alchac

Od pročtení Snyderových jeptiščích story už mám žel na netopejra poněkud větší nároky. Tohle byli tedy spíš ti klasičtí želváci, které jsem sledoval jako špunt v TV, do kterých gothajský detektiv jako by omylem zabloudil.

... nicméně ta parta dědků mi byla celou dobu násobně odpornější, než prvoplánový malý mizera Traps (který je slovy klasika tak hloupý, že má námitky i proti vlastnímu obhájci). Krásně ironické, jak konstrukce vystavěná státním návladním přesně odpovídá tomu, jak oni sami přiměli obchodního cestujícího nechat si to důkladně projít hlavou. Ačkoliv zde šlo možná o vědomou nedbalost. Rád bych viděl pokračování, kdy po těch čtyřech půjde poručík Columbo.

S ohledem na to, že jsem měl to potěšení prolistovat se Rudým synem, který mi jako jediný zástupce svého hrdiny tíží poličku vyhrazenou storyboardům, bych si tuto brutální vykrádačku zmíněného kusu za vizionářskou rozhodně označit nedovolil. Nicméně jelikož by v zámoří asi těžko kousali, kdyby jim tvůrci na plátno rovnou vypustili Kryptoňana s ruským přízvukem a srpem a kladivem na hrudi, tak jako lakmusový papírek bych tento počin hodnotil kladně (ale příště už bych prosil kamingaut!). Žel zpracování za nápadem kulhá dosti výrazně, tedy za jen za plichtu.

Já si tedy jako bližší předloze opravdu nepředstavuji film, v němž nějaký dement bez špetky pochopení a/nebo úcty k temné poetice předlohy namrdal do papiňáku co nejvíce ingrediencí z Hellboyova světa a uvařil z něj Rychle a Zběsile laxativní Džondikovský (ano, byla i Baba Jaga) eintopf! "Humor," inteligence a konzistence děje mi totiž zmíněné audiovizuální vysérie (resp. ty části, které jsem měl to zhnusení vidět) opravdu silně připomínaly, což mi jako hltounovi předlohy tedy pěkně nasralo a celé dvě hodiny dávalo nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy Del Toro ještě nezmagořil, Perlomuž netrpěl pokročilou artritidou a Rodenovic Karlík dostával hauptky v Holém Údu (o oku daleko více lahodícím výtvarnu původního snímku ani nemluvě, ale to koneckonců souvisí s absencí prvně jmenovaného). Takže se sebezapřením vypotím jednu za plnokrevné zpracování a budu předstírat, že jsem tenhle obzvláště hnusný dort pejska a kočičky nikdy neochutnal.

Duet pro sekáček a dranžírák, ke kterému si napsal part sám pan Šoustakovič, neboť jeho progresivní výukové metody založené na perfectním spojení idů učitele a žákyně mu prochází toliko do okamžiku, než následkem toho jebání jednomu jeho produktu jebne tak, že vyjebe s dalším jeho produktem, jemuž následně podá (resp. sebere) pomocnou ruku a ruku v ruce pak maestrovi ukážou, zač je toho heimnar. Neotřele bizarní, doprovázené příjemným mrazením v zádech a pohled na Williamsku bez fíkáče rozhodně neurazil mé náročné znalecké oko. Celkově vzato téměř perfektní, i když na kung-pao si po zhlédnutí asi hodně dlouho nezajdu.

Nebýt toho, že jsem pointu prokouknul už v suši baru (čímž jsem byl sám překvapen, neb s ohledem na ódy pěné na tento kus jsem čekal něco kreativnějšího), mě posledních cca 20 minut mírně nudilo. Vyloženě špatné mi to sice nepřišlo, nicméně na můj vkus mírně překombinované, uchvácen jsem ničím nebyl ani vteřinu. Zřejmě jsem měl příliš vysoká očekávání, nebo si císař skutečně oblékl fungl nové pumpky. Dvojička tedy sice lepší, ale na tři bych to vytáhl pouze pod hrozbou stomatochirurgického zákroku domácím nářadím.

Výjimky z přísloví, že z hovna bič neupleteš, jsou ve filmovém světě pravdivé jen velmi zřídka, přičemž nezbytným předpokladem je to, že řídkým se neukáže být základní materiál pro pletení, tj. scénář. Nová Godzilla je žel přesně tím případem, kdy by z toho scénáristického průjmu (představenou dutozem nosí psavci v hlavě určitě už od narození) nešlo vytřískat vůbec nic, i kdyby se herci uhráli a kameraman ukameroval. Co je platné, že příjemná potemnělost předchozího dílu zůstala, když je nám servírován jako základní koncept sv. Jiří v ještěří podobě, an za pomoci motýlice Emanuely kydlí nadzvukovou rychlostí létající emzácké saně, které odhybernovala kravka, jíž po úhynu potěru ekoteroristicky jeblo tak, že ani se všemi těmi doktoráty nebyla schopná domyslet, že by její snaha o přepsání knihy Genesis mohla dopadnout ne zcela zamýšleným směrem (který zvládla při videorozhovoru vysvětlit i pomocí simultánně promítaných názorných videjek, kdyby to nějakému jů es vidlákovi nedošlo). To vše je navíc velmi vhodně okořeněno dialogy a la nějaký růžový zahradník, pouťovými moudry z Dósnova světa, jenom Trošku debilním humorem a jako vrchol všeho je Watanabem protentokrát plýtváno jen na neustálé opakování slova „gožira“ se silně japonským akcentem (počítám, že proto se raději nechal típnout, aby nemusel čurákovat v pokračování). No takže co s tím. Za dvě, ale hodně hnusné.

Blomkamp jako správný marxista ilustruje (animuje) tezi, že náboženství je opiem lidstva. A to často s pěkně prohnilými kořeny. Řemeslně výborné.

Natáčení rymejku něčeho, co je objektivně nepřekonatelné (jakoukoliv diskuzi v tomto ohledu nepřipouštím!), je asi stejně smysluplné, jako kázat El Padronemu Babišovi o slušnosti a morálce. Nicméně přestože původní verzi ze sedmdesátých let považuji za dokonalou, nedalo mi to, zhlédl jsem a musím říci, že výsledek vlastně vůbec není blbý. Jenže ač se Artuš a Freddie snaží opravdu velmi sympaticky, tak McQueena s Hoffmanem nahradit nedokážou a to platí tak nějak o všech aspektech filmu. Přesto bych normálně dával asi čtveřici, nicméně rozdíl mezi touto novotou a klasikou musí být vyjádřen výrazněji.

Jedno staré texaské přísloví praví, že tak dlouho se chodí s mašinkvérem do banky, až tě ranger přetrhne. A koho by bylo vhodnější vypustit rozstřílet jeden celebřitní zabijácký pár na krvavou mlhu, než dva ještě horší hrdlořezy a nejdrsnější Texaské rangery vůbec (resp. samozřejmě nejdrsnější až po Tom, který jako jediný dokáže uškrtit bezdrátovou myší), i když už mají problémy udržet moč a bez brýlí netrefí ani vrata od hangáru. Kostěj si tedy na stará kolena téměř zopakoval svůj part z Krajiny střelců (holt jednou Wyatt Earp, navždy Wyatt Earp), pouze DuValla nahradil rovněž výtečný pan Woody a irského dobytkářského magnáta dva mladí dobytkové. A jelikož takto kvalitních a stylových westernů s výborným obsazením je dnes již vskutku pomálu, zaokrouhlují nahoru.