alchac

No ještěže jsem před zhlédnutím požil (díky, kulyku!), neb jinak bych zaručeně celou dobu sledování přes páchání morfologických analýz použitého jazyka, hnidopüšské zkoumání trusu přítomné fauny či vizuální ověřování toho, že medvědí dráp v Kopčemově náhrdelníku zaručeně nepochází z Ursus spelaeus, ale z Arctodus simus a tvůrci nás tedy hanebně podvádí stran místa a doby příběhu, naprosto pominul, že jde o vizuálně lahodící dobrodružnou pravěkou podívanou, která by Štorchovic Edu rozhodně neurazila. Diváky, dle kterých na výše naznačené podružné detaily tedy sere Alfa, proto vybízím, aby nedbaly zdejších akronymických zvracení, je to dobré. Mačo ňuňu Alfík navíc v pohodě vyvážil (a přehrál) onoho příčinu konce doby ledové. Snad za svůj výkon dostal aspoň misku pedygrí navíc.

Tak jsem se k Hanově Sólovce nakonec dokopal a byť (protože?) byla má očekávání nižší než žádná, musím nyní zhodnotit, že tohle samoHanění nedopadlo vůbec blbě. Érnrajch, ač mladý a nablýskaný, má sice hodně daleko i do otlučené Fordovky se značně přetočeným tachometrem a bylo by bývalo asi lépe, kdyby šlo o dobrodružné scífko mimo hvězdněválkové univerzum, neboť pokud jsem to odhalil i já, pak každý ortodoxní SW nerd jistě po zhlédnutí dostával autistické záchvaty z toho, že tvůrcům poněkud zahaprovala časová linie, jelikož závěrečné demaskování holografického ultrapadoucha jaksi učinilo hlavního hrdinu mnohem starším jeho stínového tchána (a tedy pořádným pedofilem), nicméně pobavilo, nenasralo a ke slabší čtveřici tak doklouzalo. Což nic nemění na tom, že od další Epizody očekávám galaktický megaprůser a náhrobní kámen celé série.

Já dobře tušil, proč jsem se tomuto skvostu české filmové tvorby léta vyhýbal jak ujo Andrej trestnímu stíhání! O tom, co si autoři myslí o divákově inteligenci celkem vypovídá to, že pokud se děj přesunul do Věčného města, pak byť bylo toto uvozeno záběrem na celkem těžko zaměnitelné architektonické památky, zjevil se (tuším třikrát) titulek "Řím." Či tedy snad šlo o zblbovzdornění s ohledem na plánovanou cílovku? Buď jak buď, silně symptomatické pro celý snímek, ve kterém je toliko "růžovkově" prezentována partička několika psychotiků, an si navzájem kurví život a hanebně plýtváno Trojanem. A opatření moudrými citáty na začátku a konci z tohoto audiovizuálního exkrementu kámen mrduců vskutku neučiní. Ztráta času věnovaná zhlédnutí mi nakonec nasrala tolik, že jsem spláchnul tak zuřivě, až jsem urval táhlo u nádržky.

Vskutku velmi japonské, neboť Japonci jsou nepřekonatelní mistři v posírání dobrých filmů v posledních deseti minutách (čest výjimkám, které už žel čichají kytky odspodu). Jaro Léto ale celkově dobré.

Že se již téměř v každém rozbíječi bloků snaží Holý úd nacpat do prdelí šoudluhů z Číny pokud možno úplně celý, na to jsem si již rezignovaně zvykl. Ovšem tahle anální speleologie překračuje veškeré hranice přijatelnosti nejméně o desetinásobek délky Dlouhé zdi! Nepochybuji o tom, že čínské školačky nyní začnou hromadně vyškubávat tatínkům kštici, zatímco ty odrostlejší zamění salátovky za flák importované britské šunky. A nejhorší je, že nebýt toho, byla by to bezbolestně ukoukatelná, přijatelně pitomoučká variace na Moby Dicka, ze které se neprotáčí panenky a nechytá vás žloutenka. Ale kdo ví, třeba tímto způsobem nastane tak masivní odliv jüanů do zámoří, že pak Maovci nebudou mít na koncentráky pro Ujgury a jiné roztomilé aktivity spojené s genocidou svých národnostních menšin.

