unstable

Moje postřehy z Gravity (2013):

- trochu jsem se bála, že na konci po přistání na Sandru režisér pošle ještě krokodýla a lidožrouty

- kdyby měla Země víc vesmírnejch stanic, připomínalo by to problém obchodního cestujícícho

- srdceryvný mono a dialogy si postavy klidně mohly ušetřit

- pure Hollywood, třeba na konci, kdy se Sandra postaví, hraje k tomu vítezná hudba a kamera jí zabere odspoda nahoru

- líbily se mi záběry na Zemi a hádání, nad kterou částí se zrovna kosmonauti nachází

- nad Zemí je krásně uklizeno - kde jsou všechny satelity a další bordel? vesmírnýho odpadu na oběžný dráze je rozhodně víc než jedny naštvaný sestřelený úlomky

- potvrzení pravdy z Tvorby uživatelských rozhraní: nejdůležitější čudlík má být tam kde ho uživatel očekává, pak je jedno že je celý UI čínsky

- všichni kosmonauti zásadně nechávaj propisky plout všude kolem

- Clooney je borec

The Big Year (2011) - milej film a pro amatérskýho ornitologa jako já lahůdka. Venku krásně zpívali ptáčci (po hlase ale poznám tak 5 druhů, takže bohužel nevím), a na krmítko zatím přilítla hrdlička zahradní.

Můj lifetime (bez zoo) bude tak 50.. challenge accepted?

Cashback (2006) - moc milý, nejvíc se mi líbilo rozhodně zastavování času, vždycky k tomu hrála nějaká pěkná hudba..

Mirror, Mirror (2012) - První ze dvou letošních Sněhurek. Mega obočí Lily Collins, co mě na plakátech a v upoutávkách tak odrazovalo, se ukázalo jako naprosto neškodný, a tahle Sněhurka byla tak neuvěřitelně milá (nejvíc ve scéně kdy jde z hradu na první procházku), že jsem jí to musela odpustit. Zato královně jsem tu nenávist a zlobu pořád nějak nevěřila, vypadalo to že se jen baví, ale asi ne, třeba scéna s dřevěnejma loutkama byla dost temná, a vůbec ten odraz v zrcadle.. je mi trošku líto jak dopadla, ten konec byl přece jenom ze strany Sněhurky takovej krutej, a jak hned přešel v tu wtf bollywoodskou vložku.. no já nevím :-) i když samotnej taneček na konci byl parádní (a čekala jsem mnohem delší), připomněl mi scénu v Central Parku z mýho oblíbenýho Enchanted. Princ byl milej, trpaslíci taky.. Nejlepší jsou samozřejmě kostýmy, hlavně na plese na zámku, když jdou všichni za zvířata. Některý scény byly trochu zdlouhavý, hlavně nezajímavejch scén v lese je tam plno, a třeba vesnice už se tam pak vůbec neřeší.. Vtipy se mi líbily, třeba neustálý přicházení ve spodním prádle, nebo scéna "to jsou Sněhurčiny vnitřnosti".

Uvidíme, jak dopadne druhá Sněhurka, Kristen Stewart nemám vůbec v lásce, ale to nemusí nic znamenat.

Extremely loud and incredibly close (2011) - hlavní představitel byl nehorázně otravnej (a taky trochu do gaye :-), ale jinak, proč ne? Jako platí pravidlo, že si koupím většinou ten svetr, kterej si v kabince vyzkouším jako první (potom co si vyzkouším všechny ostatní), obdobně i tady (překvapivě), je clue nalezený, ale zamlžený už na začátku, jenom aby se na to na konci přišlo. Co mě teda vytočilo, je že se nakonec nedozvíme, co klíč odemyká za poklad - vím že je řečený co to je, ale co bylo uvnitř? To není fér!

