Gemini

Naprosto zbytečný taneční film - další z hromady snímků, kde On a Ona jsou totálně odlišní, svedou se dohromady, svedou se, rozvedou se, nastanou životní komplikace a odhalování rozervaného nitra, a na závěr všichni zaválí stylový crossover, a pak už jen duha, zlatavé slunce, jednorožci a závěrečné titulky. Máte-li v sobě kousek cti a nepatříte k tanečníkům (kterým jediným patří v souvislosti s tímhle filmem nějaký respekt), mělo by vás to být nedůstojné i v patnácti, kdy se snažíte sbalit sexy spolužačku (která vás stejně má na háku z titulu svého náskoku v psychosociálním vývoji, a udělá si s vámi co bude chtít;)). Věřte mi, že nějaký dobrý horror splní svůj účel daleko líp:) Step Up nebo Let's Dance nebo whatever je nejslabší díl série - smysl dívat se na to se dostavil až ve chvíli, kdy se věci chopil John M. Chu. Ten tenhle druh antifilmu povýšil na umění tím, že vyšponoval choreografii a kameru tak vysoko, že se dá uvažovat o odpustitelnosti nulové originality až triviality příběhu. 50%, protože to má technickou kvalitu a není to Zlo.

... hraní Simpsonovi říznutí Roseanne říznutou Ženatým Se Závazky říznutým...a tak by se dalo pokračovat dějinami americké televizní komedie o trošku zvláštních rodinách ještě dál zpátky proti proudu času (protože podivné tak či onak retardované dítě se v tomto druhu "zábavy" objevuje pravidelně minimálně od počátku osmdesátých let). Originality to zkrátka moc nepobralo, a jelikož ani jednotliví hrdinové mě nezaujali, nemám důvod se na to kdykoliv byť jen nárazově dívat. Ale neumíral jsem u toho. 50%

Možná žánrový milník, pravděpodobně při zhlédnutí v tom správném věku (třeba ve 12 letech, muhehe) předmět doživotního lehce posvátného respektu i poté, co dospějete (a zjistíte, že to vlastně zas tak hrozné a hrozivé není). Pro mě ale rozhodně dnes už jen krátká hříčka s fascinujícími efekty, zručně pracující s napůl podvědomými snovými zkušenostmi každého z nás. Přes všechno, co a jak se v ní děje, je to ale ve výsledku právě jen ta hříčka - ze které je navíc jasně vidět, že si z vás někdo dělá pr... (viz závěrečný záběr). Maximálně 70%, i když za vytvoření ikonického Freddyho Kruegera by si možná z hlediska globálně popkulturního Craven zasloužil zvláštní ocenění.

Další z žánrových cvičení Ridleyho Scotta, tentokrát na téma gangsterka bez jakéhokoliv zdání respektu či možných sympatií k titulní postavě. Denzel Washington se velmi působivě převtělil do jednoho z největších kriminálníků sedmdesátých let (včetně harlemského gengsta nigga přízvuku, který se každý naučil nenávidět při GTA: San Andreas), a Russel Crowe si zase střihl zajímavou postavu epes rádes poctivého policajta (později prokurátora a později advokáta, ehm), který je ale táta na baterky a neskutečný kurevník k tomu. Scénář Stevena Zailliana v kombinaci s uvedenými výkony a Scottovým vedením vytváří zatraceně třaskavou směs, která dýchá zobrazovanou dobou a reálným životem hlavních postav - a rozhodně to není proto, že by to bylo točené na motivy skutečných událostí. Scott se nepokouší hlavního antihrdinu nějak glorifikovat, jen ho ukazuje z jeho vlastního pohledu - jako spořádaného občana platícího daně a především milujícího svoji rozvětvenou rodinu; jako někoho, kdo si absolutně neuvědomuje, co jeho super byznys s kvalitním heroinem dělá s obyvateli té "jeho" čtvrti, kterou chtěl tolik chránit před ostatními šmejdy. Americký Gangster je prostě precizně natočený a svým způsobem svébytný příspěvek k žánru. Stopáž je sice možná trochu dlouhá, ale skutečně je na co se celou tu dobu dívat - a vlastně i co poslouchat, protože hudba je tu taky vynikající. 80%

