major.warren

Borat je černá Cohenovská komedie s tvrdým humorem. Ale s nápady a výtečným Boratem. Sacha Baron Cohen umí jednu věc nadevše skvěle - bavit diváky a přitom je deptat:-). Jeho pořad Da Ali G Show dal vzniknout výtečným postavám tohoto světa, a to především Boratu Sagdijevovi. A pak se jednoho dne tvůrci rozhodli, že z tomu jednomu Kazachovi udělají film. Cohen se do Borata převtělil naprosto luxusně. To on je ten kult, ta legenda, která tenhle film táhne. Hned za ním je sám Sacha Baron Cohen, který je na Oscara. Jeho monology s diváky jsou úchvatné. Postavě Borata dodal perfektní vzhled a design, a celý snímek si o-šéfoval. Borat je jednou z těch komedií, které mají předurčeno být kultovními. Nemusí se každému líbit, ale jsou kultem. Jestli tenhle film něco přináší, tak je to dosavadní změna točení komedií, a navíc crazy komedií. Borat si totiž udržuje Cohenovsky luxusní humor a podobný styl točení jako to dělá Wes Anderson. Celé to story je nesmírně originální a forma točení je jedinečná. Takhle má vypadat pořádná komedie, která nejede na klišé ani na slzičky. Borat, ale rozhodně není oddychový film. Nápady jako "židobraní," rvačka mezi Boratem a Azamatem, či únos Pamely Anderson diváka nešetří. Jestli Borata něco vede, je to Baron Cohen a scénář, který má skvělý vyprávěcí rámec, geniální dialogy a monology, a perfektní scény. Herecky se nedá moc o nikom dalším mluvit, avšak Ken Davitian je jako Boratův společník Azamat výborný. Pamela Anderson, jako jediná informovaná o natáčení, je tam ale jen na okrasu. Co je udivující? Režie Larryho Charlese. Styl jakým film natočil je další úkaz originality a režijní dovednosti. Natočil tichý film, o kterém nikdo nevěděl, a který si dělá srandu ze všech kolem:-). Vizuálně Borat ujde, hudba je na Oscara, a kostýmy jsou luxusní. Nevyhovuje mu nestabilita děje. Je pravda, že je to prostě šílená cesta Kazacha po Americe, ale šlo z toho vyvodit možná ještě víc, což však není chyba Cohena, ale spíš režiséra. Když se podíváme na stopáž, jsme na krásném čísle. Boratovi po své vlastní umělecké stránce nic nechybí. Po divácké taky ne. Po stránce klasického umění se dá o plusech a mínusech jen tiše spekulovat. Film může být pro jednoho tím nejlepším, co kdy viděl, a pro druhého totální blbostí. Pravdou ale je, že Borat: Nakoukání do americké kultury na obědnávku slavnoj kazašskoj národu, je skvělá kultovní komedie, spíše pro náročnější diváky, která si drží hodně vysokou úroveň a prostě a jednoduše svým černým humorem baví, i když nemusí být příjemná všem. 75% a krásné čtyři hvězdičky. Nejlepší scéna je rvačka v hotelu, autoškola, únos Pamely a úvod. No prostě "Paráááta."

No, prostě skvělé! Ramsay, Bastianich a Elliot jsou skvělí a ty děti taky. Koukám na každou sérii a není, co vytknout. To co umí tyhle děti, by se měla většina kuchařů na světě učit. Vynikající a kouknu se mnohem radši, než na českou verzi, která však v letošním podání s Forejtem, Kašpárkem a Punčochářem má konečně něco opravdu do sebe:-).

