Nach

Trhlá hraná klasika, která brnká na rodině-hororovou notu tak dobře, že jí můžou vidět děti i dospělí a jak čas plyne, repríz přibývá, obstojí tato látka i ve zkoušce časem. Proč? Protože charaktery, které stojí za to si znovu připomenout. Tento pilotní film rozhodně ční kvalitou nad ostatních pokračování. 75%

Pomalý depresivní film o samotáři, který zjišťuje, že světu okolo sebe nerozumí. Touží po spravedlnosti, ale spravedlnost netouží po něm. Vezme tedy právo a řád do svých rukou a rozhodne se konat, aby zachránil jednu dívku. Robert De Niro zde exceluje minimalistickým herectvím. Společnost a doba ho drtí a postupně mele. Vše vyvrcholí činem, jehož důsledky byly zcela odlišné, než jsme čekal a skoro mi až přišlo, že dané rozhodnutí Travise Bickleho bylo správné a příkladné pro ostatní, kteří jsou jako on. Proč ne, svět je drsné podivné místo, kde logika nehraje svůj prim. Realita je vždy nad ní. A za toto poselství přidávám ještě jednu hvězdu navíc. Moralisté nechť se z tohoto filmu a jeho konce podělají. Co se jinak zpracování týče, jde na tom vidět zub času. Ať jde o komponování záběrů, kvalitu hudby (nehodila se mi zde) či menší dynamiku střihu a orientace spíše na celky a polocelky, než na jednotlivé detaily. I tak ale palec nahoru. 75%

"Bude to zábava. Bude to zábava," utvrzuje Soukup v závěru pilotní epizody diváky i sám sebe a jelikož je sám v místnosti, dívá se kamkoli (hlavně do země). A zábava to fakt není. Je to jako sledovat průjem v záchodě při špatném splachování. Smrdí to, chcete se toho zbavit, ale furt se v té vodě převaluje stále dokola až nakonec musíte spláchnout znovu. Jaromír Soukup zde tvoří něco, co nemá v tuzemské sitcomové éře obdoby (ani to neodpovídá definici sitcomu). Je to něco napůl cesty mezi politickou agitkou a self prezentací říznutou se snahou o komedii, ironii, ale naprosto se utápějící v hlouposti. Soukup tak moc chce být moudrý jako Werich. Charismatický jako Roden a elegantní jak Eben, ovšem nic z toho se mu nedaří. Jen co padne záběr na něj (což je 100% času) otevře pusu a už ji nezavře. V podstatě zde video je přebytečné, toto je rozhlasová hra a ke všemu špatná, protože je o ničem. A rozhodně zde není humor a ani inteligence. Humornější už je jakákoli epizoda ze sitcomu Kde mám kaťata v Lego příběhu. Vtipné tedy zůstávaly jen nechtěné pasáže typu mluvení o samotě a... to je vlastně vše. Bohužel naprostá ztráta času a nové dno soukupovské tvorby hraničící s dnem mariánského příkopu. Co tu budeme mít příště? Soukupa ve dvojroli? Aktualizace: splněno ve druhém dílu. Další díly už raději ignoruji. :D :D :D 0%

Tak s nadšením zvedám palec vzhůru. DC je zde ukázáno v plné své síle. Marvel má humor a akci, ale DC má něco mnohem lepšího.... silné charaktery. Po Temném rytíři jakoby na to studio zapomnělo. Ovšem Joker se strefuje přesně do černého. Nenajdete v něm snad jedinou akční sekvenci. Celek je naprosto komorní drama o jednom člověku, který se nechtěně stane symbolem. A konečně první comicsový film o záporákovy v hlavní roli, který je fakt záporákem a žádné kladné prvky u něj nenajdeme jako například u Suicide Squad či Strážců galaxie. Vše, co se ve filmu děje je maximálně necomicsové. Natolik, že to můžeme považovat skoro až za reálné. Je to naprosto opačný přístup k postavám i příběhu, než má třeba Marvel. Joaquin Phoenix si tady říká o Oscara! A pokud ho dostane, bude tímto tato comicsová postava oficiálním zlatým dolem pro tyto plešouny. Hlavní dějová linka je prezentovaná očima Arthura Flecka. V podstatě nikdy nesleze z plátna a je to moc dobře, protože hlavní postava je zde děj. Od ní se odvíjí různé nitky jako rozpadající se město (dosud nejšpinavější a nejdrsnější i nejreálnější Gotham, který jsem měl tu šanci vidět), rozdělená populace, nárůst zločinnosti a samozřejmě průzkum a vliv mateřské lásky na dítě. Celý film si navíc občas s divákem hraje, nicméně to prozrazovat nechci, neb byste přišli o jedno překvapení. Přesto ale příběh se plynule odvíjí kupředu a žádné šokující zvraty diváky nečeká. Hudba navíc od Hildur Guðnadóttir (autorky hudby k Chernobylu) je přímo excelentní a nádherně dokresluje atmosféru rozkladu města i charakteru jedné osoby v něm. DC se konečně opět vynořilo nad hladinu s něčím, co se dokáže vyrovnat slavnému Temnému rytíři. Tak snad už hned tak nezapluje pod kvalitativní hladinu a nastavenou laťku si udrží i u dalších příběhů z Gothamu. 90% P.S. Kdyby takto bylo v Nolanově jinak výborné trilogii ukázáno město Gotham, ihned bych fandil Lize stínů ve zničení tohoto města.

