý.

plakát

Wrestler (2008) 

Takové vtažení do děje už jsem nějakých pár (desítek) filmů nezažil. A o tom to prostě je. Když si vás hlavní hrdina a v pozadí režisér omotají kolem prstu, dokáže divák pak odpustit i nějaké to menší klišé. Aronofsky má svůj jasný rukopis, kterým se opět trefil do mého vkusu. Skvělý filmový zážitek, byť jsem z wrestlingu vyrostl někdy kolem dvanáctého roku a pořád je mi záhadou, proč na to ty desetitisíce dospělých Amíků chodí a miliony to sledují v televizi. Už mi ale není záhadou, proč to ti borci v ringu (kromě prachů a slávy) dělají.

plakát

Zrození Planety opic (2011) 

Animace hlavního hrdny naprosto dokonalá. A až díky bonusovému materiálu jsem zjistil, že za to vděčí skvělému herci. Svým způsobem je to skoro až na nominaci na hereckého Oscara. Odkazování na původní sérii tak akorát účelné i vtipné. Zápletka zajímavá, byť je to celé docela předvídatelné. To je asi největší slabina, že i když o dramatické a vyhrocené scény nebyla nouze, vlastně jsem nikdy nebyl v napětí, jak to dopadne. Dokonce jsem jednu chvilku i trochu proklimbl. A to se prostě u špičkového filmu, i když je člověk trochu unavený, nestane. Tyhle tři hvězdičky jsou velmi silné a nejspíš dám Zrození planety opic ještě někdy jednu šanci.

plakát

Pán velryb (2002) 

aneb Jak natočit Zachraňte Willyho bez patosu. I když tady vlastně hrají velryby (a nikoliv kosatky) až v druhé linii. Je to taková one girl and one man show. Ačkoliv (nebo možná právě proto, že) Keisha Castle-Hughes ani Rawiri Paratene nepatřili a vlastně dodnes nepatří mezi hereckou 1. ligu, pod taktovkou Niki Caro, která koneckonců do té doby také nenatočila nic zásadního, hrají jako z partesu. Musela to být neuvěřitelná chemie, že tato trojice nováčků dokázala stvořit tak silný film. Přitom předloha (,ač jsem knihu nečetl) nejspíš nabízí pro filmy typické sklouznutí k patosu a prvoplánovému mačkání slz. Právě díky uvěřitelným hereckým výkonům, dialogům i situacím se však nic takového neděje. Silnému závěru pak vysoce konkuruje ještě recitace na školní besídce. Opravdu nezapomenutelné filmové okamžiky.