Ale co se mi moc líbilo, bylo všechno scrapbookování, zakládání adres (ta vyklápěcí kartotéka byla boží!) a špedlíkování/lístečkování map a podobně, to je něco pro mě. Taky se mi celkem líbil odevzdanej dědeček, babička s vysílačkou (to jsme se taky nedozvěděli, kam na celou noc šla, hrozně to tam vyšumí:-), i Tom Hanks jakožto open-minded rodič (rozšiřuju pomyslnou řadu filmovejch tatínků, co bych brala) a Sandra Bullock jako smutná, ale roztomile dobrodružná maminka, co je vždycky o krok napřed (tahle poloflashbacková scéna se mi na filmu líbila úplně nejvíc). A podobný vizitky jako má Oskar, chci mít taky :-)

Takže nebýt nesnesitelnosti dítěte, který za celou dobu nesleze z plátna (ačkoli ta nesnesitelnost byla asi cílená), a přidat jednu pidiscénu, kde šťastnej původní majitel klíče otevírá skříňku, ve který je zlatej hroch / šek na 1 dolar / nahatá fotka Billa Gatese / jinej poklad, byla bych šťastná i já. Na Huga to prostě nemá (a bohužel to budu pořád srovnávat, protože tyhle dva filmy mám tak nějak v hlavě vedle sebe), ale není to ani žádná hrůza.

Vážně žije v New Yorku tak málo Blacků?

Most do země Terabithia (2007) - krásný film o fantazii a přátelství (panebože, to je ale klišé). Taky si ráda vymýšlím, ve škole jsem nebyla zrovna nejoblíbenější, a na stráni za domem jsem každý den zažívala tolik dobrodružství, co dneska za celý rok. A ačkoli moc nemusím děti, tady jsem nejvíc fandila malý sestřičce (a nakonec byla samozřejmě dojatá jako prase). Tady není moc co kritizovat :-) Moc příjemný koukání, a to jsem ještě ráno ani nevěděla o čem to je, a že se na to budu někdy dívat. Jeden z těch filmů, u kterých si říkám: tohle chci zažít taky (bez smutných částí, samozřejmě). Jenom kdyby nám tu pořád nezastavovali ty lesy novejma sídlištěma, na betonu holt kouzelný bytosti nežijou..

A nejvíc se mi stejně líbilo čůrání zadarmo :-)

Muppets (2011) - yay! Vůbec jsem je původně nechtěla vidět, ale od první minuty mě to vtáhlo. Hned jak se objeví Walter a roste (nebo spíš neroste) spolu s Jasonem Segelem, jsem se musela smát, a vydrželo mi to až do konce filmu. Možná ten příběh je ohranej, jednoduchej, whatever.. ale ty muppeti jsou tak hrozně vtipný! Gary i Mary jsou roztomilí, i když nemají moc prostoru, ale to neva, je to přece o muppetech. Super byly i nejrůznější camea, ať už filmový nebo seriálový (Sheldon a Barney mě dostali), o Jacku Blackovi nemluvě. Písničky byly tak akorát dlouhý/krátký a vtipný, Kermit správně nejistej a Miss Piggy v kostýmku od Chanelu a se sekretářkou Emily Blunt.. pro mě mňamka. Původní muppety jsem nikdy neviděla, kromě letmýho shlídnutí vánoční koledy, ale ne že by mi to bránilo v zábavě..

Jason Segel jede, odteď budu sledovat, kde se zase objeví nebo co vymyslí :-)

Až tak moc tě nežere (2009) - konec pěknej, ale ty dvě hodiny předtím.. nešlo by to zkrátit? Herecký obsazení fajn (dabing už míň), koncept každej s každým už ale začíná bejt pěkně ohranej. Co říct víc? Průměr, moje oblíbená romantická komedie to asi nebude.

All About Steve (2009) - vždycky jsem ráda luštila křížovky, ale vymejšlet je je asi větší nerdovina, než to vypadá. Sandra mi do týhle role trošku nesedla, přece jenom už má svoje léta a v těch kozačkách a vlasech vypadá nepřiměřeně, i když správně ztřeštěně, ale to mi nezabránilo jí fandit. Některý (skoro všechny) scény jsou absurdní, a někde z toho blbost pryští proudem (scvrklý jablka, třínohý mimino, hluchoněmý děti v jámě..), ale vtipný to celkem je :-) je fakt že padání do jámy je takový nejvděčnější na vyprsknutí, plus vážnej výraz a vytříbenej smysl pro humor reportéra (Thomas Haden Church) taky zabírá. Verdikt - na odreagování fajn. Znova už se na to ale asi nepodívám.

