Pierre

Mohl bych to shrnout (a já vím, nebudu originální) jako celovečerní reklamu na Benátky, drahé hotely, kravaty a hlavně Johnynna Depa a Angelina Jolie.  Takže hurá, pojedeme s nimi na prázdniny, jů? Dostaneme nabídku na luxusní odvoz s nádraží jachtou. A už máme zajištenou cílovou stanici - nádherné apartmá s koupelnou a možná i něčím víc.:D Nebojte, Honoré Balzac tam pobýval taky. Něco zakousneme (ONA, je přece k zakousknutí!), dobré pití taky bude (ON je přece schopný udělat malý drink!!)  Idylku možná chvilkově trochu zkazí vědomí, že  je to sice zloděj hledaný ve čtrnácti zemích, ale co vlastně udělal, no? Jen si hold mohl za ty prachy vybrat lepší obličej.... Mně by na takový teda nestačilo ani těch dvacet tisíc milion dolarů, ale tady jsme v  Paříží a Benátkách, ne v Dolních Kotěhulkách. Vlastně jsem chtěl ještě říct, že tomu filmu fakt moc nerozumím. Netflix a Csfd se ohání žánrem mysteriózní, já tam nic mysteriozního nevidím, První minuty vypadají spíš na špionážní film s ledově chladnými policajty v dodávkách, kteří jsou odhodlání chytnout Elisu i za cenu světového míru....Jenomže  stačí krátké zakoukání do jejího pohledu  a  uvědomí si, že ji v klidu nechali ujet metrem?:D Tak to má být asi jako sranda, ne?:D Nebo nevím. Když se ve vlaku hlavní dvojka seznámí, Depp začne dělát své mile mimoňské Deppoviny (ukážu vám elektronickou cigaretu). A aby toho nebylo málo,, najednou jako by začala dělat humor i ta ledová lady Angelina?:D A pak zase místy kus pokusu o (asi) seriozní špionáž, která moc nefunguje, hodně navoněné romantiky a sem tam akce. Deppův útěk bosky v pyžamku přes benátské střechy je roztomilý, ten mě bavil.  Ta druhá  akční scéna na člunech je už taková  bez nápadu. A korunu tomu nasadí závěr, který ve zvratech překonavá i Cimrmanovu Hodinu pravdy!  Depp s Jolie byli za film nominování na Zlatý globus v kategorii "komedie. Já sice žánr komedie nikde nevidím, ale vysvětloval by nejen tu hláškovitost, určitou neschopnost, jak policie, tak mafiánů (kteří taky sem tam spíše šaškují) a možná i tu plochost. Jo, není to nic moc víc než film, který vás uspokují , pokud chcete vidět hezké město, hezké lidi a hezké byty. Chcete? Máte vyhráno. Ale přeci jen má občas až určité bondovské brakové dobrodružné kouzlo, na které slyším a asi z něho tvůrci dost vycházeli.  A jako lehkou komedii jsem schopen Cizince  akceptovat. Obal to má opravdu  nablýskaný. Kamera se často nebojí si ty Benátky fakt krásně prohlédnout. Ale scénář je v podstatě kravina. Depp si sice dokáže i se slabším scénářem poradit, přesto mám pocit, že nablýskaného pozlátka ten film tolik nenabízí. Ale místy je možné si ho užít. Stejně jako je možné u něj i trpět.:D

Jsem rád, že se Bohdan Sláma po Krajině ve stínu znovu vrátil k domovským sociálním dramatům. Méně jsem rád, že jde asi o nejslabší Slámův film, jaký jsem viděl. Venkovský učitel to fakt není.  Je fajn, že se Sláma zase vrátil ke psaní vlastních scénářů. Jenže už si asi naplno žije ve svém vlastním světe.  To je tak to hlavní, co se dá ke Suchu říct. Je zkrátka takové uvízlé samo v sobě. Vaše příjetí filmu ale může být úspěšnější.  Pokud se dokážete s aktuálním Slámovým vesmírem ztotožnit nebo vám bude blízké téma filmu. Hrstka skvělých univerzálních  scén tam je (hlavně u stolu.)  Příběh je lidský. Taky se mi líbilo, že žádná postava (až na jednu vyjimku) z něj nevýjde černobílé. Měl ale zůstat komorní, bez těch výjezdů za hraniceni. . Bohužel zamrzí hned několik logických lapsů a určitá absence emotivnosti. Mladí herci nic moc, Polívka tam vůbec neměl být, ale Marek Daniel baví jako vždy. Uvažoval jsem o nižším hodnocení, ale na konec to nechám tak.

