HoneyBunny

Velmi zjednodušujicí, naivní a patriotické. Clooney a jeho parta tu zachraňují kulturu před zlým Hitlerem, který chce celé národy okrást o jejich historii! (Nebylo to náhodou pragmaticky o něco víc proto, že chtěl, aby jeho Führer muzeum bylo to nej, nej, nej?) Nekoukejte na poznámku "Založeno na skutečných událostech". Skutečných Monuments Men bylo několik set a operovali po celé Evropě, nebyla to parta poskládaná z kamarádů. Ale budiž, jinak film celkem funguje. Nejvíc fajn jsou samozřejmě herci, ale je škoda, že naprostou většinu času stráví rozdělení do skupinek. Ty dvě hodiny vám utečou jako voda a připomenou válečné komedie ze šedesátých let. Až na to, že Clooney nezvládl poměr mezi komedií a válečnou tragédií a někdy humor ve filmu působí nevhodně. 60 %

Tohle vlastně bylo moc fajn překvapení. Od moderní Jump street jsem čekala, že bude trochu přiblblá a naivní, ale ona si naopak pohrává s očekáváními a klišé. Stačí už příchod ústřední dvojky do školy, kdy se Jenko (Tatum), kdysi takový ten populární machírek ze střední, pěkně spálí, protože děcka už testosteronovou šikanu už tak nežerou. Naopak Smidt, kdysi looser, je tu za hvězdu. Překvapivě skvěle tu funguje buddy chemie mezi Tatumem a Hillem a jejich bromanci jsem spolkla i s navijákem (narozdíl od romance Smidta s blonďatou tuctovkou). Vůbec se nebudu zlobit za pokračování, protože takhle znovuzrozená Jump street je hodně fajn. PS: Před úžasnou poctou původnímu seriálu smekám!

Jako by scénáristé psali tohle dílko na tripu. Pár věcí se jim hodně povedlo, ale mnohem víc se podělalo. Mám začít s nelogičnostmi a klišé? Dobrá... Padouši mají anglické přízvuky (dokonce i Kate Beckinsale ve chvíli, kdy přepne na svůj terminátoří mod, přejde na posh akcent). Zlí Britové chtějí opanovat hodné Kolonie. Proč jsou Kolonie hodné? Asi proto, že jsou chudé a lidé tu nemluví s britským přízvukem. Ve filmu stačí zabít hlavního padoucha a máme tu happy end (asi jako by v druhé světové stačilo zabít Hitlera a bylo by to). Jessica Biel je stejně nevýrazná jako vždycky a její romanci s hlavním hrdinou jí ani na chvíli nevěřím. A hlavně: lidstvo je schopné postavit výtah skrze zeměkouli, ale nedokáže si poradit se zamořeným územím?!? Pokud ale vypnete mozek a nebudete zbytečně analyzovat, nový Total Recall si můžete užít. Vypadá draze a stylově a Farrell jako vždy válí. Původní verze s Arniem ale pořád kope za úplně jinou ligu. 50 %

Překrásný vizuál a neobvyklé pojetí, ve kterém jde hlavně o sesterskou lásku, ne tu romantickou (scénář napsala žena a je to vidět). Jinak... meh. V Ledovém království vlastně všechno funguje, jak má: máme tu neskutečně sympatické postavy, hlášky, roztomilá zvířátka a Disneyovský message "buď tím, kým chceš být". Ale ke stoprocentnímu zážitku to nestačí. Na vlásku (Tangled) měl to cosi magického navíc, co jsem si zamilovala. Frozen je jen hodně fajn. Co tvůrcům neodpustím, to jsou nelogičnosti ve scénáři, které se kumulují hlavně ke konci filmu (ano, mluvím hlavně o onom dějovém twistu). 70 %

Pro hardcore fanoušky Doktora Who je tohle povinnost. Uvidíte tu všechny dosud žijící představitele Doktora (kromě Ecklestona, ale popravdě tu vůbec nechybí), tvůrce seriálu a několik skvělých cameí, které byste tu rozhodně nečekali. To všechno zasazené do funkčního příběhu o tom, jak se trojice staříků (Davidson, McCoy, Baker), o které už Moffat nestojí, snaží přece jenom objevit ve výročním speciálu. Jako oslava padesátého výročí seriálu tahle jednohubka funguje lépe než The Day of the Doctor, hlavně díky pomrkávání právě na skalní fanoušky, kteří mají nakoukáno a načteno. 80 %