Na dokončení maratonu jsem si sice musela počkat 14 dní, ale to vůbec neva. Pomyslnej třetí den jsem zvládla díly 14-25, a pak se zase ozvala migréna (znělka Arabely byla prostě vždycky agresivní a já to můžu dokázat, ale nechce se mi), takže finále bylo při snídani v den s pořadovým číslem 4, a to jakože dneska.

Postřehy:

- Pořád mi nepřijde, že by to byla úplná slátanina, samozřejmě první řada má svý kouzlo a tohle je trochu posunutý, ale pořád dobrý.

- Nejsympatičtější postava je pro mě foukáček, vždycky se dojmu, když začne hrát jeho hudba :-)

- Linie s Fantomasem, včetně jeho kufříku, mě moc nebere, i když mě vždycky fascinovalo, co tam s ním prováděj za skopičiny a nakonec se tak jako rozteče (kufřík, ne Fantomas)

- Mrzí mě, že to mezi Mařenkou a Honzou málo jiskří, ale v posledním díle je naděje :-)

- Druhá návštěva Pultanely zase bodovala. Já prostě zbožňuju, jak to tam vypadá a kdo tam je, vždycky mi to navodí vzpomínky na Bylo nás pět. A že tam nemají zlo, ale zato mají Výbor pro skotačení v přírodě, kterej záhy dostane přidělený další pozemky, aby mohl dál skotačit. To by se mělo zavést všude!

- Nemůžu si pomoct, ale čarodějnice paní Černá měla vždycky moje sympatie. Možná kvůli jménu :-)

- A co se mi moc nelíbí, je ničení Rumburaka. Chápu že to má bejt efektní, ale jak se tam rozplizne v tom sklepě.. no nic.

Neměla bych to nějak slavnostně zakončit? Do dalšího Arabela maratonu zbývá určitě pěkná řádka let, vidím to tak na deset.

Do tý doby možná najdu nějakej zvoneček, kterej funguje..

Tonari no Totoro (1988) - sranda jako vždycky. Kdo tohle vymýšlí? Občas mi přišlo že je tam trochu inspirace Alenkou a trochu zase Mary Poppins :-), ale originalitu to ani tak nezapře. Kočičí autobus s krysama jako světla mě dostal asi nejvíc, ale Totoro a mini a mikro průhledný kámoši jsou taky super. Celkově je ve filmu trochu málo příběhu a trochu víc křičení :-), ale stejně jako u Ponya, je to tak moc pozitivní film, že je z toho člověk paf a nějaký řvaní přežije.

Co mě vůbec u podobnejch filmů dostává, je s jakou samozřejmostí se všechny ty šílenosti dějou, a nikdo se nad tím ani nepozastaví. Kdyby mi na zastávku místo normálního autobusu přijela kočka a otevřela dveře, asi by mě to aspoň trošku překvapilo. A když se začne mluvit o strašidlech, duchách stromů a já nevím o čem, i dospělí vždycky prohlásí něco naprosto suchýho, jako by se nic nedělo. Ale to je taky ta neoddělitelná a kouzelná část :-)

Interview s upírem (1994) - zopáknutí po pěkný řádce let a pořád to na mě působí stejně. Málokterej film mi přijde tak depresivní, byť je tam veselej závěr s Lestetem alias Cruisem. Kombinace lokací, hektolitrů krve a upířího zla (v čele se zvrácenou dvanáctiletou Kirsten Dunst) mě fascinuje, ale taky se mi z ní dělá mdlo.

