Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní

Recenze (265)

plakát

Děsivé dědictví (2018) 

Hereditary měl velký hype, který mu dost ublížil, lidé jsou pak plni očekávání a málokdy se stane, že jsou naplněna. Já si nezjišťoval předem nic, neviděl jsem ani trailer a jsem tím pádem příjemně překvapen. Má to dost dlouhou stopáž a v úvodních desítkách minut, kdy nevíme o co se bude jednat, se najdou nějaká hluchá místa. Převážně je to paranormal, ale našlo se pár velice kvalitních gore momentů, přičemž jeden z nich je nejlepší jaký jsme mohli vidět za poslední dobu. Co se týče hereckého obsazení, tak je asi takové, jaké by měl podobný horor mít, vzhledově nepřitažlivé a nesympatické obličeje, v čele se strach nahánějící Milly Shapiro. Vyzdvihl bych skvěle fungující napínavé scény, kterých bylo požehnaně a u každé z nich se mi svíral žaludek. Tomu všemu nejvíc pomáhala úchvatná práce s kamerou a zvukem. A jelikož je tu top gore scéna posledních let, nesmí chybět ani top creepy scéna posledních let, kvůli které se teď bojím podívat na strop. Poslední minuty jsou takové ,,wtf'' a málokdo je pochopí. Na režisérův hororový celovečerní debut tleskám, protože je to spolu s A Quiet Place letošní TOPka a ještě se budu rozhodovat co bude na samotné špici.

plakát

Skryté zlo (2018) 

Označení hororu je dosti zavádějící, ale jako thriller je to velice dobré. Šel jsem do toho výhradně kvůli Robertu Sheehenovi , kterého mám rád od jeho nezapomenutelné role v Misfits, ale příjemně mě překvapily i ostatní postavy, v čele s výborným Tennantem. Děj má rychlý spád, seznamování s postavami je krátké a od první půl hodiny, kdy se vše otočí proti našim hrdinům-záporákům a dostanou se do pasti ve hře na kočku a na myš, se napětí dalo krájet. Jakožto gore maniaka mě samozřejmě mrzela absence tohoto skvělého prvku.. to je má jediná výtka, která však tento skvělý thriller stojí jednu hvězdu. Možná kdyby se tvůrci odvázali a ukázali byť jen jedinou torture scénku, která by stála za to, šel bych na plný počet. I když je hlavní postava v podstatě záporná, tak Sheehan disponuje obrovským charisma, díky kterému bych mu fandil i kdyby hrál roli Tennanta. Za sebe mohu rozhodně doporučit, já se parádně bavil a kdo od toho nebude očekávat ,,Áčkové'' výkony, neměl by být zklamaný.

plakát

Děti (2008) 

Tak jsem se zase pro jednou nechal zlákat zdejším hodnocením v domnění, že se dočkám pořádného násilí a ono to tlačí spíše na psychologickou stránku, což opravdu není můj šálek kávy. Je to v podstatě Baby Blues, jen v opačném případě. Co se týče obsazení, tak to je na jedničku.. dospělé postavy jsou vesměs sympatické a děcka nahánějí hrůzu i v normálním stavu, natož po zešílení. Celé se to odehrává během Vánočních svátků, takže nechybí spousta sněhu, která sama o sobě dává filmu temný vizuál a vyvolává divné pocity v divákovi. Každou důležitější scénu doprovází výborná hororová hudba a ještě lepší zvuky. Že tu hrajeme hlavně na psychiku a napětí dokazují scény, kdy se dospělí musí rozhodnout jestli zabijí své dítě, nebo se jím nechají zabít. Těch pár gore momentů, které byly vidět na kameru bylo kvalitních a vraždy vcelku vynalézavě originální. Přesto by se našlo dost nelogických míst a o promyšleném ději nemůže být řeč. Na plný počet to není ani zdaleka, na druhou stranu tu nejsou žádné nudné pasáže, takže se to nad průměr dostane.

plakát

Chained (2012) 

