Pepinec

Zapomeňte na klasiku. Mezi Bytostí a zbytkem duchařských hororů je stejný rozdíl, jako mezi koupačkou na písčité pláži a v moři pod útesem. Zatímco na pláži si můžete se zmrzkou v ruce vychutnat pozvolné osvěžení "po bambulu" a kdykoli se vrátit ke kočce v bikinách ležící pod slunečníkem, z útesu vás semelou divoké vlny a návratu není. První setkání s Bytostí je jako rána trubkou po palici, každá scéna, která má být napínavá, napínavá vážně je a Barbara Hershey má nejkrásnější prsa osmdesátých let. Opravdu velký překvápko.

Není nad to mít svoji fanynku numero uno a smět u ní strávit příjemnou dovolenou. Ono když se řekne horor, spousta lidí by ráda viděla zmalované bubáky, peřeje krve a mrtvoly, kam oko dohlédne. Pro mě je nejděsivější takový film, kterému se podaří vtáhnout mě do svojí atmosféry natolik, abych cítil, jaký horor si musela prožít hlavní postava. A tady jsem toho cítil tolik, že zavařená lampa mojí promítačky hrála až třetí housle.

Jestli čirou náhodou nejsem nesmrtelnej, tak ať mě tedy taky jednou umlčí smrt v horách. Zalehnul bych s krosnou na zádech pod úbočí skal a měl svatej klid od smradlavejch svíček na hřbitovech. Začátek sice vážně vypadá spíš jako rakouská telenovela, Philippův táta jakoby z oka vypadl Schnitzel manovi. Patrick to ovšem po půlhodinovém intru uvedl na pravou míru, a pak už to všechno lícovalo. Nenápadný film o nenápadných lidech s nápadně poutavými osudy.

Hitchcock sebral porno průmyslu jeden z nejlepších filmových názvů. A mně pomaličku bere naději, že od něj ještě někdy uvidím něco, co se vyrovná Severozápadní lince. Samozřejmě, že hodina efektů a hodina psychologie bravurní, ale kam se zatoulala aspoň jedna pětiminutovka napětí?

Konečně mi taky někdo řekl něco jiného, než že Titanic vrazil do sněhové koule a utopilo se tolik lidí proto, protože bylo málo člunů. Jen by mě zajímalo, jak to Prima Zoom dělá, že je s tímhle dokumentem hotová za padesát minut, když podle zdejších nepochybně správných údajů trvá skoro o půl hodinu déle?

No to mně podržte hrnek s čajem, abych se mohl pořádně zaradovat - já budu mít na věhlasné ČéSéFéDé někde komentář jako první! A to jsem ani nemusel hned v první reklamě utíkat k počítači, hodit sem odpad a napsat "sračka", jak je místním zvykem. Euréka, obtiskněte mi šlápotu na chodník slávy! No jo, ale co ten film... Docela zdařilá snaha o navození atmosféry kriminální gangsterky s erotickým dusnem, k čemuž pomáhá hlavně muzika a hustý cigaretový dým. Chce se mi napsat, že na kanadské zvyklosti televizních plácanin je tohle majstrštyk, ale asi si to nakonec rozmyslím, protože přece jen; finále vyšetřování bylo promyšlené asi jako rozhodnutí té popletené paní, co nedávno držela hladovku za Klause.

V prvý řadě bych rád uvedl věci na pravou míru, protože samozřejmě já jsem ten jedinej a pravej dokonalej chlap, božskej k tomu. Je mi líto Hilary, že na to ještě nepřišla, protože jinak by si nemusela vymejšlet falešnýho bambulu, kterej se její zoufale sex postrádající maminu snaží sbalit tak originálně a nápaditě, že by to sice možná zabralo na puberťácky vyšilující deváťačku, ale na Heather, která ve sportovním flirtování s muži znamená totéž, co vrstevník Jágr v NHL...? Asi nikdy nebudu správnej Američan. První poločas, ve kterym se hraje spíš na fórky a parodie, je ke koukání. Bohužel na druhou půlku naběhne naprosto marnej okresní přebor a chybí snad už jen Pepík Hnátků, kterej by po nekončícím nastavení plným toho nejprovařenějšího klišé a kýče prochlastaným hlasem zahlásil "ty vole, dem to zalejt."

Po první čtvrthodině jsem měl sto chutí film i s přehrávačem vyhodit do mrazu na balkon a jít se nudit třeba do vany, už jsem byl jednou nohou v pantofli, ale nakonec to dopadlo tak, že se hygiena o den odložila. Přišlo mi tak nějak hloupý jít se nechat hýčkat horkou vodou a navoněnými pěnovými bublinami po syrovém příběhu o utrpení dvou hošanů, kteří udělali špatně jen jednu věc - špatně se narodili. Jestli bych někým vážně nikdy nechtěl být, tak teplým obrýleným židem v nacistickém Německu.

Aneb když i z problémů dvou lidí může čišet pohoda a uvolněnost. Jen bych rád dodal, že zapomenout se dá na spoustu věcí, ale Paříž mezi ně ani náhodou nepatří.

No ale rychle všichni Hostitele zadupejte do země, aby nebylo pochyb o tom, že nemáte rádi Twilight! Hele, všimli jste si vůbec, že tohle je už další film? Já netvrdím, že jsem v kině nikdy nic lepšího neviděl, vcelku obyčejný příběh šlo tak o polovičku zkrátit a při hledání lokací bych se nebránil trošku větší nápaditosti než zaparkovat uprostřed pouště. Čeho si ale cením, tak práce Niccola, který je jedinou klikou celého Hostitele, protože ho svým talentem oblékl do pohledných šatů, cením si detailů, kterým byla věnována možná větší pozornost než celku, a cením si taky toho, že na tenhle film přišel v půl jedenácté večer aspoň jeden zbloudilý člověk. A všem upířím chytrákům posílám čtvrtou hvězdičku, aby se jí třeba zardousili.