Pepinec

Alyssa Milano by to měla dát dohromady s Jasonem Stathamem. Když si představím jejich rodinný kurýrní podnik, Česká pošta i PéPéeLko by pro mě přestaly existovat. Překvapivě snesitelná mafiánská story z ženského pohledu, který je, když nic jiného, tak minimálně sexy. Mít takovouhle mámu, byla by puberta o tolik snazší...

Tak tak. Když už je nějaká komedie vydařená sama od sebe, je zapotřebí ji alespoň zmrvit název, aby náhodou nenalákala diváky, co chodí do filmů naslepo. Rozdíl mezi francouzskou kuchyní a kuchyní zbytku světa je v tom, že na talíř servírovaný z Francie mně stačí jenom se podívat a už mám na tváři úsměv. A když pak z těch sympatických pro komedii stvořených lidí vypadnou chytré dialogy a skvěle vygradované gagy, moje huba připomíná houpačku zavěšenou na uších. P.S: Mohl bych si u madam Michéle objednat jednu výstupní kontrolu, prosím?

Chtěl jsem si přečíst nějaké rozumné, hlavu a patu dávající kritické komentáře od uživatelů, co nemají tenhle film zrovna v TOPce. Dočetl jsem spoustu fakt inteligentních glos, jako např. "bandu tvůrců by měli postřílet i s rodinama" nebo že "Carrie-Anne je nechutná, protože pochází z Kanady." To je vážně na úrovni, ČSFD u mě zase jednou zabodovala. Skoro všechny kritické hlasy tu ale spílají hereckým výkonům. Podívejte, já si jich popravdě ani moc nestihl všimnout, protože mě zaměstnávalo to, o čem si myslím, že je jádro pudla; a sice morální dilema každého diváka, které si všichni sami v sobě během té hodinky a půl musíme vyřešit. Jak a co tam kdo zahrál je mně fuk, protože tady bohužel nejde ani tak o hru, jako o prachmizerou realitu. Chápu, že filmy útočící na přemýšlení a morálku to mají v dnešní době složité, protože zrovna tyhle dvě disciplíny jsou momentálně stejně populární jako vrh koulí žen a sportovní aerobic mužů, ale ono by neškodilo si občas udělat čas a nesmotávat plátno hned po poslední stmívačce. P.S: Je vidět, že člověk zodpovědný za český překlad názvu zahlédl film leda tak v regálu videopůjčovny, protože slovo "unthinkable" tu hraje zásadní, a dost možná hlavní roli.

Uděláme takovou dohodu. Přidám čtvrtou hvězdu, až mi do pošty přijde vzkaz od nějaké místní volnomyšlenkářky, která se mnou uzavře stejnou dohodu, jaká drží nad vodou celý tenhle romantický blábol.

Do předvčerejška zněl můj plán tak, že kdybych někdy ulovil zlatou rybku (což se stane dost stěží, protože nerybařím), jedno ze třech přání by určitě a na tuty bylo, aby mi Nathalie Portman udělala striptýz a zatančila na stole. Po tomhle bijáku je mi jasné, že dalších přání bude muset padnout na bryndák, protože to bylo ještě horší než jak jsem si představoval... No a když už tu šupinatou cácoru budu držet pod krkem, do třetice všeho chlapského bych si přál, aby tu celou show fotila Julia Roberts. Ta se mi totiž nikdy (to nikdy myslím vážně) nelíbila tolik, co tady. Výborná herecká sebranka, skvělý nápad a dialogy vybroušené jako ten nejčiřejší diamant, to jsou přednosti filmu, který jsem cítil tak blízko, jakoby byl na dotek.

