dopitak

Ale jo, nakonec teda jo. Po velmi rozpačitém úvodu to Olgierd Lukaszewicz a Jerzy Stuhr konečně pořádně rozjeli a nutno říct, že jim v tom pořádně pomohli v dabingu Václav Postránecký a Viktor Preiss, bez nichž by film nebyl ani z poloviny tak vtipný. Skoro škoda, že ta část "nahoře" neměla ještě nějaké pokračování (např. druhý díl).

Stará dobrá škola francouzské detektivky, a také ovšem českého dabingu. To se dnes už bohužel nevidí, první a ještě vzácněji druhé.

Pozitiva: akce v tunelu metra a přepadení náklaďáku, výkon Moritze Bleibtreu___ Co se nepovedlo: pětice žen v hlavní roli (ve skutečnosti jsou spíše čtyři), jejichž osud, motivace a důležitost jsou naprosto mimo; spoléhání na city.

Herecky poměrně zdařilé, ale proč vůbec filmy podobného ražení vznikají, to je mi celkem záhadou. Od Shawshanku nikdo nenatočil lepší film z vězeňského prostředí, navíc ve Screwed všichni mluví, jako by měli od narození zlomenou čelist a k tomu čerstvě překousnutý jazyk. Zatraceně těžká angličtina spodních vrstev, kde fuckin´ tvoří až 50 % obsahu dialogů.

Jakkoliv milá erotika, sama tenhle film prostě neutáhne. Není tu nic komediálního, nejedná se ani o drama. Zamýšlená hloubka milostného trojúhelníku se vytratila po prvním zjištění o polygamii. Tentokrát nemám ani výhrady k dabingu studia Bär, ovšem snažíte-li se najít inspiraci pro vaši řeckou dovolenou, pusťte si raději Mamma miu.

Po stopách Moniky Belucci, tentokrát nevědomky na originál, ze kterého vyšel Wicker Park. Vincent Cassel je dobrej, ale to samé si o sobě zaslouží říct Josh Hartnett, ženy jsou v obou případech stejně tajemné a půvabné, jen ten Matthew Lillard je o poznání výraznější typ než Jean-Philippe Écoffey. Nemám rád remaky, ale nepoměr v počtu hlasů u originálů a americké kopie je zarážející.

Film formou vyprávění a obsahem akční jak před deseti lety opuštěná nemocnice. Dokumentární kamera, něco maličko erotiky. Název při tom lže, Odnikud nesměřuje nikam.

Nesedělo mi tu skoro nic, postava Dana balancovala na hraně sympatií a lítosti, jako by se nemohla rozhodnout, kdy se konečně stane tím pravým zlosynem. Nesnadné vyjádřit pravý důvod, ale tenhle příběh mě nebavil.

Překvapivě zjišťuji, že Havel je o poznání lepším estetikem i filmařem, než byl politikem, a stokrát než spisovatelem. Povinné absurdní prvky tentokrát nijak nerozčilují, herectví Abrhámovo i mnohých dalších válcuje fakt, že ve filmu (což není překvapení) jde o hovno, a drobné cameo členů a oblíbenců početného havlovského panoptika nijak nevadí ani neuráží. Estetická mistrnost je zvlášť patrná v noční hudební scéně, tady by se možná i F. A. Brabec mohl přiučit, jak nebýt kýčovitý, ale koukatelný. Pro mě osobně příjemné překvapení, i když vidět Odcházení jednou úplně stačí. Dobrá kamera a příjemná střih.

Když umažu 50 % vaty (svatba, nesmysl s gratulujícím kapitánem) a hlavně základní myšlenku, že by někdo lítal přes Státy, aby na základě informací z CV pracoval jako "vyhazovač", zůstává mi poměrně zdařilá romantika s inteligentními dialogy. Líbí se mi tu Clooneyho herectví podpořené skvělým dabingem Jana Kanyzy. Škoda, že to samé nelze napsat i o ostatních dabérech.