Čokoláda je velikonoční příběh o pokušení. A je sladký. Lasse Hallström je pro mě symbolem krásné filmařiny. Dokázal mi to už minimalistickým a výtečným Gilbertem Grapem, a v Čokoládě snad ještě více sílí jeho láska pro film. Co se k jeho filmu dá dodat? Snad jen to, že Jan Svěrák udělal velkou chybu, že režii odmítl:-). Knihu Joanne Harrisové jsem nečetl, ale když se člověk ponoří hluboko do scénáře, zjistí, že bez tak originálního a půvabného příběhu by to prostě nešlo. Čokoláda není jen filmem o čokoládě a lásce, jak se může na první pohled tvářit. Má v sobě něco mnohem většího, a v čase Velikonoc se to na obrazovku opravdu hodí. Když úchvatná Juliette Binoche dorazí do malé francouzské vesničky i se svým čokoládovým královstvím, všichni kolem začínají větřit ve vzduchu, že to otočí jejich životy. A to je téma na film!!! Čokoláda, brána jako pokušení, slast a svoboda v jednom - ve věčném souboji se zavedenými normami a církví, které nás nenechají pořádně žít. A Vianne v podání oscarové Binoche obyvatelům vesnice svým "darem" život vrací. Jestli se dá něco nazvat poetickým příběhem, s nadčasovým poselstvím, a nápadem, pak je to Čokoláda, která zde mimo jiné hraje roli vůbec největší. Hallström režijně vévodí. Točí s lehkostí a pomalu si k tomu Vianině krámku hledá cestu, stejně jako obyvatelé vesnice. Robert Nelson Jacobs nám to trochu zpestří a zamotá úžasnými nápady a myšlenkami z původní předlohy. Scénář sám o sobě je naprosto skvělý. Žádné zbytečnosti, dobré dialogy, přesně odhadnutý styl, půvab - tak nějak by měla vypadat adaptace, pojem, který je ve filmovém světě pořád jeden velký otazník. Jacobs divákovi svým psaním nedá možnost hledat nedostatky, což je krásné. A Hallström, to naše dítě z Bullerbynu, ten ví, jak diváka dostat. Když mu přijde, že se zrovna nic neděje, nebo, že by to tu a tam mohlo být nudné, ukáže nám záběry na výrobu čokolády, a diváka si přirozeně podrobí. Atmosféra snímku je nezapomenutelná. Úvodní vyprávění je jako z pohádky. Kostýmy (především slavné červené pláště) jsou překrásné. Výprava je nenápadná a komorní, stejně jako celý příběh. Hudba Rachel Portmanové je naprosto geniální. Hravá, chvílemi tajemná jako čokoláda samotná, vtipná, a ve scéně s požárem i pěkně tvrdá, a buduje úžasné emotivní vyznění. A celé to spojuje nenápadná, avšak všechno-vidoucí kamera. Krom skvělé Binoche se nám tu sešlo další výborné obsazení. Alfred Molina je coby ukázkový padouch hrabě, jenž se spolu s knězem snaží uchopit řád a křesťanské tradice města pevně do rukou, skvělý, avšak ve finále baví jak nikdy víc. Peter Stormare coby vrah z Farga, je prostě ten správný hajzlík a blbec vjednom, Lena Olin zase ta správná duše vesnice, a Judi Dench, tak ta je opravdu znovu na Oscara, protože té staré stařence vtiskla život. Plus pár skvělých tvářiček jako Carrie-Anne Moss, Victoire Thivisol, coby dobrosrdečná Viannina dcera Anouk, a pak samozřejmě věčný záletník a samotář Johnny Depp, který to celé uzavře do romantického kruhu. Depp s Binoche jsou vynikající pár a Johnny se tady opravdu trefil do černého. Samotářský cestovatel s kytarou, to je jeho. Dojem mi možná trochu kazil jeho dabing, ale jinak ani "ň". Co se dá snímku vytknout? V některých okamžicích je až moc sentimentální, ale to je jedno z Hallströmových znamení, a v druhé půli jsou sem tam nějaké vleklejší fráze. První půle je výtečná, druhá je skvělá. Hodnocení pendluje mezi pětasedmdesáti a pětaosmdesáti procenty. Ale proč hledat chyby v tak příjemném, kouzelném, a magickém snímku? Čokoláda stojí na úžasném příběhu. Vypravěčský kruh Jacobs uzavře až v samotném konci a my se teprve tam dozvídáme, kdo nám ho vyprávěl:-). Opravdu se tu dá mluvit o moderní pohádce. Jestli nemá na Velikonoce běžet takový snímek, který s nimi souvisí a zároveň mluví o církvi a svobodě, tak který? Lasse Halström je prostě skvělý režisér, a hlavně má jednu hodně důležitou přednost - snaží se o dobré konce, který Čokoláda zcela zajisté má:-). U mě 80% a čtyři hvězdičky. Film má hodně silných i vtipných scén. Vybrat tu nejlepší snad ani nejde. Ale buď nějaká s čokoládou na plátně, nebo ta finální, která má v sobě něco nepopsatelného, protože lidi jako je Vianne, její dcera a matka často potřebujeme i ve vlastním městě.