Petr Zelenka je můj asi nejoblíbenější český režisér současnosti a na jeho (zatím bohužel poslední) film jsem se moc těšil. Bohužel jak mě ohromilo předposlední propojené Ztraceni v Mnichově, tak tady bohúžel zústal Zelenka jen na půli cesty a poprvé mě trochu zklamal. Od   takové persony bych čekal malinko víc. Přitom zapomeňte na to, že by Zelenka rezignoval na provokaci. Modelář se zabývá kauzou okolo věznice Abú Ghráib. O ničem takovém jsem samozřejmě před filmem vůbec nevěděl. Všechno jsem úplně nepochytil. Hlavní  hrdina naštěstí v jednom momentě filmu vše docela polopatisticky vysvětlí. Jde o to, že do této věznice byl zavírán úměle vytvořený  nový typ člověka, který nebyl považován za lidskou bytost. Do věznice byli tito lidé, kteří byli označování, za teroristy,  zavírany bez práva na protest a advokáta. Záhy byli týráni, mučeni nebo nuceni k homosexuálnímu styku.  Hlavní hrdina Pavel je třicetiletý pravdomluvný důvěřivý, na druhou stranu trochu děsivý a tajemný, idealista s autistickými rysy, který se dlouhodobě zabývá záležitostí okolo věznice Abú Ghraib a rád by odpovědné osoby dostal k českému soudu. V bizárním příběhu se Zelenka obouvá obouvá do češštví, neochotu Čechů dostat se na mapu světa a zastat se i lidí z jiné země. To je zkrátka něco, k čemu česká společnost ještě vůbec nedospěla. Pavlův přítel, který žije přírodně tvrdí, že tradiční demonstrace je mrtvá a řešením nespokojenosti je nečíst noviny, nemluvit o politice a nevěnovat váhu žádnému  mediálnímu tématu. Pavel se ale rozhodne k nekompromisnímu přimému činu. Radikál Zelenkal se netají tím, že je podle něj česká společnost pasivní a  uvedl, že sympatizuje s hlavní postavou a dokázal by ospravedlnit násílí v boji proti systému v případě patové politické situace.  Pavlův kamarád Plech v podání Jiřího Madla zase zajímavě tvrdí, že ve vlastním kariéře a životě je potřeba potlačit  vlastní svědomí, čímž se i sám řídí. Je zde mnoho dalších témat jako rozdíl mezi mezinárodním  právem, otázka pravé pravdy atd. Nic ale není tak nějak pořádně využito a dohráno do konce. Tak Zelenka plno věcí nadhodí a těžko říct, co vlastně s tím. Přiznám se, že je to ale první Zelenkův film se kterým jsem měl problém i  tak nějak formálně..  Ještě jsem neviděl všechny Zelenkovy filmy, ale tohle je první Zelenkův snímek,  který není komedie. A podle mě mu ta thillerová poloha tolik nešla a těžko říct jestli odtažitější forma je nějaký vyšší cíl nebo ne. Natočeno je to určitě konvenčněji než předchozí Zelenkovy filmy. Dokonce ty rozhovory se sestou mi přišly jak z nějaké té řadové romantické komedie a la TV Prima.. Na to že to má být současný film, nebo teprve čtyři roky starý film odehrávající se v nedaleké minulosti (červen 2019) mi to přišlo uvízlé, jak v nějakém jiném čase a zrovna od Zelenka, který dokáže být jindy tak trefný a ukázat svůj neskutečný přehled, bych čekal autentičtější vykreslení prostředí. Dělalo mi problém uvěřit, že hlavním kandidátem politické kampaně v Česku roku 2019 je nějak zvlášť charismatický starý Slovák, jehož hlavním tématem je právo a jeho dobrovolníky  rozhodí, když profi kameraman zrovna  nemá čas a celá kampaň jako by se řídila z jednoho místa, hlavně z iniciativy  jedné obyčejné holky. Tady se asi fakt Zelenka inspiroval Taxikářem. Ale asi jsem čekal v době internetu, rychlých kampaní a sociálních sítí trochu opravdovější vykreslení.  V tom filmu snad neexistuje žádnej internet? Možná snad ani televize?  Žádný novinář nezmapoval, co Zavadil prováděl jako komunistický soudce? Nikdo si neudělal monitoring? Tomu se v dnešní přeinformované době nedá uvěřit. Takže ano, Zelenka opět provokuje, opět nastiňuje zajímavá témata, ale tentokrát mě tolik nebavil.

