dopitak

Nejlepší z dílů natočených v šedesátých letech, protože na rozdíl od ostatních z této řady má hned od počátku výbornou atmosféru. Určitě se nebudete bát operátora Frankensteina, ale lekačky jsou tu slušné.

První z dílů natočených v šedesátých letech. Je s podivem, že tohle mohlo někomu připadat horrorové. Nejde o béčkové zpracování, ale o naprostou absenci atmosféry, v žánru tolik potřebné. Sci-fi jen lékařskými objevy barona F.

Výborná osmdesátková atmosféra, Tom už tehdy byl borec, ovšem scénáristé asi dost často konzumovali opiáty, což je na výsledku dost vidět.

Druhý ze tří šedesátkových filmů této série. Proměna ošklivého káčátka v překrásnou vražedkyni je sice povedená, tím ale výčet toho dobrého končí. Typická béčková hammerovka, kterých zvládlo studio v této dekádě natočit mnoho.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Eight (1923-1928). Stan líbající tele na čumák? To si nesmíte nechat ujít...

Westernů o Apačích, odmyslíme-li příspěvek Karla Maye, je poskrovnu, a dobrých westernů o nich by se dalo dopočítat na prstech. Indiánské kmeny měly své zvyky a zvláštnosti, kterými se od sebe ve způsobu života lišily. Filmy tyto životní podmínky často dost zkreslují, a není-li tomu vždy tak, o důvod víc si film vyhledat.

Je to hlavně dokonale vedená kamera a skvělý "design" celku, který jinak poměrně typický almodovarovský produkt posílá nahoru. Oproti Pedrovým začátkům už jsou příběh i postavy méně chaotické, ne tak bizarní. Podpatky jsou nefalšovaným předělem mezi Almodóvarem začátku let osmdesátých (starší filmy se zatím nedají sehnat) a tím dnešním, už (možná) více zkomercializovaným a od dob Volveru i více sledovaným.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Eight (1923-1928). Příšerná ptákovina, tentokrát s jiným hudebním doprovodem, obsahově ale mnohem zoufalejší než nejhorší film ze série L+H.

Piráti už dávno nejsou (asi tak od druhého dílu) zajímaví ani zábavní, a nic se tom bohužel nezmění, ani kdyby Penélope tancovala na palubě nahá.

O něco málo bezstarostná, pořád ale milá připomínka doby, ve které jsme se rodili a vyrůstali.