Kajínek je dobrý film. Jen ho zrazuje vyprávěcí struktura a jména. Natočit film o Jiřím Kajínkovi by svým příběhem a obsahem vydalo na Bondovku. Petr Jákl se ujal nelehkého úkolu a nedá se říci, že by se zhostil vyloženě špatně, ale i tak je forma, kterou pro přetočení Kajínkova příběhu zvolil, prostě příliš umělá. Jákl a autoři scénáře udělali v tomto ryze "českém" příběhu několik velkých chyb. Za prvé: Pozměnili většinu jmen, ale hlavní jméno Kajínek nechali. To prostě nefunguje. Za druhé: Postava advokátky Pokorové je ve filmu rozhodně hlavní tahačkou, ovšem vyumělkovanost, toho, že má s případem Kajínek v osobní minulosti hodně co společného, je sama o sobě sentimentální hloupost. Za třetí: Filmu nepomáhá ani jeho režijní styl s neustálými prostřihy, zbytečnými záběry, častou povrchností. Ale jedna věc ho na výsost drží, a tou je jeho akčnost a Konstantin Lavroněnko, který hraje opravdu špičkově a Jan Šťastný ho nadaboval skutečně skvěle. Tatiana Vilhelmová je jako vždy výborná, a ostatní herci v čele s úžasným Vladimírem Dlouhým, který tímto počinem bohužel ukončil svou hereckou kariéru, Michalem Dlouhým, který je skvělý "záporáček" a Boguslawem Lindou, který to celé uzavře do jednoho hereckého koncertu, byli také zajímaví. Herci hrají dobře, ale nemají prostor pro silnější momenty, ani emoce, když se nepřipočte finální scéna, která je natočena opravdu úžasně. Kamera a technika jsou bez debat a hudba od Noida Bárty je sama o sobě výtečná. A finální písnička, tak to je třešnička za pár procent na vrh. Nicméně mohl z toho být mnohem silnější a lepší film, ale rozhodně se nejedná o žádný extra-průšvih, protože nám toho hodně řekne, a drží se teorie, kterou zastává mnoho lidí - Ano Kajínek tam mohl být, ale nestřílel, a celkově film dosti tvrdě na chyby ve vyšetřování poukazuje. Jákl natočil dobrý film, který se snažil být hodně originální a jiný, než ostatní, což se mu trochu vymstilo, protože, kdyby natočil opravdu seriózní thriller z Kajínkova "skutečného" života, mohlo to být až na víc jak 70%. Takhle mohu dát 60%. Ovšem na film Kajínek se vždycky tak nějak rád podívám, protože jestli je v něčem opravdu jiný, tak je to fakt, že dal českému filmu zase něco nového a na druhou stranu jsem rád, že vůbec vznikl, protože si buduje pozici, kdy umí diváky oslovit, a ukázat jim Kajínka zase v jiném světve. U mě hraniční čtyři hvězdy, tedy tři a půl. Nejlepší scény jsou útěk z Mírova, který je natočen luxusně a pak celé finále.