Tak člověk očekává krvavou jízdu plnou mučení a fyzického násilí a ono to klade důraz hlavně na psychický teror dvou hlavních postav. Farren je pro mě neznámé jméno, ale svým vzhledem se do role oběti držené v zajetí hodil. Spíše Vincent mi do role sériového vraha absolutně nesedl. Ze začátku mě potěšily úvodní minuty, kdy bylo jasné, že se Lynchová vyhnula nudnému seznamování s postavami, jenže místo toho čekáme celou hodinu na to, aby se děj někam málo pohnul a i tak to nebyla žádná sláva. Během té doby se děje pořad to samé.. flashbacky, rozhovory ústředních postav a vraždy absolutně mimo záběr. Gore je tu kvalitní, ale snad jen na třech scénách bylo něco potěšujícího i pro ty, kteří radši sledují krev než psychický nátlak. Jestli něco fungovalo na mě, takže asi fakt, že podobné případy se ve světě dějí každou chvíli a na důvěryhodnosti tomu dodával hlavně dům na samotě. No v součtu říkám ne. Není to dobrý horor, pokud však nejste fanoušky dlouhých rozhovorů, na úkor akce.

plakát

Minutes to Midnight (2018) 

Nebudeme si nic nalhávat zdejší hodnocení naprosto odpovídá kvalitě tohoto horůrku. Je to tak amatérsky natočené, že to zavání až ,,Céčkem'' s na první pohled nulovým rozpočtem. Mnoho lidí naláká nepochybně hororová legenda Bill Moseley, ten však příliš prostoru nedostal, za to si vzal svou nezaměnitelnou paruku ze Zombieho kultovních hixploiťáků, a dal tak zavzpomínat na staré dobré časy. Hromada postav je zase záruka velkého bodycountu, a co se gore týče, tak je na tyhle poměry vcelku povedené. Grieco jako šerif byla dost komická volba a o logických kiksech by se dal napsat sloh. Jako v každém ,,Béčkovém'' slasheru nesmí chybět porušení všech základních pravidel pro přežití, nějaké ty boobies a drsný hrdina, co všechny dokáže zachránit a nic ho nesloží. Masky zabijáků byly creepy, stejně tak noční scény s uměle vytvořenou mlhou. Já mám zkrátka pro tyhle low budget slashery slabost a míň jak průměr tomu dát nemůžu. Kdo nečeká logickou dějovou linku, ale chce se pobavit nad správným vyvražďovákem, mohl by být spokojený.

plakát

Jeskyně (2005) 

Dost možná nejlepší klaustrofobická záležitost vůbec. The Descent nepočítám, protože tam jde hlavně o příšerky, kdežto The Cave klade důraz především na pocit stísněnosti. Tomu napomáhá velice dobré herecké obsazení a výborné interiéry jeskyní a podvodních scén. Jelikož se celý děj odehrává ve tmě, jak překvapivé, není téměř poznat malý rozpočet. Co mrzí je příliš roztřesená kamera při akčních scénách, málokdy šlo něco zachytit a celý vzhled potvůrky si tak užijeme velice málo. Na můj zhýčkaný vkus to má docela překvapivé přeživší, za což jsem rád, protože ve většině filmů je dané, kdo umírá první a kdo přežívá až do posledních chvil, ale tady je to právě naopak. V samém závěru přijde i lehčí twist a při titulcích zazní song od mých oblíbených Nightwish. Uvažoval jsem tak i o pěti hvězdách, ale jelikož nemůže být řeč o nějakých výrazných gore momentech a nějaká ta nelogičnost se taky našla, snížím na čtyři.

plakát

Hostel II (2007) 

Pokračování téměř dokonalé jedničky postihl stejný osud co se hodnocení týče, ovšem tady už si to neumím vysvětlit. Jestliže se česko-slovenští diváci cítili pohoršení z prvního filmu, do kterého šli kvůli hercům a lokacím ve kterých se natáčelo, tak proč se hnali i do ,,Part II,'' když muselo být všem jasné, že Eli půjde ve stejných šlépějích. Herecké obsazení je o chlup lepší než ,, Part I .'' Přeci jen se na holky kouká v exploiťácích líp jak na chlapy. Také jsou nám více představeni záporáci, kteří se sem ale moc nehodili, protože jsou příliš sympatičtí na to, aby hráli vrahy. Mučící praktiky jsou nepochybně na lepší úrovni, stejně tak vizuální stránka, ale příběh mi přišel o něco méně zajímavý. V součtu hodnotím stejně jako jedničku.. 4 hvězdy bez námitek, ale kvůli podhodnocení nezasvěceným divákem přidávám pátou.