Po pěti letech jsem se navzdory jasně formulovanému a vtipnému varování (http://www.fffilm.name/2008/03/soudn-den-doomsday-40.html/) nakonec odhodlal v rámci vypnutí mozku po práci na Doomsday podívat. A světe div se, všechno všecičko, o čem tenkrát Fuka psal, je naprosto přesně tak:) Vaše hodnocení závisí od toho, nakolik je pro vás rozhodující efektní krvavé sprchování, a jestli vám tváří v tvář naprosto dokonale debilnímu ději přijde vtipný záporák mixující Kurgana z Highlandera s jakýmkoliv noname ranařem z druhého Mad Maxe. Hledal jsem, jestli to nebylo třeba jeho obsazením nějak sofistikovaně vtipné pro britské publikum, ale tuhle hypotézu se mi prokázat nepodařilo. Dějově je to stejně dementní jako Total Recall (ten z 2012), ale jelikož ještě sestrkává dohromady rekvizity nakradené z tolika jiných filmů, tak přes velmi kvalitní práci na efektech a rozhodně výborný management peněz (protože film vypadá podstatně dráž než kolik reálně stál) nemá šanci dostat se na stejnou úroveň. Na odpad je zase málo vtipný... pokud tedy opět nepovažujete za vtipné pořádání pankáčských kanibalských hostin za zvuků punkových songů a motokrosu, za současného hopkání obtloustlých Skotů v rytmu kankánu po pódiu jakéhosi divadla. Já osobně to mám jen za jedno velké WTF s naprosto nezvládnutou dramaturgií. Nejlíp to vlastně funguje do chvíle, než se objeví první Raider z Falloutu 3, protože Tyleru Batesovi se pomocí jeho industriálních pazvuků daří dělat slušnou atmosféru, a nad rámec povinných žánrových průpovídek se téměř nemluví. Jen doufám, že nový Mad Max nebude takováhle hovadina... 40%

Nejdelší, nejdynamičtější, nejepičtější, nejlépe vypadající a nejlépe natočený opening v dějinách filmu! Opening dlouhý celou hodinu čtyřicet - ano, snažím se říct, že jakkoliv těžko hledám cokoliv co bych mohl nové Planetě Opic vytknout, tak přesto, že se v ní celou dobu něco děje a někam se posouváme (přičemž víme velmi přesně jakým směrem, jenom nevíme jak daleko se to stihne), je to všechno naprosto evidentně pouhý rozjezd do toho, co se nám přislibuje ukázat až v Dawn of the Planet of the Apes... kde s námi možná trochu vydrbou a prostě tu apokalypsu lidstva a současný vzestup civilizace opic přeskočí:) Anebo třeba bude vidět ve flashbacích lidských hrdinů... no to je všechno ještě daleko;) Každopádně nevím, odkud Wyatt přišel, ale upřímně doufám, že tam mají jemu podobných víc. O vynikajících modelech lidoopů a dalším nespravedlivě neexistujícím Oscaru pro virtuální herectví Andyho Serkise, stejně jako o dokonale funkčních pohledech a gestech Johna Lithgowa i ostatních, už bylo napsáno hodně. Já už připomenu jen přesvědčivou logiku šíření viru od "pacienta nula" nejkratší cestou tam, odkud se během pár hodin dostane do celého světa, a zakončím tenhle komentář velmi spokojenými devadesáti procenty.

