J*A*S*M

Takovýto film, který naprosto předvídatelným způsobem dospěje k předvídatelnému závěru, sic bez jediného klopýtnutí či řemeslného zaváhání, nemůže mít 105 minut.To fakt nejde, to je skoro neusledovatelné. Ideální stopáž by v tomto případě byla lehce nad 70 minut, pak bych šel možná i na 4 hvězdy, protože talent Macneill nesporně má, což dokazuje v mnoha scénách. V mnoha scénách bohužel naopak dokazuje to, že nemá ve scénáři dost děje, aby odůvodnil jejich existenci.

Lost After Dark není sám o sobě zrovna zajímavý nebo dobrý film, ale jako pocta hloupoučkým osmdesátkovým slasherům je pro mě až nečekaně sympatický. Řemeslně povedený, docela zábavný a překvapující změnou pořadníku úmrtí jednotlivých typů postav, jak už tu poznamenali jiní komentátoři.

Snesitelná, hororově-mysteriózní jednohubka. Keating chtěl natočit něco jako epizodu Twilight Zone, Krajních mezí či X-Files roztaženou na celovečerní stopáž, což se mu myslím povedlo. Otázka je, jestli to stačí. Mně tentokrát asi ano, mladý režisér má před sebou doufám ještě spoustu filmů na to, aby svůj nesporný talent vypiloval v nějakou opravdovou pecku. Pod je občas příjemně atmosférický, paranoidní až strašidelný, ale zároveň tak nějak málo soustředěný, kdy mi některé scény mi připadaly jak z jiného filmu a vytrhávaly mě ze zážitku. Jo a Lyla, kterou hraje Lauren Ashley Carter, je asi největší kráva v dějinách kinematografie.

Pro tenhle film bohužel nejsem cílová skupina, takže musím ohodnotit níže, než by si Turbo Kid asi býval objektivně zasloužil. Vlastně i k těm třem hvězdám jsem se musel určitou dobu přemlouvat. Splatterový úlet z postapokalyptické alternativní minulosti, v níž se pustinou nahání kupa bizarních postaviček na kolech a různými zábavnými způsoby se vzájemně likvidují. Za hudbu velký palec nahoru, za styl velký palec nahoru, za výpravu a design postav také palec nahoru (nejlepší je ten záporák se železnou maskou a rotačními pilami na rukách). K čemu je to ale platné, když mě šíleně štvaly charaktery většiny postav (většina lidí si tu stěžuje na ústředního Turbo Kida, ten mně naopak přišel jako snad jediný snesitelný. Já nevydýchal tu jeho umělou blonďatou kamarádku) a daným způsobem naddimenzovaná brutalita mě nebaví. Kdo na osmdesátkách ujíždí, tak si tuhle stylovku užije, hádám, mnohem víc.

Hlavně v první polovině je Sweet Home až ubíjející svou bezradností. Kdykoli je třeba nějak posunout nebo zkomplikovat děj, stane se tak tím způsobem, že některé kladné postavě něco upadne, o něco zakopne nebo jí zazvoní mobil, čímž na sebe záporáky upozorní. Plus předimenzovaná, návodná strašidelná hudba, která ve výsledku působí až kontraproduktivně. Úplně dobrým rozhodnutím nebylo ani natáčení z větší části v angličtině, protože zdejší španělští herci ji moc přesvědčivě nedávají (předpokládám, že ten anglicko-španělský BluRay je originální verze, nikoli dabing). Občas je to pak nechtěně vtipné. Plusem je naopak docela hodně vymazlená technická stránka a nástup respekt budícího bosse v závěrečné třetině. Nechal jsem se v tomto případě tak trochu opít rohlíkem a udělím alespoň tři hvězdy, byť mi rozum říká, že bych měl jít ještě o něco níž.

Myslím, že Phase II je co se týče kvality velmi podobně vydařená jako její předchůdce. Z tohoto pohledu tedy docela úspěch, ačkoli by se samozřejmě dalo polemizovat o tom, zda zrovna tento jen mírně nadprůměrný body horor vůbec pokračování potřeboval. Dvojka navazuje přesně tam, kde jednička skončila, a má o něco širší záběr. Takže nesledujeme pouze komorní tělesné rozpadání hlavního hrdiny, ale i policejní vyšetřování a rozkrývání zatím lehce diskutabilní mytologie stojící za nákazou. Nechuťárny tu jsou přesně takové, jaké divák čeká (sem tam nějaký hnis, červík, vypadnutý zub atp.), takže nic moc originálního, překvapivého nebo co by člověka zvedlo ze sedačky. Sledovatelný průměr.

