alchac

Náborově propagandistické konverzační... nepěkná věc, která je nacpaná patetickými dialogy a charaktery uvěřitelnými asi jako rozličné ruské pohádky o sestřelení MH17 někým úplně jiným, v níž na pozadí toho laxativního žvanění sem tam zasviští zbloudilé kulky nějakého „separatisty“ nebo Čečence. Závěru už chybělo jen to, aby z nebe spadl svatozáří ověnčený Stěpan Bandera a začal jednou rukou likvidovat panzerfaustem bratrské tanky vezoucí internacionální pomoc vol. 2.0 a druhou křísit padlé geroje.

Problémem tohoto serajlu je, že jde o příliš klasicky přímočarý western s jednoduchým příběhem, pročež cca 2/3 stopáže tvoří příběhová hlušina. V podstatě stačí vidět první dva díly a potom až ten poslední a i v jejich rámci by se daly provádět škrty. Dále trochu na křeč působila snaha udělat z Danielsova Franka Fondova Franka, k čemuž ovšem chyběl dostatečně schopný scénárista, kdy právě v na sílu napasovaných dějových výplních nejvíce vyniklo, jak je ta postava napsaná blbě, a dále při všem respektu k představiteli ústředního záporáka též vhodný typ herce (když si vzpomenu na velebného pána ztvárněného Gájem Pírsem v Brimstone, tak ten by do Franka Griffina sednul jako prdel na hrnec). Na druhou stranu nemohu velmi kladně neohodnotit, že po dlouhodobém experimentování s halucinogeny se v zámoří někdo jal spáchat žánrově víceméně čistou klasiku a v jejím rámci vystřihl též povedenou přestřelku před O. K. Kurníkem. I když konečné pistolnické zúčtování bylo opět poněkud (poněkud dost) obšlehnuté z Tenkrát na Západě. Aspoň si ale tvůrci vzali kvalitní inspirační zdroj.

Sprostý podezřelý (a to dokonce několikanásobně!) si dovoluje veřejně se hájit ještě před tím, než předstoupí po několikaletém veřejném vymetooní před soud? Jsem pohoršen! S takovou snad za chvíli budou muset bulvární hyeny dodržovat nějaká ta odporná totalitní opatření, jako například elementární etická pravidla a nalistovat si ve výkladovém slovníku pojmy jako „presumpce neviny“ či nedejperun též "audiatur et altera pars." A pak prej, že bL_bouni nejapní byli vyhubeni…

Vydržel jsem přesně 15 minut, a to jenom proto, že jsem byl línej se zvedat z postele už ve chvíli, kdy Robin Kapuce dostal povolávák do křížové výpravy, která jako by z řitě vypadla nedávným eskapádám jů es mariňáků v Iráku, pročež se zde bojuje výlučně luky, kušomety a trebuchety naládovanými explozivní kamennou municí. Nový Artuš byl sice taky trochu bizár, ale v porovnání s tímto zvěrstvem je konzervativní až na půdu. Vzhledem k délce zhlédnutého fragmentu nehovnotím, nicméně mám takové lechtivé tušení, že bych splachoval jako po celodenní konzumaci kefíru a sušených švestek.

První lajna o dovozu lajnovacího materiálu do USA skrzevá Mexiko poněkud trpěla oproti svému staršímu sourozenci tím, že od počátku postrádala podobného všehoschopného ústředního magora, jakým byl El Padron Pablo, neb Felix byl na začátku jen takový naivní skautík, který zformováním farmaceutického koncernu sledoval toliko zvýšení zisku a omezení násilí, a který až postupně přicházel na to, co vše je nezbytné za účelem provozování velkoobchodu s alternativními léčivy vykonat a obětovat a jak opojně chutná mamutí dávka peněz a moci. A krom toho se možná děj s přílišnou dávkou amerického patriotismu zaobíral tragédií jednoho agenta. A byť očekávání vzhledem ke druhé sérii byla značná, pak musím dát za pravdu kulykovi, jehož charakteristiku hlavního šmejda po sjetí jmenované lajny shledávám naprosto přesnou, pročež považuji za velké štěstí, že zkratkou v posledních dvou dílech jsme se přenesli až k jeho nevyhnutelnému přesunu do výkonu trestu (tedy hlavního šmejda, ne kulyka). Ovšem Acosta byl docela fajn. Fandil jsem mu, klukovi kníratýmu. El Chapův nasupený pohled v závěru pak sice vzbudil určité naděje, ovšem jmenovaný jim ve třetí dostál jen tak napůl, pročež, byť šlo zatím asi o nejlepší sérii, pořád čekám, kdy Guzmán do toho Pavla plně doroste.

