Pepinec

Šmankote, tady to zas vypadá, jako když malí kluci šermujou na písečku lopatičkama, aby jim nikdo nerozšlapal bábovičku. Snad mně dovolíte si v klídku vyvěsit čtyři praporky, pak klidně pokračujte v máchání. Je mi fuk, kdo filmy točí a už vůbec mě nezajímají předsudky vás všech. To bych si moc zábavy v životě neužil... 104 minut jsem čučel na stupňující se napětí a teď si zase o něco víc vážím pořádků ve vesnici naší. Chce to otevřenou mysl a nezkalený pohled, pak je možné cokoli. Třeba si i užít tenhle film.

To jsem byl zas jednou na zájezdu, kde nás jako ovečky nahnali do kostela a tamní náčelník (Bůh ví jaké) sekty nás uvítal slovy "pustím vám film, který jsem sice ještě neviděl, ale pevně věřím, že se nám všem bude líbit." No a jestli nezemřel, světí dodnes...

Ty vole, tak nejdřív jsme si museli zvyknout na desetiminutovou sekeru, pak na dvanáct sponzorů následujícího úžasňáckýho pořadu, teď na mě nějakej uslintanej budhistickej hňup co dvacet minut šišlá "uš to sašíná", abych se jako milostivě šel vychčit, usekávaj nám titulky, do klíčovejch scén jsou schopni narvat klidně dvě rotující upoutávky na zlevněný spodní prádlo, no a předevčírem mi málem jeblo definitivně, protože to se vedle Ethana Hunta najednou objevilo plešatý Soukupovic superstárovský hovado s paličkama v ruce a začalo do Mission Impossible bubnovat... Tak já teda nevim. Vypadalo to na docela fajnovou planetu, ale ňák se nám to tu sere...

Zajímalo by mě, co je tak špatného na tom, když děcka bydlí u rodičů i v tomhle věku? Proč se netočí břichorvoucí komedie o puberťácích s čerstvě zaschlou maturitou, co zdrhaj z domu, aby byli cool a chudáci rodiče za ně půl roku na to platí dluhy, protože si mistři nevydělaj ani na nájem? Dneska se spěchá do práce, do chomoutu, do porodnice, pro půjčky, z baráku co nejdál od rodičů, a všichni přitom máme pocit, že je to naprosto normální. Bohužel, naprosto normální jsou taky průměrné jednohouby typu Maminčina mazánka, u kterého se sice párkrát pobavíte, ale pod kterým si zároveň klidně můžete udělat poznámku, že vidět ho někdy v budoucnu znova by byla ztrátou času, tolik potřebného k nějakému tomu spěchání.

Konečně si někdo všimnul, že tenhle šereda natočil i něco jiného, než těch šest filmů, co se v telce točí dokolečka jako základní sestava volejbalistek. Ho! rozhodně není špatným kouskem, ono taky kolik nepovedených filmů Frantíci v sedmdesátkách vyprdnuli, že? Jen zkrátka Jeanovi nebaštím charakter náčelníka kriminálního podsvětí. I když kdo ví, jestli to náhodou není důsledek toho ustavičného volejbalového kolovrátku...? P.S. Ztratil jsem poslední iluze o náboženství, protože považte sami, jistý pan_buh to všechno komentuje slovy "co je velký plus - je tam málo negrů."

Kdyby snad někdo chtěl vidět Operaci vzteklý pes, ať se přijede o víkendu podívat na nekonečný souboj mě a čoklí smečky z naší ulice. Koho ale zajímá Útok na Železné pobřeží, je správně tady. Dobré válečné drama bodující hlavně atmosférou a psychologií hlavních postav. Já vím, že v roce 68 toho asi nešlo udělat víc než na konci odpálit pár rachejtlí, přece jen ale - válečný film není válečný jenom proto, že se v něm parta klučíků v uniformě vozí na jachtě. Klika rozumné metráže, jinak bych si šel připravovat broky na příští ráno...

Po včerejšku je mně jasné, kde bral Dalibor Janda inspiraci při skládání Kaskadéra. Ono ale nejde jen o to, že si tu dvaačtyřicetiletý Belmondo skáče po střechách jako kamzík ve vysoké trávě nebo že přišel na způsob, jak pohodlně jezdit v přecpaném metru. Jde o atmosféru francouzského filmového rukopisu, o půvab Paříže a o vznášející se strach nad městem, který by měli všichni grázlové světa cítit v každé dědině. Jenže to bychom tu nejdřív museli mít víc komisařů Tellierů...

Můžete být všichni v klidu a číst; budu jeden z mála, co tu na zadku nemá namontovaný spoiler. Podívejte, že na význam slova ´hra´ zapomínají soutěžící v zápalu boje o přežití bych ještě jakžtakž pochopil. Aspoň měly kmenové rady říz jako nikdy předtím. Ale že ani spousta lidí tady, co na to všechno jen čumí doma z gauče, nedokáže přenést přes srdce herní lži a intriky, které se jich notabene osobně vůbec netýkají...to je k smíchu i k pláči zároveň. Každá hra má vzbuzovat emoce a vášně, z tohohle pohledu je All Stars řada povedená, jako možná žádná jiná. Kvůli spoustě momentům se stala legendární, stejně jako se pro mě stanou legendární plky některých zdejších expertů na morálku.

Pavlíku, díky! Půlka hvězdiček je tvejch, protože jsi mi vystavil skvělou pozvánku k ještě skvělejší podívaný. Chápu zdejší intelektuály lačnící po artovým umění, co se s korálkama v hubě šťouraj ve filmu s hustotou šesti krásnejch koček v bikinách na metru čtverečním. Je mně jasný, že byste na podobným kempu nikdy nechtěli bejt,.. To já si jdu hned vyplnit přihlášku a počítám, že jedeš se mnou, Pavle!? Sám to asi všechno nedám...

Spousta kohoutů na smetišti a takhle to dopadlo. Doufám, že si aspoň Kirk Douglas všechny ty nekonečné pasáže shromažďování, přesunů a proslovů užil, protože běžného diváka to tak po dvou hodinách opakujícího se kolovrátku přestane bavit. Jo, byly tam scény, při kterých mě šlo odlepit od televize ztěžka jako dálniční známku z předního skla, ale pak tam taky bylo ne zrovna málo míst, kdy jsem připomínal apatickou přísavku s prošlým záručákem.