Za pomoci vystříhaných scén z prvních dvou sérií, a při vědomí toho, co se seriáloví nadšenci mezitím dověděli, dává sám velký Bill Adama dohromady novou perspektivu některých klíčových událostí Cylonského úsilí o vyhlazení lidských otrokářů. Bohužel se mu to ale příliš nedaří, protože už je tak nějak dávno po všem, a víc než co jiného působí tenhle pomník Cavilovy bezbřehé nenávisti k lidem (a potažmo Final Five) jen jako pokus tvůrců BSG trochu uspokojit poměrně značně rozčarované diváky tvrzením, že se ve čtvrté sérii nezbláznili, ale měli to tak vlastně od začátku naplánované... čemuž úplně nekoresponduje třeba vyjádření Katee Sackhoff k závěru role Starbuck, takže prostě smůla, hoši, my váš perník stejně nežerem;) Ale nezajímavé to určitě není, a některé scény jsou při znalosti "budoucích" událostí skutečně hezky štiplavé. Rozhodně bych si ale pro ideové završení ságy lidsko-cylonského konfliktu představoval trošku onačejší náplň. Sice bych rád dal trochu víc, ale zůstanu na 60%.

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80%

Total Recall z roku 2012 je takřka unikátní double: vizuálně dokonalý - dokonalý shit. Vykrádající tuhle to a tu zase tohle, a občas laškovně pomrkávající na fanoušky původního Total Recallu (což jsem), kteří by ale panu Wisemanovi nejradši dali pěstí (což chci) - a co je nejdůležitější, nad jejíž nelogickou demencí se můžete začít nevěřícně smát už asi v osmé sekundě filmu a vydržíte s tím až do konce:) Svým způsobem je dobré, že manželka pána režiséra je stále sexy a její terminátorská hrdinka dává téměř nepřerušované naháněčce správné grády - ale tomuhle bezkrevnému debiláriu zatraceně chybí charismatický antihrdina jako byl Michael Ironside. BTW pochopil někdo, proč tam (v té delší verzi) vůbec byl Ethan Hawke??? Není důvod rozebírat koncepční dějové nelogičnosti nebo jednotlivé "zádrhele" - to ostatně výborně zvládl František Fuka - tenhle film je prostě i přes architektonickou nápaditost, naplno využitou pro účely 3D, trestuhodným zmrháním potenciálu, a to i když nebudeme porovnávat podvratný (ve své době taktéž řemeslně dokonalý) krvavý originál s touhle nafintěnou srágorou. Tvůrci mají opravdu velkou kliku, že si dali po řemeslné stránce tak záležet - jinak by to totiž nebyla ani ta šedesátka. Takže abych to na závěr trošku odlehčil - Len Wiseman, vieš zarobiť peniaze, a máš takú peknú bábiku - a za to ťa uznávam, a za to ťa rešpektujem; ale toto si zabil:) Myšleno česky "zabil", ne Rytmus-Marešovsky "zabil" = "cool". Vysvětlivka doplněna s ohledem na pravděpodobnou cílovou skupinu tohoto filmu...

Trvám na tom, že kdo to nezažil, těžko pochopí. Hned na začátku rozdané karty nelehkého rozhodování a/nebo boje s osudem a slabostmi nás samých nebo těch, které máme za své nejbližší, bohužel svojí vysokou hodnotou nemohou přebít zbytečnost některých částí nebo celých dějových linek (třeba taková ukrajinská rodina je ve filmu jen z jednoho jediného důvodu, který by šel řešit i bez nich, a tempu filmu by to jednoznačně prospělo), nesrozumitelnou výrazovou podivnost v podstatě celého dění kolem Zuzany Kronerové, a hlavně a především rádobymagické násilné uzavírání kruhu skrze Magickou Hlubinu a zpěv velryb. A je to veliká převeliká škoda, protože abyste se mohli nelidsky kochat niternou bolestí Zuzany Bydžovské nebo zoufalým úsilím a bezmocí skutečných manželů Čapkových (v reálu rodičů malé Aničky), musíte strpět i ten podivný za každou cenu umělecký (nebo jak to jinak říct) zbytek. A to je přece jenom dost nevýhodný kšeft. "Elis Nelis" to prostě tentokrát nevychytala - ale kvůli Českým Lvem oceněnému výkonu Zuzany Bydžovské a příběhu obou Čapkových jsem rád, že tenhle film existuje. Bohužel mu jako celku nemůžu dát víc než 60%; do červeného totiž nepatří.