Redford je jako kovboj skvělý. Škoda jen, že se více nevěnuje koním. Film Zaříkávač koní jsem dlouho odkládal pro jeho delší stopáž a dostal jsem se k němu až nyní. Film se napohled jeví jako krásná romantická, sice na první pohled předvídatelná podívaná, která dostane i zarytého horor-diváka. To všechno Redfordův snímek má. Ale selhává jinde. Herec Robert Redford, jako vždy úchvatný klaďas, nyní s kloboukem a v sedle, totiž přebíjí Redforda režiséra a to je na jednu stranu škoda. Původní knihu jsem nečetl, ale čekám, že půjde též o zajímavé čtení, a jelikož ji adaptovali dva zkušení "romanopisci" a adaptátoři Eric Roth a Richard LaGravenese, který ani zde neupře svou pozornost k nenápadným detailům, podobně jako v Madisonských mostech, scénář vyšel dobře. Slabší je až finální obsah. Začínáme akční sekvencí nehody, která je natočena bravurně. Pak se přesouváme do fáze, kdy se Redford objeví na druhém konci sluchátka, a diváky zavane úleva a nastane fáze těšení a skvělé podívané, ale jakmile se začnou Tom a Annie sbližovat větříme zavedené hollywoodské postupy. Scenáristé a Redford totiž z příběhu nevyždímali všechno co se dalo, a když na plátně zrovna nestojí kůň, Redford nám servíruje divácky příjemné melodrama, známé zavedené fráze jako dialogy o životě a osamění, zbytečné scény a nepřináší nic nového ani průkopnického. Ale jakmile se objeví zaříkávač a začne se svou lekcí a promluvou do duše, divák prostě pendluje v hodnocení. Samozřejmě režisérovi odpustíme záběry na Montanu, a klasické western country s kovboji, jejich ženami, starými auty a dětmi za volantem, protože to k takovému příběhu prostě patří. Robert Redford má svou roli Toma Bookera dělanou přímo na tělo, a jen co popadne klobouk a nasedne do sedla, je to prostě ten starý zarytý kovboj - nyní zde obklopen rodinou, ale mohl být ještě větší kouzelník. K jeho výkonu není co dodat a věk 62 let by mu tu kdekdo nemusel věřit. Kristin Scott Thomas není špatná, ale nezapře svou melodramatičnost a působí až moc nepřirozeně. Zato mladinká Scarlett Johansson je úchvatná a když člověk vidí její tvář v takovémto snímku, skoro až s povzdychem si uvědomí, jaká je škoda, že Scarlett hraje dnes převážně v komiksech a akčních filmech. Herecky není moc co vytknout ani k ostatním známým tvářím jako Sam Neill z Jurského parku, Chris Cooper, Dianne Wiest či Kate Bosworth. Zaříkávač koní se jeví jako umělecký film typu Vzpomínky na Afriku, ale ve skutečnosti je mnohem prostší a nenáročnější. Skoro je až udivující, že snímek vyšel na 60 milionů dolarů, a že Redford do svého skoro "oddychového" filmu dostal hvězdy první kategorie, herci počínaje, a pokračuje přes jména jako Robert Richardson, který nás svými záběry po Montaně dostává do úžasu, a Thomas Newman, který tentokrát popustil uzdu své fantazie a složil jedinečné a strhující téma Rhythm of the Horse, které koně přímo symbolizuje. Celý soundtrack je velmi příjemný, startující "známými" lehkými klavírními motivy, a pak se přesouváme do Montany, kam Newman přesouvá i svou hudbu a dá jí nový směr, a v záběrech na krajinu s kovboji hraje hudba nesourodou roli a ještě více podtrhuje příjemný zážitek. A hezká byla i taneční píseň. Plus samozřejmě technické kategorie a nádherná výprava. Zaříkávač koní je moc příjemný film na sobotní večer, který se stane, ba možná už stal filmovou klasikou, což je právem na místě, ale je škoda, že nenaplní svou uměleckou stránku, protože zrovna tento příběh by si ji zasloužil. Filmu moc nepomáhá ani jeho délka, takže kdyby byl zkrácen o půl hodinky, vyšel by na tom nejspíš lépe. I tak je však Zaříkávač koní nádherně vyprávěný příběh, který má co říct a diváka svými scénami leckdy dostane do zarytého sezení a pohladí duši. Scéna posledního osedlání je prostě neskutečná a Redford si jí také náležitě užívá. Prostě srdceryvný příběh, u kterého je na místě uronit slzy, a zároveň odcházet od promítání na výsost spokojen, a my se můžeme jen dohadovat, jak by film vypadal, kdyby měl v sobě více režijní invence, která mi tam s Redfordem za kamerou chybí. Rozhodně stojí za shlédnutí a v budoucnu třeba ještě spoustu hodnocení přebije. 75% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scéna je jednoznačně ono slavné osedlání v ohradě.

