Lachtaan

Kdysi jsem byl k tomuhle filmu více než vstřícný, třebaže černošské policejní komedie jsou pro mě nejmocnějším patosem tohoto žánru a dnes už bych si nic podobného, nebo dokonce souvisejícího, nepustil. Oba zdejší hlavní aktéři jsou pro mě nehodnotnými herci, kteří umí místy rozesmát, ale nikdy mě jakýmkoli kouskem ze své filmografie neuchvátí.

Už afghánská Speciální jednotka mi vnukla do hlavy myšlenku, že válečným vřavám z arabských oblastí vlastně zase tolik nefandím. A Greengrassova Zelená zóna je toho nyní jasným důkazem. Jak skvěle se popral s vybranými díly Damonova Jasona Bournea či se skvělým expresivním thrillerem Kapitán Phillips, tak v této další spolupráci s mým někdejším oblíbencem Mattem mě zklamal v nemalé míře. Chudá dějová linie, audiovizuální bordel, který graduje převážně na konci v nemilosrdném nočním huntu a jako třešnička na dortu zde nefunguje ani sám ‘Jason Bourne’. Film mě negativně ovlivnil v takové míře, že na delší dobu nemám chuť na žádný válečný kousek.

Víte, proč si James Cameron přeje úpadek MCU? Protože bratři Russoové právě jeho doposud velkolepého Avatara bravurně převálcovali nejspektakulárnějším sci-fi filmem, jaký lidstvo doposud vidělo. Ze všech 18 předchozích marveláckých celovečeráků nelze vybrat jediný, který by byl pro tohle “zakončení” jakýmkoli způsobem nepodstatný a já jedině děkuji Bohu, že tohle univerzum funguje především na vzájemných odkazech v jednotlivých filmech. Infinity War sama o sobě jich pro svůj enormní počet nejzajímavějších superhrdinů i záporáků skýtá nejvíce, i tak se ale dá zhlédnout jako nevinný, ale nezapomenutelný výlet do filmového nebe bez znalosti ostatních marveláckých originů a dřívějších týmovek. Třetí Avengers prostě a jednoduše usedají na trůn mezi komiksovými filmy a korunu jim může sesadit jedině volné pokračování za rok v květnu, na které bychom se my, Infinity War absolutně oslnění, dojatí i “nahajpení”, vrhli hned a okamžitě. Je to nejvymazlenější přehlídka CGI efektů v historii filmu, balzám na duši pro ty, kteří se těšili na shledání postav po událostech Civil War či třetího Thora a dokonce i ždímačka emocí v momentech, kdy se s příchodem závěru té ultimátní desetileté cesty objevuje i smrtka s kosou, potřebná pro mírné pročištění hrdinských řad. Jediné, co mohu zaručeně nejsilnějšímu kinozážitku od návštěvy Hacksaw Ridge vytknout, je mírná nekomplexnost děje, kterou ovšem hned vzápětí omlouvá gigantická vzdálenost mezi příběhovými lokacemi a striktní potřeba takový velkofilm rozdělit do vícera dějových linií. Mnozí si budou stěžovat, mně osobně ale 2 a půl hodiny nestačilo. V takové změti nádherné akce a cesty do Thanosovy duše vám to v kině uteče rychlostí blesku. Už teď stojím řady na rozuzlení tak masakroidního zakončení. P.S. Taky jste si tak zamilovali Scarlett Witch?! [viděno v Kino Šumava Klatovy 27.4.2018] REWATCHED 13.8.2018: Je k tomu vůbec třeba něco dodávat?! Snad jen to, že jsem si nejultimátnější snímek letošního filmově opravdu nabitého roku dopřál tentokrát v původním znění a můžu si dovolit konstatovat, že u MCU mi jednotlivé díly vůbec nevadí v českém dabingu. V kině mi tam ta čeština seděla líp a trošku mi dneska i chyběla. Ovšem jako ortodoxní zastánce titulek jsem neměl problém Avengers dojet do konce s hlasy skutečných herců.

Doctor Strange je beze sporu tou nejnetradičnější MARVELovkou, se kterou jsem si právě z tohoto důvodu dával ohromně na čas, i když toto rozhodnutí po konečném zhlédnutí naprosto nechápu. Origin téhle Cumberbatchovy role je totiž úžasně vyšperkovaným dílem, které se tváří hodně akčně, stejně jako všechny sesterské filmy od MCU, přičemž ale sází spíše na pomalejší vtah do děje a především na úžasný vizuál, který se povedlo udržet i na samotném “přeplácaném” konci. Kdyby se zpracování Strangeova příběhu chopili Warneři, byla by závěrečná desetiminutovka největším digitálním patosem v dějinách filmu. My se ale stále pohybujeme ve vodách nejnamakanějšího filmového univerza současnosti, které mě právě obohatilo o další výjimečný zážitek. Vyjmo Black Panthera, jehož do zítřka na internetu zkrátka neseženu, jsem zase o chlup připravenější na nejvelkolepější návštěvu kina v tomto roce.

