Lachtaan

Na prvním Madagaskaru jsem technicky vzato vyrostl a dvojku jsem si při prvním zhlédnutí přímo zamiloval. O Tučňácích a jejich filmu, urvaném vyloženě jen pro ně, ani nemluvě, na ten jsem plánoval i vyrazit na velké plátno. Trojka původní madagaskarské série se prohnala světem převážně kvůli Afro cirkusu, mně ale do dnešního dne neposkytla jediný důvod, proč bych měl zhlédnout zrovna ji. Leckteré scénky se vyvedly, každý i zde na CSFD pochopí, proč jsem si tak oblíbil lachtana s hlasem pana Jagelky, jinak se ale pohybujeme ve vodách 4. Doby ledové, která je koneckonců také stejně stará. Obě veleslavné animované plejády dosáhly svého vrcholu již v díle předchozím, kina poněkud prometly i touto částí, mé filmové vzpomínky ale ničím prazvláštním neobohatily.

Loni v květnu jsem k finální části 6. sezóny sepsal na TV Show Time komentář, ve kterém jsem zmínil frázi “This is where part of my life ends”. Nedivím se komukoli, kdo s odchodem většiny původního obsazení nad OUAT nadobro zanevřel, řada, která jej před týdnem navždy uzavřela, se přeci jen v její velké části tvářila již spíš jako odlišný seriál. S větou “The New Book Opens” jsem se prokousal nudnými díly podzimní poloviny, aby se po zbytečném příběhu Gabrielle Anwar s Adelaide Kane objevil opět úsvit dřívejších excelentních příběhů a posledních cca 7 epizod navodilo ty nádherné feelingy, jež mě provázely celým seriálem od jeho prvopočátků. No a závěr celého Once Upon a Time? Kromě konce čtvrté řady jsme se dočkali toho nejdojemnějšího a nejlíbeznějšího season finale za celých 7 let toho úžasného pohádkového dobrodružství. Velmi vyzvedlo průměr místy až trapného příběhu Hyperion Hights. 6/10

Opravdu jsem to nečekal. Poova třetí filmová adventura hravě válcuje o 5 let starší dvojku a natěsno dýchá na záda velkolepé jednotce z již pradávného roku 2008. Trvalo mi celé dva roky, než jsem se ke třetímu Kung Fu Pandovi dostal a mám chuť si nafackovat za to, že mi to zabralo takovou dobu. Pravděpodobně poslední animák ze soudku dračích bojovníků mi nabídl veškeré aspekty, které má milý rodinný animovaný snímek obsahovat. Bavil jsem se, dojímal se, kochal se autentickými exteriéry Číny, které se animačně dosti podařily přiblížit reálným zátiším středočínských hor. Zajímavé překvapení na konec pandí trilogie!

Je to až nepochopitelné, že tomu budou v říjnu bezmála čtyři roky, co jsem usedal k prvnímu dílu jednoho z mých i doposud nejoblíbenějších seriálů. Za ta léta se toho v uplynulých 92 dílech stalo opravdu mnoho, právě dokonaná čtvrtá série tomu zajisté hodně napomohla. V jistém měřítku chápu rozhořčení mnohých, že se našlo spousty dílů, které šlo přeskočit či spíše splácat zcela jinak. Pro mě byl ovšem největším bonusem hlavní záporák, který není po třech sériích konečně speedsterem, i tak se ukázal být vzdorný jakémukoli lstivému plánu týmu Flash. Upřímně jsem si více oblíbil část do midseason finale, které bylo prozatím tím nejnapínavějším ze všech Arrowverse seriálů. To pravé finále, které ještě stále vstřebávám, mě neuspokojilo natolik, jak jsem původně doufal. Začínám prokoukávat trhlinku ve stabilitě celého Flashe, kterou vždy představuje obrovský náběh na závěrečné rozuzlení, jež ale nikdy není možné nacpat do jediné poslední části. Vše ale zachránila velmi dlouho zatajovaná role Jessicy Parker Kennedy. V říjnu bude skutečně z čeho těžit. 8/10

Zdeňku, už se na ty čerty vykašli! Nebo se spíš čerti vykašlete na Zdeňka? České pohádky radši budu dohánět o Vánocích z toho staršího soudku, novodobé experimenty ponechám obecenstvu bez vkusu a charakteru.

