Blueeyes

Strhující herecké výkony obou hlavních představitelů. Vlastina altruistická povaha bere za srdce a netečnost jejího muže v Bolkově podání vlastně také. Je to tak trochu příběh o tom, jak to nejlepší v nás může nakonec nejlépe probudit blízkost konce. Ale možná jsem čekala trochu víc. Vidím to na tři a půl hvězdiček, sumárum na čtyři. Z již tradičního patriotismu.

Tak, v zásadě to jde. Spíš ale jde o to, že mi docela nesedl Nemo, a tím pádem mi nesedí ani Dory. Sklerotická rybka a jeji hledání kořenů mě nějak nechává chladnou. Možná je to tím, že nemají chlupy... já jsem asi spíš přes savce. Potřebuju tam tu srst mít, abych si vytvořila patřičný vztah. Líbila se mi chobotnice a její titulkových patnáct minut slávy. Taky úplný konec navazující na hrdiny Hledá se Nemo. A pár skečů v průběhu. Ale vzato kolem a kolem, je to spíš průměr. Neurazí, nenadchne.

The Fall, excelentní krimi s bezkonkurenčním pachatelem a skvělou vyšetřovatelkou. Ona to možná ani není tak docela kriminálka, spíš psychologické drama z vyšetřovacích místností . Je tam totiž poměrně málo zločinu a celkem nepatrně akce. Většina zásadních věcí se odehrává ve vyšetřovacích vazbách, domácnostech zúčastněných a zejména v jejich myslích. Přesto to funguje. Jen mi The Fall dělal trochu potíže při sledování svou rozvláčností v ději a dlooooooooooouhých předlouhých významných pohledech a nekonečných výsleších. Sledováno s 1.25 -1.5 zrychlení ve VLC a přesto jsem netrpělivě poposedávala, lakovala si nehty a zastřihovala konečky vlasů. Sama se vlastně divím těm 4 hvězdám, které dávám. Nejspíš za úsporné, ale o to víc autentické Gillianino herectví, za to, jaká je to pořád sakra kost. Že Specter byl záporák každým coulem a naprosto dokonale mě přesvědčil, že je to vrahoun jak se patří. Za nádherný britský akcent a za poslední díl. Ach kéž by ty předchozí byly takové jako ten poslední, pak by to byl plnokrevný plný počet.

No pane jo, to je jízda. Tomu já říkám pořádná smršť. Konečně se nám ti zombíci trochu zrychlili. Oni mě jinak docela nudí s tou svou pomalostí a nemotorností. Ale tihle, ti jedou jako namydlenej blesk. Co na tom, jak tuhý kořínek tady Brad má, nedá si říct a nedá, furt ne a ne umřít. Čert vem, že jsem příliš nepostřehla, co má být na jeho postavě natolik expertního, aby zachránil svět. Své dovednosti odborníka umě skrývá, ale to taky nevadí. I tak je to kabrňák. A tomu já fandím.

Sněhurka a LOVEc, to jsem si prostě musela dát. Málokterý film s Chrisem Hemsworthem si nechám ujít, a když je tu obsazen i Sam Claffin, o to větší je to lákadlo. Přestanu se raději rozplývat nad tím, jak zásadní role hrají oba zmínění v mých tajných snech a zpět k filmu. Čili, za mě nějak úplně moc ne. Je to taková jakási splácanina rádoby temných artiklů zcela zjevně inspirovaná nejrůznějšími jinými kulty. Tonutí koně v bažinách nápadně připomíná Nekonečný příběh, všeliké potvory a havěť v lese zase kdeco a kdekoho z Pána prstenů a takové ty lesní siluety opláštěné, to jsou celí Mozkomorové. Zrcadlo stékající po schodech a měnící se do podoby tajemné postavy zase nezapře inspiraci legendárním Terminátorem. Ale to uznávám, bylo alespoň cool. Skvělé je obsazení Charlize Theron do zlé královny, jde jí to báječně. A to dokonce tak, že jsem scénáristům odpustila i tu podivnou vztahově-skoroincestní linku s jejím bratrem. Dalo by se na to možná koukat, kdyby nenosil ten příšerný účes krále Kazisvěta v blond verzi. Ale zásadní pro mě je, že navzdory tomu, jak akční film to ve své podstatě je,.... chvílemi jsem se nudila a ztrácela pozornost. Jak je to možné? Netuším, zkrátka Sněhurka a lovec ve mě nic moc nezanechali. Za pár dnů si nejspíš nevzpomenu, o čem to vlastně bylo.