The Zookeeper (2011) - nic převratnýho, příběh sotva drží pohormadě a když se na scéně objeví krásná veterinářka, je jasný jak to dopadne. Co se mi ale líbilo, protože to bylo skvěle absurdní, byla pařba s gorilou (a celá gorilí epizoda) aneb 30 pomerančů v TGI Friday's :-)

A houpání se na svatbě. Jako malá jsem se chodila houpat na větve vrb a nebylo to vůbec špatný :-)

Arabela (1979):

Když jsem byla malá, měli jsme skoro všechno, co dávali v televizi, na vhskách. Jednou nebo dvakrát v létě, když měla máma dovolenou a byly jsme spolu doma, jsme večer pořádaly Arabela maratony - až čtyři díly za večer jsme zkoukly a já z toho byla celá pryč a bylo to fajn. Včera jsem si po hodně dlouhý době (fakt nevím kolik let to je, ale přes deset určitě) a asi po třech letech říkání si, že bych si mohla osvěžit paměť, udělala vlastní maraton. Po deseti a půl dílech jsem usnula :-), každopádně některý hlášky postav mi naskakovaly samy jako tenkrát. Někdy není špatný udělat refresh.

A čeho jsem si všimla? Baví mě to stejně jako kdysi (možná maličko míň, ale baví). Dáda alias Xenie má boží oblečky - asi před dvěma lety jsem viděla výstavu kostýmů z pohádek a ty z Arabely tam byly samozřejmě taky, a byly velkolepý, ale proč tam nedali taky ty skvělý sedm(osm)desátkový kreace, který Xenie přitáhla do světa pohádek? :-) Vladimír Dlouhý je neodolatelnej, a když vyznává Arabele lásku, začínám skoro slzet. Budu si ho muset ještě někdy připomenout ve S čerty nejsou žerty.. Arabela byla taky pěkná kost, a zbytek ansámblu samozřejmě exceluje jakbysmet. No klasika. Další objevený věci - z jednoho poddanýho Xenie udělala Volvo a Petr chodí na stavárnu. Paráda :-)

Arabela se vrací aneb maraton pokračuje (1993):

Druhej den jsem dokoukala poslední dva díly Arabely a hned se vrhla na pokračování. Neříkám že není pravda, že už to není ono, podle mě je to vina hlavně přeobsazení samotný Arabely, ale pro mě to svoje kouzlo pořád má. Viděla jsem ji (vlastně společně s původní Arabelou) když byla nová, a přesně tou dobou jsem žrala Dádu a ještě mám v paměti, jak v nějakým předchůdci Kouzelný školky Dáda povídá "děti, je tu nová Arabela, hraju tam já a i můj syn" (ne doslovně, ale nějak tak) a pustila ukázku. A dodnes ráda chodím do Pompa a Puntanely (škoda že se konkurenční Bambule nepřejmenuje taky na něco z Arabely!). Líbí se mi ostrov Pultanela, obr vegetarián (i když záběry obrů jsou takový nějaký perverzní, asi kvůli těm hlasům) a i mimina alias dědci jsou super. Pan Papp jezdí sedmistovkou a koza nakonec taky není k zahození (lepší než původní Roxana, ne?)..

Nicméně po třinácti dílech můj druhej den maratonu končí. Zdrávas migréna.

Hugo a jeho velký objev (2011) - když je na začátku února ve Varech mrtvo a mínus patnáct, za rohem je fajn vypadající kino s barem a čokoládovejma bonbónama, objeví se film, co má 11 nominací na Oscara a zrovna premiéru.. tak je čas říct paní pokladní, aby klikla na to divně vypadající místo uprostřed jedenáctý řady. Třidé netřidé (ahoj migréno), navíc s titulkama, ale na - moment, to je jedno nebo dvě místa? To je gauč? Ano, prosím! Nějak jsem netušila o čem to vůbec bude, trailer jsem buď zapomněla nebo při něm nedávala pozor, že tam bude i Cesta na Měsíc a tančící humři jsem neměla páru, takže to byl vlastně nášup s překvapením. Mám takový vodítko, podle kterýho se tak trochu řídím při hodnocení. Když mě film donutí se v kině šťastně a spokojeně usmívat, určitě nedostane málo hvězdiček. Hugo přidal taky hravost, snění a inspiraci a určitě na něj budu ráda vzpomínat a pokukovat po Blurayi.

