HoneyBunny

Je skvělé vidět seriál natočený pro chytré diváky. Tohle dílko je velmi inteligentně napsané, lahůdkově zahrané a působivě natočené. Hlavně Matthew a Woody ve svých rolích válí, ale je to McConaughey a jeho vděčná postava nihilisty Rusta, kdo si zaslouží větší pozornost. Ústřední dvojice detektivů na sebe strhává pozornost takovým způsobem, že případ, který vyšetřájí, zústává na druhé koleji. (A možná je to dobře, protože jeho rozuzlení není tak dobré, jak by se čekalo.) Tohle je seriál se silnou vizí, s pouze jedním režisérem a jedním scénáristou, což musel být pro HBO risk, který se ale vyplatil. U takhle chytrého seriálu mě ale zamrzelo to, jak zachází s ženskými hrdinkami (ani jedna jako by neměla vlastní vnitřní život, všechny vlastně jen reagují na muže ve svém okolí).

Nejnovější verze mušketýrských příběhů se pokouší o cosi, co v devadesátých letech dělala Xena nebo Herkules - pseudohistorická podívaná se sympatickými hrdiny, svižným dějem a fungujícími vtípky. Zkrátka show, která se nebere vážně. Popravně, od BBC bych čekala něco víc. Přitom potentiál tu je: solidní rozpočet, krásné české exteriéry, svižné souboje... a hlavně moc fajn herecké osazenstvo. Je vidět, že i herci ve vedlejších rolích si svoje party užívají (ďábelský, i když nevyužitý Capaldi coby Richelieu, nebezpečná osudová žena Milady de Winter, marnivý a dětinský král Ludvík). Ale největším trumfem je ústřední čtyřka mušketýrů, na které se velice hezky dívá, tři z nich mají velké charisma (Porthos, Aramis a Athos) a mají mezi sebou skvělou buddy chemii. Navíc jsou schopní v soubojích i ve fyzickém humoru. Co naopak Mušketýrům podráží nohy, to jsou laciné scénáře většiny dílů - mluvím tu o používání těch nejotřepanějších klišé a zkratek. Scénáristé si buď a) myslí, že jejich publikum je úplně dementní, nebo za b) jsou sami líní a neschopní. Jako sůl by tu byl potřeba showrunner se silnou vizí a příběh, který by spojoval celou první sérii. I přes tyhle výtky je tenhle seriál fajn oddechovna s přidanou hodnotou pro milovníky českých hradů a zamků. PS: Nemile mě překvapují až rasistické komentáře na etnický původ hlavních představitelů. Bravo, uživatelé ČSFD, bravo...

Tohle Aronofsky nemohl vyhrát. Ten, komu zvedá tlak cokoli společného s biblickými příběhy, bude křičet, že je to náboženská agitka. Křesťanům se asi nebude líbit, že film je sice epický, ale hollywoodsky (bitva s Enty!). A nám, kteří jsme ve středu, bude připadat snaha propojit biblický příběh a velkolepý biják moderního střihu neohrabaná. Noe je velmi nevyrovnaný film, který působí nedodělaně (co se týče promyšlenosti příběhu) a chvílemi jednoduše divně (celkový feeling). Na jednu stranu nabízí fešný vizuál, na druhou selhává, co se týče opravdových emocí a jádra příběhu - opravdu si zaslouží lidé přežít? Co je činí dobrými a co v nich budí zlo? Sakra, tohle zvládla na jedničku i taková drsná sci-fi jako Battlestar Galactika! Mám pocit, že v Noovi se víc prostoru dává smutku nad tím, že prostřední syn Noa nemá družku, tudíž nebude souložit a nestane se mužem... Jo a poznámka na okraj: nemám penis, tudíž se nepřipojuji k nadšeným výkřikům nad hnědými kukadly Emmy Watson. Nehraje špatně, ale do tohohle filmu se mi moc nehodila. Russell je jako vždy ok.

Vyčítat Jarmuschovi, že jeho film je utahaný, asi není úplně fér, protože to byl očividně záměr. Tohle je zkrátka artový nezávislý film, ve kterém můžete najít spoustu metafor a podobenství, pokud chcete. Pokud se ale nenaladíte na tu správnou notu, pak se můžete dost nudit, protože klasická vyprávěcí struktura tu zkrátka chybí. Naštěstí tu máme dvě fascinující hlavní postavy - emo hudebníka Adama, který je po staletích upírského života už utahaný životem, a (mnohem zajímavější bohémku Evu (v úžasném podání Tildy Swinton), která naopak umí ocenit i malé radosti života, jako jsou dobré knihy nebo roztomilý skunk přeběhnuvší přes cestu. Hiddleston se Swintonovou film táhnou a i přes věkový rozdíl jim to spolu skvěle ladí. Osobně se mi vůbec nelíbilo zasazení filmu do opuštěného Detroitu, který je prostě hnusný a rozhodně se na něj nemusím dívat ve filmu. Na druhou stranu spojení upírů a exotického Tangeru funguje velice pěkně.