plakát

Rumah Dara (2009) 

Rumah Dara mě definitivně utvrdilo v mém dlouhodobém pocitu, že filmy z Asie nejsou nic pro mě, bez ohledu na žánr, protože jinak na tyhle brutality nedám dopustit. Mimo ,,invincible Daru'' z původního kraťasu a jejího syna tu je příšerné herecké obsazení, na které se mi vyloženě hnusilo dívat. Jestli mě z dvaceti postav zaujmou dvě a ještě k tomu záporné, tak to moc dobrá vizitka není. Pak bych se pozastavil právě nad počtem postav. Za každého mrtvého z první poloviny stopáže, byla ve druhé polovině přidána nová ,,oběť,'' v podobě tupé policejní skupiny. Takže ačkoli není nouze o pořádný bodycount, těch postav je tolik, že jsem se v tom nezvládal orientovat. O promyšlený děj nebo temnější atmosféru se tvůrci vůbec nepokoušeli a všechno je to tak postavené na tratolištích krve a celkovém gore. To bylo většinou velmi povedené, takže po vizuální stránce to u mě bodíky nahnalo. Nic to však nemění na faktu, že jsem se většinu filmu nudil. Fanouškům splatterových záležitostí, kteří nepotřebují logický příběh, vřele doporučuji. No všichni ostatní by se tomu měli vyhnout.

plakát

Žena (2011) 

Psycho-thriller, který určitě mnoho nezkušených diváků pohoršil a překvapuje mě, že je tu tak málo odpadů. Celé to má až depresivní atmosféru, kterou dělá především ústřední rodinka. Takové magory jen tak někde nenajdete a postava otce je jedna z nejnesympatičtějších a nejnenáviděnějších jakou jsem kdy kde viděl. Skotská herečka s velice zajímavým jménem už nějaké zkušenosti s filmy nasbírala, ale tohle je bezpochyby její nejvýraznější role. Ani ne tak za herectví, ale za vzhledovou stránku a za to, čemu se upsala. Protože třeba takovou ,,full naked purge'' scénu nemusel každý rozdýchat. V závěru se režisér vytasil s twistem, kdy konečně vysvětlil předchozí zmiňování genetické vady Anoftalmie, čímž si u mě nějaké plusové bodíky koupil. Jinak je to také jeden z mála hororů, který diváka chytne psychickým násilím více, než fyzickým, a to vždycky cením zlatem. Tady je ale bohužel jedna věc, kvůli které nemůžu dát pátou hvězdu, a tou je nezvládnutý konec. Ten i když je pro oko hororového fanouška lahodící svojí brutalitou a potěší hlavně úplné finále, tak to bylo všechno strašně zběsilé, nepřehledné a hlavně nelogické.

plakát

Nepříčetná (2018) 

Tak já strávím většinu filmu nadáváním na režiséra, jakým způsobem to natáčel (detailní záběry obličejů) a jaký zvolil filtr na kameře a pak si tady přečtu, že je to točené na Iphone. V tom případě velká omluva a všechna čest. Právě tenhle ,,filtr'' však dodával prostorům léčebny správně depresivní atmosféru, která se mi tu líbila víc, než nějaké gore scény. Na jednu stranu je škoda, že už od poloviny stopáže víme, jestli je hlavní postava na hlavu nebo ne, ale je fakt, že to pro zbytek děje bylo nezbytné rozuzlení. Co se týče chování postav, to jsem nepochopil vůbec. Zatímco se Sawyer snaží přesvědčit personál, že není blázen, tak mě přesvědčuje svým agresivním chováním o opaku. A personál? Banda nesympatických tupců, co mají fakta přímo před očima a místo toho všechno řeší připoutáním hlavní postavy k posteli. Nejvíce mě potěšil finální twist v podání sympatického Nata a celkově divácký happy end, čímž nemyslím osud hlavní postavy. V součtu z toho mám skvělé pocity, kvalitních filmů z prostředí psychiatrické léčebny moc není a na způsob jakým je to natočené, je to nakonec i skvělé vizuálně, proto přihazuji i čtvrtou hvězdu.