Je pro mě docela těžké nějak rozebrat a pochopit už tak těžko uchopitelný film, když (až na Proměnu) neznám žádné Kafkovo dílo, nečetl jsem nedokončenou předlohu Nezvěstný a do rešerší na zhlédnutí  Ameriky, jsem o ni neslyšel. Na druhou stranu některé motivy připomenou   Kafkův složitý vztah k dominantního otci, jehož příkazy Kafka vždy následoval, z otce měl strach, nikdy se mu nedokázal postavit a tak se ubíjel v byokratické práci uředníka, kterou nenáviděl. Tyto motivy jsou zde jasně vidět na vztahu Karla a jeho strýce  , pro kterého neexistuje nic jiného než tvrdá práce a investování, díky čemuž se dostal tak vysoko , kde je. Na druhou stranu vyžaduje  celodenní poslušnost a odmítá svobodné nakládání s časem. A když si Karel něco dovolí, má hned strach z toho, co na to řekne strýček, který ho má neustále pod kontrolou.  Musím říct, že tento vztah mezi synovcem a nově nalezeným strýcem byl zajímavě napjatý a Jiřímu Lábusovi přinesl pozoruhodnou příležitost v temné záhadné  stylizaci, která mu právem přinesla Českého lva. A jak Lábusův strýc (byť z pochopitelných důvodů - držel ze svých zásad a nebyl schopen z nich odstoupit, takže se od sebe s Karlem odcizili a strýc neměl zájem o žádný další kontakt), zmizí, něco tomu filmu začne chybět. Ale ok, Karel na své cestě Amerikou začne narážet na samé potrhlé, až odpudivé postavy přesně v duchu existencialismu. Udržuje si to tedy nějákou atmosféru, to zase jo .  Karel se chce vrátit, přestává chápat, proč vůbec do Ameriky odcestoval a co se vůle kolem děje. A tato jízda je završena děsivým gansterem Kaiserem, který bagatelizuje Karlův zločin a nabídne mu ochranu, aby ho poté postupně...no, kdo viděl, tak ví. A oni to celé na posledních pět minut zakončí  romantickým happy endem s trubkou a pouští a pustí vypalovačku od Lucie? Jako z komentářů jsem pochopil dobový kontext, že pro objevení Lucie byl možná tento film i dost zásadní a spousta lidí ho má se spojeno hlavně s oblíbenou závěrečnou písničkou z mladí. Ale dneska je Amerika už tak zprofanovaná odrhovačka, že mi to zakončení přišlo ještě víc z kategorie WTF a koukal jsem na to, jak z jara. Ono obecně filmařsky je ten film na levelu devadesátkové nadšení. S čímž souvisí tenká hranice všeho dobrého a špatného, co s tím může souviset. Co jmenovat z toho špatného?  Všechny zúčastněné dámy ve filmu nepředvádí nic jiného než maximálně  svá těla a v životě jsem o  nich neslyšel. Asi mám málo nastudované devadesátkové modelky. Každopádně se není čemu divit, že poškádlily diváky v Americe, načež se po nich slehla zem a  dalších hereckých nabídek se již nedočkaly. Ale některé věci už by dneska tak ,,špinavě´´ snad ani nemohly působit.  Už první záběry na Prahu  a okno rodného domu Karla Rossmana mi přišly něčím nervydrásající.  Co se dále týče formy (která docela válcuje obsah), film je často obohacen o dokreslené věci a la Karel Zeman. Některé záběry jsou stylizovany až do Noir filmu nejen oblečením postav nebo tím, že postavy jsou občas zahaleny do tmy, ze které se vynořují jako  světla. A musím říct, že některé lokace mi i dost líbily.  Třeba sídlo Karlova strýce s obřími sloupy, velkým schodištem, mohutnými zdi a všudypřítomnými studenými barvami. Některý věci už ale byly dost úlet (třeba ten bar s blikajícími světly a techno hudbou.)

