Bluntman

Poslední dobou mám u mainstreamovyćh filmů pocit, jako kdyby stávka scénáristů neprobíhala právě teď, ale jako kdyby scénáristé záměrně stávkovali už při psaní těch největších a nejočekávanějšich pecek (Hitman, Vetřelec vs. Predátor 2...). hitman má tu výhodu, že se při jeho sledování člověk necítí, jako když vidí filmovou adaptaci hry, tj. že nemůže ovládat hlavní postavu, protože kouzlo herní série spočivalo v možnosti volby - buď být běsnící zabiják anebo chytrý taktik, ve filmu se vsadilo na to první a relativně to funguje._____ Xavier Gens umí myslet v kompozicích a inscenovat akční scénu, přestože střidání záběr-protizáběr je otravné a inspirace v akčních klasikách či kultech 80. let je nepřehlédnutelná a spíše směšná, jenže... Opětovně po ideologicky problematickém a formálně vychytralém Království se mi potvrzuje, že uživání stejných narativních (profesní fokalizace, princip seriality, dívka jako vykoupení, střidání scén mezi kočkou a myší) a stylistických figur (záběr v akční scéně netrvá déle než 2s, kamra je stoická, protože hlavní hrdina je chladný a bez emocí) je opodstatnitelné u filmařů myslících v obrazech a nad borazy (Greengrass), ne u Frantíka, jenž má kolem sebe neschopné scénáristy, skladatele ze hry, který nepokrytě vykrádá Powella a Rkovou přistupnost, aby nad filmem hýkali puberťáci, co ženě nesáhli ještě na prso a mrtvolu viděli tak max. v PC hrách._____ Za castingově chytře zvoleného, ale krutě necharismatického Timothyho Olyphanta, za spád (ten film nemá 100 minut, ale 85), několik intertextových vsuvek vůči hře (oblek, převleky, ukrývání mrtvol) a "omsdesátkovou" zábavnost (tak blbé, až je to vtipné) si ten film ty 3* zaslouží. Ale proč to nešlo rovnou na DVD?

Tahle rozjíždějící cross-over série má vzestupnou tendenci, což znamená, že u takového pátého dílu bychom se mohli dočkat důstojného pokračovatele jak vetřelči, tak predátoři série. Zatím se ale fanoušek obou vesmírných monster, která se jakýmsi nedopatřením dostala na Zemi a tam bohužel nezabila scénáristy a střihače tohoto filmu, musí spokojit s vydařeným cross-overem._____ O nějakém přiběhu či silných postavách se nedá mluvit (přičemž to bylo to, proč jsem si natolik oblíbil obě série), AvP 2 je pouhou přehlídkou odkazů na obě série už od úvodních titulků se smíchanými fotky po využití zvukových efektů až k citacím hudby. Jedna hvězdička navíc oproti předchozímu dílu je díky tomu, že ten film je tak kouzelně politicky nekorektní, že nechá naklást Predátovetřelce vajíčka do těhotné matky a hned v prvních minutách je dost brutálním způsobem odděláno dítě a i hlavní postavy neumřou podle očekávání._____ Ale co naplat, když souboj dvou monster ničí chaotický střih zakrývající nízký rozpočet, Vetřelci a Predátoři jsou povedená digitální monstra, jenže co na tom, když záběry z predátoři krajiny anebo havárie jsou jak ze špatné počitačové hry a ten scénář plný logických vyprávěcích lapsů je přišerný a Strauseovci jsou víc fandové než filmaři._____ Nedočkáme se prznění sérií jako tomu bylo díky Andersonovi a žádnému kompaktu Predátor + člověk, ale ta mytologie je opětovně hodně násilně roubovaná a působí nepatřičně, naštěstí film rychle i díky krátké stopáži uteče a zbývá jenom doufat, že na DVD vyjde skutečně necenzurovaná "R"ková verze, která se natáčela tak, že se jela scéna jednou "s méně krve a méně detailními záběry" a pak podruhé "se vším všudy". Protože na DVD ten film měl skončit hned zprvu a bylo by mu v půjčovnách lépe. 70%