Tohle mé nízké hodnocení je mi obzvlášť líto. Na Harbinger Down jsem se těšil asi dva roky. Na Kickstarteru financovaný projekt mi byl od začátku sympatický, především svým poctivým přístupem k praktickým efektům. Tvůrci jsou evidentně nadšenci, kteří chtěli vzdát hold Carpenterově Věci, jejich snahu oceňuju, ale bohužel se jim ji nepodařilo přetavit v nijak zvlášť dobrý film. Kupodivu to drhne už u těch efektů. V některých scénách vypadají hezky, mnohem častěji však působí velmi uměle, občas až digitálně (mám podezření hraničící s jistotou, že minimálně někde tvůrci nakonec využili CGI), navíc dojem z nich sráží zběsile rozklepaná kamera. Ještě horší je to režijně - za celou dobu se neobjeví ani jedna čímkoli zajímavá scéna, herci působí bezradně, jejich postavy dějem proplují s jedním výrazem ve tváři, takže neradostná situace, se kterou bojují, nemá šanci diváka strhnout. Hudba tuctová. Výsledný dojem tak nakonec odpovídá zážitku z o trochu snaživějšího televizního monster béčka ze SyFy Channelu.

Rozpaky, docela rozpaky bohužel. Působilo to na mě tak nějak uměle. Od občasných nepěkně digitálně působících exteriérů, ale především co se týče vykreslení mikrokosmu tří hlavních postav. Hlavně ta devítiletá holčička, celý život vychovávaná v zasněžené pustině jedním chlapíkem, by se imho nikdy nechovala a nemluvila tak, jak se ve filmu chová a mluví. Zkrátka, co se týče chování postav, vůbec jsem jim to nežral. A minimálně od chvíle, kdy se Matthew Fox hádá s rádiem, mi to v tomto ohledu občas připadalo až nechtěně směšné. Kýžené emoce, na které snímek hodně hraje, se u mě bohužel vůbec nedostavily. Za slušný vzhled monster a obstojně hororově šlapající koncovku tři hvězdy dám, ale očekával jsem víc a považuju Extinction hlavně za promarněnou příležitost.

Na začátku filmu se ocitneme na konci příběhu - v bodě nula. K tomuto bodu se pak vyprávění napřeskáčku přibližuje, pomocí blízkých i vzdálenějších flashbacků se skládá celý příběh o "skládačkové" pomstě dvou středoškoláků na agresory z řad spolužáků i učitelů. Trochu problém je, že divák nemá komu fandit. Na jedné straně jsou násilnické svině, na druhé straně duo bláznů s jejich absurdně komplikovanou a samoúčelnou pomstou (to muselo dát takové práce tohle zorganizovat! A k čemu vlastně celý ten tyjátr okolo byl?), která se navíc dotýká i naprosto nezainteresovaných a nevinných osob. Ta šílená překombinovanost a neuvěřitelnost je, alespoň pro mě, mnohem větší problém, takže bych si obhájil i pouhé dvouhvězdičkové hodnocení. Nicméně bavil jsem se slušně, je to krvavé, občas nepříjemné a napínavé a celkově nenudící, takže budiž, výtky překousnu. Každopádně kdyby chtěl Eisuke Naitó aspirovat na vyšší hodnocení, musel by být jeho film buďto decentnější a uvěřitelnější, anebo naopak ještě o level šílenější.

Pro mě velmi sympatický mix hororu a srandy (ano, na rozdíl od jiných uživatelů mi to chvílemi opravdu přišlo mimořádně úsměvné, byť značně černohumorným způsobem - do situace hlavního hrdiny bych se fakt dostat nechtěl). Mark Duplass si roli totálního pošuka, o němž si vzhledem k jeho chování nejste jistí, zda vás chce pobavit, znásilnit, nebo zavraždit, vyloženě užívá. Kack-Brice zase v roli nešťastníka, který se dostal do extrémně nepříjemné situace, také působí velmi přesvědčivě. Creep je zkrátka hezkou ukázkou filmu, který doluje napětí a strach ze samotných na plátně se odehrávajících situací a ne primárně pomocí filmařských prostředků (kamera, střih, hudba, triky).