Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (2 216)

plakát

To se mi snad zdá (2023) 

Moc jsem se těšil, že konečně poprvé uvidím Nicolase Cage v kině, a rovnou se mělo jednat o komedii, která je dle ohlasů jeho nejpovedenějším filmem za posledních několik let. To se mi snad zdá skutečně dle traileru působí jako zajímavá, originální komedie, která v sobě kombinuje vícero žánrů a zároveň nabízí i jistý přesah. O to víc jsem byl překvapený, když jsem zjistil, že téměř veškeré snové či vtipné scény tvůrci použili už v traileru, přičemž ve filmu nepůsobí ani zdaleka tak vtipně a zajímavě, nehledě na to, že snímek je ve své podstatě spíše těžké drama s místy až artovým vyzněním, než komedií jako takovou. Jediná, doslova jediná vtipná scéna je z kategorie infantilního humoru, jemuž jsme se smáli tak možná na základce. Příběh měl asi být satira na dnešní dobu, což se ale zcela minulo účinkem, neboť satira má být dle mého názoru vtipná, ne trapná a nudná. Od začátku si také nešlo nevšimnout, že zde nefunguje ani nějaká elementární logika, nešlo se ani nějak zorientovat v čase, jako celek tak film působí zvláštně, nehomogenně a nedomyšleně. Korunu tomu všemu dal až komicky tragický závěr. Abych ale jen nekritizoval, tak Nicolas Cage roli vysokoškolského profesora zvládl dobře, potvrdil, že hrát pořád umí a že by se do budoucna už mohl konečně vymanit z těch béčkových či céčkových braků, jimiž nás zásoboval posledních zhruba deset let. Nicolas Cage je zároveň také jediný prvek, který lze na tomto filmu ohodnotit kladně. Strašný zážitek. Už dlouho jsem se v kině tak nenudil a snad poprvé jsem zvažoval, že se na to vykašlu a odejdu pryč. Ještě že měli alespoň dobře vychlazenou Colu... 2/10.

plakát

Kryptotunel (2024) 

Na dokumentu je kromě kvalitního zpracování pozoruhodné především to, že se ho účastní část hlavních aktérů kauzy, které se dokument věnuje. Díky tomu má divák k dispozici velkou spoustu zajímavého materiálu, díky střídmé stopáži je zde minimum výplně či hluchých míst, tempo příjemně plyne, vše je podáno atraktivně a poutavě. Malinko jsem se jen občas ztrácel v časové lince, některé postavy mi místy trochu splývaly, některé věci mohly být také lépe vysvětleny. Celkově se ale jedná o dobře odvedenou práci, téma je samo o sobě nesmírně silné a zajímavé, pojmout a zpracovat se ho tvůrcům víceméně povedlo, rozhodně se jedná o nadprůměrný true crime z dílny Netflixu. 7/10.

plakát

Rychle a zběsile 2 (2003) 

Nejlepší část Rychle a zběsile 2 je úvodní naháněčka, zbytek filmu je jen nudný a nelogický tuctový akčňák, kdy už od poloviny jsem se modlil, ať už to konečně skončí. Snímku moc nepomáhá ani herecké obsazení, Paul Walker je sice sympaťák, nicméně celý film bohužel neutáhne, takže mi zde chyběla nějaká zapamatovatelná, nebo minimálně lépe napsaná postava. Díky bohu za ta pěkná rychlá auta a za několika málo snesitelných akčních scén. Spolu s následnou Tokijskou jízdou a novějším F9 se jedná o jeden z nejhorších dílů série. 3/10.

plakát

Jurská vzpoura: Dinokalypsa (2021) odpad!

Kvalitativně je Dinokalypsa srovnatelná s předchozími Dinodárci, tentokrát se jen z laboratoře přesuneme do města, jinak ale vše zůstává při starém, jen s tím rozdílem, že Dinokalypsa je ještě hloupější a nudnější, což je docela obdivuhodný výkon. Jestliže platí staré známé pořekadlo do třetice všeho dobrého, tak se mám v případě třetího pokračování Jurské vzpoury opravdu na co těšit... 0/10.

plakát

Běžící muž (1987) 

Tak tady si Arnold Schwarzenegger opravdu nevybral svou silnou chvilku. Běžící muž je i přes sympatické herecké obsazení a vcelku svižné tempo strašná kravina, která po většinu času nedává absolutně žádný smysl, těch pár zajímavých nápadů je trestuhodně nedotaženo a zcela utopeno v množství místy až komických nelogičností či vyložených hloupostí. Nebýt herců a obstojných soubojů a přestřelek, zřejmě by ani nebylo co hodnotit. Byla by z toho ale dobrá parodie. 3/10.

plakát

22. července (2018) 