Jak producent Svatby na bitevním poli - Šmídmajer -, který si na kvalitní a zajímavé projekty (např. dokument o Formanovi) musí vydělávat diváckými, ale naprosto přišernými filmy se vzestupnou tendencí (Jak se krotí krokodýli, poslední Básníci a Svatba na bitevním poli), může najat někoho tak odtrženého od tohohle světa?_____ Čeští tvůrci a herci se mohou stokrát omílat alibismy a hloupostmi, že "filmy toči pro diváky a ne pro kritiky" (a kritik není divák?), ale tím se tak maximálně straní jakýchkoliv výtek, žijí ve svém vakuu a ke zlepšení české kinematografie nedojde. Nikdo proboha nechce Dobrý ročník, i já musím Svatbu na bitevním poli pochválit za ne až tak obludnou televiznost, jak by se z mnohých recenzí mohlo zdát (na tu je tam až moc exteriérových scén a Klein pozná ještě rozdíl mezi TV a kinem), a za snížení product-placementu oproti posledním Básník, jenže to je asi tak všechno._____ Bolek Polívka zase hraje sám sebe (tj. muže, který si odmítá přiznat, že je za zenitem, a je notor) a pokud se setká v jedné scéně několik různých typů herectví, je zaděláno na problém velikosti Obsluhoval jsem anglického krále. Pokud chci natočit portrét malé moravské vesničky se vším, co k tomu patři, tak ji nezalidním dvourozměrnými postavičkami hranými naprosto neschopnými neherci anebo exhibicujícími herci (Budař, Polívka, Vašut, Somrt, Peca) či do filmu omylem zabloudivšími seriálovými "hvězdičkami"._____ Kleinova režie je jistá v tom, jak inscenovat záběr a že se evidentně jelo na minimum klapek (a na první jetí, dodal bych), jenže nesvede už nic vyjma od tohohle a i filmového světa odřiznutých scén (melancholická Francouzska poslouchá hudební přehrávač, zn.: verze doby kamenné - gramofon, holky zpívají a tančí na českou muziku a vedou "fakt hustý" dialogy?!?) či kýčovitých výjevů na pěst (buď nenechá scénu vyznít, viz ta se sečením anebo v kostele, nebo ji neúnosně natáhne). Lidem se to bude líbit, je to lepší, i když výrazně hůře napsané než Slunce, seno cokoliv (ten scénář dostal studentského Oscara, jenže pochybuji, že na něj od toho roku 1995 někdo sáhnul)._____ 2* za 30% film a ta druhá pro Bolka Polívku, který je zábavný notorik, a producenta, který si je vědom stavu české kinematografie, a tak toči sračky, aby mohl investovat do ambiciózních projektů. Kdy źe bude ten dokument o Formanovi, odhalující dosud neznámá fakta?

Vím, že se jedná o profil video filmu, jenže ten nevznikne, protože projekt GRINDHOUSE neměl úspěch, a tak hodnotím trailer, pioněvadž ostatní fake-trailery z Tarantinova/Rodriguezova dvouprojektu zde mají svůj profil._____ Jinak upoutávce škodí to, co PLANETĚ TEROR - přiliš digitálních zásahů poškozujících vzhled "snímku", což vynahrazuje velká spousta eklektických pubertálních fórků. Jasně, že tohle má největší potenciál k tomu, aby se to natočilo, protože postava MAchete má svou historii, jenže pokud nej. scény v upoutávce jsou přebrané z DESPERADA, tak se zároveň i obávám...

Rok 2006 měl nekompromisní řezničinu Hory mají oči, což byl nejvydařenějši hororový remake a nejlepši horor toho roku, 30 dní dlouhá noc je nejlépe uchopenou adaptací comicsu za poslední roky a nejlepšim hororem roku 2007. (Aniž by obsahovala jakýkoliv sociálně-politicko-kritický osten, stačí metažanrová podívaná par excellence). Rodriguez, Snyder a Satrapiové by se povinně měli podívat, jak se adaptuje comics do filmové podoby, přičemž se zachová jeho look a přeloži se jedna řeč (komiksová) do té druhé (filmové) a dynamika a drajv se neztratí, navíc všechny odchylky od comicsu jsou k dobru věci a děj i postavy v něm dělají plastičnějšim(i). Chce to přitom jenom tak málo: trochu saturovat barvy, začit ustavujícím velkým celkem, poté prostřihnout na pečlivě komponovaný záběr s chytrým rámováním a dle comicsového políčka rozestavenou postavou a dát kameře volnost a hybnost, nechat ji propojit dvě políčka do jednoho promyšlenou jízdou. _____ S čistým svědomím můžu řict, že takhle povedená upířina tady nebyla od Near Dark, upířina, která si je vědoma svého předobrazu a silně z něj těží v budování heterosexuálního vztahu hlavní dvojice, jenž je obrácen na ruby, a takhle atmosferická a nekompromisní podívaná tady nebyla od Mlhy. Co sejde na tom, že dialogy jsou horši a plné klišé, když je pronášejí herci, kterým to - a překvapivě včetně zarosteného Harttneta - věřim a co na tom, že ty přechody mezi jednotlivými dny ubírají filmu na efektivitě, když hororů, v nichž patnáctiletí kluci sekají o dobrou polovinu let mladšim holčičkám hlavu sekyrou, je tak zatraceně málo...

