im8

Za mě určitě slabší než Tiché místo. Jestli tam mělo být na konci nějaké sdělení, no nevím. Asi jsem se díval na jiný film. A nikdo mi nevymluví, že řízení auta se zaslepenými okny pomocí navigace je volovina měsíce. Což je ostatně sjíždění peřejí naslepo také.

Takový pokus o mix American Pie a Disturbia se studentíky ze základky. Vlastně jsem až do konce netušil, na co se to vlastně dívám.

Do jedné řeky dvakrát nevstoupíš, takže jsem se jako fanoušek původního Predátora na tuto verzi ani moc netěšil. Shane Black jí naštěstí pojednal tak, že nemá ani smysl jí ke klasice vztahovat. Aby se obsáhla i kategorie 8+, je v jedné z hlavních rolí dětský autista. Zbývá tak už jen malý kousek a z Predátora bude další komiksový hrdina. Merchandising je svině. Přimlouval bych se, aby se v případném pokračování objevil ještě nějaký transgender. Ale zpět. Když dokážete vypnout mozek a zapomenout, o čem to vlastně první díl z roku 1987 byl, není to jako film pro náctileté vůbec zlé a i tento koktejl zeleného hnusu si můžete užít.

Mám rád tyhle nezávislé komornější filmy. Je osvěžující si čas od času uvědomit, že někdo řeší i jiné věci, než splátku hypotéky a nejlepší školu pro děti. A čert vem, co ho k tomu vedlo. Tuhle odvahu už asi nenajdu (ne že bych jí někdy hledal), ale jestli si někdo myslí, že to žití podle pravidel je o moc jednodušší, tak to teda ani náhodou. Vždycky je něco za něco.

Řachanda (jak) z domova důchodců. Asi tak od 10 minuty jsem přemýšlel, proč do něčeho takového Freeman, Jones a Russo vůbec lezli a kdy se to konečně rozjede. Nerozjede.

Jedna hvězda navíc za ten mobil. Ale – koho to zajímá?

Petter Sellers v roli, v jaké jsem ho ani náhodou nečekal. Po Clouseauovi a jeho eskapádách, které mj. nekriticky miluju, nezbylo vůbec, ale vůbec nic. Pro mě naprostý šok. Tohle byl koncert pana herce! Jeho Chance řeší situace, ve kterých se ocitá, s odzbrojujícím klidem a prostotou zahradníka, kterým po celý život byl. Vytržen ze svého skleníkového prostředí, aplikuje i na všechny nové situace svoje primitivní zahradnická moudra, která v konfrontaci se složitými postupy světa mocných vyznívají jako jednoduše geniální, protože si do nich každý projektuje nějaký skrytý vyšší smysl a ani na vteřinu nepřemýšlí o tom, že jsou míněna tak, jak jsou vyslovena. Jestli tvůrci měli v roce 1979 pocit, že se ze společnosti vytrácí zdravý lidský rozum, rád bych viděl, jak by film pojali dnes… Závěrečná scéna mě dorazila a dala všemu úplně jiný smysl...

Zkouknul jsem na ČT pouze konec, ale i ten mi stačil. Papundeklové kulisy a mezi nimi pitvořící se herci. Kapitolou samou pro sebe byl Denis Šafařík, který by se svým výrazem nehodil ani do pořadu Chcete mě? Určitě si ten večer odnesl řád cukříku nejcukříkovatějšího. Pár minut poté začala Popelka, a už jenom v titulcích měla více filmařiny, než Kouzelník Žito v celém filmu!

Nakonec lepší, než jsem doufal. Elizabeth Banks to dala na pána, byla tak příjemná, že chvílemi se mi i chtělo věřit, že tu ženskou zamordovala. Russell Crowe jako uťápnutý profesůrek standardně výborný. Hvězdičku navíc za to, že přerod ze slušňáka na zločince v jeho podání zůstal uvěřitelný.

Jack je Lars, Lars je Jack. Jack staví dům, Lars točí film. Jack je inženýr a architekt, Lars je režisér a scénárista. Ani jednoho za jejich dílo masy nedocení, ani jeden nebude nikdy úplně spokojený. Hold když je člověk umělec, je nakonec úplně jedno, kterému „oboru“ se věnuje. Zrůda, nezrůda. Mám zas o čem přemýšlet. Být film o něco kratší, jdu na plný počet.