Průměr, průměr, průměr, ale tak oddychově napsaný a splácaný dohromady, že mu tak hrozivé obecné hodnocení zase nepatří. Polívkovou jsem nikdy nemusel, ale touhle vysokohorskou jednohubkou si mě docela získala a hlavně její role mě v rámci Špindlu poměrně pobavila. Nebýt houmlesáka Koháka a Gránského, který musí být momentálně zcela všude, by se z téhle mírně feministické sondy nestala vůbec špatná česká komedie. Lístek do kina bych za to ovšem neobětoval.

Špionážní filmy nikdy nebyly mým favoritním žánrem. Obzvláště ty z oblasti Ruska, kde jsem se kdysi dost spálil s hvězdně obsazeným Jackem Ryanem. A v neposlední řadě jsem napříč několika vybranými snímky dostal alergii na Jennifer Lawrence. Red Sparrow je ale právě tím filmem, který všechny tyhle zábrany odstraňuje, vtáhne člověka do děje hned za začátku a nenechá ho odpoutat pozornost po celé dvě a čtvrt hodiny. Ukazuje Rusko tak neústupné, jak ho chceme v thrillerech vidět, představuje správný akcent amerických herců, snažících se hrát Rusy, což mně osobně přijde vtipné a nebojí se být místy sexistický a brutální. První z letošních filmů, na které budu rád vzpomínat!

Tyhle rozpočtově velmi ochuzené, spíše až televizně vypadající laciné sci-fi filmy šly vždycky velkým obloukem mimo mě, přestože jsem jednomu typickému zástupci právě věnoval klidný jaroletní podvečer. Jsem ale dosti rád, že v momentě, kdy snímek postrádá poutavý děj nebo herce vykazující alespoň známku talentu, dokáže upoutat alespoň skvělými efekty a na můj vkus až přeplácaný dopad na akční sekvence, které ale v momentě Rozkazu zabíjet byly spíše highlightem neviditelného britského sci-fi, zatracujícího se kdesi v hlubinách YouTube.

Že mě Vřískotí série nebude bavit, jsem zjistil už po první starobylé části, ve které jsem se stejně spíše ztotožňoval s dobře známými scénami ze Scary Movie, než abych seděl napjatý nebo se dokonce i místy bál. Kde tvůrci a distributoři vzali právo tyhle úsměvné slátaniny nazývat horory, to mi celý týden, strávený s Vřískotem, vrtá hlavou. Největší trnem v oku a nestravitelnou nekonečnou smyčkou, jejíž zásluhou jsem musel po více než půl roce opět odměnit film odpadem, byla nepředstavitelná odolnost všech postav na konci téměř jakékoli části, kdy bylo zapotřebí pobodaný charakter zabít ještě 4x, aby byl konečně oficiálně venku ze hry. Také bylo více než rušivým elementem stejné obsazení po celých 15 let, kde bylo již po Vřískotu 2 očividné, že pro ně nelze vymyslet smysluplnou zápletku. Chudák Wes Craven zkrátka s přibývajícím věkem ztrácel hodnotné a normální nápady, ze kterých by šlo vytvořit stravitelné podívané. Ovšem díky skutečnosti je celá série Scream prozatím tou vůbec nejnepovedenější ze všech hororových. Sbohem a šáteček!

Dříve mě Rebel Wilson svou vizáží i vystupováním přímo iritovala, po celém trilogijním zářezu Ladíme jsem si na ni v rámci možností zvykl a Jak přežít single byla kdysi dokonce komedií, na kterou jsem čekal už v době, kdy běžela v kinech. Dle hlavního představenstva bylo jasné, že se tahle ujetá romantická komedie zaměří hlavně na něžné pohlaví, když jsem ale vypnul veškeré racionální myšlenkové proudy, najednou mi přestala spousta nedostatků vadit. A tak jsem možná viděl poslední ryze feministickou romantickou komedii, ztvárňující reklamu na nezávislost nezadaných žen.

Jedna z těch Sandlerovek, které spíše těží z úspěchu těch předchozích, a tak je téměř detailně kopírují, ale přesto taková Sandlerova komedie, která se nedá jinak než oddychově užít. Donutí diváka absolutně vypnout a až na otravné dětské aktéry ničím neunavuje. Romanťárna patetická jak je jen pro současnou americkou tvorbu typické, ale milá, zábavná a téměř nezapomenutelná.