Jedno z dosud nejpříjemnějších překvapení roku 2019. Kino zážitek se vším všudy a Brad Pitt v excelentně zahrané roli se stejně výtečným Tommy Lee Jonesem ve vedlejší roli. Ad Astra se pokouší být jakousi scifi ala válečný klenot Apocalypse Now. Toto mé srovnání samozřejmě nyní vysvětlím... Od samého začátku zde sledujeme putování astronauta do nitra temnoty vesmíru od bezpečné země, přes "pirátský" měsíc, tajemný až skoro totalitní Mars (bohužel nebyl tak vytěžen jak jsem čekal), až samotu u Neptunu. Vyplněno ještě dvěma zastávkami v podobě návštěvy stanice vysílající SOS a samozřejmě vyhrocenou situaci v raketoplánu na Neptun. Co je dále nechci prozrazovat, protože celý film si hraje na velkou konfrontaci otce se synem, u které není tak jisté jestli bude či ne (jak to prezentují trailery). A právě o hledání tajemného otce (stejně jako tajemného generála v Apocalypse Now) a pochopení jeho motivů a cílů to je. Nicméně čím déle jsme s hlavním hrdinou, tím hlouběji do jeho psychického nitra pronikáme. Zjišťujeme že za relativním klidem se skrývá časová bomba, která má jistou souvislost i se zmizením jeho otce. Jak moc jsou tito dva provázaní je tématem tohoto snímku. Stejně jako co dokáže udělat s člověkem samota a obrovitost vesmíru. Kamera zde je excelentní, přístup k látce také. Vše by si zasloužilo plný počet, až na jednu podstatnou věc: snímek se snaží být maximálně doslovný a cpe vnitřní monology i tam, kde by mohl hovořit obraz sám za sebe. To jediné mě iritovalo. Mimochodem hudba: tak ta je zde přímo famózní a excelentně se hodí ke každé scéně (sama o sobě ale už tak poslouchatelná není). Závěr: Ad Astra je jedno z těch sci-fi, které se vyplatí vidět na velkém plátně s dokonalým zvukem. Kvalitnější herecké výkony si nedokáži ani představit a kdyby nebylo té doslovnosti, napálil bych plný počet hvězd. Bravo filmařům, kteří za tímto stojí. A zvláště pochvala pro Jamese Graye. 80%

Tak přece jen můžu Marhoulovi zatleskat. Nabarvené ptáče není zdaleka tak artové, jak jsem čekal. Absence hudby není znatelná (stejně jako zhruba jen 9 minut dialogů), příběh kupodivu efektivně odsýpá a černobílá kamera je naprosto božská, že si ani nepamatuji Český film s tak dobrou kamerou. Pane Smutný, má poklona. S tou brutalitou to také není tak horké, a to jak po fyzické, tak i psychologické stránce. Pokud chcete vidět fyzické nechuťárny, sáhněte po Volyni. Pokud chcete vidět horší psychické útrapy v lepším provedení, pusťte Jdi a dívej se nebo Běž, chlapče, běž!. Marhoulovo film je v této oblasti vždy jen napůl cesty. A svým způsobem je i jaksi Kafkovský. Kafkovský v tom smyslu, že jsem se nedokázal do žádné z postav vcítit. Už si začínám myslet že je to typický Marhoulovo rukopis. Ten samý problém jsem měl kupříkladu u Tobruku. Petr Kotlár byl na počátku trochu herecké dřevo. Jeho reakce na požár domu z úvodu snímku jsem nepovažoval za hodnou herce. Později se zlepšil. Přesto ale jakmile otevřel ústa a vyslovil něco o tom, že pomůže koni, nebyla v těch slovech žádná emoce, kterou bych tam čekal. Díky Bohu od té chvíle neřekl ani slovo, což bylo šťastné rozhodnutí. Naturalismus z tohoto dramatu jen čiší (špinavé oblečení, tváře, charaktery postav). Výjevy, které vidíme nemají nikde v českém filmu konkurenci (snad jen v Markétě Lazarové). Opravdu lituji že země tak na kulturu bohatá jako naše, nedokáže vyprodukovat více takovýchto světových děl. Evidentně totiž na to máme lidi. Takže nejvíce naštvaný po zhlédnutí Nabarveného ptáčete jsem nebyl na film samotný (protože se fakt povedl), ale na ostatní tuzemskou tvorbu, která je stejně zajímavá a košatá jako obsah latríny u kostela. P.S. Škoda, že Marhoul netočil Lidice, hned by byly o tři třídy lepší, i když bych se asi pak nedokázal vcítit do postavy Karla Rodena. 80%