Lola běží o život ctí řemeslo a přesto je mimořádně zajímavým experimentem. Od Toma Tykwera jsem dosud nic neviděl a film byl tak jedno velké překvapení. Režisér nic nevysvětluje, tempo je svižné, Franka Potente (Lola) v hlavní roli skvělá, střih a hudba dostatečně "ujeté." Každý ze tří příběhů, respektive běhů, je skvělý, byť nejpůsobivějším zůstává ten třetí. Tykwer ovšem neexperimentuje jen s originálním stylem, jenž by se dal označit za krajně dynamický, ale i s narativními postupy jako takovými. V zásadě nedává divákům žádnou zpětnou vazbu ani pointu. Jen vypráví! Přesto ve vás Lola běží o život zanechá hlubokou stopu. Co tím však výjimečný filmař myslel? To jest záhada, která "Lolu" přidává k žánru výtečných thrillerů. Není to film zhola pro každého, a docení ho jen ten, kdo má už opravdu něco nakoukáno. Je to zvláštní, a ne každý to musí nutně přijmout. Ale umění se meze nekladou a tak i tento snímek může býti kultovní záležitostí a plně souhlasím s hodnocením zde na ČSFD. Nějaká slabší místa tam jsou, ale jako celek je to velice jednotné. Je to prostě dobrý!

Valmont je typicky formanovský. Nechybí mu půvab ani režisérův humor. Když Forman točil svou verzi románu Nebezpečné známosti, měl prostě jen smůlu na špatné načasování. Verzi Stephena Frearse jsem zatím neviděl, ale rozhodně se v budoucnu nebráním se na ni podívat. Valmont, vcelku logicky, u diváků propadl, nicméně zpětně je namístě uznat jeho umělecké kvality. Popravdě nevím, jak moc jsou Forman a scenárista Jean-Claude Carriére věrni původní předloze Choderlose de Laclose, ale abych řekl pravdu, tak je mi to jedno. Knihu jsem dosud nečetl a jsem přesvědčen, že ústřední myšlenku, tedy intrikářství a přetvářku v aristokratické společnosti, vyjadřuje Formanův film skvěle. Svým způsobem je společensky kritický, dokáže vyvolat pobouření i rozdělení a v neposlední řadě také baví, přestože se jedná v podstatě o salónní film z prostředí francouzské smetánky, kde navíc chybí jakýkoliv osobitý hrdina, kterému by divák mohl fandit. Jsou tu jen zákeřné a lstivé postavy, za nimiž pak stojí chudáci, kteří na jejich jednání doplácejí. Herce si Forman vybral jako vždy zcela skvostně a odstartoval kariéru dalším hvězdám. Colin Firth (věčný záletník Valmont) je výborný. Vyzařuje kouzlem i svůdností, za kterými se ovšem schovávají mrštné intriky a manipulace s lidmi okolo sebe. Herecky však vévodí Annette Bening (pro mě ještě lepší než v Americké kráse), jež v roli markýzy de Merteuil předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů. Právě ona je zásadní hybatelkou děje, která spojuje a náležitě ovlivňuje všechny ostatní postavy a dějové linie. Beningová dodává své postavě půvabnou fasádu, za níž (stejně jako Valmont) skrývá svou pravou tvář (výkon hodný Oscara). Dále jsou tu Meg Tilly, jež se stává jednou z největších obětí v této ďábelské hře, a také mladičká Fairuza Balk (Cecile), představující metaforu nevinné, naivistické a značně nevyzrálé duše. Pořád je tu také režie. Forman se v době 18. století cítí jako ryba ve vodě a vyhrává si se stylizací i světlem, přičemž ke každému záběru přistupuje s neskonalou jemností (podpořeno Ondříčkovou kamerou a Pištěkovými kostýmy). Trochu zrazuje délka. Zejména v poslední půlhodině divák už začíná vyhlížet konec, který stále ne a ne přijít. Vyčítat bychom Valmontovi mohli i určitou dějovou rozvláčnost. Já osobně Valmonta vnímám spíše jako černou, sociálně-kritickou, historickou komedii. Není to Formanův nejlepší film, ale v žádném případě ani nejhorší, jak spousta lidí tvrdí. Navíc stvrzuje staré rčení, že s láskou si není radno zahrávat. U mě 80% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scéna je podle mě psaní dopisu ve Valmontově lóži spolu se Cecile.

