Bluntman

Mnohem lepši než přepjatý a herecký MŮJ NIKIFOR, ale pořád je to film, jehož sociální téma mu zajišťuje spoustu festivalových ocenění a kritických ovací, jež si svým zpracováním nezaslouží._____ Inspirovat se metodou britského sociálního filmaře Mike Leighta, tj. debatovat o postavách a jejich motivacich, snaži se je pochopit a jet podle poznámek ve scénáři, nikoliv scénáře celého, je fajn. Jenže v britských filmech výborného filmaře víme, proč postavy źijí tak, jak žijí a rozhodně se zde neportrétuje oddaná morálka, kdy postavy nehodlají se svým sociálním statutem nic dělat, jen se snaži zbaběle uniknout - sebevraždou. Postavy a jejich jednání zvlášť v závěru pozbývá motivace a logiku či racionální jednání, repetitivní hudba je vyloženě iritující a nepomůže tomu omluva "na základě skutečné události"._____ Nemůžu si pomoct, ale jakákoliv dramatizace Médey patří buď na divadlo anebo do rukou Dánů ovlivněných Dreyerem - řeč je o Trierovi, samozřejmě. A jako vylíčení nejenom člověka v krizové situaci (heh), ale i místa a určité doby NÁMĚSTÍ SPASITELE slehává úplně. Hloupý, klišé přeplnéný, pro snoby určený kýč. Obdoba českého ŠTĚSTÍ, jen herecky, hudebně a kompozičně horší...

Společne s novým Argentem a jeho završením trilogie o matkách (La Terza Madre) považuji Halloween za nejlepši horrorový film roku 2007. Kde je u Argenta vychýlenost a až určitý druh snovosti určen optikou hlavní postavy a v klasicky vystavěném a vyprávěném filmu si dovolí narušit klasický narativ, tam Zombie přichází s reimaginací Carpenterova originálu, která je do jisté míry až revizionistická vůči žanru slasherů a může se tak hrdě zařadit po bok Tarantinova Grindhouse: Death Proof. I "šilenec z videopůjčovny" svou poctu braku rozdělil na dvě části, které byly mezi sebou do jisté míry vyjednáním mezi starým sedmdesátkovým poctivým a moderním přistupem ke kinematografii se zakombinování "tarantinovského mizogynického feminismu". Rob Zombie nejdřív film otevře v exploatačním duchu svých předchozích filmů (Dům 1000 mrtvol a Vyvrženci pekel), aby pak do psychologizující (pozor, nikoliv psychologické!) hodinky filmu vsadil postavy, které do toho fikčního světa nepatří (nemocniční zřizenci znásilňující pacientky či geekovští pracovníci nemocnice), a pokračoval návratem do sedmdesátek s kontextualizováním scén z Carpiho Halloweenu do nových formálních rámců, hyperbolicky nadsadil Mistrův koncept (jaké reakce originál vyvolal ve fanouškovských kruzích? viz American Nightmare) a do starého hororového světa vsadil poučené moderní postavy ala hrdinové a hrdinky z Vřiskotu. Pátá hvězda je hlavně za poslední čtvrtinu filmu, která je naprosto famózní a úchvatně nesmlouvavá, zdařile remixovaný původní hudební motiv a za to, že je co rozebírat a v necnezurované verzi se i nad čim bavit či děsit... ale tak nadšený jako z Vyvrženců pekel z toho nejsem a s náběhem záv. titulků jsem nemusel hledat svou sanici na podlaze.

S gialla souputníků mi je přece jenom bližší takový Lucio Fulci, na jehož geniální Beyond nedám dopustit, ale Argento se po letech podprůměrných a maximálně průměrných žánrových podívaných vrátil ke své nedokončené trilogii o matkách - čarodejnicích a přidal poslední střipek do skládačky. La Terza Madre je naprosto famózní záležitost, která překvapí Mistrovy fanoušky větším soustředěním na klasicky vystavěný narativ s naprosto logickými a kauzálními vazbami mezi jednotlivými scénami... aby pak Argento klasický narativ v nekompromisním a božim závěru/záběru utnul a postavy vnitřně vyprázdnil, nechal je v bláznovském smíchu a dojem podtrhl nereálnými kulisami. Jasně, že konfrontace "té nejkrásnější a nejnebezpečnější" s hlavní hrdinkou, brilantně ztvárněnou Asiou Argentou, je krátký, ale to je poznávací znamení Argenta stejně jako otevřené konce a cliffhangery u Romera. A ústřední skladba je hotový zázrak.... a ty gore scény musí potěšit každého fanouška. Skutečně: nejlepší horrorový film roku 2007 a vzhledem k uchopení ryze žanrových schém a hlavní ženské postavy, která je racionální, značně progresivní nad-žánrová podívaná.

