SONY_

Petr Marek, který hraje sportovního komentátora Daniela Novotného, prozradil, že „vůbec nikdy“ nesleduje sport, proto pro něj bylo poměrně těžké se do role vžít. Nezbývalo než si trochu pomoct: „Tak jsem si vymyslel, že je můj komentátor hobby rybář a občas propašuje do sportovní terminologie terminologii rybářského sportu.“

Michal Suchánek, který hraje sportovního komentátora Martina Otrubu, říká, že všechny natáčecí dny strávil společně s Petrem Markem v komentátorské budce. „Vlastně jsme se naučili v tý budce žít, a aniž bychom ji opustili, tak jsme jedli, vykonávali potřeby, takže ta budka po nás zůstala, abych tak řekl, umělecky naplněná.“

Herec Václav Marhold říká o svém hlavním hrdinovi: „Štěpán je infantilní hovado, který by potřebovalo nějaký návod na to, jak má komunikovat s lidmi.“

Seriál Život je hra vznikl podle norského sitkomu Match.

„Natáčení tehdy nebylo jednoduché. Dělali jsme to klasickou technologií na videozáznam. Ta technologie tehdy ještě nebyla moc obratná. Navíc šlo o scénář Jiřího Hubače, který v televizi nebyl moc finančně podpořený,“ uvedl Ivo Mathé.

„Ta závěrečná scéna filmu ve věži byla zásadní. Kvůli ní jsme vybrali Telč. Oba pánové, Ladislav Pešek a Miloš Nedbal, vyšli na věž svěže. Dialogová scéna ve věži byla hotová za jediný den. Horší bylo dostat do té výšky tehdy nemotornou televizní techniku,“ uvedl Ivo Mathé.

Elle (Joey King) a Lee (Joel Courtney) jdou na Halloween za postavy z filmu Krotitelé duchů (1984).

„Tátova volha je vlastně taková cesta po ženském osudu. Emotivní střídá komické, dramatické se často mění v úsměvné a naopak. Podobně jako kdysi ve Václavovi (2007), i tady rozhýbávají děj vypjaté rodinné vztahy a mně stejně jako tentokrát lákala možnost silným příběhem oslovit diváky a dát šanci velkým hereckým osobnostem, aby zazářili při ztvárnění skvěle napsaných charakterů,“ řekl režisér a scenárista filmu Jiří Vejdělek.

„Marek Epstein měl na Krasosmutnění spadeno dlouho, ale pořád si nebyl jistý, protože měl k látce respekt a sbíral odvahu. Nakonec ale přišel s verzí, která nám všem vyrazila dech,“ osvětlil vznik scénáře hlavní dramaturg Filmového centra Jaroslav Sedláček.

„Práva na knihy Bohumila Hrabala patří hned několika dědicům v Česku a ve Švýcarsku. Získat je proto nebylo vůbec jednoduché, nicméně naše snaha byla nakonec korunována úspěchem,“ řekla vedoucí filmového centra Helena Uldrichová.

„Scénář mě zaujal životem, který se každou větou odehrává. Moje postava je Linda, jejím povoláním je služba mužům, které ji zprostředkovává její partner Marek neboli Marek Taclík. Ano, je to prostitutka, ovšem na vyšší úrovni a postupem času zjišťuje, že současná práce a současný způsob života už nejsou tím, čím byly,“ přiblížila svoji postavu Jana Plodková.

Krátce po natáčení filmu získal hotel Imperial další hvězdu. Už pátou.

Téměř všechny děti během natáčení onemocněly, Lukáš Březina dokonce musel být na pár dní hospitalizován.

Na zvláštních efektech pracoval tým 12 lidí, který vytvořil 270 trikových záběrů, tedy skoro čtyřikrát více než v běžném filmu.

Ve filmu bylo použito 236 kostýmů.

Natáčení filmu Přání k mání trvalo 4 měsíce. O měsíc déle oproti plánu. Prodleva byla způsobena především sněhem a chřipkou, která postihla dětské herce.

„Nejsou tu hrady, draci, princezny ani princové. Přání k mání je prostě vánoční příběh s trochou kouzel. Pro mě je to návrat k filmům, jakými byl třeba Pan Tau (1989) nebo Lucie, postrach ulice (1983),“ přiblížil svůj film Vít Karas.

„Jako na první dobrou mě napadá slovo něha, a to mě napadalo i po přečtení scénáře. Něha je to správné slovo, i když ta figura, kterou hraji já, je brutální blázen, tak i přesto něha,“ řekl Hynek Čermák.

„Realizačně náročný film, ale pro mě nádherná práce. Odjakživa jsem měl rád upírské příběhy, takže jsem si splnil svůj sen. Pár let mi ale trvalo, než se mi podařilo sehnat peníze,“ uvedl režisér filmu Jaroslav Soukup.

„Obrovský, nesrovnatelný rozdíl oproti natáčení jedničky. Bylo krátce po amnestii prezidenta Havla a Plzeň byla plná kriminálníků. Do záběrů nám lezla potetovaná individua a policisté se báli zasáhnout, protože by porušili lidská práva. Nemohli jsme točit a museli čekat, až je to přestane bavit a odejdou. Velmi nerad na to natáčení vzpomínám, bylo to opravdu těžké. Podpora od vedení města tentokrát nulová, nějaký film je nezajímal,“ uvedl režisér a scénárista filmu Jaroslav Soukup.