Sám Woody uvádí, že se snažil, aby hlavní postavu někdo jiný a nabídl ji mnoha jiným hercům včetně dokonce Roberta de Nira, ale všichni odmítli, až nakonec Woody rozhodl, že si Harryho zahraje sám. No, předávkovaní frustrovaní neurotici s překombinovavými vztahy? To není u Woodyho nic moc nového a já pro něj mám jako osobitého režírujícího herce obrovskou slabost.  Ale sledovat toto hubené roztomilé brejlidlo, jak vyžaduje od prostitutky aby ho (cituji) přivázala, trochu zbila a vykouřila, je fakt trochu divný pocit. Tady jsem snad poprvé narazil na to, že mi bylo ono brejlidlo občas až nesympatické. Z chaotického  vyprávění, ve kterém k hlavnímu hrdinovi promlouvají postavy z jeho povídek mám možná tak stejně chaotické dojmy. U Woodyho mi vůbec nevadí, že se opakuje. Jsou tady opět ty Allenovske potřebné ingredience. Jenže když si to tak vezmu, tak takové  snové zpracování tvurčí krize mě určitě více zaujalo ve Vzpomínkách na hvězdný prach. Tady už za mě Woodymu ten experiment tak nevyšel.Konfrontace s židovskou vírou coby nástrojem svědomí? To zase lépe fungovalo ve Zločinách a poklescích.  Možná to je i frustrací z tehdejší mediální kauzy okolo údajného zneužití dcery Dylan, ale tenhle film je i na Woodyho moc hysterický. A na Woodyho nezvykle vúlgární.  Tady  jeho schopnost pohybovat se okolo choulostivých témat s oným pověstným  vkusem vyjímečně hapruje. Nevím jestli je to jenom kreativními českými titulky (ano, mé nulové schopnosti angličtiny to moc posoudit nedokážou), ale ten film je na nejrůznější vulgarismy celkem bohatý a neužívají si je jenom Woodyho zhrzené uštěkané milenky, které jsou občas až nesnesitelné, ale tentokrát dokonce často i samotný Woody. V této  uštěkané fuckující jízdy občas probleskne starý dobrý Woody ve své nejlepší formě, který mi připomene, proč ho tak uctívám (absurdní nápad s rozzostřeným chlapem) a závěrečná dvacetimutovka už je vyloženě další Woodyho dalším majstrštykem. Asi tak  momentu, kdy se sám Woody začne mlžit a dojde ke krutému prozření, že se předávkoval sám sebou. Pak se ještě musí vyzdvihnout nápadité vykreslení pekla, které je dle Woodyho rozdělené na pět pater podle různých typů hříšníků. A pasáž, ve které se Woody samotným peklem prochází už se dá (stejně jako vzpomínané Vzpomínky na hvězdný prach) představit vyloženě jako sen a za mě možná nepatří k nejpůsobivějších, co jsem u Woodyho viděl. Hlavně když Harry dokáže odpustit svému otci.  A nakonec jsem možná byl (i přes ty občasné rozpaky) rád, že i tuhle postavu si Woody ztvrátnil  sám, protože kdo jiný  by mohl hrát někoho,kdo dává úmění do psaní, zatímco jiní do života? Chlapíka, který nefunguje v běžném životě, ale dokáže to jen v úmění? Konec dobrý, všechno dobré, a tady byl hladící konec se setkáním všech postav kvůli vzdaní holdu autorovi, určitě dobrý dost. Přesto (a už jsem skoro ani nečekal, že to příjde) tohle byl pro mě tentokrát fakt trochu slabší Woodyho a je sranda, že to furt znamená možná i lehký nadprůměr.:D I když nebýt závěrečné dvacetiminutovky bych byl tentokrát mistře, podstatně méně spokojený než obvykle.

