FIBO

Tohle v podstatě není film o filmu jak tu někteří mylně píšou. Filmy o filmu obvykle nastiňují preview k aktuálně vycházejícímu filmu, ukazují strohé záběry z natáčení a obvykle obsahují víceméně povrchní informace a rozhovory (záleží jak kdo pojme co "film o filmu" je, film o filmu je spíš takový český zažitý výraz). Creating the World of Pandora byť je krátkometrážní, tak klasická měřítka našeho výrazu "film o filmu" nenaplňuje. Jeho účelem je divákovi nastínit rozsah a komplexnost práce, která jeho tvorbu provázela. Rozhodně nepředstavuje divákovi film (předpokládá, že ho divák viděl) ani nemarní čas rozhovory typu "Jsem rád(a), že jsem se na tomhle projektu mohl podílet" / "James Cameron je skutečně atypicky pracující režisér" apod. Ve dvaceti minutách je divákovi poměrně v rychlovce nastíněno, jakým způsobem se natáčení vyvíjelo, jsou představeni klíčoví tvůrci z jednotlivých departmentů a stručně popisují, JAK a konkrétně V ČEM komplexnost jejich práce spočívala. Zajímavý komentář, jak střihový proces začal ještě v preprodukci projektu. Jedinou nevýhodou bývá stručnost byť je dost konkrétní. Lze jen doufat, že jednou vyjdou na povrch i několikahodinové bonusy podobně, jak to James Cameron udělal u limitované edice Titanicu. btw: Škoda že z YouTube už odstranili celou cca. 10-ti minutovou pasáž, která byla zaměřená výhradně na scoring a Hornerovu práci.

Bastardi jsou film zaměřený spíše mladší publikum. Nenašel jsem tady drama, ani komedii. Ač se film snaží o obojí, moc se mu to nedaří. Neříkám, že tam nejsou scény, při kterých bych se nezasmál. Synopse sama o sobě je zajímavá a obsahuje téma, o kterém se až tak filmy nedělají, výsledek je ale cosi nemastného neslaného. Dějová linie prakticky žádná neexistuje. Příběh učitele se dá snadno opomenout a zůstávají pouze útržky z mozaiky, každý o nečem jiném ale pořád ve stejném kabátě. Některým pasážím prostě nevěřím, nemyslím, že zrovna takhle by to vypadalo v reálu (podle scénáře ano, avšak to, jak se to ztvárnilo, mě nepřesvědčilo). Nelituju toho, že jsem bastardy viděl, je to takový oddechový film, na druhou stranu, já jsem v něm až na nápad žádné výraznější kvality neshledal. btw: Rytmus jako host vypadal velice trefně :)

Čarodějův učeň je nenáročný film od kterého jsem čekal trochu více. Po stránce předlohy jde o zajímavý nápad jehož výsledné ztvárnění nechá dost pravděpodobně diváka spíše na rozpacích. Motiv, herci i efekty jsou na dobré úrovni, nápady jsou takové neotřelé, což je na jednu stranu výhoda, na stranu druhou, už mě unavují ti přerostlí puberťáci s debilními úšklebky ala Transformers s řešením triviálních partnerských románků. Film tak nějak cíluje na celou rodinu a byť asi není míněn přímo pro děti, tak v mnohých pasážích jsem se nudil s pocitem, že tohle všechno už jsem někde viděl. Zhruba první čtvrtina filmu je docela poutavá a navozuje atmosféru Nekonečného příběhu, zbytek je ale jen průměr a nemůžu si pomoct, na můj vkus už jen umělé oživování divákovy pozornsti. Není to špatné, ale rozhodně to není nic víc než průměr.

Expendables je z tvůrčího hlediska dost podobný ostatním Stalloneho akčním filmům (motiv chlapů, co se seberou a jdou zasahovat proti bezpráví). Oceňuju kombinaci hereckého obsazení a kombinaci hlášek, kterými se herci častují - například scéna v kostele skutečně nemá chybu. Když to pojmu jako celek, přijde mi to ale takové hodně nadsazené. Některé vojenské scény nemají s reálnou taktikou takřka nic společného, hrdinové se jen bezproblémově probíjejí masami vojáků, konečná scéna ve mě vyvolala takový zvláštní pocit, který reálné pojetí příběhu dost podráží. Co se mě osobě týče, já jsem se u filmu bavil, akorát škoda, film z mojí perspektivy měl navíc. Arnold byť jako guest star zazářil.