Připadal jsem si jako malej rozmazlenej spratek, kterej má v jedný ruce lízátko se žvejkačkou a aby mu to náhodou nebylo málo, vrazej mu do druhý pazoury čokoládu z nejdražšího regálu. Aneb Jennifer a Brooklyn jako připomínka toho, že jestli i tyhle dvě baby podle bájných pověstí stvořil Bůh, měl by mu někdo postavit sochu. Třeba když slečna Chodímsicestenistamaalebalonymámspíšnafotbal vylejzala z moře ve žluťoučkejch bikinkách, sjel mi samým úžasem zadek z křesla. To by samo o sobě nic nebylo, kdyby ovšem to moje křeslo nebylo na kolečkách, pročež můžu hrdě prohlásit, že mě Brooklyn Decker složila k zemi. Naštěstí jsem se poučil a zbytek filmu dokoukal z postele, takže promenáda v podání Jennifer měla za následek už jen to, že jsem začal stlát místo vedle sebe. Na objektivitu vám kašlu, já viděl krásu, slyšel humor a cítil pohodu, čili nemám zapotřebí dávat najevo pohoršení nad tím, že mě pobavila americká romantická komedie, se Sandlerem k tomu.

I když ve filmu několik postav opakovaně žádá, aby jim to všechno bylo vysvětleno jako malému děcku, nikdo se s takovým vysvětlením nakonec neuráčil, a tak je mi to celé k prdu, protože jsem u sebe zrovna neměl slovník průměrného finančního analytika. Co by mně mohlo alespoň trochu spravit chuť - kdyby film pokračoval tím, co teda následovalo v dalších dnech. Jenže taky smůla. Zbývají mi tak leda herci, kteřížto sice hráli moc pěkně, ale v podstatě to za ně mohla odvyprávět parta kalkulaček a výsledek by byl stejný.

Z dnešního zkoušení omlouvám černochy, Američany, černošské Američany a členy akademie. Vy ostatní ale koukejte rozumně uznat, že tohle je pěkně vyhrkaná limonáda. Příběh sice založený na nějaké té pravdě (ty nejméně pravděpodobné věci se přece jen stávají nejčastěji), ale převyprávěný tak suše, že sušené ovoce by se mohlo stydět. Všichni tady americkým srágorám vytýkáme patos, klišé nebo citové vyděračství, ale když film nic z toho nemá, jakpak by asi mohl oslovit moji duši? Buldoková po dlouhé době zase jednou hraje a hned má plešouna, no to mě podrž.... Ale okay, její výkon byl rozhodně to nejzajímavější, co mi film nabídnul.

Je mně srdečně u zadnice, jestli se Argo drží skutečnosti do detailu anebo si vymýšlí, jak Hollywood káže. Řeším jenom to, jestli pro mě Argo je nebo není dobrý film. Všichni tu opěvují závěrečnou scénu na letišti, takže si taky přihodím; připomnělo mi to nedávný návrat z Egypta, když jednomu mému mírumilovnému kamarádovi podobný sympaťák, jaký v kukani řval na Affleckovu partu, vytahal z batohu postupně tři nože a jedny nůžky. Plus pro Beníka je, že v obou případech jsem měl stejně stažený půlky. Nádavkem skláním poklonu Sašovi za famózní hudební doprovod (tady měl být další Oscar) a namísto odborníky opěvovanému Alanu Arkinovi chci přihřát polívčičku Honzovi Goodmanovi, jehož vedlejší role mě v poslední době náramně baví. Zkrátka dobrá práce, pane režisére. A tentokrát i slušná práce od dvojčete herce.

Kdo by snad tápal, proč se film jmenuje Machete, měl by vydržet aspoň do dvacáté vteřiny. Danny Trejo se promění v monstrum, které rozseká a přeřízne všechno, co mu přijde do cesty. Pozastavit bych se chtěl u toho řezání, protože tolik rajcovních slečinek v posteli nepotkal ani poslední James Bond. Vím, že závist je zlá a nepěkná věc, takže si hned musím slíbit, že dneska taky nebudu usínat sám. Jen nevím, jestli to ke mně Jessica do večera stihne... Nicméně, proč má vlastně tahle hovadina skoro 70%? Protože divák jasně pozná, jak "vážně" se Mačeta doopravdy bere. To je totiž zásadní rozdíl mezi ní a záplavou podobně laděných filmů, u kterých aby ten ironický nadhled jeden hledal s lupou a pinzetou. Tady na mě nadhled doslova cákal, a proto mně nedělá zatěžko chrstnout sem čtyři šrámy barvy krve.