Dumbo je příjemná dětská pohádka, ale nemá Burtonův styl. Novinka Tima Burtona Dumbo se snaží vrátit legendární Disneyovský příběh do pohybu, a nejlépe v hrané verzi. Proč ne. Když máte zkušeného režiséra a dobrý scénář. A právě to Dumbo z části má. Minimálně první bod má určitě. Scénář je však katastrofa. Kruger zcela zatracuje půvab příběhu a hlavní hrdina, sloní mládě Dumbo, je tu jen na oko. Zrovna od Tima Burtona divák v takovémto případě čeká směs skvělých nápadů, ale Burton tentokrát natočil prostě jen zajímavou pohádku pro děti, hodnou součanému publiku nejen v Americe, u kterých vyhraje téměř jistě, ale pro své fanoušky, to prostě není klasická Burtonovka, a nejspíš mu to dají náležitě sežrat. Od filmového kouzelníka, kterým Tim Burton bezpochyby je, se čeká prostě nádech, který pustí až někde u kafe pár hodin po skončení promítání, což ovšem u Dumba nehrozí ani náhodou. Na konci si divák vydechne blahem, že je konec. Příběh nemá hlavu ani patu, Burton krom pár opravdu dobrých scén, jako Dumbův první velký vzlet či dialogy Dannyho DeVita, jen oprašuje stará zavedená hollywoodská klišé, která nejvíce cítíme v samotném začátku, kde stojí jednoruký Colin Farrell, jehož postava je sama o sobě mimo mísu a český dabing ji srazí na dno docela. Tento film je ukázkou toho, jak dabing nemá vypadat a za částečné zklamání může i on. Je to uspěchaná práce a úplně kazí dojem kouzelnosti a půvabu, který je u Burtona samozřejmostí. Pro děti to nic neznamená, ale vypustil bych i verzi s titulky a dabing jednoznačně předělal. Od začátku nemáme jediný bod, kterého se držet. Herecky je to zajímavé, ale výkony jsou stereotypní. Eva Green tentokrát nic moc nepředvedla, stejně jako Michael Keaton a vedou snad jen ty malé dětské tvářičky a jedno velké dítě Danny DeVito, který funguje jak má. Dumbo má být v Burtonově podání vizuálně bomba, ale co zmůže kamera bez dobrého provedení a scénáře. Efekty jako slon Dumbo samotný jsou překrásné, ale nasvícení a obraz jako takový není to pravé pro režiséra. Pro pohádku však ujdou. Stejně tak není nijak veliká ani Elfmanova melodramatická hudba. Příběh je dobrý, ale forma zpracování kterou Kruger nastolil je otřesná a mrzí mě, že si to Tim nepohlídal. Krásné jsou kostýmy a i výprava a masky se drží vysokých kvalit. Další věc, která diváka vysloveně štve je režisérova sentimentalita obrázku dokonalé rodiny a výbuch nadšení v cirkusových scénách. Pak samozřejmě leckdy otřesné dialogy, i když pro děti vkusné a nápadité:-). V samotném finále Burton popustí uzdu a nastolí rychlý bod obratu, který spíše připomíná světelnou show, než filmovou projekci. A finální záběry v Africe jsou zcela zbytečné. Burton nemůže točit každý den Eda Wooda, ale rozhodně si mohl s malým slůnětem Dumbem více pohrát, tak jako s nápaditou Slečnou Peregrinovou, či Sweeneym Toddem nebo ideálně Karlíkem:-). Je to škoda, protože od tohoto filmu jsem čekal opravdu víc. Pro Burtonfila nuda jako dveře od stodoly, pro děti a rodiny příjemná záležitost, ke které se možná v budoucnu rádi vrátí. Což není špatně. Zda myslíme i na nejmenší, nemůže Burtonův film prostě nikoho urazit, protože má vše, co má dětská velkolepá triková pohádka