HoneyBunny

Stoker je na jednu stranu zajímavý pokusem o jiný druh thrilleru/horroru, pěkně vymyšlenými metaforami (pavouček mířící k botkám od strejdy Charlieho atd.), opravdu divnou hlavní hrdinkou nebo několika kontroverzními scénami (duet na piáno kupříkladu). Na stranu druhou tenhle film shazují obří díry v logice děje, tlačeného kupředu blbostí postav a scénáristovou vůlí. Bát se nebudete, ale skvělí herci zajistí, že se nebudete ani nudit. Matthew Goode má v sobě coby strýček Charlie charisma a divnost, Mia Wasikowska představuje opravdovou podivínku, se kterou byste rozhodně na kafe nešli, no a Nicole Kidman... ta po všech těch plastikách vypadá jak plastová panenka - krásná, ale umělá a něco vám na ní prostě nesedí - do horroru zkrátka sedne jako ulitá. 60 %

*Možné spoilery.* Víte, já nemám ráda, když mě film podvede. Hon dvě hodiny diváka napíná a nutí ho dívat se na to, jací jsou lidi kokoti (ano, Vinterbegu, my jsme to poselství pochopili), aniž by mu dopřál katarzi. Dva chlapi měnící se pohledy nad skleničkou whisky a následná obrazovka "O rok později" po desítkách minut, kdy obyvatelé dánského zapadákova Mikkelsenovu postavu bez důkazu lynčují - to tedy rozhodně katarze není. A to ani nebudu rozebírat, že celé to obvinění ze zneužívání nestojí na důkazech, ale na několika poznámkách čtyřletého caparta. Scénář nám jen předhazuje trvrzení jako "Děti říkají vždycky pravdu!" nebo "Je to moje dcera a já jí věřím!" - prosím vás, kdo s IQ vyšším než 70 si myslí, že děti mluví vždycky pravdu? Tomuhle já říkám líný scénárista, který nedokáže vymyslet pevnější základy. Mimochodem porovnejte tenhle příběh s dílem "Obvinění" ze slovenského seriálu Ako som prežil, který vypráví o učiteli z menšího města (!), obviněném z pedofilie (!!), který si projde lynčem (!!!). Onen díl katarzi má (učitel se mimochodem odstěhuje pryč z města, kde si prošel peklem - což Lucase z Honu kupodivu ani jednou nenapadne...) a navíc ti lynčující blbci přece jen mají v ruce hmatatelný důkaz, že onen učitel by se zločinu dopustit klidně mohl. Ale Ako som prežil holt nemá toho Madse Mikkelsena...

Na začátek podotknu, že z hecu dávám hvězdu navíc, protože jen 47 % na čsfd si podle mě tahle pohádka rozhodně nezaslouží. Říká se, že mezi slepými jednooký králem - české pohádky už dlouho stojí za ***** a je sympatické vidět kousek, který se minimálně snaží o něco nového, například nějaký vývoj poslav (opravdu vám ty novodobé manekýnské princezny a princata připadají jako něco víc než manekýni na pohádkové kostýmy?), použití CGI monster (ve Sněžném drakovi je CGI dost levné, ale co chtít za naše televizní poplatky, že...), nebo dialogy, ve kterých se bez nadsázky nebo ironie mluví o lásce. Zápory téhle pohádky rozebírají jiní, já jsem si dala tu práci tenhle kousek bez předsudků sledovat a alespoň se snažila o objektivitu.

Moffat má na svědomí některé z nejlepších epizod novodobého Doctora Who, ale už od šesté série se ukazuje, že jako hlavní show runner selhává. Průběžně mění zavedený kánon show i svá vlastní pravidla (a ne k dobrému) a pravděpodobně si myslí, že když diváky zmate tím, že na ně halabala vychrstne kýbel informací, tak si budou stále myslet, jak skvělý je scénárista. Ale ten pocit zmatku a nepochycení informací je nejen u mě při sledování Doctora Who stále častější. A není to mnou, ale mizerně napsaným scénářem. The Time of The Doctor, rozlučková epizoda Matta Smithe, se rozjíždí slibně (úvodní vtípky s hologramem oblečení, rozkošný cybermanovský sidekick Handles atd.), ale brzy kvůli obřím dírám ve scénáři a neskutečně nevyváženému a divnému tempu vyprávění rozplizne do ztracena. Samotné rozloučení Smithe s rolí je velký doják (on sám je ostatně obrovským plusem všech epizod, kde se objevil - opravdu si nevybavuji, že bych ho viděla v dílu, kde by se mi nelíbil), ale i přes zamlžený pohled vidíte, jak špatně je celá druhá polovina dílu podáná. Ta Moffatova snaha naházet všechny motivy Smithovy éry do jedné hodinové epizody a ovázat to vše vánoční mašlí, žalostně nevychází. Takhle to dopadá, když je scénáristovo ego moc velké pro dobro seriálu. PS: Marně jsem doufala, že Capaldiho Doktora uvidíme na déle než deset vteřin a že třeba bude mít v příběhu nějakou roli. Já hloupá...

Ach jo... Norský horror se zombie nacisty. Mohla to být tak úžasná a krvavá parodie/slash. Ale ono ne, musíme si odtrpět kecy o tom, kdo se s kým spáruje, potkat toho divnýho chlapíka, který partu varuje před zlem, nezáživný sex a následnou krvavou lázeň. A ani jedno z toho není podáno s nadsázkou, nebo režisér není tak dobrý, abychom tu nadsázku poznali. Když už se ale masakr strhne, milovníci useknutých končetin a vyhřeznutých organů si přijdou na své. Nic zajímavého kromě originu zombic na tomhle filmu ale není.