Piráti z Karibiku převedení do televize? Možná... pokud odečtete humor, nadhled, fantastické/pohádkové prvky a ten magický pocit dobrodružství. Přidejte politické pletichaření, absenci kladných hrdinů a nějaký ten full frontal a useknuté končetiny (bez toho by to asi na kabelovce už nešlo, že). A vyjde vám ne Hra o trůny, ale Black Sails, seriál, který mohl být zábavný a originální (pirátských seriálů a filmů pořád máme zatraceně málo), ale selhal. Může za to rozvleklý scénář (většinu dílů se nic moc nestane, přísahám, že většinu dílu IV. čistí loď!), zaměření na pletichaření a špatný casting (Charles Vane, Černovous, Elinor - ta mi obzvlášť pila krev, tady to rozchodně chtělo někoho staršího a méně modelkovského - pak by nemusela používat "fuck" v každé větě ve snaze působit drsně). A neodpustím si jednu poznámku - seriál nás mylně navádí k domněnce, že ve finále se dočkáme námořní bitvy na život a na smrt se stále zmiňovanou Urca de Lima... což (spoiler) se nikdy nestane a první série má tak extrémně antiklimaktický a nasírací závěr. Cítila jsem se jak chlap, co mu buchta na pátém rande řekne, že ho celou dobu vidí jen jako kamaráda... Za co dvě hvězdy? Toby Stephens v roli kapitána Flinta je skvělý. Ten chlap má ohromné charisma a umí hrát. A pokud už hrdinové konečně ocitnou na moři, na bitvách je vidět, že se nešetřilo. I přesto velmi, velmi váhám, jestli dám druhé sérii ještě šanci. 50 %

Drive Angry je film vzácného druhu - je tak béčkový a trapně špatný, až je vtipný. Vedle špatného režiséra, který by chtěl být hrozně cool (ale není), ostuda padá hlavně na hlavu Nicka Cage, který by chtěl taky být hrozně cool drsňák s hustými hláškami (ale není). Dvě věci tenhle film alespoň trošku tahají ze sr***k - krásná Amber Heard, která není jen tou dlouhonohou blondýnou z plakátu, ale (narozdíl od Cage) tu je opravdu cool, a William Fichtner v rozkošné roli Účetního, vyslance z pekel, který (narozdíl od Cage) trousí jednu cool hlášku za druhou a ještě u toho cool vypadá. 40 %

České kinematografii povážlivě chybí filmy o ženách - záměrně neříkám s ženskou tématikou, protože pod tou si představuju slet bab, které tlachají nad kávičkou o chlapech. Ženy v pokušení jsou sice také o vztazích mužů a žen, ale také o vztahu mezi třemi generacemi žen z jedné rodiny nebo o tom, jak si jako žena užívat života. Babička Vilma v skvělém podání Elišky Balzerové je požitkářka, která si nenechá užít žádný zářitek - dortík, tetování, napsání knihy nebo mužské skalpy (s žádným ale nevydrží víc jak půl roku). Upjatou matku Helenu právě opustil manžel kvůli mladšímu modelu a ona se teď musí rozhodnout, co dál se životem. A dcera Laura - popravdě, o té nemám co říct, protože její postava je hodně nevyvinutá a vlastně nemá žádný svůj zajímavý příběh; je to vlastně obyčejná nezajímavá dvacítka (škoda, Vejdělku, škoda). Po dlouhé době jsem se u české (tragi)komedie pořádně zasmála, za vyvážený a chytrý scénář tleskám. 80 %

Rozkošný milostný dopis kultuře, feelingu a architektuře střední Evropy. Wes Anderson ve fiktivní zemi Zubrowka míchá vlivy německé, rakouské, československé i maďarské a každou chvíli budete hádat, jestli se ta která scéna netočila u nás (Anderson původně chtěl, ale nakonec se musel spokojit s východem Neměcka). Máte tu kousek Alp, kousek Karlových Varů (kamzík!), rakouské uniformy, německé schlossy, jednotky ZZ... na tenhle svět je zkrátka radost pohledět. S příběhem už je to horší. Lehkonová story o okouzlujícím panu Gustavovi (Fiennes) - s distingovanou angličtinou tu a tam prokládanou sprostými slovíčky - tajemné vraždě a ukradeném obrazu přece jen není tak originální, aby vás posadila na zadek. Většina hvězdných herců se tu jen mihne a ani se moc neobtěžuje s nějakým velkým hereckým výkonem (čestnou výjimkou je právě Ralph Fiennes, Adrien Brody a Willem Dafoe). I tak je Grandhotel Budapešť skvělým kouskem filmařiny, kde spolehlivě pobaví i náročnější diváky.

Příjemné překvapení. Změna režiséra přenesla druhý díl Hunger Games na úplně jinou úroveň: herci jsou přesní, dočkáme se několika emocionálně silných scén a opravdu vám začne záležet na některých postavách, o kterých víte, že později při hrách musejí zemřít. Najednou si začnete umědomovat, jak povrchní vlastně první díl byl (tam mě bylo opravdu úplně jedno, kdo přežije). Diktátorský režim tu dostane ještě jasnější (zrudné) obrysy, což dává naznačit tomu, o co půjde v závěru série. Jediné, co stále moc nefunguje je ten milostný trojúhelník (Hemsworth mladší je hrozné herecké dřevo, Hutcherson hraje líp, ale ani jeden nemá s JLaw potřebnou chemii). I tak jsem tu našla několik logických nejasností, hlavně co se týče her jako takových, ale film šlape tak dobře, že jsem si je uvědomila až následně. 75 %

Fajn jednohubka, která vás na 11 minut vezme do mechanického světa, kde jsou všichni takoví zvláštní robůtci, ale chovají se jako lidi. Krásná stylizace a jednoduchoučký příběh, který vás nerozpláče ani nerozesměje. Nechápu, proč zrovna tenhle kraťas vyhrál Oscara. Možná se mýlím, ale neměli by laureáti aspirovat na něco víc, než na feel good chuťovky?