Je to roztomilý. Nabízí se otázka, zda je roztomilost ausgerechnet tím, co chceme u filmu o příšeře. Já asi ne. Ale tak zase, je tu hodně Skotska, hodně vody, spousta hledání, nějaká ta láska .... jen té Lochnessky je málo.

Rozhodně zajímavé téma, působivý vizuál, dokonalý Byrne a naprosto skvělá druhá půlka filmu. Ale jak já tyhle filmy špatně snáším. ... Metro scéna mi nešla z hlavy pěkně dlouho. A pak taky to vymítání, změny hlasu a aramejština či co hebrejština, to mě nahání husí kůži. Jakmile někdo mluví svahilsky, nebo tak něco, třeba i jen pozpátku, nechávám v noci svítit všechna světla, ne tedy že by to moc pomáhalo: )

Já a Tři bratři máme opravdu komplikovaný, zapeklitý, složitý vztah, jako na horské dráze. Když jsem je viděla prvně, kroutila jsem se samou trapností nad takovým výtvorem, vrtěla nechápavě hlavou a pohoršeně mlaskala. Vzhledem k tomu, že mám malé děti, tedy tu pravou cílovou skupinu, běží u nás Tři bratři docela často a tak nějak jsem je už vzala na milost. Nebo jsem si zvykla? Otrnula? Otupěla! Scénář je jalovost všech jalovostí, herecké výkony, tak ty tu podány nejsou, o tom raději nemluvit (jediný kdo stojí za řeč je O. Kaiser) a ta snaha nacpat velká jména do každého jednoho záběru mě přivádí k šílenství. Ale.... lokace jsou krásné, ačkoli mé jihočeské srdce trne nad zámkem Hluboká vysoko na Řípu, ale budiž, chápu, že má být vidět zdaleka. Takže lokace super, skanzen super, zasněžené hory a doly taky. Loutkový vlk mi nápadně připomíná lišku z Tuzexu, kterou jsem s velkou slávou dostala jako osmiletá. V noci jí fosforeskovaly oči a já se jí děsila tak, že jsem sebrala zbytky odvahy, zavřela jí do skříně a klíč od ní, zamkla do další skříně aby fakt nemohla ven. Tedy vlk je brrr, ale to je můj osobní problém :-). Písničky jsou kolovrátkové, ale líbivé a mají moc hezké momenty a dynamiku. Moc se mi líbí třeba to, jak se Pepa blíží k pradlenám a ty svršky co perou, pleskají o kameny do rytmu. Pěknej nápad. A dvanáct měsíců je faaaaajn. Takže sumasumárum Tři bratři - tři hvězdy.

Sledovala jsem Identitu s obavami, protože jsem díky knížce, kterou jsem nedávno četla (Noc s Audrey Hebpurn), znala předem pointu. Ou jé, tedy, myslela jsem si, že ji znám, ale ne tak docela. Líbilo se mi celé to mystérium kolem motelu, jednotlivé postavy a jejich různorodost. Bavil mě John Cusack, však tak to je pokaždé. Ta věc k klíči k další oběti byla klišé jako vystřižené, ale sedlo to. A pointa, ta úplně závěrečná, ta kterou jsem neznala... Mě zkrátka dostala. Hodně odvážné! A působivé.

No tak tedy, co teď s tím? Zase se ošívám a nevím co říct. Ale dobře, nakonec je milé, že příběh začíná od nuly, nevadí mi ani ženská sestava, naopak. Ta jejich zbrojařka byla skvělá, s ní bych šla ráda na kafe :-). Docela mě i bavilo hloupacaté chování recepčního Kevina. Trikové sekvence měly všechno na svém místě. Tak v čem je problém... Ono je to takové, no, zbytečné a nanicovaté. Dejme tomu jako zábava na deštivé odpoledne, když se člověku nechce přemýšlet a nemá nic jiného ke koukání, pak ano.