Toto dobrodružství se mi moc líbilo. A to nejsem žádný kaskadér, a i  kdybych jím muset být , radši zůstanu Zvířetem. Ale tahle pocta kaskadérům byla vtipná, akční, roztomilá i dojemná zároveň. Jedna postava se v průběhu filmu svěří, že měla vždycky radši animáky než hrané filmy, protože animáky si nezastírají, že je vše jenom ,,jako.´´Tak Kaskadér mi přišel trochu jako takový hraný animák (:D), ve kterém jako by nic nebylo možné. A ano, sice hned poznám kdo bude hodný a kdo zlý, kdo si k sobě najde cestu, kdo k  sobě cestu ztratí apod.  Ale  znovu jsem zase pocítil nadšený, až infantilně dětský pocit, kdy jste nadšený z každého záběru. Nemusí to být celé dvě hodiny až tak extra vtipné, ale každý většinou moment je většinou něčím hravý, energický či  má líbivou scénografii nebo  zajímavé prostředí atd. Kaskadér je sonda do práce těch, kteří jsou v každém filmu a nikdo o nich neví. Přehlídka toho, jak to vypadá, když vizionářští  extravagantní moderní úmělcí natáčí néméně vizionářský extravagantní moderní  kosmicný milostný příběh o lásce  mezi mimozenšťanem a vesmírným kovbojem. A do toho se nám ztratí hlavní hvězda. Nebo ne? Ne!   Protože tohle se ještě skombinuje s ulitlou crazy kriminální linkou, kde narazil na jednoho z nejneschopnějších padouchů, kterého jsem kdy viděl. Jenže v tomto případě to ale vůbec nevadí, ba naopak. Motivace žárlivosti na kaskadéra a strach herce, aby se neprozradilo, že si akční scény natáčí sám? To je něco, sem perfektně zapadlo.  Dohromady nás tedy čeká nadupaná jízda, kde si prohlédneme i několik luxusních prostředí jako sídlo filmové hvězdy ukryté na terase, kde místnosti oddělují nádherné skleněné zdi. Také se mi líbily efekty a hra s barvami v momentech, kdy byl Colt pod drogami.nebo nápad s dvojtou obrazovkou. Co se týče akce, automobilá honička za denního provozu nebo  souboj člunů uprostřed noci, to všechno vypadá vážně luxusně a kouká se na to skvěle. Ne, že bych si na podobných věcech nějak ujížděl, ale v tomto případě jsem si je užil.  A na závěr celého tohoto mejdanu možná budeme svědky něčeho, co je ještě lepší než to, co vidiíme v kinech.:D No, Barrbenheimer mě loni víceméně minul. Tohle je konečně  ta pravá novodobová feel-good vysokorozpočtová pohodovka, jak má být. Jsem docela zvědavý, jestli ještě z letošních filmů uvidím něco tak zábavného.