Survival thriller, který se po většinu času odehrává na jednom místě - horském vleku uprostřed zasněžené krajiny. Přestože je Frozen filmem, který nenabízí širokou paletu věcí, které by se daly hodnotit a nepřichází filmově s ničím novým, nelze mu upřít relativně slušnou atmosféru, která přeci jen dokáže vtáhnout diváka do děje a svou surovostí vzbudit divákovu pozornost. Navzdory tomu, že větší část filmu se odehrává na jednom místě, jde stále o působivou podívanou, která sice místy může slábnout a jevit se jako nudná, větší část však nenechává emoce na pokoji a toto vše dokonale podbarvuje hudba Andyho Garfielda.

Otevřeně nesouhlasím s přílišným kritizováním tohoto filmu z řad neznalců a těch, kteří do kina šli za tím účelem, aby se jen podívali na to, co je všeobecně ve filmovém světě tak očekáváné a pak odcházeli s prachsprostými poznámkami Pokud nemáte k HP vztah, kašlete na to a zůstaňte doma nebo běžte na něco jiného. Druhý kámen úrazu nesmyslných komentářů je ten, že diváci nějak přehlížejí, že jde o dva díly a tohle je pouze polovina. Tudíž standardní schéma - úvod -> zápletka -> vyvrcholení se tu logicky NEDĚJE. A snad ještě k rodičům s malými dětmi, HP VII není film pro malé děti zrovna tak jako literární předloha. Pokud vezmete děcka mladší 10 a méně, dá se říci, že jednak nebudou jeho většině rozumět a dvojnak ještě budou vznikat komentáře typu, že HP kazí děti. Teď, když jsem se prolmil přes dav prudičů, nadávačů a těch, kteří se dostali do kinosálu zjevně omylem, tak se konečně dostávám k vlastnímu komentáři - je vidět, že rozdělení na dvě poloviny příběhu nijak neublížilo, spíš naopak. Je tu daleko více prostoru pro ztvárnění pasáží, které by se jinak do filmu nedostaly. Nutno dodat, že tyto pasáže nejsou nudné, "protáhlé" ani nijak v negativním slova smyslu neubližují jak předešlým dílům, tak ani předloze. Je tam humor, akce i napětí a člověk znalý předchozích filmů (event. i předlohy) s největší pravděpodobností nebude odcházet z kinosálu nespokojen. A co víc, tuhle akci i místy humor vstřebávají stejně jak dospělí, tak i starší děti, mizí tu ten pomyslný rozdíl mezi dětským filmem a filmem zaměřeným pro dospělé (MPAA - PG13). Stejně pobaven a se stejným zážitkem může odtud odcházet 12-ti letý kluk stejně jako pětapadesátník. Jediné mínusy, které bych vytkl, tak jsou snad jen hudba a místama pokusy o zvýraznění vztahů dospívajících, někdy možná i nad rámec standardu. V případě hudby je opět k neprospěchu celé série změna skladatele, který veškerou práci svých předchůdců a zejména pana Williamse hodí za hlavu a jede si své vlastní noty. Ani náznakově tu nejsou jak hlavní motiv, tak ani charakteristické "evil" či ústřední motivy pro jednotlivé filmy nebo emoce. Je to takové šedivé, nevýrazné a z pohledu diváka celé série to nepůsobí dobře. Už od čtvrtého filmu se říkalo, že bude temný, další temnější atd., ale hudbu temnější a temnější narozdíl od už tří temných předchozích neuděláte. Za mě osobně jinak spokojenost 90 procent. btw: srovnávat tohle s Twilight může opravdu jen někdo, kdo neví o čem mluví. Neberme ale lidem jejich názory.

