Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní

Recenze (265)

plakát

What Keeps You Alive (2018) 

Pomalu se nám tu rýsuje nová hororová hvězda jménem Hannah Emily Anderson. Tohle je její třetí hororová role, kde hraje povahově úplně jinou postavu než v The Purge a Jigsaw, a opět je to skvělý a přesvědčivý výkon. Její partnerka, Brittany Allen má mnohem větší herecké zkušenosti, nejen co se hororu týče, ale v tomto filmu mi byla silně nesympatická. Jedná se o příjemnou lesní naháněčku, která však skutečně nemá co nového nabídnout. Při úvodním seznamování s postavami je na můj vkus přehnaně moc nepodstatných dialogů, takže je třeba přežít první nudnou půl hodinku, aby se něco začalo dít. Se scénářem si nikdo moc práce nedal, protože jak čas běžel, tím více jsem se chytal za hlavu a říkal si jestli to je myšleno vážně. Racionální jednání tu už vůbec nečekejte, protože si troufám říci, že jsem letos hloupější chování postav neviděl. Sleduje se to ale pěkně, především díky výborné kameře a hudbě, kterou tento thriller disponuje. V mém osobním měřítku, dle kterého hodnotím, je to čistý průměr.

plakát

Nedívej se (2018) 

Zajímavý nápad, který tu zatím mnohokrát nebyl a je jen škoda, že to tak neuvěřitelně dokázalo promarnit potenciál. Vývoj si říkal o brutální, krvavou revenge, které se jak jinak nedočkáme. Pochopit by se to dalo, kdyby byli tvůrci limitováni ratingem, ale vzhledem k tomu, že žádné omezení neměli, tak si to vysvětluji jen tím, že to sami řadí mezi thriller a ne horor. Ale prostě.. když si měla hlavní představitelka odvahu střihnout ,,full naked'' scénu, mohl mít odvahu i pan Bernstein a naservírovat nám trochu krve. Příběh je jinak zpracován pěkně a zejména v první polovině z něj vyzařuje depresivní feeling. Bernstein vsadil pouze na jednu hlavní postavu a bylo to dobré rozhodnutí, vzhledem k tomu, s jakým zapálením se toho jeho ,,vyvolená'' zhostila. Skvělá proměna z uzavřené outsiderky, na bezcitnou mrchu. Prostě skvělý herecký výkon, kvůli kterému to stojí za shlédnutí. Ve finále mi tedy vadila jen již zmíněná absence gore, kterou však v tomhle námětu nemůžu tolerovat.

plakát

The Farm (2018) 

Až mě překvapuje, jak je tu málo odpadů, protože tohle je přesně ten typ filmu, který je určený okrajovému publiku, které miluje zvrácenosti, které mu stačí ke spokojenosti na úkor propracovaného děje, inteligentních dialogů a oscarových hereckých výkonů. Jakmile se k tomu dostane běžný divák, tak má nechápavé a znechucené pocity a v horším případě má potřebu psát, jaká jsme my ostatní prasata. Oceňuji zvláštní/zajímavý způsob natočení, kdy nám tvůrce přibližuje život na farmě a o ,,hlavní'' postavy se téměř nestará. To vůbec nevadí, protože byste si k nim stejně žádný vztah nevytvořili. Celé to je v depresivním duchu, čemuž napomáhá kromě špinavého vzhledu venkova hlavně ujetý soundtrack. Také mě potěšilo, že se to nesnaží kopírovat něco, co už jsme měli možnost někdy vidět a chce to být originální. Narážím na záporné postavy. Není to jen pár bláznů v určitém území, ale na koho narazíte široko daleko, ten je členem ,,farmářské vesnice.'' Je tu jen minimum dialogů. Záporné postavy v maskách neřeknou ani slovo, což tomu dodávalo správně zvrácený pocit. Pravda, také jsem čekal více mučení/gore/brutalit, ale ta zvrácená myšlenka a všechno výše zmíněné, mi to vynahradilo dostatečně. Několikrát jsem se u toho i zasmál a to lahůdkové finále, kde jsem si řekl ,,tak tohle sakra jo,'' mě prostě usvědčilo v tom, že tomu nemůžu sebrat ani procento. Už jen proto, že se něčeho podobného, jen stěží, dočkám znovu.