mít. Možná by chtěl trochu zkrátit, ale to je tak vše. S Dumbem cítím podobné zklamání jako s loňským Bumblebee, což mohl být projekt roku. Co je ale škoda největší, je fakt, že Burton umí točit filmy pro generace dětí, a zároveň je kombinovat se svým autorským uměleckým stylem, tak jak tomu bylo v případě Karlíka či jiných děl. U Dumba naprosto chybí jeho tajuplnost a půvabnost, zatímco hollywoodskou šablonou na dojáček se může pyšnit v každé druhé scéně. Nu, poplačme si s Burtonem. Dumbo je postaven na krásném a nápaditém příběhu, a moc rád bych řekl, že Burton slavnou animovanou klasiku v hrané verzi přebil, ale ne. Fakt nepřebil! 55% a tři hvězdičky. Za scénu Dumbova prvního velkého vzlétnutí přidávám pět procent na víc:-).

Půlnoc v Paříži je příjemná divácky vstřícná a půvabná retro komedie. A hlavně má nějaký nápad. Woody Allen se tentokrát na plátně vůbec neukázal, což je na jednu stranu "trochu" škoda, protože i když nejsem jeho největrnější fanda, mám rád, když si se mnou v Annie Hallová začne povídat, jestli se mi příběh líbí, nebo co bych jako jeho postava měl na jeho místě udělat. To umí jen Allen. Na druhou stranu vložil do svých herců důvěru a sám za kamerou drží pomocnou ruku a vše si řídí po svém. Půlnoc v Paříži není typické Allenovské dílo. Příběh, styl vyprávění, to všechno tam je, ale hlavně je to neskutečně detailně propracované, barevné, zábavné, půvabné, a neskutečně originální, že si člověk řekne: Allen, ten už se vystřílel. Tohle snad ani není jeho film." A přece je. Woody si za kamerou s jemností podává každý záběr, soustředí se na všechny detaily, úžasně (ostatně jako vždy) pracuje s herci a pohrává si s barvitostí příběhu a dodává mu jeho vnitřní i vnější surrealistickou stránku, na které je mimo jiné příběh postaven. Hned první záběry by se daly označit jako prohlídka Paříže očima Woodyho Allena, ale jakmile přijdou titulky a my slyšíme "hádku" mezi výtečným Owenem Wilsonem v roli scenáristy Gila a skvělou Rachel McAdamsovou, coby jeho povedenou chotinkou, diváka příběh chytne. Rozjezd Allen zbytečně neprotahuje a po čtvrt hodině nás nasměruje do druhého dějství. Nápady jsou úžasné. Z příběhu panuje poetika a fantazie, ovšem dělaná s citem a lehkým humorem. Na své cestě sny Gil potkává úžasné postavy historie umění, které ještě lépe ztvárňují současní herci. Wilson coby Gil hraje perfektně. Je skvělý komik a role mu sedne. McAdams to samé. Pak tu je Kathy Bates coby kritička Steinová, které bych dal z fleku oscarovou nominaci. Adrien Brody coby Amedeo Modigliani, Hiddleston jako F.S. Fitzgerald, a hlavně úžasná Marion Cottilard coby dívka stejného charakteru jako sám Gil. Úžasné výkony. Přesuny ze snu půlnoci do současnosti Allen skvěle mísí s humorem, jako Gilova poznámka k projevu Paula nad Piccasovým obrazem, či krásnými scénami s Léou Seydoux, která příběh oživila svým úsměvem. A zejména v nádherném finále divák nemůže dělat nic jiného, než s úsměvem na tváři sledovat Gila jak odchází po mostě s někým, kdo má pro něj pochopení:-). Půlnoc v Paříži má pár nedostatků. Občas se Woody až moc zasní, ale jinak tam není moc co vytknout. Námět je skvělý sám o sobě, a provedení také. V poslední