Padesátá léta jsou pryč a budovatelské nadšení nachází své limity.  Vlastně je naprosto pryč. Ať už  rozhlas zjišťuje výsledky práce mezi mláděží kvůli dobrému příkladu nebo se konají propagandistické schůze s kulturní vložkou, která je sama o sobě trapná a nikdo se ji nechce zůčastnit, nebo se konají  angažované projevy o zoodpovědnosti, plánech a společných zájmu, tak to už nikoho nezajímá. Z možná dříve nadšené budovatelské třídy se stává stereotypní  maloměšťácká skupina, která za vším vídí jen příležitost  ke chlastání, předvádění se nebo rvačkám. A když se vyjede na venkov působí tam jako odloučená odcizená subkultura  z jiného světa (vzpomenu kouzelný moment se zabítím slípky, protože nemáme nic k obědu:D). Jenom hlavní  hrdina Jarda je ten poslední, kdo se ještě furt snaží. Budovat, angažovat. Ale  sám si uvědomuje, že se mu nic nedaří a chtěl by žít jinak. Až by člověk dal za pravdu jeho přítelkyni, když se na něj obořuje  Co ty chceš? Kam se to furt rveš? Mají  sice pronajatý byt, ale dole v patře musí snášet neustálé hádky stárnoucí manželské dvojice jako děsivý obraz toho, jak jednou skončí a čeho se můžou bát...že jednou budou taky tak staří. V možná místy hůře čitelném filmu pro současnou dobu a mladého diváka jako jsem já vnímám nadčasový rozměr v podobě motivu člověka, který podlehá deziluzi,  prohrává to, čemu sám věřil a jeho život ztrací smysl, ale nedokáže to změnit. A tak marně hledá svou jedinou náplň života v něčem, co mu samotnému moc nejde a pod nohama ztrácí i svůj osobní život.  Jarda se tak moc snaží, až nakonec příjde o svou přítelkyni v podaní Jany Brejchové (z filmu to tak celkem vyplývá) a nakonci se dostane do asi nejabsurdnější situace, kdy ho odvádí StBák, se kterým se navíc dle všeho znali z dřívejška. Nechybí pár experimentálnějších hravějších šedesátkových prvků (pronásledování a napadení Brejchové ze strany Abrháma v hodně mladém vydání.)  Taky tady vnímám plno univerzálních nadčasových moudrých hlášek (Já jsem ten, kterej všechno vodře a nic z toho nemá. No, to jsme všichni, ne?- My už umíme jenom pracovat, ale neumíme se bavit. Musíš umět žít. Žít jít, pít.-  Kdo má moc? To by mě zajímalo kdo má dneska moc. Já mám spíš málo-Nahoru jsme se nedostali a dole se nám to nelíbí.) Jan Kačer splňuje svou roli hrdiny (anti)hrdiny ,,civilního muže z lidu´´ skvěle. Moc jsem si užil oblíbeného Vlastimila Brodského v roli bodrého ironického reportéra. Vítě, mě vždycky zajímaj lidi, kterym se v životě nic nepovedlo. Takže mě vlastně zajimaj všichni lidi.  Ale jinak já furt jen chválim, furt. Chválim, chvílim, chválím.  Chválil jsem, chválit , budu chválit. Až se uchválím. Nono, chválim. Já chválim, ty chváliš, on chválí.  Furt! Takže chválíme. Takže dohromady mě určitě druhá filmová připomínka zesnulého Jana Kačera na ČT zaujala víc než páteční Nikdo se nebude smát. Přesto se samozřejmě přiznám, že si ze všedních kousků československé Nové vlny o mladé partnerské  dvojici pustím třeba radši znovu rozverné Intimní osvětlení než chladnější Každý den odvahu, to zase jo.:o