Snímek Utøya, 22. července ze stejného roku mi přišel extrémně nudný, o to víc mě zajímalo, jak se se stejným tématem popere slavný Paul Greengrass. Přestože je 22. července na můj vkus až moc velká emoční ždímačka, tak mě tohle zpracování bavilo podstatně více, a to zejména díky postupnému odvyprávění všech podstatných událostí, které se udály před i po masakru na ostrově Utøya. Vše je pak podáno velice autenticky a uvěřitelně, Anders Danielsen Lie je v roli Breivika výborný, věřil jsem mu každý pohyb, každé slovo. Film příjemně graduje, vyvrcholením je pak závěrečný soudní proces. Atmosféra je po celou dobu nesmírně silná, začátek filmu je svou drsností místy až nepříjemný, dovedl bych si však představit, že by se útoku na ostrově věnovala podstatně delší část stopáže. Celkový dojem mi kazila snad jen často až otravně roztřesená kamera, jinak jsem s výsledkem i přes určité výhrady víceméně spokojený. 7/10.

plakát

Rychle a zběsile (2001) 

Upřímně řečeno jsem čekal mnohem, mnohem lepší podívanou, než jakou první Rychle a zběsile ve finále je. Jasně, rychlá auta, krásný holky, testosteronem nabití frajeři, nějaká ta akce, to by samo o sobě na dobrý akčňák stačilo. Ne však v tomto případě. Vzhledem k pozdějšímu vývoji celé série to asi bude znít trochu divně, ale absolutně mi nesedl příběh, který mi přišel strašně jednoduchý, v mnoha ohledech dost nelogický, a vlastně kromě samotných aut ani nijak zvlášť zajímavý. Není to zas až takový průšvih, stále se jedná o vcelku povedený akční film, avšak kdybych si měl vybrat, tak si mnohem raději pustím akcí napěchovanou pětku nebo neméně povedenou osmičku. 6/10.

plakát

Jurská vzpoura: Dinodárci (2018) odpad!

Čekal jsem, že to s největší pravděpodobností bude klasická odpadová záležitost, takže jsem doufal, že když už nic, tak že se alespoň trošičku pobavím. Nakonec se z toho vyklubala nevtipná, vážná adaptace Jurského parku, nebo možná lépe řečeno variace na něj, pochopitelně v extrémně nízkorozpočtovém provedení, takže zde máme nesympatické herce, špatně zahrané a napsané postavy, příběh, který nedává pražádný smysl, nudí, absolutně nemá čím zaujmout, kdy i ta necelá hodina a půl se zdá jako věčnost. Abych filmu ale úplně nekřivdil, tak dinosauři většinou nepůsobí, jako by je vytvořily děti v malování, což je u tohoto typu filmu hotový zázrak. Každopádně mimo tento aspekt, který film jako celek v žádném případě nespasí, je to víceméně standardní zástupce svého žánru. Nemám co hodnotit. 0/10.

plakát

Wonka (2023) 

Wonku jsem měl v hledáčku již delší dobu, nakonec jsem se na něj dostal až téměř měsíc od premiéry a jsem moc rád, že jsem ho ještě stihl vidět na velkém plátně. Od začátku mě okouzlil nádherný, kouzelný, hravý vizuál, hudba je příjemně chytlavá, atmosféra je velice podmanivá, jednotlivé postavy jsou velmi dobře zahrané, snad každá dokáže něčím zaujmout. Nejvíce se mi líbil sympaťák Timothée Chalamet, jemuž role Willyho Wonky sedla jako ulitá. Příběh je plný zajímavých nápadů, ani na chvíli nenudí, má velkou spoustu humorných scén, perfektně graduje, zkrátka ideální rodinná podívaná. Napadá mě snad jen jedna jediná výtka, a sice že Umpa-Lumpové mohli dostat mnohem více prostoru. Jinak ale maximální spokojenost, nečekal jsem tak povedenou a také tak pohodovou podívanou. Letošní sezóna snad ani nemohla začít lépe. Viděno v kině 7.1.2024. 10/10.

plakát

Spider-Man: Napříč paralelními světy (2023) 

Už předchozí Spider-Man: Paralelní světy mě dokonale uzemnil, a to jak svým netradičním, skrz na skrz originálním vizuálem, tak i příběhem, kterému nechyběla akce, humor, emoce, chytlavost a také poutavost. Ve Spider-Man: Napříč paralelními světy tvůrci tohle všechno jen vybrousili k dokonalosti, film mi přišel ještě o něco nadupanější, svižnější a poutavější, vizuál je opět bezkonkurenční, svou nevšedností mě znovu naprosto ohromil. Snímek má spoustu silných momentů, ani na chvíli nenudí, nic zde není navíc, vše má své místo a svůj důvod. Potěšila mě velká spousta postav, z nichž každá je nějakým způsobem originální, zaujal mě i hlavní záporák, příběh je plný zvratů a nečekaných situací, vůbec mi nepřišlo, že film má něco přes dvě hodiny. Malinko mě naštval závěr, ten nemusel být tak zbrkle useknutý, nicméně nedá se nic dělat, musím si počkat na trojku, která, jak pěvně doufám, mě naprosto vystřelí z trenek. 9/10.