Переделка Жаворонока а ла Холивуд? Ну, почему нет. V Sajůzu se zase jednou velkovlasteneckoválečně rozparádili a výsledek je kupodivu nejen velmi snesitelný vzhledem k jako vždy nepostradatelné (mírné) dávce velkoruského nacionalismu, ale nadto oproti „předloze“ též akčně povedený a sem tam i vtipný (oddělání Rosamundy granátem), zejména pojme-li se snímek jako čistokrevná a mírně dementní zábava, pročež potom pobaví i kulečníková spodní penetrace pantera a vzájemné sestřelování průbojných a la Riviéra Kid. Jenom škoda, že se komsomolíci ještě nenaučili střízlivěji používat zpomalovačky a rozličné digitální blbnutí s kamerou tak nějak všeobecně. Nicméně závěr ve stylu „šílený Lancelot s kanonem ráže 85 proklatě nízko“ zvládla posádka v čele s Еваном МекГригорьевичем lépe, než onehdá Ayerovi Zuřivci rande s rotou SS, takže celkově převažuje spokojenost.

Vkusná oddechová lahůdka, která sice mnohým místním specialistům na prznění rodného jazyka jakýmsi jistě velmi kůl anglickým ňůspíčem rozhasila jejich very vytříbení filmový tejst, ovšem při jejímž sledování musí mít naopak každý pravověrný milovník Wolfensteina permanentně v pozoru Blazkowicze a po závěrečné akci s Übersoldatem i naškrobené trenýrky! Ano, přesně na takovýto akčně horrorový plno krevný výplach jsme my, pomalu již kornatějící pamětníci nejen rymejku a ryrymejků, ale i původní 286kové klasiky, čekali dlouhá desetiletí – pročež nyní bez uzardění vyprazdňuji svůj venom gun a co nejdřív chci dvojku s podtitulem "Die, führer, die!"

Nominace pro tento audiovizuální exkrement? To jako fakt?? Demonstrativně odebírám i tu jednu pracně vypocenou a splachuji...

Víte, oni to v tom pětačtyřicátém roce, oni to v Mongolsku neměli lehké. No vezměte si třeba otázku náboženství. Co to bylo na konci druhé světové války s tím buddhismem za problém, protože Rudá armáda za dveřmi, Čojbalsan u vesla a v Mongolsku hromada věřících a lámů. No a jak se s tím propagandisticky vypořádat lépe, než představit filmovou podobu národního hrdiny Cogt Tajdže jako rudého vůdce protidalajlámovského odboje – stačilo jen taktně nezmiňovat, že ti rudí byli taktéž buddhisty, pouze z konkurenční sekty (zde žel vykresleni spíše ve v době vzniku poplatném významu rudé). Ovšem pokud se jeden nebude příliš vrtat v historických reáliích, jako např. jak to s Cogtem, Ligdenem, Gúšem a dalšími tehdy opravdu bylo, tak je třeba uznat, že jde o na svou dobu opravdu povedený velkofilm, který i přes více než dvouhodinovou stopáž nemá hlušších míst.

Samozřejmě mě mělo varovat nejpozději to, když si empatický pan nájemný na penzi pořídil štěně! Ovšem ač šlo o videoklipově kýčovitý audiovizuální chrchel vezoucí se na aktuálně silně vzedmuté (a dle mého soudu již poněkud hnědnoucí a zasmrádlé) vlně assasínových bijáků (ke konci navíc přesl(a)zený k zeblití), tak jelikož byl do role ústředního citlivého sociopata namísto gumového a artritického Dicka Nýja obsazen Mikkelův syn, dalo se to přetrpět do konce a se silným sebezapřením udělit aspoň ta jedna pěticípá. Byť by mě samozřejmě velmi zajímalo, kterými rekvizitami byla oblíbenému Dánovi před čtením scénáře vyztužena káva, že se k něčemu takovému upsal…