Nebudu popírat, že Amerického gangstera si užijí nejvíc cinefilové, kteří mají opravdu nakoukáno a rádi si doma kreslí schémata a při projekci dělají poznámky, ale říct o Scottově mistrovském díle, že je "chlapsky chladné a dokonalé, bez zapamatováníhodné scény" či "že konfrontace obou hlavních postav není dostatečně vytěžena a závěr je neuspokojivý", není na místě._____ Americký gangster pracuje s divákovou žánrovou pamětí z jiných filmů, kdy důmyslně užívá scén ze známějších, žánrově spřízněných opusů (gangstersko-mafiánských) a zasazuje je do zcela jiného kontextuálního rámce, nedovolí se nám jimi opájet a vytrhávat z díla, posunují většinou vyprávění dopředu. (Osobně si cením víc filmů, u nichž nemůžete pustit kamarádům jednu scénu a ukázat jim na ní, jak je kousek geniální, ale nutné je k doceněńí zhlédnout celý film.) Proč tomu tak je? Scottův první gangstersko-mafiánský opus po Černém dešti je totiž progresivní v uchopení postav, které nejsou chronicky známými tvářemi zločinu (žádný Carlito Brigante, Al Capone a jim podobní) a ze žánrové škatulky se vymaňují a jsou skutečně dýchající a živelné._____ Uchopení postav slouží i k podvratnosti vůči žánru, kdy ústřední postavy se musí maskovat anebo za maskování-podobání se jiné filmové postavě, populární v té době, někoho jiného peskovat, protože film vypadající jako natočený v 70. letech nenabízí modelové postavy v žánrových filmech, ale modelové žánrové scény, v nichž se ocitnou reálné postavy. Pokud by ve filmových 70. postava policajta proti někomu vedla vyšetřování a věděla by, že její sbor je prohnilý, vyřídila by si to se všemi po "dirtyharryovsku" a rozhodně by nevracela nalezené peníze z drog. To platí i o té záporné, netypicky černé, která by ráda byla šedou eminencí v pozadí, ale nemůže, protože "zlo" je ve Scottově genialitě zpřitomňováno (doporučuji vyčkat do konce závěrečných titulků). V tomhle bijáku nejsou žádní uhlazení skautíkové ala Serpico a pokud jste negr libující si v blaxploitationech, tak se podle nich neoblíkejte, protože na sebe strháváte moc pozornosti a rozhodně se neinspirujte kultem jako Superfly (pro nezasvěcené: obskurně kýčovité blaxploitation o vzestupu a pádu mafiánského dealera drog)!_____ Abych to zkrátil: takhle precizní podívaná (kterou si v kině určitě ještě několikrát zopakuji) tady nebyla od Fincherova Zodiaca či Spielbergova Mnichovu a připojuji se k těm, kteří Amerického gangstera řadí k vrcholům tvorby Ridleyho Scotta a vrcholům mafiánsko-gangsterského žánru spolu se Scorseseho a De Palmovými pastiši. (Lidem vyčítajícím "chlapskou chladnost": emocemi prodchnuté epické díla o vzestupu a pádu mafiána si hledejte u Scorseseho, kdy se femme fatale ukážou být ženami-vamp, ale ne v příběhu, kde vše ovlivňují média a z nich se dozvídáme informace.) Dospělý projekt, který ve své neokázalosti a vychytralé podvratnosti má nejblíže k Tarantinově Jackii Brownové... P.S. Chci osouložit Gimpa, jsem zvrhlý.

Pořád mám za to, že překladem komiksového políčka do filmového dobrý film vzniknout nemůže, protože řeč obou médií je založena na jiných principech, ale musím uznat, že Francouzi se svou Renesancí a nyní Persepolis jsou na tom mnohem lépe než Američané se Sin City a 300: Bitva u Thermopyl. U Persepolis bohužel nefunguje rámování přiběhu, a tan se snímek nikam nevyvíjí a pořádně negraduje, což je ospravedlnitelné z hlediska toho, že dějiny se také nezastavily a Marjane Satrapi stále žije, ale filmy jsou soubory určitých znaků, z nichž až rozhlasová ukecanost, která je poměrně nudnou lekcí z dějepisu, mezi ně rozhodně nepatři. Zajímavá artová animovaná 2D alternativa k trojrozměrným animákům, v níž je skvěle využito zkreslujícího pohledu hrdinky jakožto dítěte na svět dospělých, ale ty nominace a ocenění si na úkor takových kousků jako formálně progresivní Divoké vlny nezaslouží.