Zraněná srdce je válečná červená knihovna, která není tolik kýčovitá a má dobré herce. Nicméně je zcela předvídatelná a najdete tu snad všechny možné žánrové klišé, což stejně diváci od tohoto typu snímku očekávají. Keira Knightley je tu zase v roli dívenky v tvrdém světě postiženém válkou. Sekunduje ji zde velice dobře vybraný Jason Clark, nicméně nejlepší herecký koncert si užijeme díky Alexanderu Skarsgårdovi (ten um se v jejich rodině zřejmě fakt dědí). Zraněná srdce se odehrávají v kulisách zničeného Hamburku. A tyto kulisy mu sluší. Pokud tedy chcete věnovat pozornost nějaké romantické dobovce, která dobře vypadá a i se v ní stejně dobře hraje, sáhněte po Zraněném srdci. Není sice výborný, ale dobrý ano. 70%

V akčních sekvencích dokonce výtečný film, ale převážnou většinu času zcela průměrný. To je Monnwalkers, který přetřásá onu jednu zajímavou konspirační teorii o skutečném přistání na měsíci. Což o to, takové téma je divácky vděčné, ovšem Antoine Bardou-Jecquet ho dokázal vyždímat tak maximálně na 70%. Rupert Grint ujde, ale není to herec velkých rolí. Ron Perlman ovšem zde charisma prodává najedničku, žel je vždy až ten druhý. No a o zbylém osazenstvu se nemá smysl dohadovat. Mírný palec nahoru. 65%

To kapitola 2. je kvalitní horor s vtipnými momenty. Má silné charaktery (dětské i dospělé), excelentní počítačové efekty a výborného ikonického záporáka, který se zapíše do hororové historie jako Jason Voorhees, Freddy Krueger či Vetřelec. Bohužel jeho slabou stránkou je absence jedné konkrétní hlavní postavy a značná roztříštěnost v množství charakterů i času (minulost, současnost). Přesto ale zvedám palec nahoru. Pokračování To sice nedosahuje kvalit jedničky, ale i tak je dost dobré na to, abych mu udělil výsledné čtyři hvězdy. Chuť ho vidět znovu přetrvává a já věřím (stejně jako postavy ve filmu), že ve mně bude tento příběh zrát dál. A pokud vyjde nějaký sestřih obou kapitol vyprávěný jako kniha, určitě rád tomu šanci opět dám. Takže jen na to běžte do kina, přátelé. Větší a dražší horor tu totiž dlouho nebude. Podrobnou recenzi si přečtěte rozkliknutím tohoto textu. V ní si vše detailně vysvětlíme. 75%

Bohužel, Dumbo chtěl být v režii Tima Burtona natolik jiný, až se stal stínem sám sebe. Ona vlastně tato verze není špatná, svým způsobem je dokonce obdivuhodná, jak jiná se snaží být. Dokonce má i dobré herecké výkony (lidské) a hraný slon je též k sežrání. Jenže je to natolik jiné a původní animovaná předloha natolik silná, že zde tato nová verze prohrává na plné čáře. Orientace na spíše lidské herce, nebyla šťastnou volbou, stejně jako radikální překopání příběhu. Přesto ale mám dojem, že kdyby animovaná klasika neexistovala, tato hraná by si jako origin lebedila v červeném procentuálním čísle. To, že jí natočil Tim Burton se tentokrát neodrazilo tak výrazně, jak jsem čekal. Přesto ale několik scén spadalo pod ty, jenž tento řemeslník umí zvládnout na výbornou a zároveň je můžeme chápat jako jeho podpis. Hlavně v Cirkusové zemi ve druhé polovině filmu. Co říci závěrem? Dumbo z roku 2019 není zlý, ba ani špatný film. Není dokonce ani dokonalý. Je pouze průměrný. Na sobotní zamračené dopoledne ideální TV volba, na kvalitní kino zážitek ale doporučuji animovanou verzi. 65%