půlhodince má snímek lehce slabší baterky, ale to všechno vyhradí úžasná Allenovská pointa ve Versailles, za kterou bych přihodil klidně pět procent na vrh. Woody Allen točit filmy prostě umí. Je jedinečný a je vidět, že ho to baví a naplňuje, a aby mu nějací "usmrkánci" strkali klacky pod nohy, kvůli nepodloženým obviněním, které si stejně slečna Farrow bůh ví proč vymyslela, mi prostě nepřijde v pořádku. Člověk, co natočí takový film...to je úchyl, ale sám pro sebe komický, což Woody prostě je:-). Půlnoc v Paříži je asi jeho nejlepší poslední film. Nejde jen o retro romantickou komedii, kterou doprovází nádherná výprava a kostýmy či krásná kamera a nostalgický výběr hudby, ale je to snímek o snech, které má každý z nás. A je ukázkou toho, že půlnoční Paříž vám ten sen dokáže splnit. 75% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scéna je finální. Krásný a milý film. Oscar za původní scénář je tu právoplatně.

Zelená kniha je řemeslně i divácky vstřícná. Na Řidiče slečny Daisy však nedosáhne. Vítěz Oscarů režiséra Petera Farrellyho není vůbec špatný film. Nepřináší nám však nic nového. Abych řekl pravdu, pociťuji dosti silné zklamání. Od filmu, který je vystavěn dle současné hollywoodské šablony, a zároveň je vítězem Oscarů, a tudíž i "nejlepším filmem roku," jsem čekal víc. Příběh není špatný, ani forma vyprávění. Problémem je zvolený klíč; tedy road movie v podobě pohádky o hodném černochovi a zlém bělochovi, kterého černoch společné cestě změní. Film bohužel neví zda chce být hořkou komedií nebo společenským dramatem. Chybí mu filmařská iniciativa, kterou by "nejlepší film roku" měl mít. Některé scény jsou zcela zbytečné a hlavně zdlouhavé. Třeba scéna ve sprše je zcela mimo mísu. Místo toho bych námět (podle skutečných událostí) více rozpracoval a soustředil se na hudební turné a vztah dvou hrdinů. Výtečný Viggo Mortensen je hlavním tahačem a lehce skeptický Mahershala Ali zase příjemným zpestřením, byť není nijak zvlášť výrazný. Nápady ani humor Farrellyho film nepostrádá. Ba naopak - jako komedie by vítěz Oscarů fungoval báječně, bohužel když se přesune k dramatičtější stránce, buď se nedokáže vyjádřit nebo je až příliš umělý. Zrovna tady bych čekal buďto mnohem ostřejší protirasistickou jízdu, tím pádem i větší drama, nebo naopak mnohem lehčí, prostší a hravější formu, kterou kdysi zvolil Řidič slečny Daisy, jenž hodil celé téma rasismu uctivě za hlavu. Film nutně nenudí, ale je dost natahovaný. Chtělo by to zkrátit o pár minutek. Cítím se trochu podobně jako loni po projekci oscarového favorita Dej mi své jméno, od kterého jsem hodně čekal, ale očekávání se mi nenaplnila. Možná za to ale může i fakt, že Zelená kniha vyhrála Oscary, navíc za téma, nikoliv za filmařskou úroveň. Kdyby cenu získal jen Ali, respektive Mortensen, jenž by si ji přeci jen zasloužil značněji, možná by to i mou kritiku pozvedlo výše, protože bych se na film koukal zase trochu jinak. Na Zelenou knihu jsem se ale moc těšil a jsem rád, že jsem ji viděl. Zelená kniha je dobrý film, avšak v porovnání s Romou nebo Bohemian Rhapsody nemá šanci. Tři Oscary za nejlepší původní scénář, vedlejšího herce a film. 70% a čtyři hvězdičky.