plakát

Temné osnovy (2018) 

Po úvodních deseti minutách se mi vývojem vybavil letošní Boarding School a především gotickým sídlem, zase Winchester. Obsazení je velmi slušné kdy exceluje fanatická Uma, ale ani pětice nadaných hereček nezaostává. Má to až nevídaně originální scénář. Postavy umírají jak záporné, tak kladné. Vizuálově je to nádherné a v obrovském sídle nechybí atmosféra. No přesto to po téhle chvále v mých očích nedosáhlo více než průměru, a to z prostého důvodu. Je to horor, tak kde byla krev nebo v tomhle případě snaha vyděsit diváka? Z každé scény bylo cítit, na jaké publikum se tvůrci zaměřili. Není pochyb, že v Americe vládne kinům kategorie ,,teen,'' a proto cpou všude rating PG-13, ale já si prostě stojím za tím, že si tím podkopávají nohy. Narvat tady do toho ,,eRko,'' tak mohlo být daleko více spokojených diváků, ale hlavně by nebyl promarněný výborný potenciál.

plakát

Knuckleball (2018) 

Nemám pocit, že je srovnávání s Home Alone na místě, protože kromě jedné scény to spolu nemá nic společného. Chlapcovo chování je jako na houpačce, z počátku se chová typicky svému věku, tedy jako idiot. Poté prokáže svou vynalézavost při výrobě bolestivé pasti, ale jak se film blíží do finále, dělá všechno viditelně nelogicky tak, jak se to zrovna hodilo scénáristům k dalšímu vývoji. Alespoň ten záporák se povedl. Slizoun už od pohledu, má tuhý kořínek a hlavně to není hlupák, takže racionálně přemýšlí. K tomu má občasné vize/halucinace, a i když bych je ve většině případů odsuzoval, tak mi v tomhle podání nevadily, protože mě udržovaly v napětí. Prostředí zasněžené přírody a domu na samotě dodává dobrou atmosféru. Prokládání tohoto honu na kočku a myš scénami rodičů, bylo otravné a zbytečné. Došlo i na zvrat à la Shyamalan, ale tam mě mrzelo, že nebyl nijak rozvinutý a měl jsem pocit, že to skončilo nedokončené, v tom nejlepším.

plakát

Infini (2015) 

Nebudeme si nic nalhávat, žánr sci-fi horor je za ty roky vyždímán do poslední kapky, takže se nemůžete divit, když si při sledování Infini několikrát řeknete ,,to už jsem viděl támhle, a tohle zase tady.'' Postav máme více než dost, takže by se mohlo zdát, že budeme mít vysoký bodycount, jenže. Není tu prostor abyste si k posádce vytvořili nějaké vztahy, natož abyste si našli favorita. Scény v tmavém prostředí jsou navíc hrozně chaotické a nepřehledné a když někdo umře, tak pořádně nevíte kdo to byl, protože vám všichni přijdou stejní. To nemluvím o první ,,tep zvedající scéně,'' kdy přijdeme snad o pět postav, takže nemůžu říct, že by si scénáristé dali práci s vymýšlením zajímavých úmrtích. Po vizuální stránce je to povedené a atmosférické. Herci nijak neexcelují, ale sledovat se bez problémů dají. Plusem je nepředvídatelný průběh, ale závěrečná pointa byla taková divná, až zbytečná. Když už to bralo inspiraci v jiných a hlavně lepších žánrovkách, tak to mohlo okopírovat i nějaký konec a měl bych z toho lepší pocity. Určitě mě to ale neurazilo a na jedno zapomenutelné shlédnutí se to vyplatí.

plakát

Sestra (2018) 

