borsalino

Hezky zpracovaná detektivní povídka o spravedlnosti, kterou se jal vykonat Vladimír Menšík. Příjemná podívaná.

Připadlo mi trochu škoda, že jednotlivým párům bylo celkově dáno velmi málo prostoru, proto je pro mě výsledek dost rozpačitý. Množství informací může zaujmout možná někoho, kdo o osobnostech dohromady nic neví. Pokud jste však za hranicí základních informací, nemůžete shledat nic jiného, než že dokument jde po povrchu. Udělat z každého páru jeden díl, to by byla jiná káva.

Hodně přesvědčivý a trochu zapomenutý film, ve kterém si zahrálo mnoho skutečných herců. A téma je více než závažné. Komunistická zvůle a realizace jejích představ o narovnávání či "uklízení" nepohodlných lidí socialistickému režimu v padesátých letech do lágrů, ne nepodobných nacistickým koncentrákům. Doba to byla nesmyslně krutá, na kterou by se nemělo nikdy zapomenout, zejména v období voleb.

Konverzační krátká televizní detektivka, na které zapracoval zub času. Ovšem perfektní herecké výkony všech hlavních aktérů a zejména pana Hrušínského způsobují, že i tak jde o velmi slušný a koukatelný snímek. Kouzelné byly výrazy v tváři RH, jemné i přesné kladení otázek a až milé vyhybání se odpovědí, když informace poskytnout nechtěl. Příjemné.

Upřímně, překvapuje mě to vysoké hodnocení tohoto pořadu na csfd.cz. Hodnotit však toto nehodlám. Viděl jsem jen několik dílů, Dita a Kamila, Šakal u Vltavy (mimochodem dva úplně nejstrašnější díly), pak Mengeleho stopa, badání v Jihlavském podzemí navlečené do roušky okultismu, Zlaté návrší a vražedkyni ze Sušice. Poslední dva zmiňované jakš takš šly, předevšm díky zajímavému a méně propíranému tématu. Ostatní je předeším ve znamení hledání senzace, neuvěřitelně blbých otázek (rozhovor dělá na hřbitově a ptá se "kde si myslíte, že se nacházíme?"), využívání informací z doslechu typu "jedna paní povídala" nebo "myslíme si", hledání souvislostí tam, kde nejsou a naprosto nulové závěry. Z pořadu úplně čpí ten nova styl točení reportáží, který je snad nejvíce znát v dílu o Šakalovi, kde bezuzdné blábolení dosahuje vrcholu. Jihlavské podzemí je taky fajn. Skopčáci tam zkoušeli fosforeskující látku. Možná zkoušeli něco na noční vidění do tanků... tím se však nikdo nezabývá. Zabýváme se falešným tajemnem, postavami s hranatou hlavou, pochodováním vědců podzemím pod Jihlavou a jinými bezcenými informacemi. Protože to v Jihlavě skopčáci celkem slušně znali, věděli, že v Jihlavě jsou pod městem chodby a je to dobrý terén na testování "něčeho". Když však budete chtít v podzemí najít tajemné přízraky, záhadné bytosti a nadpřirozené jevy, tak je najdete i v místních potravinách, natož v tmavých chodbách někde pod městem. K čemu to bylo se však nedozvíme, skopčáci nebyli parta nudících se elévů, tady o něco šlo, samoúčelnost není germánský styl. Možná tajemná bytost chtěla navést pana Motla k východu, tím odčinit svůj dávný hřích a u východu vylétnout jako bílá holubice... Nebo Dita a Kamila. Jedna z nich chce studovat jazyky, nemá peníze, chce pracovat jako au-pair v Itálii. Nechá se zaevidovat do nějaké agentury, kterou patrně vedou Italové. Pak jí najdou brutálně rozpáranou někde v parku, možná v tom byly ti Italové, ale taky možná nějaký sadista zvaný Chirurg, který na detektoru evidentně nemluvil pravdu. No, a co z toho plyne? To fakt nevím... Závěry nulové, informace nulové, jen spřádání teorií na pochybných základech.

Tak tento obscéní snímek mě opravdu dostal z domečku. Komentář však píšu až druhý den, kdy se ve mě zážitek trochu rozležel, protože na první ťuk bych to asi nezvládl. Vlastně ze všeho toho mě nejvíce zaujalo, že a jak je možné žít v masce, ale čím víc je člověk schovaný za někoho, kým ve skutečnosti není, nemůže to dopadnout dobře. Kolik lidí to asi takhle má? Chápu, že ve filmu byl vytvořen neuvěřitelný kontrast mezi krásnou klavírní hudbou a sexuální deviací, v reálu rozpor asi tak velký nebude. Šílenost...ale nakonec to za shlédnutí stálo.

Překrásně smutné, poetické a zároveň kruté. Film jsem viděl už několikrát a vždycky mě dojal. Duo Romy Schneider a Philippe Noiret je famózní.

Mimořádný filmový zážitek, především herecký koncert Al Pacina Roberta De Nira posunul tento snímek až na úplný vrchol v tomto žánru. Michael Corleone dospěl v pravého a obávaného kmotra, z jehož tváře lze jen obtížně vyčíst, co si skutečně myslí. Protipólem k tomu začátek rodinné ságy na daleké Sicílii s fenomenálním a až laskavým De Nirem. Opravdu jsem si to užil. Že film trvá přes tři hodiny? Ani jsem si nevšiml...

Přiznávám, že tento snímek mě opravdu dostal. E.M. Salerno hraje velmi přesvědčivého policejního komisaře, který i s vědomím, že zákony jsou nedokonalé a paradoxně spíše chrání zločince, tak pořád je ctí a hájí. A ani na okamžik neuvažuje o tom, že by nastolení samozvaných soudců a vykonavatelů mohlo něco vyřešit, spíše naopak by mohlo přinést daleko více násilí. Studená sprcha přichází v závěru. Film je velmi realistický. Jak už tady bylo zmíněno, film je námětem velmi, velmi podobný o rok mladšímu snímku Magnum force, který jsem pro doplnění filmového vzdělání také shlédl. Musím ovšem konstatovat, že MF však onu realističnost postrádá, postava supermana mě doslova irituje. Takže námět podobný, ale kvalita je úplně jinde.

Tak tohle byla klasická italská tvorba sedmdesátých let, které však nějak nemohlo nabrat dech. Především komisař byl takový žoviální, jako by vyšetřoval ukradený pytlík bonbónů. Na druhou stranu některé momenty byly velmi drsné a syrové, že až běhal mráz po zádech. Škoda jen, že se obě roviny sobě více nepřiblížily, výsledek mohl být mnohem lepší.