Je hodně vidět, že Walter Mitty byl pro Stillera-herce i Stillera-režiséra srdcovkou. Tenhle film vypráví bez zbytečného patosu o radosti ze života a o velké fantazii jednoho zaprděného kancelářského lúzra, který tak dlouho o zajímavých věcech snil, až se jednou opravdu odhodlal zajímavý život žít. Walter Mitty je film intimní a citlivě a dopěle natočený (znovu opakuji, za kamerou seděl Ben Stiller!) a je velká šance, že vás opravdu chytí za srdce. Navíc kameraman a art director se opravdu vyřádili - tenhle film vypadá překrásně. Pár negativ by se ale našlo: ne vždy je úplně jasné, jestli Walter sní, nebo se mu ty ujeté situace opravdu dějí. A já osobně bych zvolila jiný, méně předvídatelně happy-endovský konec. /(!Spoiler!)/ Opravdu musí hlavní hrdina vždycky dostat tu dámu, po které touží? Nemohl by sám a spokojený odkráčet do zapadajícího slunce s nadějí, že to nejlepší ještě přijde? Za takový konec bych dala plné hodnocení. 80%

Oproti prvnímu dílu ve všech ohledech zlepšení. Tempo je vyrovnanější, postavy sympatičtější (tentokrát se o trpaslíky opravdu můžeme bát) a sto procent víc zapamatovatelných scén (namátkou Bilbo a probouzející se drak nebo útěk z elfího zajetí). Nové herecké posily hladce zapadnou do děje: Legolas coby mašina na zabíjení skřetů stále funguje, elfí král je překvapivě zajímavý a badass, Bard je fajn (i když by zasloužil víc prostoru) a Tauriel... mladá elfka s moudrým a velkým srdcem Tauriel je určitě nejsympatičtější ženská postava z Jacksonových tolkienovských adaptací. Prostředí se tu rychle mění a všechna jsou dechberoucí: vzdušné království lesních elfů, pohádkové město na jezeře i ohromné podzemní království trpaslíků v Ereboru. Nádhera. A Šmak? Ten se povedl - vypadá velkolepě a Cumberbatchův hlas mu perfektně sedí. Je očividné, že Jackson si je vědom výtek fanoušků a například se tak vrátili staří dobří skřeti, které hrají opravdoví herci (ne CGI). Jednu velkou výtku ale mám: film má na konci asi čtyři linie sledující různé postavy a ani jedna není ukončená. Dostáváme tak moc cliffhangerů najednou a jaksi chybí pocit alespoň nějakého ukončení. Jinak ale velký palec nahoru. PS: Hádejte, kdo je ten člověk, který se jako první objeví na plátně.

Pegg, Frost, Freeman, Edgar Wright... Všechny mám hodně ráda a Hot Fuzz a Shaun of the Dead patří k mým oblíbeným komediím. Ale U Konce světa bylo docela docela zklamání. Nesympatické a nedotažené postavy (ségra jednoho z hrdinů v podaní Rosamund Pike aj.), ke kterým si těžko najdete cestu, nudné anglické maloměsto a chlastačka coby ústřední motiv filmu... Emzáci jsou tady vedlejší a mimo posledních patnácti minut filmu se vlastně ani moc neřeší. Vlastně se před nimi jen utíká do další hospody, nebo se jim rozmlátí hlava půllitrem (na robotické mimozemšťany jsou překvapivě lehce zničitelní). Konec už je úplně wtf a jen korunuje sérii nelogičností (ano, i v rámci Wrightových komedií). Oceňuju ale několik hodně povedených vtipů ("starbuckizace" hospod!). 50 %

Dickensova Vánoční koleda a la Doctor Who - pokud víte, že se v tomhle příběhu cestuje do minulosti a budoucnosti, pak je vám jasné, že tahle látka je pro Pána času jako stvořená. Roztomilý vizuál evokující Dickensovský Londýn říznutý steam punkem (epizoda se neodehrává v minulosti, ale na jiné planetě), vybroušené dialogy, zapovězená romance, žraloci létající mezi sněhovými vločkami... a dětinský jedenáctý Doktor Matta Smithe. Tohle všechno dodává Vánoční koledě unikátní atmosféru. Pro mě nejlepší Whoovský vánoční speciál.

Nepatřím k těm, kteří by z tohohle speciálu k padesátému výročí Doctora Who byli úplně nadšení. Něco se povedlo, něco méně. A ehm... spoilery (duh!). /// Plusy: 1. Válečný doktor Johna Hurta. Hurt je skvělý herec a jeho Doktor je jedinečný (posmutnělý, nerozhodný, ale stále vnitřně mladší než Desítka a Jedenáctka). 2. Interakce mezi třemi Doktory. Narážky na snižující se věk herců, poměřování sonických šroubováků... Až sem slyším spokojené vzdechy Whovianů. 3. Nový směr, kterým se seriál bude ubírat. To chce odvahu a Moffat ji zjevně má. Mínusy: 1. Tenhle speciál tak převrací zavedený kánon, až si nejsem jistá, jestli to všechno dávalo smysl. 2. Nevyužité dámy (všechny) a koneckonců i dosud žijící představitelé minulých Doktorů. 3. Královna Alžběta (první). Nesympatická. Není pro děj extra důležitá a zabírá stopáž, kde by se mohli dít zajímavější věci. /// Kolem a kolem ucházející díl, ale Who má rozhodně lepší epizody.