Několik týdnů se nás snažili trailery a postery lákat na obávaného Valaka a jak už je zvykem, takovýto hype tomu jen uškodil. Ono to samozřejmě není špatné, jenom se od toho čekalo nemožné a kvůli tomu to hodnocení vypadá jak vypadá. Prostředí kde se to vše odehrává, jak klášter tak jeho okolí, je jedno z nejatmosféričtějších jaké jsem za poslední roky v hororu viděl. Pravdou je, že scénář příběhu mohl být napsán o něco zajímavěji, protože jsme se nedočkali ničeho nového. Taissa hraje přesvědčivě, ale není se čemu divit, když víme po kom tyto geny má. Ubíhá to vcelku dobře, ale přesto jsem se občas nudil, nejspíš už jsem těmito komerčními duchařinami přesycený. Vyložený pocit strachu ve mně nedokázala vyvolat žádná scéna, ale pár slušných lekacích momentů se našlo. Ve finále je to slušný průměr, který otrlého diváka ničím nepřekvapí, ale svátečního diváka by měl dostatečně uspokojit.

plakát

Hráči se smrtí (2017) 

Tak tu máme pohled na dosud nezodpovězenou otázku ,,co bude po smrti?,'' který z hororového hlediska nenabízí absolutně nic, avšak jako thriller pro nenáročného diváka to bude dostačující. Nejsou tu žádné jump scares, žádná atmosféra, ani žádné úmrtí. Obsazení je slušné. Všechno jsou to sympatické postavy a hlavně jsou tito herci ostříleni mnoha filmy, takže jsou jejich výkony přesvědčivé a dobře se na ně dívá. Mínusem je dopředu předvídatelný děj, který ještě podtrhla nulová snaha o nějaké překvapení, nedejbože zvrat. Závěrečné rozuzlení je tak nedostatečné, ale vzhledem k tomu, že jsem tohle všechno očekával, z toho nejsem zklamaný a když do toho půjdete bez očekávání i vy, také nebudete.

plakát

Slender Man (2018) 

Ono to ve finále není tak hrozné, jak se na první pohled zdá z hodnocení, ale zaplatit si na to lístek do kina, tak si nafackuju. Herečky jsou silně nesympatické, v čele s Joey King, která mi svým vzhledem kazila celkový dojem hororu už jednou, a to v jinak dobrém Wish Upon. Nepopírám její herecký um, ale mně se nejspíš nezavděčí ať hraje sebelepší roli. Scény v nočním prostředí byly hrozně nepřehledné a nešlo nic vidět, i když jsem na to koukal v noci, navíc se zataženými žaluziemi. Pokus u creepy/psycho výjevy mě neoslovil, obzvlášť když byly plné viditelného CGI. Slender Man je ve finále vidět více než jsem čekal, povedl se mu občas i nějaký jump scare a o jediný highlight se postarala jeho spider forma. Po shlédnutí jsem měl pocit, že kdybych si pustil nějaké amatérské video o tomto fenoménu, kterých je plný internet z dob, kdy to bylo v ,,módě,'' vyšlo by mi to nastejno.

plakát

Extremity (2018) 

Je otázka jestli je to opravdu tak zlé, nebo jen já jsem zklamaný z toho, že jsem absolutně nedostal to, co jsem čekal, ale nejspíš obojí. Celkově se to vůbec nepovedlo. Trailerem jsem byl navnazen na filmové zpracování obdoby kalifornského hotelu hrůzy, McKamey Manoru, a dostal jsem další lacinou, až občas undergroudově vypadající podprůměrnou kravinu. Hlavní postava je otřesně nesympatická, stejně jako zbytek obsazení, k tomu má většinu času halucinace a flashbacky kvůli traumatu z dětství a všechno se tak točí ohledně jejího psychického zdraví a toho, jak jí pomoct. Právě kvůli tomu jaksi nezbyl prostor pro námi chtěné hororové prvky. Jediné co za něco stálo byla sem tam nějaká maska, ale na strašení, nedejbože mučení prakticky nedojde, takže se nedá hodnotit ani kvalita gore efektů. Děj a celý jeho průběh je jasný od úvodních minut, takže i když tam bylo několik pokusů o překvapení, nebyly funkční. Alespoň jsem rád za japonskou dvojici reportérů, protože když už to ve mně nevyvolalo žádné ,,znepokojivé'' pocity, díky nim jsem se aspoň zasmál.