Fajn komedie, která se zabývá myšlenkou, že vše závísí prostředí a povzbuzení. Pokud jste správně veden a motivován, můžete se stát i ze zlodějíčka prestížním ředitelem a naopak přední elegantní úředník může ze dne na den skončit jako ubožák.:o Takže myšlenka takřka ve stylu pedagogické ,,Tabule Rasa.´´  Film používá humor těžící ze střetu odlišných kultur a prostředí a la ,,slon v porcelánu´´, který  mi příjde stále vděčný a nevyčerpatelný.  Pohled na Ameriku okolo Vánoce mi přišel na  osmdesátky nezvykle milý a elegantní, což asi dělá i to podnikatelské prostředí s krásným honosným sídlem.  A musím říct, že se na to krásně dívalo. Eddie Murphyho moc nemusím,  ale zde jsem si neužíval nejen společnost Dana Aykorda (který byl úžasný snob!)  ale i jeho. Denholm Elliot jako elegantní distingovaný tajemník se smyslem pro spravedlost a férovost hlavní dvojici skvěle doplnil. Možná trochu škoda, že to na poslední půlhodinu  sklouzne k čisté moralitě, ale i tak to bylo hezké. Musím říct, že to byl moc milý klasický osmdesátkový americký kousek, který mi doposud unikal. Neměl bych problém se na něj někdy podívat znovu, třeba až budou Vánoce aktuálnější než teď.:o

Aneb jak to může dopadnout, když se budete bát říkat pravdu..Právě dávali k umrtí Jana Kačera, ale nezdá se mi to úplně dokonalé. Stejnomennou povídku Milana Kundery jsem shodou okolností letos četl v souvislosti s maturitní četbou a zhltl jsem ji jedním dechem. Ve filmu se mi zdálo, že nejsou všechny ty stupňující se lži pana Klíma doplňující se stejně tak neunavným zápalem pana Zátuleckého zdaleka tak svižné. Vleče se to. Navíc Kundera dokáže na papíře literalním jazykem lépe vysvětlit Klímovu motivaci, protože čtení dopisu měl přeci jen spojené i se vzpomínkou na pěkný večer, kterou si nechtěl kazit.:o Přiznám se, že některé ,,filmové´´ přidané motivy (jako groteskní schovávání se v hospodě přes bedny s lahvemi nebo opakovaný prvek s obcházením cesty)  jsem asi  ani nepochopil. Zaujaly mě ale některé stylistické pasáže Nové vlny (striptýz před oknem, pohled do jakési šedesátkové tančírny s mládeží), opakující se záběry na špízující ulici a  oslavovaná scéna s uličního výboru. Je to málo? Diskuze bude až potom.

Cable Guy! Cable Guy! Cable Guy! Tuhle hlášku a celé představovací ántré  Jima Carreyho jen tak nezapomenete. Celkově to není vůbec špatná hořká komedie na zamýšlení o ,,chůvě, televizi, která byla k mání pořád´´ . Nebo alespoň době, kdy byla k maní pořád, řídila americké životy, konzumní život orientovaný na večer v obýváku s hifi-párty. Je to v podstatě takový dokument devadesátek.  Až tedy náš ,,Cuble Gay´´ úplně zapomene, že to kolem není film, není závěr Zlatého oka, ale život, jenomže jeho neformoval život, ale život s televizí, která mu nahrazovala matku. Možná tedy nastal čas zabít tuto paní na hlídaní, aby se lidstvo, nebo alespoň jeden pán,  vrátilo třeba ke knížce, co má celou dobu vedle televize před sebou.  Protože miliony kluků a holek mají ještě šanci. No, určitě nejsem jedinný z csfd maniáků, kdo taky stejně jako Cable Guy mohl použít pro zapůsobení nějákou děsně cool vetu, pouze proto že ji viděl ve filmu.:D Párkrát mi ta šílenost až nepříjemně nastavila zrcadlo,ale jako  alegorie  o závislosti, posedlosti, míjení se s realitou, ze které mohlo ještě trochu víc zamrazit. Místo toho to je vedle působivých a zábavných momentů takové nedotažené. Carreyho šišlání nebo   některé přehnané vtípky (záchodová mísa, ale je jich tady víc) pro mě byly chvilkami už neúnosné. A místy jsem si fakt říkal, ať už ho sakra nechá ten protiva bejt.:D Stiller bohužel nedokázal Jima zkrotit vedle šaškovin i k procítěnému výkonu, jak se povedlo v Truman Show nebo Formanovi v Muži na Měsící. Ale základní zápletka, myšlenka a atmosféra filmu se mi líbila.