"It´s the same old story" zazní v jedné z posledních scén DARJEELING LIMITED, meta-textu k předchozí Andersonově tvorbě. V jeho melancholických dílech se specifickým stylem (postavy čelící - předčasné? - dospělosti jakožto žanrové archetypy a ikony zasazeny do skutečného popkulturního světa, tématizace různých médií a závěrečný obraz ve slow-motionu s narušením klasického narativu, to vše okořeněno weird dialogy) jsme byli navyklí očekávat určitý "soubor znaků", který je zde okázale bořen._____ Nesetkáváme se zde s problematickou přitomností super-ega, ale rovnou jeho absencí (otec byl sražen taxíkem); Owen Wilson zde nehraje jakože světem-protřelého hezounka, protože většinu stopáže má na hlavě obvazy; postavy (vyjma jedné, a to ještě díky kontroverznímu předfilmu HOTEL CHEVALIER) zde nejsou divákovi před anebo při úvodních titulcích představeny; závěrečného slow-motionu se nedočkáme, protože po něm následuje dohra a i médium zde jaksi není tématizováno (divadlo - RUSHMORE, kniha - ROAYAL TANENBAUMS, film - LIFE AQUATIC). Jako kdyby ústřední motiv cesty hrdinů za osvícením byl godardovskou dekupáží provedenou Wesem Andesonem sám na sobě, aby - poté, co v předtitulkové sekvenci nechá hrdiny předběhnout Billa Murraye a tak i svou předchozí tvorbu nechat "za sebou" - se v závěru vrátil zpět na začátek a stal se tak po komerčnějšim LIFE AQUATIC skutečným Indie režisérem._____ Jediný problém bych tak viděl v tom, že tentokráte to uteče až moc rychle (chci víc!) a hlavně, že se nepovedlo filmu zprostředkovat i neseznámenému divákovi jasnou představu o tom, že teď se na něco odkazuje a můžu si to užit, aniž bych znal detailně odkazované (přece jenom o oceánologovi někdo u nás aspoň slyšel, ale obávám se, že o "apuovské trilogii" těch lidí bude ještě míň).

Ještě odpornějši a vykonstruovanějši sračka než slámova Štěstí aneb jak se měšťak a spolu s ním diváci ve svých obývacích pokojích dojímají nad tím, jak je to na venkově těžké. Proč jsou vždycky tak nadějné scénáře s opravdu vydařenými dialogy zabity neopodstatnitelnou stylistickou figurou a obsazením profesionálních herců či lidí z "umělecké" branže, kterým nevěřím, že vstávají se slepicemi a uléhají s krávami. Snobárna nejvyššiho ražení, která je přesto kvalitnějši než většina toho, co jde z české pekelné kotliny do kin. Hraběnky nejsou vyložený hnůj, ale to úrodné pole, na které bylo zaděláno docela slušně (fabule je opravdu vyvedená a ta látka měla potenciál!), pohnojil režisér spolu s herci a kameramanem.

Film, který si vybrala sama Scarlett Johanssonová a který režiruje dvojice zodpovědná za jeden z nejoriginálnějších biografických a comicsových filmů posledních let a v kterém se po Amercan Splendor opět objevuje Paul Giamatti? To nemůže dopadnout špatně. A taky nedopadlo, protože Holka na hlídání je chytřejši, než se na první pohled tváří a to, že smétanka je představovaná v podobě těch největších možných klišé slouží satirické notě filmu a vyprávění vlastně bez jakéhokoliv přiběhu jenom s ledabyle naházenými scénami je komentováno kouzelnou scénou, v níž rozmazlený a krajně nesympatický fakan hodí hráše na Pollockův obraz. Ambicióznější, což se týká i začlnenění antropologických vsuvek a pojmenování manželů jako "pan a paní X", než by bylo záhadno, s nezvládnutou deníkovou strukturou vyprávění. Ale pokud Ďábel nosí Pradu měl MS, tak Holka na hlídání má SJ a hlavně Paula Giamattiho, který si asi spolu s režisérskou dvojkou vydělával na nájem anebo na dalši American Splendor. Film dává za pravdu spíše první hypotéze, ale doufám, že ta druhá se uskuteční...

