Recenze (833)
Kmotr (1972)
No jo, tak u téhle klasiky naštěstí chápu, proč jsou z ní všichni tak nadšení. Musím ale Kmotra brát hlavně v kontextu jeho vzniku, neboť jsem už viděla tolik mafiánských filmů, že mě v něm jen máloco překvapilo. Ale Brando jako Vito Corleone je bezesporu brilantní - a rozhodně nejen on.
To (2017)
Rozdělením na dvě části mě tvůrci sice nejdřív naštvali, nakonec to ale nepovažuju za tak blbý nápad. Knižní To je dost obsáhlé a tímhle způsobem by z něj mohli tvůrci do filmu narvat více, než jak se to povedlo prvnímu filmovému zpracování. Dost jsem se téhle novodobé verze bála, naštěstí zbytečně. Tíživé a děsivé mi to přišlo dostatečně.
Jasper Jones (2017)
Nevěděla jsem, do čeho jdu, takže jsem byla mile překvapená. Lehce záhadné a tím i napívané, tak trochu ze života.
Jeden den (2011)
Příběh Emmy a Dextera není úplně obyčejný, ačkoliv se mi tak v tomhle zpracování bohužel jevil. Film, v němž není tolik prostoru důkladněji vyobrazit dané postavy či odvyprávět všechny mini příběhy, na mě působil jako lehoučce netypická, ale ve finále průměrná lovestory.
Annabelle (2014)
Stejně jako většina jiných, i tenhle horor byl postaven hlavně na lekačkách. A takhle pitomý závěr už jsem neviděla dlouho, ačkoliv si nejsem jistá, do jaké míry odrážel „skutečné“ události.
Annabelle 2: Zrození zla (2017)
Tady bylo snad všechno to, co chybělo k dokonalé debilnosti prvnímu dílu.
Most (2011) (seriál)
Osobité, uvěřitelné a výtečně zahrané postavy + zajímavé zápletky a napínavý děj. Velmi povedený seriál, Saga Norenová mi dost přirostla k srdci.
Elementární částice (2006)
Místy trochu bolestné, celkově ale velmi příjemné pokoukání. Zvláštní způsob vyprávění i hraní, ale podobně laděné německé filmy – i s podobnými německými herci – mám moc ráda.
Spider-Man: Homecoming (2017)
Spiderman v podání Toma Hollanda je poměrně vtipný a sympatický. První Spider-Man s Maguirem pro mě ale stále zůstává nepřekonaný – nejen obsazením, ale celkovým zpracováním. O čem byl tenhle už si skoro ani nepamatuju.
Zlato (2016)
Na McConaugheyho narážím v poslední době především ve filmech vyprávějících neuvěřitelný příběh neuvěřitelného člověka. Navíc v nich sám hraje postavy s poměrně velkým prostorem, který dokáže díky svému vynikajícímu talentu perfektně využít. Začíná pro mě být zárukou kvalitní podívané, a to se mi potvrdilo i v případě tohohle snímku.