Tenhle film se poměrně dost těžko hodnotí. Hodnotit by se dal zvlášť film jako takový a zvlášť synopse / uvěřitelnost / psychologičnost a toto hodnocení se zdaleka nemusí mezi sebou shodovat. K filmu - dobře zpracované, dobře zahrané. Danny Glover a můj oblíbenec Robert Englund jsou třešničkami v tomto psychologickém koncertu.. Hlavní "hrdina" resp. jeho představitel bezchybný. Celkově film, který stojí za to vidět i když dobře vám z něho asi nebude. Co se týče příběhu, to je na kapitolu samotnou. Osmiletý dítko si přeje být kosmonautem. Má milující rodiče a všechno zavání absolutní idylou. Plně funkční harmonická rodina, co víc si přát. Jenomže, milující rodiče svoje dítko "chrání" před zlým světem, před zprávami, před prostým věděním. Sice mu dovolí občas sledovat něco v televizi, v takovém případě ale jen vybrané pohádky a nezávadné pořady (ano, prosté zpravodajství závadné je). Dítko si dlouho usilovně přeje mít v pokoji vlastní televizi, ale na to rodiče nechtějí ani slyšet. Je přece nezajímá, že všichni jeho spolužáci televizi mají anebo k ní mají neomezený přístup. Vždyť nesmějí toho milého a usměvavého klučinu zkazit. Na dítko jsou rodiče až podivně přísní a do toho přijde moment, kdy těhotná maminka porodí dvojčata. Z toho vyplývá, že klučina se náhle ocitá na druhé koleji, musí poslouchat nepříjemný řev těch malých monster a nemůže spát, nastává komunikační problém s přecitlivělou matkou a další konfrontace s tím, co musí a nesmí, jak velkým musí být sourozencům vzorem a mít pochopení proto, že jeho mladší sourozenci jsou momentálně priorita číslo jedna. Jednoho dne tentokrát už desetiletý kluk televizi skutečně dostane. Samozřejmě s mnoha omezeními (na jak dlouho a na co se smí dívat), na které se on přirozeně vykašle, touha po informační žízni je nezkrotná. Potají začne sledovat zpravodajství, války, válečné konflikty a násilí. A tady klučina už nechce být kosmonautem, ale vojákem. Je fascinován armádou, zbraněmi, násilím. Uvědomuje si, že se svět rozděluje na silnější a slabší lidi, na lidi se zbraní v ruce a na lidi neozbrojené. Pomalu ale jistě se začnou měnit jeho životní hodnoty a cíle. Začíná být drzý a agresivní. Zkouší, co mu svět okolo dovolí, kam až se dostane a kde narazí. Stane se z něho doslova malý zmrd, který škodí a který započal snahu své okolí přizpůsobovat sobě. Z klukovin se stávají průsery a z průserů ještě větší průsery. Pak nastane pár momentů, kdy kluk přemýšlí sám nad sebou, nad svými činy, nad tím, jaký je a jakým by chtěl být... opět mění hodnoty a z toho malého zmrda se snaží být normální slušný člověk. Na chvíli to vypadá, že to i bude fungovat, kluk se snaží, ale posléze jakoby mu tento svět naznačil, že být slušný a férový neznamená to, že k němu bude slušný a férový i okolní svět. A tak rozpolcelná osobnost malého kluka si vybírá, jakou stranu mince si zvolit. Vybírá si tu špatnou, která směřuje jeho osud k závěru, který by dříve či později stejně přišel. Otázky a úvahy cloumají divákem. Co kdo udělal špatně, kde se stala chyba? Kdo je na vině? Na tohle neexistuje jednoznačná odpověď. Smutný pohled na život slušného dítěte, ze kterého se postupně stane hrozba pro okolní společnost.

Johnny Knoxville a jeho banda se angažuje na dalším celovečerním projektu, který sice nemá v záměru vyhledat nové diváky ale přinejmenším potěšit ty stávající, což si myslím, se mu podařilo. Hodnocení tohoto typu závisí nejspíš na tom, zda Jackass znáte a podle toho Vás buď pobaví, anebo ve Vás vzbudí odpor. Za mě osobně plné hodnocení, byť jsem z toho nic neočekával, překvapili mě novými a novými nápady, které mají zaujmout, pobouřit a ukázat něco, co se nikdo jiný neodváží a to se jim podařilo. Najdou se samozřejmě slabší momenty, nicméně ve výsledku jsem byl nadšenej.

Bijte ma, mučte ma, topte ma... tomuto filmu se toho moc vytknout nedá, ale znáte to, když i sebevětší filmový nářez jde jaksi mimo vás. Přes veškeré top, které film nabízí, jsem se prostě nudil. Snad jedině Powellova hudba ve mě koncentrovala dostatečné soustředění, abych to dosledoval do konce. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to nudné, nezáživné a místama jsem si říkal - teď by se mohlo stát to a to... a ono se to skutečně stalo. Film je bezpochyby v mnoha ohledech na jedničku - nádherná řemeslná práce, ale můj ryze filmový zážitek z něj je podprůměrný (podprůměrný zážitek s rozhodně nadprůměrným soundtrackem... tomu říkám ironie).

"Díra" uprostřed moderního panelákového sídliště. Kontrast dvou světů. Pro většinu to jsou špinavci, primitivové. Kontrast dvou naprosto rozdílných vesmírů mnohde není patrný jako právě tady. Co ale když právě oni jsou ti hodní, ti chytří, co se nenechají vtáhnout do okolního zlodějského, komerčního a úplatkářského světa? Je až zarážející, jaký dojem na mě udělala Yuliya Sokolova, ženská takového charakteru, jaký jsem ještě nepoznal. Čistě teoreticky, narodit se v jejich rodině, byl bych hrdý, že jsem Ukrajinec.