Awww... Emma (Hathaway) a Dexter (Sturgess) jsou pár k nakousnutí, mezi kterými to jiskří a panuje zvláštní pouto. Je zkrátka jasné, že by jim to spolu klapalo. O to víc mě v první polovině filmu štvalo, že se Dexter chová jako naprosté sobecké hovado (co chlastá, šňupe kokain a obskočí každou roztouženou blondýnku - chudák, zkrátka "golden boy" z anglické lepší společnosti), které prostě nevidí, že (postupně stále lépe vypadající) Emma je zkrátka partie k pohledání - hezká, vtipná, chytrá a hlavně bláznivě zamilovaná. Je hrozně vidět, že původní knihu i scénář napsal chlap. Emma je zkrátka až moc "svatá", zkrátka taková klasická trofej pro mužného hrdinu. Ano, ano, já vím, že je samostatná a má své vlastní vztahy, ale ona zkrátka celou dobu chce Dextera a (spoler!) ve chvíli, kdy je rozvedený a konečně by ji chtěl taky, Emma odkopne svého pohledného francouzkého přítele, který umí hrát na piáno, a běží za Dexterem... Popojedem. Moc se mi líbilo, jak film pokrývá skoro dvacet let života hrdinů a Emma a Dexter se postupně mění spolu s módou a technologií. Dočkáme se několika skvělých a dojemných (a perfektně zahraných) scén a hrdinům opravdu začneme fandit. A pak přijde kopanec v podobě posledních patnácti minut, který je vlastně obyčejným emocionálním vydíráním. Škoda, do té doby s námi film hraje fér... Celkový dojem mi těch několik prosmrkaných kapesníčků nezkazilo a Jeden den rozhodně doporučuju milovníkům romantiky. 85 %

Já osobně mám tedy raději filmy, kde se alespoň pokoušejí o logiku, a nemohla jsem si pomoct, ale během děje mě napadaly otázky typu: "Jaktože nikomu nepříjde divné, že člověk randí s operačním systémem?", "Kolik existuje těch pokročilých OS?", "Jaktože se ani jednou ve filmu nezmíní možné negativní dopady emocionální závislosti na OS?" atd. atd. Pro mě je prostě Her jen taková pohádka pro dospělé. Ovšem skvostně zahraná ze strany Joaquina Phoenixe. Ten za celou dobu nesleze z plátna a s přehledem uhraje všechny polohy své komplikované postavy Theodora (roztomilé geekovství, počáteční zamilovanost, ale i temnou stránku své povahy - emocionální odstup, přílišná analytičnost, klasické mužské utíkání od problémů). Sledovat ho je uhrančivé. Hlas Scarlett Johansson je unikátní a je vidět, jak moc se snaží. Nemůžu si ale pomoct, ale ta její Samantha mi na operační systém (jakkoli pokročilý) připadala až moc emotivní a chvílemi melodramatická. Samantha a Theodor jako pár ale fungují bez problémů a opravdu vás donutí zamyslet se nad budoucností lidských vztahů (kdy třeba bude jednodušší udržovat vztah s přizpůsobivým operačním systémem šitým na míru než se "obtěžovat" s normálním člověkem). 80 %

Ten, kdo miluje oldschoolové přímočaré akčňáky, ten si přijde na své, ale mě zkrátka tahle storka nenadchla. Branagh, Knightleyová i Costner jsou ve filmu hodně fajn a bavilo mě je sledovat, ale sebesympatičtější herci nespasí příběhovou vyprázdněnost. Po nechtěně vtipném úvodu, kde se Jack Ryan přidá k US Army kvůli 11. září a následně v Afghánistánu vytáhne z havarovaného vrtulníku své kolegy (to vše se zlomenými obratli), příběh najde své tempo, ale ani jednou se nedostaví scéna, kterou jsme neviděli někde jinde. Má tohle sir Kenneth Branagh zapotřebí?

Co je na Rivalech nejzajímavější, to je vykreslení atmosféry F1 v 70. letech, kdy hráči (slovy filmového Jamese Hunta) jezdili v rakvích na kolech a pod zadkem měli nádrž plnou benzínu. Samozřejmě nechybí ztepilé zlatokopky točící se kolem závodníků, skoro až klučičí rivalita a sexy nasnímání závodů. Rivalové jsou asi nejvyváženějším filmem Rona Howarda v tom smyslu, že netlačí na pilu a emoce podává v umírněné a přirozené formě. Film samozřejmě stojí na Hemsworthovi (Hunt) a Brühlovi (Lauda), a je to právě můj německý oblíbenec Brühl, který si nejenže svoji roli víc užívá, ale očividně vyfasoval i vděčnější postavu: Lauda je tu podaný jako inteligentní a snaživý pragmatik, který se vypracoval od píky, kdežto Hunt chlastá, fetuje, rozdá si to s každou alespoň trochu pěknou pipkou a závody vlastně vyhrává jen tak mimochodem. Nedělejme si ale iluze, že Rivalové vyprávějí skutečný příběh. Stačí trochu zapátrat na Googlu a zjistíte, že to s tím soupeřením bylo trošku jinak. Jako film ale Rivalové mají silných 80 %.

Matthew McConaughey nejenže konečně hraje, ale hraje brilantně. Slyšela jsem, že se poslední dobou opravdu snaží, ale tak markantní zlepšení jsem nečekala. Jeho texaský křupan Ron je od začátku do konce postavou, které ani nechcete moc fandit (kurví se s děvčinami typu white trash, chlastá, fetuje, je homofob a buhví co ještě), ale přesto je fascinující. Jeho boj o prodloužení života je natočený bez patosu, ale o to více si ho užijete. Chválím za příběhovou rovinu s americkou FDA (ve filmu tuším zazní, že jsou to vlastně jen další obchodníci se zdravím beroucí peníze od farmaceutických firem - jen houšť!), která nastoluje otázku, zda si pacienti mají právo vybrat, jak se chtějí léčit oni sami, nebo jak to chce ona "mafie v bílých pláštích".