Po dvouleté pauze je tu velkolepější násada na již rozpracovaný příběh, který svou odvážlivostí omámil celý svět. Scénáristé přišli na způsob, jak si získat diváky tím, že si udělají místnou i bezbariérovou legraci nejen ze sebe samotných a v nynějším pokračování se z toho rozhodli přímo těžit. Po prvním filmovém vtipkování a nekompromisním řezání překážek Wadea Wilsona jsme se dočkali mocného apgrejdu, který by byl za normálních okolností pouhou vykradačkou prvotního úspěchu, opak je ovšem pravdou. Výjimka totiž potvrzuje pravidlo a DP2 je o jistý stupeň výše než jeho téměř miliardový předchůdce. Nejen, že budeme jistojistě do pár týdnů s PreX-Force ten tisícimilionový milník konečně atakovat, všichni tímto dokonale vyzdobeným filmem omámení budeme očekávat dlouho omílaný X-Force, který je po právě zhlédnutých událostech nevyhnutelný. Je mi líto všech téměř filmově neznalých, protože bez možnosti pochopit tucet úžasných referencí, smál bych se u druhého Deadpoola minimálně o 30% méně. Dočkali jsme se úžasného “super-hero landing 2.0” a nejen toho doslovného. Wade Wilson přistál na naše plátna majestátně i podruhé a stále to má ty správné koule, mnohem pevnější než Rusák Colossus. Adept na nejlepší filmovou trojici roku 2k18. [viděno v Kino Sušice 23.5.2018] REWATCHED 12.8.2018: Už to není ta neutichající bezprostřední legrace jako tomu bylo v květnu v kině, i tak mě Wade Wilson stále bavil a se svými oběma dosavadními filmovými výlety do světa bez cenzury mě do budoucna i pořád bavit bude. V kině jsem měl kolem sebe publikum, které dokázalo pochopit každý zdejší vtipný odkaz na ostatní filmová nebo komiksová díla, doma to bylo už komplikovanější, přesto jsme se smáli téměř po celou dobu snímku. A to je známka toho, že je DP2 kvalitním a dokonalým filmem.

Král mezi nekorektními filmy a vládce všech loutkových experimentů. Také ale ta nejzábavnějši satira na politickou situaci mezi USA, Blízkým východem a Severní Koreou. Nacpané popkulturními odkazy až po samotný okraj, okořeněné humorem, za který bych se mohl v jistých momentech i stydět, přestože jsem si jej jako odpočinkovou záležitost znamenitě užil. South Park mě nikdy neoslovil, tahle odvážná blbůstka se panu Parkerovi ale vskutku vyvedla.

Je to dlouholetá povinnost, u které jsem si upřímně naivně myslel, že jí konečně dílem Life Sentence odzvoní na věky věků. Dlouhá léta jsem žil v domnění, že Arrowova trvanlivost vyprší v souladu s dovyprávěním jeho pětileté cesty za poznáním sebe sama. Už letošní sérii jsem si vyloženě nepřál a počátek s Caydenem Jamesem a následnými kyselými ksichty jakéhosi týmu Arrow 2.0 mě vyloženě iritovaly. Konec se soudním procesím, politickým nádechem a zajímavými akčními sekvencemi leccos dotáhl na průměrnou úroveň, i tak mi ale již Oliverova "crusade" nebaví. Sedmá řada mě láká pouze jen kvůli faktu, že by se měl Colton Haynes aka Roy Harper vrátit jako "series regular". 6/10

Mix netradiční působivé animace a poklidného nadsázkového příběhu vdechl život skoro až dokonalému animáku, kvůli kterému jsem tolik zbystřil při vyslovení jména Wes Anderson. Jako mladšímu by se mi jeho ojedinělá animační technika spíše příčila, dnes ji ale znamenitě oceňuju a těším se, na jakou úroveň ji dokázal posunout v letošním Isle of Dogs. Hlavně z toho důvodu, že již jeho 9 let starý Fantastic Mr. Fox je unikátním dílem, které se výjimá nad všemi konkurenty animovaného žánru nejen roku 2009.

Pro všechny milovníky VR a novodobých videoher přišel velikán (nejen) sci-fi žánru Steven Spielberg s revolučním spektáklem, který musel být na velkém plátně absolutním vizuálním pornem, slušněji řečeno pastvou pro oči každého fajnšmekra. I na svůj věk se jeden z nejvlivnějších filmových vizionářů stále drží svých preferencí a i tentokráte zasáhl svět filmu debutem, na který se již nikdy nezapomene. Stoprocentně jsem si užil digitální dokonalost, na 90% popkulturní odkazy a tématiku easter eggů, o něco méně samotný příběh, poskrovnu bojové scény u blížícího se konce a poté opět na plný plyn pozvolné, ale hezky ukočírované finále. Ready Player One je po delší době jedním z vytříbených vědeckofantastických kousků, které mě naprosto odrovnaly a stejně tak mi potvrdily přesvědčení, že s přibývajícím věkem raději preferuju filmy s reálnější tématikou. I tak se avšak stále musím držet 4 a půl *.