Mám si pískat na křivák proto, že Václav je fakt nejlepši český film posledních let, protože ční z odpadových vod české kinematografie, nebo smutnit nad tím, že tenhle monstr-kýč je nanejvýš průměrný a dost problematický?_____ Jiři Vejdělek je tvůrce, který se až úzkostlivě snaží svými filmy "něco" sdělit, jenže z knihy utahující si z maloměšťáctví vznikli Účastníci zájezdu, film pro maloměšťáky, ROMing je film o rómské kultuře, povaze a duši, ale co do pozérskosti si může potykat s díly Davida Ondříčka... a Václav?_____ Ten měl být asi o tom, nakolik pokrytecké okolí přijímá to, co vybučuje (ať už v dobrém, nebo špatném). Ale vzešla z toho podívaná, v které Ivan Trojan, ztvárňující další ze svých ze sledování filmu vytrhávajících partů bláznů a podivínů, dělá bordel, divák-měšťak se bude smát i při ryze vážných scénách a ty zajímavé přiběhy a skutečně "lvově" zahrané postavy Budařem a Vašáryové ustupují do pozadí._____ Dílo zkázy korunuje otravně repetitivní hudba Jana P.Muchowa, která idealizuje pohlednicové výjevy s rádobypoetickou, otřesně nakašírovanou atmosférou, a totálně nezvládnutá dramaturgie filmu, kdy se jedná o volné řazení scén bez nějaké logické vyprávěcí či alespoň kauzální silné návaznosti. A tak film nemá začátek, konec a ani vrchol či zapamatováníhodná místa (njn, dramaturgem byl Suda, který je podepsán pod obdobně nezvládnutými Pusinkami).____ To, že kameraman Jakub Šimůnek, který si zaslouži pochvalu za to, že ví, kam postavit kameru, ještě neznamená, že tenhle televizní přiběh si ty 3* zaslouží.... Nezaslouži, protože logické a racionální postavy jsou zde portrétovány jako největši hajzlové a udavači či pro okolí nebezpeční jedinci jako někdo, s kým bychom měli cítit a omlouvat to, protože vypadají a tváři se jako loskošní plyšáci. Hnus, velebnosti.

Zabriskie Point je mi z počinů Michaelangela Antonioniho tak nějak nejblizší, protože je ve své mladickosti a optimismu do jisté míry obdivuhodný. V tom filmu nejde o to, " očem je", "co" se v něm děje a "jak" jsou dramatické situace a jak dobře jsou zvládnuty dramaturgické zákruty vyprávění šinoucí se odnikud nikam, ale "jak je to ztvárněno" - nemáme být překvapováni vyprávěním, ale stylistickým systémem filmu, kdy jsme zaraženi, odkud se postavy objeví, z jakého úhlu je kamera snímá a popř. že jde za nimi. Filmu-aktu, jenž je útokem proti establishmentu a sledem impresí hlavní hrdinky, věnovaly své odborné práce či zmínky i takové osobnosti jako filozofové Gilles Deleuze či Foucalt, a tak jsem si svůj názor nemohl nechat jenom tak pro sebe :-): http://hobituvblog.blogspot.com/2008/01/zabriskie-point.html .

Už dlouho jsem neviděl takhle mistrný film, který by se dokázal člověku rozležet v hlavě a donutit ho zvednout hodnocení na plný počet. Někde mezi Koridou lásky a Stvořeni pro lásku (sexuální explicitnost vs. askeze), někde mezi Jin-ši nan nu a Hulkem (postavy uzavřené ve světě tradic, v kterém se snaži najít řád, racionální otcovská figura nechybí), je tenhle žánrově podvratný film, který jako kdyby ho měl na starost krysák Remmy - známou věc podává jako delikatesu a já mu to s chutí zblajznu a padnu z toho na zadek. Více viz můj blog: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/01/touha-opatrnost-korida-lsky-stvoen-pro.html .

Tohle není letní varianta kultovního Ivánka, jehož vysoké hodnocení mi doteď uniká, ani celovečerní verze České sody, ale poslední důkaz toho, že je nutné mluvit o české polistopadové kinematografii bez eufemismů. A tak řikám, že je v piči a Poslední plavky skví monstrozity počinů Eda Wooda (to finále, ten monstrsumec!)._____ Nejvyšši koncentrace product placementu ještě před úvodními titulky, v nichž je snad ukryta určitá tvůrči upřimnost k divákovi, který si na film omylem zajde (Lou Fanánek Hágen totiž zpívá píseň s textem "Jsi kokot"), několik typů herectví, které, potká-li se v jedné scéné, je směsí jakože-sympaticky a realisticky podaných postav a karikatur, až to není hezké, soundtrack si vystači s jedním dokola variovaným a oblbujícím motivem, kdy Kameňák bledne závistí, a sem-tam pěkné obrázky tenhle produkt (ano, je to hovno, uhádli jste) nezachrání._____ Poslední plavky jsem "sežral" (zkonzumoval) a málem jsem se v kině posral, ale že bych měl v plánu je "sežrat" znovu, to ne, ať si Rudolf Hrušínský starši, za jehož výkon by se mělo střilet, řiká, co chce. Do prdele s Kotíky, Krajňáky a Janáky, kteři musí dokazovat, že na komedii to chce cit, smysl pro humor a načasování, když už ne talent - a ani to výše zmíněné nemají.