Recenze (867)
První člověk (2018)
Totální nášleh a dekonstrukce ikonického hrdinství. Jeden z největších počinů 20. století v zrcadle lidských traumat. Nejlepší můj filmový zážitek roku 2018. Řekněte mi jedno, kdo by po zhlédnutí Prvního člověka dál dobrovolně snil o tom být astronautem?
Avengers: Infinity War (2018)
Celou dobu klasika posledních let a týmovek MCU za 2*. Hlavně musíš vypadat dobře ve statickém záběru, zbytek už vyřeší procesor. Začínalo už být opět neúnosně dlouhé, nepřehledné, jen Guardians to oživovali. Zbytečně moc postav na plátně kmitalo v často natahovaných sekvencích a říkal jsem si: co příště? to bude ještě větší mišmaš? S blížícím se koncem a očekáváním nevyhnutelného však film zabere a překvapivé, no, spíše neortodoxní řešení závěru u MCU samo vyřeší obavy a vytahuje třetí Avengery nad šedivý podprůměr, na který jsem již v kině zanevřel. Infinity War bych však v kině skousnul a asi se i těším na další očekávanou revenge (pravděpodobně) jízdu.
Král Artuš: Legenda o meči (2017)
Anooo. Rictchie je definitivně zpět! Po prvních záchvěvech a pozitivních ohlasech okolo pro mě průměrné RocknRolly a unylých Holmesech potvrdil dvěma filmy svou nově nabytou energii. U U.N.C.L.E jsem si ještě nebyl zcela jistý, ale u energického, napínavého jak kšandy, Arthura není pochyb. Prosím, ať se nevrací s první ligou k Sherlockovi (tudy cesta nevede) a točí dál autorské, ničím nesvázané, kusy jako tenhle. Být to Rko, ubrat na digitálu, je to masakr. V této podobě 75 %
Mission: Impossible - Fallout (2018)
Nejkrásnější na tom je, že i když je M:I furt to samé dokola, já tuším, kdo přežije (Ethana nepočítaje), kdo koho zkusí přečůrat, jak to celé dopadne, je to pokaždé ALE malinko jiné, jsem scénu od scény našponovaný a přes dvě hodiny ze mě srší čirá filmová radost. Špička komerční kinematografie. Tady se jede na maximum, vypiplané jsou všechny esence a nepodceňuje se divák. Díky moc všem tvůrcům, co se nebojí skoro hmatatelné kinetiky, starosvětských řešení, fyzických výkonů a určitě velké dávky sebekázně. V takovém filmu dostává jejich práce úplně nový rozměr v odrazu všech ostatních dnešních pozlátek, kde je potřeba vypadat dobře jak z instagramu, ale pohyby a akci za Vás doladí, případně odvede, CGI. Závan starých (nebo staře se tvářících) Bondovek, Jonesů, Belmondů atp., dovedený díky dnešním možnostem skoro k dokonalosti. A s jedničkou a trojkou je tu náběh na další srdcovku.
Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) (TV film)
Myslel jsem si, že už ne. Ale pořád jo. Jo, je to pecka. Hlavy do sněhu jsou top.
Nevinnost (2011)
Chybí tomu už jen pořádná katarze nebo vyšponovaný závěr. Sklaním se před tvůrci, že se nebáli jít tam, kam většina u nás v kotlině ani nepáchne. Vyšlo jim to. Parádně zahrané, napsané a zrežírované. Neklidná kamera a často zenpokojivá hudba přispívají k unikátní atmosféře, která mě do sebe totálně vtáhla. Konsternace se mi u filmů (a zejména českých) dostává čím dál méně.
Průměrňákovi (2009) (seriál)
Nářez jako prase. První série je našlapaná k prasknutí. V celém svém průřezu jsou The Middle narvaní vtipem a k tomu opatřeni studnicí velmi chytře a zábavně podaných pravd. Nemohu jinak, zvedám na 5. *jídlo je trapný* *skloňte hlavy, jakože se stydíte* *dělám, co chce a ty to dělej taky* ...
Šéfkuchař na grilu (2014)
Nezávislácká pohodička s kupou kvalitního jídla, námětů, jak možná právě teď chutně žít a spoustou pouček pro začínajícího otce. Moc pěkný soundtrack doplňuje propečenou osádku filmu, které vévodí trochu uřvaný Jon Favreau. Je vidět, že se umí obklopit správně naloženou partou, která ho má asi ráda. Za pár babek mu borci z ní přihrají i uvolněný štěk, co ještě víc pomáhá relaxem prorostlé jízdě. Hřejivý, avšak nepřepálený konec potěší. Viděno zatím dvakrát a stojí to za to. V jednoduchosti je síla.
Prezident Blaník (2018)
Aktuální, naléhavé, zábavné, smutné. Rychle na to běžte, než nastupující totalita spálí všechny kopie.
Star Wars: Poslední z Jediů (2017)
Teď je tam všechno. V sedmičce to nebylo, tady to je, zároveň i něco navíc a trochu jinudy. Spoiler: Poprvé bez meče na meč v přímém přenosu. Přesto osudově neosudové za hranice většiny SW. Zážitku z finální sekvence, zejména roli Millenium Falcona v závěrečné honičce, se v kině dlouho nic nepřiblížilo. _Napodruhé v kině: Ano, The Last Jedi má svoje chyby. Může se někomu zdá až moc dlouhý. Ale láska k látce (tvůrců i moje) a odvaha všechno přebije. Navíc to vyšponování se spoustou nezapomenutelných momentek po nejzásadnějším zvratu filmu je tak mistrné, až mě dostalo opět do euforie.