Slepejsek

Že jsou skandinávští germáni máklí krví a nadržení hrůzou je všeobecně známo již delší dobu. Finové jsou sice jiná větev lidského pokolení, ale, jak se zdá, sever dřív či později dostane každého... Tohle není film pro normální lidi. Musíte být buď na tripu anebo zamindrákovaní mimoni. To není nic proti síle vůle, ale čeho je moc, toho je příliš. (Tady vede demarkační čára přes osiřelou venkovskou pumpu.) Že to chce míň zapšklosti a víc nadhledu? Jasně, je to přece jenom film. Legenda. Nebo, chcete-li, pohádka. Pořád se mi ale nedaří zaplašit otázku: kde končí hra a začíná úchylka? PS1: měl jsem jenom mžitky před očima, když jsem v titulcích četl: scénář: Kwentikoskin, režie: Tarantinainen? PS2: a hádejte, co přes všechny ty "potíže" udržel nesmrtelný finský (???) Kostěj na hrudi? Že by tašky se zlatými valouny? Kam se hrabou Sundance Kid a Butch Cassidy... PS3: ovšem scéna popravy ženským komandem z vedlejšího náklaďáku má ambice na nezapomenutelné v mé müsly...

Přehnaně "bombastický" titulek pro vlastně bombastické "nic" (= decentní příběh jedné viny a odpuštění) v kulisách drsně krásného/krásně drsného severu...

Vražedná kombinace drog mládí - svoboda&sex - s drogami reálnými. Naivní Romeo a plavovlasý anděl zkázy Estelle. Don Quijote de la Herca v kulisách slunné Ibizy... Bez obalu a bez milosti spěje k neodvratně tragickému konci. Samotný film občas podklesne v kolenou (nikoli vinou drog), ale vysoko na vlně ho podrží soundtrack - měl jsem tohle album rád, aniž bych znal film. Teď mohu říci, že do něho přesně zapadá. A silueta větrného mlýna z obalu se pro mne stává jedním z nejděsivěji vztyčených prstů 60.let... (čtvrtou hvězdu dotahuji za skvělou hudbu)

Celkem slibný námět (jak z chcípáků udělat chlapáky) je utopen v klasických klišé. Nekonečně dlouho trvá než se k němu přes retrospektivu z dětství a zamilovávací úvod prokoušete a když se to konečně stane, než napočítáte do deseti je zase pryč a místo něho sledujete nájezd mamin s kytarou a všemi nemožnými potomky do panenské přírody. "Zabékat si k ohňu". Po předvýchově Troškou a všech těch "diváckých" love-story posledního desetiletí jsem si myslel, že už není kam klesat. Mýlil jsem se. Teď vidím, že scénáře může psát každý. Netřeba se žinýrovat. Stupidnosti se meze nekladou... PS: Klasický přešlap, že někdo spadne do vody a vyleze suchý, je tady osvěžujícím ostrůvkem logiky. Těch pár procent je za Sokola. PS2: Jediné, co by mne ještě mohlo zajímat, je otázka Kam se poděl zbytek chlapáckého tábora? Ale bojím se to vyslovit nahlas, aby to neslyšel autor a nevzal to jako námět pro pokračování...

Film má našlápnuto mezi historické fresky. Vymalování doby vypadá celkem věrohodně. Přesto zůstává jaksi chladné až odtažité. Divák je dlouho ve stejných rozpacích jako nová služka a trvá mu nekonečně dlouho než se s některou hrdinkou sžije natolik, aby ho začala zajímat víc než jen ze slušnosti. A možná ani víc nezačne, protože všechny dělají všechno proto, aby se s nimi ztotožnit nechtěl. (Mám skoro pocit, že film dělá ženám hodně medvědí službu. Vždyť ony si tady od mužů vlastně víc než pohrdání nezaslouží...) Asi tak nějak, jako když dívenka, která v životě muže neměla (nad postelí má "cisára pána a Štefánika"), sype moudra, že bez mužů by se žilo hůř...

Mám pocit, jako kdyby ten REPARÁT z názvu měl mít více rozměrů. Že by si Magnusek chtěl vyžehlit předchozí "bastardy"? Najednou je tu všechno naopak. Vkrádá se otázka, jestli mne za fusekli tahá teď anebo tenkrát? Čert ví, co je horší. Tady filmařina zoufalá, scénář na zvracení, herci na maliny...

Jasně a stručně: slátanina. Naivně vyfabulovaný příběh. Mizerní herci (Driver jakoby si hrál na Keenu Reevese). Rány se hojí jako by se nechumelilo. Věci se ztrácí a zase vyskytují. Všechny cesty vedou do Říma. Kdybych si měl tipnout, řekl bych, že autoři jsou dva školáci z prvního stupně ZŠ...

Pokud se necháte svést povídačkami o krvavém zatmění, jste na nejlepší cestě ke zklamání. Startovní výstřel sice vypadá akčně, ale nespustí nic víc než jen kolotočovou konverzačku, která pomalu ale jistě spěje do nikam. Zlom do akční druhé půle přijde poněkud násilně a ve finále vyzní bezradně. Sice tady máte (aspoň místy) pocit komedie, bohužel z pohledu autorů nechtěné - smát jste se měli tam, kde jste čekali, co se z toho vyvrbí. Bohužel se potvrdilo, že uklopýtaný scénář nezachrání ani krev...

Klukovské sny jsou pořád stejné. Tady se podařilo navázat na tradici našich dětských filmů ze 70. a 80.let a nezkazit to žádnou pozdější modernizací. Sice mám výhrady k samotným sportovním scénám i celé linii, ale ponechme pohádku pohádkou...

Film pro -náctileté naivky: od krve a vnitřností vážně i převážně nevážně přes chcípající dospělácké prudiče až po morální poselství zprostředkované třeba samotným čertem (nebo matkou medvědicí). Chybí jen "kozy ven!", ale ty jsou pro ještě o level starší... Místy je mi na zvracení, místy se řehtám v totálně nevhodných (ale filmaři plánovaných) místech, místy mi bliknou bratři Coenové, takže? (Popcornové hody)