Marně lovím v paměti, kdy si v zámoří naposledy nepletli western s audiovizuálním uspáváním insomniaků a kdy do něj ještě nefušovali můzami od hlavy k patě posraní specialisté na natáčení dvouhodinových jednozáběrových dokumentů o schnutí klokaního trusu uprostřed buše. A nebýt mého naprostého zoufalství z řečeného, tak bych se patrně s tímto na první trailer silně angažovaným a extrémně nezáživným dežo ví na Batmanovo vyprovázení Maguy do Pelhřimova a dalším hřebíkem do rakve žánru nesetkal. Tohle musí na festivalech sbírat ceny jak na běžícím páse.

Po úvodních cca deseti minutách nudy, ve kterých se mi v hlavě honilo něco o tom, že jsem měl to pochybné štěstí srazit se s výjimkou z pravidla o nadstandardně kvalitních dánských thrillerech, nastala klíčovým zazvoněním utrženého sluchátka pekelně hutná podívaná, při jejímž sledování na mě moje dýchací soustava musela dost často hlasitě ječet, abych se už konečně kurva nadechnul. Dost těžko se dá bez bojlerování napsat více, nicméně troufám si říct, že byť jde v podstatě o devadesátiminutovou sólovku jediného přítele na telefonu, šlo dost možná o nejlepšího zástupce žánru, se kterým jsem se za několik let potkal. A to i přes to, že se jeden přece jen neubrání mírnému pozdvižení brv nad „korektností“ ad absurdum (pokud tedy s ohledem na národnostní složení taktéž výborné dvojice Qček skutečně netvoří polovinu dánských bezpečnostních sborů Arabáči) a navzdory mírné předvídatelnosti zápletky a občasým lapsům, jako například proč ex oné hysterky dotyčné nesebral celou dobu mobil. Prostě jasný důkaz, že i za málo peněž lze pořídit symfonický orchestr i s Alexandrovci.

Tedy, že je del Toro až takový úchyl, aby ze sólovky Aba Sapiena udělal červenoknihovní mezidruhové soft porno, ve kterém je navíc homo tuňákus za toho hezčího, to by mě až dodneška nenapadlo!

Tak já tedy viděl ulítlou rádoby artistickou slátaninu o jedné moc fajn jebnuté sociopatické masařce, která namísto lidské stonožky skládá lidské LSD, a to s minutovou dotací táhnoucí se jako neléčený syfl, jehož pokročilou fází museli nepochybně autoři scénáře trpět. Závěrečné provensálské orgie ve mně ovšem vyvolaly záchvat smíchu, neb mi naprosto bezpečně evokovaly Voskovské adamity z Proti všem. Až na to, že komáři onehdá sehnali o něco lépe hrající kompars. Takže nebýt těch několika naprosto luxusních zrzek, poslal bych tuto z Trevírovskou poluci duté Tykwe, vulgo do naha vysvlečeného císaře, směrem senkruvna. A propos, senkruvna. Než lámat viníka na kříži, věděl bych o krutějším trestu – svázat a posadit minulou sobotu na noční Regiojet z Humenného do Prahy, vagon jedenáct, kupé s místy 71 až 76. Z mrtvolně odleželého smradu těch dvou cikánů by pan parfumér zaručeně zešílel ještě před Popradem.

Jako ono by to bylo v podstatě stejně dobré jako jednička, kdyby nebylo Butchovi se Sundancem implantováno svědomí a zárodečné množství soucitu. No a samozřejmě chyběla paní Emílie. Tentokrát tedy ještě za slabší čtyřku, ale pokud bude ústřední dvojice stále více měněna v Rychlé šípy, pak budu v komentáři k příštímu dílu nucen použít řadu velmi hrubých invektiv!