Co se mi líbilo nejvíc - interiéry i exteriéry (knihkupectví!), výběr a výkony herců (menší role byly lahůdky), neuvěřitelná celková milost a poselství, všudypřítomný hraní si, opravování věcí a objevování novýho, flashbacky na natáčení a samozřejmě automaton. A jezevčíci! Málem bych zapomněla.

Nelíbilo se mi, že Hugo běhal v zasněžený Paříži v kalhotách nad kolena, ale to je jeho věc. Jenom je mi divný, že vůbec nevypadal, že by mu byla zima, a ani neměl kapesník. Vzhledem k tomu, že jsem předtím korzovala po kolonádách v pěti vrstvách oblečení a pořád to bylo málo, mi to připadalo jako provokace.

Víc podobných filmů! Anebo ne, ať nám to nezevšední. Jsem zvědavá na Extremely Loud And Incredibly Close - bude to podobný dobrodružství ve 21. století, nebo něco úplně jinýho? Těším se až to zjistím.

Drive Angry (2011) - druhý (chronologicky první) "drive" tohohle týdne. Někdy si říkám, že by se filmy s Nicolasem Cagem mohly hodnotit zápornejma hvězdičkama? No dobře, tak ne. Každopádně takhle šílený béčko už jsem dlouho neviděla. Amber Heard byla zcela koukatelná :-), a s nerozbitným Cagem byly srandovnější dvojka než Pat a Mat. Vlastně i všechny ostatní postavy byly jako by se předávkovaly, no a satanův účetní - paráda. U pár momentů jsem nevěděla, jestli je možný, aby bylo něco vůbec takhle absurdní a vyprskávací - třeba když Cage vytáhne ze sportovní tašky starodávnou truhlu, nebo když ďáblův účetní sestřelí kolemjdoucího dveřma od převrácenýho auta. A na konci promítání (kdo u tohohle přežije 3D, tak je u mě hrdina) by se mohly rozdávat hořící kapesníky, kterejma by se mávalo nový jak-jsem-k-tomu-sakra-přišla matce Amber a jejímu nic netušícímu nemluvněti. Já bych ho teda nechala tý slečně co ho celej film nosila, navzdory vyznání vypadala celkem důvěryhodně :-)

Drive (2011) - co se týče atmosféry a vizuální podívaný, paráda. Na Ryana Goslinga se dá docela dobře koukat (s odhaleným bříškem i bez), má parádní bundu, jezdí fajn autama prosluněnýma ulicema, všude je to tak hezky barevný.. Ale jinak? Chyběl mi hlubší děj, na zatápění mafii moc nejsem, navíc mi vadila přehnaná a chvílema nesmyslná agresivita a vraždění všech všema. A co rozbor postav? Ryan za celej film řekne s bídou deset vět, jinak se jenom přiblble usmívá, jeho vysněná sousedka a zbytek postav mě moc nevzal (kromě majitele servisu), všichni jsou takový nějaký otravný a plochý.. Dost by mě zajímala předloha a jak moc se tam hloubá. Je tam spoustu vnitřních dialogů hlavní postavy? Ty by ale ve filmu stejně rušily, takže nevím. Tři a půl hvězdičky mi byly drahou polovičkou, který se film moc líbil, zaokrouhlený nahoru, budiž :-)

The Help (2011) - tak tomuhle se opravdu nedá moc vytknout. Emma Stone, šedesátky a šatičky, párkrát jsem se dobře zasmála a na druhé straně je tu mnoho k přemýšlení..

Dnešní den je prostě takový hloubavý.

Střihoruký Edward (1990) - nejhezčí Winona vůbec. A samozřejmě pekelný předměstí, kde šéfujou paničky v pastelových barvách. Klasika :-)

Jeden den (2011) v plusech a mínusech:

+ Jasmine

+ její zajíček :-)

+ modré šaty v Paříži

+ efektní datumy

- Suki (představovala jsem si ji úplně jinak)

- chyběly mi tam zápletky s romantickejma slečnama, co se mi v knížce moc líbily (třeba s knížkou a dopisem)

- Dexter

- Ian (taky mi moc nesedl do představy)