Jsem alergický na manýristické hloupé kýče, které jsou otravně tezovité a didaktické a které se, spadají-li do kolonky historické podívané, mohou pyšnit akorát povedenou výpravou, kostýmy a charizmatickými hereckými představiteli táhnoucími celou tuhle teatrální křeč. Na rozdíl od Kletby zlatého květu mě pokračování Královny Alžběty neiritovalo, protože s tímhle režisérem a s tím scénářem snad ani nic lepšiho udělat nedalo, ale že bude velkofilm trpět na střih, naprosto nepochopitelné záběrování a že se bude jednat o skoro nefilmovou podívanou založenou nikoliv na obrazech a jejich výpovědi, ale na blábolení a neschopnosti vystavět minimálně jednu dramatickou scénu bez efektu vyvolání smíchu u diváka všimajícícho si stylistických postupů, jsem si nemyslel a Shekhara Kapura si řadím stejně jako Rona Howarda po Šifře mistra Leonarda do kolonky "nešahat, fyzicky bolí".

Sicko je do jisté míry nevídaný počin ve filmografii Michaela Moorea, přestože rekapituluje jeho předešlé postupy a z filmařského hlediska se stává čim dál tím lepšim vypravěčem spoléhajícím na sílu obrazu a nikoliv slova. Opětovně ovace v Cannes (nepřehánějí to už trochu s tím sociálním liberalismem?) a převážně přiznivé zahraniční kritiky shodující se na úbytku satiricko-ironického humoru, ale tentokrát žádná silnějši kritika kvůli práci s "fakty", dokonce i od ryze pravicové televize se ve večerním zpravodajství BBC Moore dočkal pochvaly a Sicko označení za "brilantní". Nepopírám, že filmy "socanské svině" jsou populistické a že Sicko má problémy s tím, že je orientované spíše na zahraniční zdravotnictví, konkrétně to americké (kterému se snaži poslední dobou bohužel podobat to české). Nemám ale za to, že Morre je demagog (protože ve svých dokumentech vystupuje v "hlavní roli" v masce zvídavého měšťana, který pokládá ne úplně chytré otázky, aby z oponenta dostal co nejvíc informací a komentář glosující situaci náleži opětovně jemu, a tak lze mluvit o ryze subjektivních snímcích, v nichž obě jmenované figury jsou prezentované dost očividně). Nemyslím si ani, že je špatný dokumentarista, protože není objektivní, když jeho filmy pracují od začátku s jasně vytyčenou myšlenkou, kterou se snaži po celou stopáž filmu prokázat a film musí mít určitý dramaturgický oblouk, spoléhá na inscenovaní sebe a ostatních do záběru a užívá patosu a sentimentu i kýče, aby je mohl ironizovat a satirizovat. Moore si je vědom toho, že pere špinavé prádlo Ameriky na veřejnosti a že uživá k distribuci svých filmů systému, proti kterému bojuje (fajné paradox), ale vedle filmového Borata jsem neviděl takhle chytře vystavěný dokument, v němž fungují vedle sebe hrané a i dokumentární pasáže (a v némž je chytře využíváno fotografií a archivních rodinných záznamů). Pouze mi vadí, že ve filmu, který stírá hranice mezi politickými stranami a který se snaži řešit opravdu závažnou otázku zdraví, je nepovedeně vkládána politika, aby se tak kritizoval kapitalizmus až komunistickými oči.

Dokumenty pojednávající o výjimečné osobě si osobně dělím do dvou "pracovních" kategorií, kdy v první se nacházejí ty, které jsou sledem mluvících hlav a informací o daném člověku a druhé jsou natočeny přesně v duchu díla výjimečné osobnosti, o níž dokument je. Martin Slivka - "...muž, který sázel stromy" je druhým jmenovaným, protože do vyprávění vstupuje výrazný prvek v podobě folklorní hudební skupiny, která je rozmístěna s až chirurgickou pečlivostí v mizanscéně a jejíž písně s nadhledem shrnují určitou část života Martina Slivky, slovenského filmaře, který do svých filmů vkládal etnografický prvek. I kdyby jste toho o Slivkovi a jeho díle věděli hodně, přesto musíte ocenit, že každé informace a předkládaná fakta jsou doložená a pečlivost, s jakou se k věci přistupuje, protože jsou v dokumentu k zahlédnutí i úryvky ze školních prací lidí, které Slivka učil. Závěrečný výmluvný obraz, v němž se směšují dva nejvýraznějši prvky Slivkových děl - etnografický a dokumentaristický, aby se u Šulíka (nejlepšiho slovenského filmaře, kterého můžeme našim bratrům závidět) staly součástí fikce, ve mě vzbuzuje naději, že připravovaná Zlatá šedesátá nemusejí být pouze adorací dávno zašlého a co do teoretického přistupu překonaného.