Pepinec

Pokud chtěl americký B-team tvůrců katastrofických filmů vystoupit ze stínu slavnějších kolegů a probudit v nás obavu z nebezpečí, které číhá za humny, zvolil špatnou nohu, taktiku a managera. Něco pravdy na tom bude, že bez peněz se do hospody nemá lézt. Vzdor tomu si film očividně našel svoje příznivce, kteří chválí efekty, děj, či postavy. Teď to výjimečně nemyslím nijak zle; kéž by mi také stačilo tak málo...

Film byl, je a bude navěky skvělým. To každý viděl nebo teprve uvidí. Jen mi vysvětlete, proč nebylo možné zůstat u poetického a francouzsky elegantního názvu Nábřeží zlatníků? Jak vidno, Amíci zachovali alespoň okrsek, ale tuzemáci aby neměli zase něco extra... Takhle by se mohlo zdát, že jde o nějaký remake, zatímco na Nábřeží zlatníků vznikla výtečná pocta pravým a nefalšovaným kriminálkám.

No a já bych pro změnu zůstal při zemi, i když rozumím tomu, proč je z tohoto amerického klipového masakru většina lidí hotová. Litry krve, šokující fotky, show pro otrlého diváka. To je sice super, ale co dalšího mi seriál nabízí? Krev uvidím při dalším holení a že nemám strkat pazoury pod šutry v lese už také nějaký pátek vím.

Co to tady vidím? Až příliš jedno či dvouhvězdičkových hodnocení, dokonce i nějaký ten odpad... Zajímavé, že někteří píší, jak by se raději dívali na svůj vlastní zadek než na toto, a přesto film dokoukají, aby nám to mohli napsat. Jestli se někdo dívá na filmy jen proto, pak je mi ho líto. Jinak mezery to jistě má, o tom žádná. Především v neúčasti samotného Ládina. Když už se o někom tak často a zapáleně mluví, je neslušné ho nepřizvat, ne? :-)

Jestliže jsem v předchozím komentáři k filmu Láska je láska osazenstvo sálu chválil, tady bych si pro změnu dovolil malý remix. Vadí mi lidé, kteří mají neukojitelnou potřebu při jakékoli tiché pasáži sousedovi šuškat, že tady to Bonovi ujelo, támhle se uklepl bubeník, tuhle zase byli v záběru dva kameramani, že na jejich domácím kině by rozhodně byl lepší zvuk, a k večeři že si dají brambory na loupačku. Nerozumím tomu. Před nimi hraje kapela ze světové TOP pětky, která předvádí dokonalou profesionální práci v obložení stotisícového davu, a oni ani na chvilku nedokážou vypnout a dopřát si, aby k nim došel pocit výjimečnosti okamžiku. Jistě, ´třidéčko´ přítomnost v samotném kotli nikdy nenahradí, zaplať kdokoli! Ale pokud v této technice spatřuji nějaký smysl, pak právě v takovýchto případech. V souvislosti s tím bych svůj komentář rád věnoval Jamesu Cameronovi, jehož Avatar nedosahuje v porovnání se záznamem koncertu U2 ani kolíků Bonovy kytary.

No vida, a pak že v našich končinách nejde natočit vkusná tragikomedie s myšlenkou. Se scénářem problém nemám, to spíš na kameramanův styl ´postav stativ doprostřed místnosti a nehýbej s ním´ jsem si musel chvíli zvykat, a střihačovi podle mě také nějakou dobu trvalo, než se dostal do formy. Toť ovšem jen můj osobní náhled, je docela možné, že tomu vůbec nerozumím a jen si tu hraji na chytrolína. Čemu ale rozumím zcela určitě; citlivě vybrané hudbě skvěle podtrhující smutně humornou atmosféru příběhu, a podařenému castingu, ze kterého vzešly následující, pro mě nejpodstatnější skutečnosti. 1) Mladé a neznámé tváře nepůsobí trapně, naopak - jejich část příběhu je nejpoutavější. 2) Tváře známé a komerčně profláknuté tu nepůsobí jako kýčovité ozdoby na vánočním stromku, nýbrž jako prskavky, které se po delší odmlce opět podařilo někomu rozzářit. Příjemným překvapením kromě filmu samotného bylo i to, že sál se naplnil lidmi, po kterých jsem tentokrát neměl nutkání házet sedačky, a kteří sečkali na svých místech až do konce závěrečných titulků.

Když se ti dva plazí džunglí tváří k zemi, je všecko v pořádku. Jakmile se ale vztyčí na zadní, aby rozehráli nějakou složitější hru, jsou právem na odstřel. Jako večerníček mi to ovšem posloužilo náramně...

Běloch suchar a kariérista versus černoušek s prořízlou hubou a talentem na průsery. Klasické schéma, klasický příběh, klasické fórky, a klasický průměr.

Mohl jsem přistoupit k početnému zástupu oveček a omezit se na obligátní znaleckou frázi "z námětu se dalo pochopitelně vyždímat mnohem víc", mohl jsem napsat, že režisér tohoto filmu byl otec jistého voidindiga, mohl jsem být stejně vtipný, jako fleker, ale já si řekl ne! Místo toho vám napíšu, že na československý televizní film z roku 1981, ve kterém se objevuje několik rozporuplných osobností, je to více než stravitelná podívaná. Ten humor tam je, vážení, jen se neservíruje po lopatě, jak jsme teď zvyklí...

Že mě má 130 minut bavit film o basketbalu, navíc s hoperskou muzikou? Po přečtení obsahu je navíc zřejmé, jaký průběh ty dvě hodinky budou mít a jaké otřepané fráze uslyšíme. Jméno Samuel L. Jackson navíc ještě nutně neznamená sázku na jistotu, vzpomeňme například Hady v letadle... :-) Ale víte vy co? Bavil jsem se, a to právě především díky Samuelovi, které mu bych do očí raději tvrdil, že je běloch, než se s ním dal do křížku.